English
Významný český fyzik profesor Čestmír Šimáně, který stál u zrodu Ústavu atomové fyziky (1948) a později se stal prvním ředitelem řežského Ústavu jaderné fyziky dnešní AV ČR, oslavil letos v květnu devadesáté narozeniny.
profesor Čestmír Šimáně
Profesor Šimáně se narodil 9. 5. 1919 v Opavě, Vysokou školu technickou dr. Edvarda Beneše v Brně absolvoval v roce 1946 po válečné přestávce, kdy byly vysoké školy okupanty zavřené. Paralelně studoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor fyzika a matematika, kde byl od roku 1945 do roku 1947 asistentem v Ústavu experimentální fyziky. Následovaly dva studijní pobyty v letech 1947 až 1949 v Paříži na College de France v Laboratoři jaderné chemie profesora F. Joliota-Curie. V roce 1948 nastoupil v Ústavu pro atomovou fyziku, založeném Českou akademií věd a umění a vedeném profesorem Václavem Petržílkou, jako jeho první zaměstnanec a vybudoval pracoviště v Hostivaři, které bylo vybaveno elektrostatickým urychlovačem protonů a deuteronů. V roce 1953 byl jmenován ředitelem tohoto ústavu, který přešel pod nově založenou Československou akademii věd jako laboratoř jaderné fyziky. Od roku 1954 do poloviny roku 1955 byl rovněž ředitelem Fyzikálního ústavu Akademie.
V roce 1955 byl jmenován prvním ředitelem nově založeného a budovaného Ústavu jaderné fyziky při Vládním výboru pro výzkum a mírové využití jaderné energie (od 1956 v soustavě vědeckých pracovišť ČSAV) v Řeži, na jehož projektu, výstavbě a odborném vědeckém programu se jako člen Vládního výboru významně podílel. Po šesti letech nastoupil na místo ředitele oddělení technických dodávek a jaderných materiálů Mezinárodní atomové agentury ve Vídni (Division of Technical Supplies and Nuclear Raw Materials IAEA), kde pracoval až do roku 1964. Po návratu do Prahy byl jmenován profesorem užité a jaderné fyziky na Fakultě technické a jaderné fyziky (později Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská) Českého vysokého učení technického v Praze, kde vedl katedru jaderných reaktorů. Od roku 1967 byl děkanem této fakulty až do 1972, kdy byl odvolán. V roce 1973 byl zvolen místoředitelem SÚJV a toto místo zastával čtyři roky.
Profesor Šimáně je autorem celé řady knižních publikací a odborných publikací v časopisech z oblastí elektrotechniky a elektroniky, jaderné fyziky, neutroniky, fyziky stínění, reaktorové fyziky, aplikací jaderných metod, jaderné přístrojové techniky. Byl iniciátorem vzniku laboratoře neutronové difraktografie, laboratoře mikrotronu a projektu nulového reaktoru na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Působil jako předseda nebo člen velkého počtu odborných a organizačních komisí a poradních sborů zejména v oblasti jaderné fyziky a rozvoje jaderné energetiky, vědeckých rad ÚJF v Řeži, FTJF a ČVUT. Aktivně se účastnil jako člen československých delegací Mezinárodních konferencí o mírovém využití jaderné energie v letech 1955 a 1958. V roce 1955 byl členem čsl. delegace při podpisu smlouvy o pomoci SSSR v dodání jaderného reaktoru a cyklotronu a školení čsl. odborníků, v roce 1956 smlouvy o výstavbě první jaderné elektrárny (Jaslovské Bohunice) a smlouvy o založení Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Vedl čsl. delegaci při prvních mezinárodních rozhovorech o možnosti detekce jaderných výbuchů v Ženevě v roce 1958. Od založení Mezinárodní atomové agentury ve Vídni v roce 1956 se účastnil jako člen čsl. delegace, až do roku 1961, všech jednání generálních konferencí a řady porad jako expert.
Je nositelem řady vyznamenání (Zlatá Felberova medaile ČVUT, Státní cena I. stupně za techniku, Stříbrná plaketa ČSAV za zásluhy o rozvoj ve fyzikálních vědách, sovětský Řád přátelství mezi národy, Stříbrná plaketa ČSAV za zásluhy o vědu a lidstvo, medaile Jana Marka Marci z Kronlandu za významné příspěvky k metodickému rozvoji nových směrů v oblasti instrumentálních radioanalytických metod a další).
Po zřízení SÚJB pracuje jako člen poradní rady této instituce. Aktivně vystupuje na významných výročích ústavů a institucí jaderných oborů i celostátních odborných diskusí k dalšímu využití jaderné energetiky v ČR. Po odchodu do důchodu v roce 1984 pracoval nepřetržitě jako vědecký pracovník v mikrotronové laboratoři na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Po nedávném převedení této laboratoře do Ústavu jaderné fyziky v Řeži je v současné době pracovníkem tohoto ústavu, vrátil se tedy tam, kde začínal.
