Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Historik a překladatel Václav Líva (1884–1952)

„Když se přiblížila rozhodná chvíle, upadl císař v obvyklou váhavost. Tušil, že nadchází „le prologue d’une grande tragédie…“
(Václav Líva, Spiknutí Vchynských proti Rudolfovi II.)

Václav Líva (1884–1952)
Václav Líva (1884–1952)
Foto: Národní archiv, Fond Polic. řed. Praha II

Václav Líva se narodil v Praze dne 21. srpna roku 1884. Po absolvování gymnázia se zapsal na Filozofickou fakultu tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity. Stejně jako řada dalších budoucích historiků prošel i on v mládí obdobím básnických lyrických pokusů. V roce 1909 složil státní profesorskou zkoušku z oboru dějepisu a zeměpisu. Za tři roky poté dosáhl doktorátu z filozofie. Posuzovateli jeho disertační práce na téma Vznik a rozvoj legendy o smrti Ladislava Pohrobka byli profesoři Václav Novotný a Josef Pekař. Již od roku 1909 působil Líva ve státní školské službě a byl postupně, po krátkém působení v Praze, přikázán středním školám v Rychnově nad Kněžnou a Příbrami. Teprve roku 1928, patrně díky intervenci Novotného, se Líva po osmnácti letech vrátil do Prahy na státní reálné gymnázium na Malé Straně, kde se později stal ředitelem. Své profesní putování po Čechách si rozšířil cestami po několika evropských zemích.
Ačkoli byl řadu let činný v tzv. venkovských městech, snažil se stále pracovat vědecky. V letech 1915–1919 vykonával dlouhou válečnou vojenskou službu. Jako výborný znalec jazyků, zvláště francouzštiny, připravil několik překladů historických děl. V roce 1926 vyšel Karel XII., král švédský (Voltaire) a Perské listy (Ch. de Montesquieu). Z dalších francouzských autorů přeložil práce A. Lévyho, Napoleon na poli slávy a doma (1921), G. Lenôtrea, Ludvík XVII. a záhada Templu (1926), J. de Pierrefeua, Hlavní válečný stan francouzský (1930). V roce 1931 přeložil do češtiny základní německou příručku historické práce E. Bernheima Úvod do studia dějepisu, i když původně uvažoval spíše o překladu obdobné příručky francouzské Introduction aux études historiques (Ch. V. Langlois, Ch. Seignobos, 1898). Překlad doplnil pečlivým přehledem české literatury k tématu a věnoval ho profesoru Novotnému.
V Praze soustředil své badatelské úsilí na výzkum archivních pramenů bělohorského období. Po důkladné studii o Spiknutí Vchynských proti Rudolfovi II. (1928) vyšly v rychlém sledu jeho práce o poměrech v pobělohorské Praze. Především tři obsáhlé souborné kapitoly Studie o Praze pobělohorské: I. Emigrace (1930), II. Rekatolizace (1932), III. Změny v domovním majetku a konfiskace (1935) jsou základním zdrojem poznání následků Bílé hory v životě hlavního města Čech. Tyto pronikavé studie předurčily autora k zahájení důležité edice Berní ruly třetím svazkem Pražská města (1949). Zde v poznámkách podává cenná data o historii pražských domů tohoto období. Z archivních studií o pobělohorské Praze vznikla řada menších článků: o Platejsovi z Platejštejna (1929–1930), o návratu emigrantů do Prahy roku 1631 (1931), seznamy pražských novoměšťanů v letech 1618–1653 (1935–1936), o počtu obyvatel před třicetiletou válkou a o národnostních poměrech v Praze za třicetileté války (1937), po ní (1936) a jiné. Všechny Lívovy práce jsou charakteristické heuristickou spolehlivostí a kritickou poctivostí. Pro edici pramenů k vojenským dějinám Regesta fondu Militare Archivu ministerstva vnitra zpracoval s obvyklou akribií druhý svazek pro léta 1590–1617 (1938). V těžkých letech nacistické okupace připravil s nemenší pečlivostí k tisku i další svazky (třetí až osmý pro léta 1618–1648), které vycházely pod názvem Prameny k dějinám třicetileté války v letech 1951–1957.
Za svou bohatou odborně-vědeckou činnost byl Václav Líva počátkem roku 1933 zvolen mimořádným členem KČSN. Postupně se stal členem prakticky všech historických společností. Také ve své hlavní učitelské profesi byl činný v mnoha směrech. Řadu let byl jednatelem Spolku československých profesorů. Významnou částí se podílel na přípravě učebnic historie (Československé dějiny, 1947–1948). Stejně tak příprava vícedílných Dějepisných čítanek pro nižší a vyšší třídy středních škol (1934–1937) je spjata s jeho jménem.
Václav Líva, který zemřel 24. března 1952 ve věku nedožitých 68 let, zůstával po celý život věrný kulturní činnosti v Sokole. Odešel s ním nejenom poctivý a kritický historik, ale i vynikající učitel a charakterní člověk.

Pavel Holát,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.