David Chvátil a Miroslav Vognar,
Ústav jaderné fyziky AV ČR, v. v. i.
profesor Čestmír Šimáně
Profesor Šimáně se narodil 9. 5. 1919 v Opavě, Vysokou školu technickou dr. Edvarda Beneše v Brně absolvoval v roce 1946 po válečné přestávce, kdy byly vysoké školy okupanty zavřené. Paralelně studoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor fyzika a matematika, kde byl od roku 1945 do roku 1947 asistentem v Ústavu experimentální fyziky. Následovaly dva studijní pobyty v letech 1947 až 1949 v Paříži na College de France v Laboratoři jaderné chemie profesora F. Joliota-Curie. V roce 1948 nastoupil v Ústavu pro atomovou fyziku, založeném Českou akademií věd a umění a vedeném profesorem Václavem Petržílkou, jako jeho první zaměstnanec a vybudoval pracoviště v Hostivaři, které bylo vybaveno elektrostatickým urychlovačem protonů a deuteronů. V roce 1953 byl jmenován ředitelem tohoto ústavu, který přešel pod nově založenou Československou akademii věd jako laboratoř jaderné fyziky. Od roku 1954 do poloviny roku 1955 byl rovněž ředitelem Fyzikálního ústavu Akademie.
V roce 1955 byl jmenován prvním ředitelem nově založeného a budovaného Ústavu jaderné fyziky při Vládním výboru pro výzkum a mírové využití jaderné energie (od 1956 v soustavě vědeckých pracovišť ČSAV) v Řeži, na jehož projektu, výstavbě a odborném vědeckém programu se jako člen Vládního výboru významně podílel. Po šesti letech nastoupil na místo ředitele oddělení technických dodávek a jaderných materiálů Mezinárodní atomové agentury ve Vídni (Division of Technical Supplies and Nuclear Raw Materials IAEA), kde pracoval až do roku 1964. Po návratu do Prahy byl jmenován profesorem užité a jaderné fyziky na Fakultě technické a jaderné fyziky (později Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská) Českého vysokého učení technického v Praze, kde vedl katedru jaderných reaktorů. Od roku 1967 byl děkanem této fakulty až do 1972, kdy byl odvolán. V roce 1973 byl zvolen místoředitelem SÚJV a toto místo zastával čtyři roky.
Profesor Šimáně je autorem celé řady knižních publikací a odborných publikací v časopisech z oblastí elektrotechniky a elektroniky, jaderné fyziky, neutroniky, fyziky stínění, reaktorové fyziky, aplikací jaderných metod, jaderné přístrojové techniky. Byl iniciátorem vzniku laboratoře neutronové difraktografie, laboratoře mikrotronu a projektu nulového reaktoru na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Působil jako předseda nebo člen velkého počtu odborných a organizačních komisí a poradních sborů zejména v oblasti jaderné fyziky a rozvoje jaderné energetiky, vědeckých rad ÚJF v Řeži, FTJF a ČVUT. Aktivně se účastnil jako člen československých delegací Mezinárodních konferencí o mírovém využití jaderné energie v letech 1955 a 1958. V roce 1955 byl členem čsl. delegace při podpisu smlouvy o pomoci SSSR v dodání jaderného reaktoru a cyklotronu a školení čsl. odborníků, v roce 1956 smlouvy o výstavbě první jaderné elektrárny (Jaslovské Bohunice) a smlouvy o založení Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Vedl čsl. delegaci při prvních mezinárodních rozhovorech o možnosti detekce jaderných výbuchů v Ženevě v roce 1958. Od založení Mezinárodní atomové agentury ve Vídni v roce 1956 se účastnil jako člen čsl. delegace, až do roku 1961, všech jednání generálních konferencí a řady porad jako expert.
Je nositelem řady vyznamenání (Zlatá Felberova medaile ČVUT, Státní cena I. stupně za techniku, Stříbrná plaketa ČSAV za zásluhy o rozvoj ve fyzikálních vědách, sovětský Řád přátelství mezi národy, Stříbrná plaketa ČSAV za zásluhy o vědu a lidstvo, medaile Jana Marka Marci z Kronlandu za významné příspěvky k metodickému rozvoji nových směrů v oblasti instrumentálních radioanalytických metod a další).
Po zřízení SÚJB pracuje jako člen poradní rady této instituce. Aktivně vystupuje na významných výročích ústavů a institucí jaderných oborů i celostátních odborných diskusí k dalšímu využití jaderné energetiky v ČR. Po odchodu do důchodu v roce 1984 pracoval nepřetržitě jako vědecký pracovník v mikrotronové laboratoři na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Po nedávném převedení této laboratoře do Ústavu jaderné fyziky v Řeži je v současné době pracovníkem tohoto ústavu, vrátil se tedy tam, kde začínal.
David Chvátil a Miroslav Vognar,
Ústav jaderné fyziky AV ČR, v. v. i.