Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Vědcům pronásledovaným režimem pomáhá akademická síť pro lidská práva

Povolání ve vědě a výzkumu dlouhodobě patří téměř všude na světě k velmi váženým. Snad i proto, že vědci stojí na pomyslném vrcholu veřejného mínění, cítí zodpovědnost vyjadřovat se k dění ve svém oboru i k dění ve společnosti. Zatímco v demokratických zemích je jejich veřejná aktivita většinou vítána, v zemích s autoritativním nebo totalitním režimem jsou vládnoucí vrstvou vězněni, mučeni a umlčováni.

V květnu tohoto roku uplynulo již 16 let od založení Mezinárodní sítě pro lidská práva akademií a vědeckých společností, která tyto otřesné případy eviduje a následně doporučuje, jak mohou akademie v konkrétní situaci účinně pomoci v obhajobě základních lidských práv svých kolegů. Navazuje na práci a zkušenosti Výboru pro lidská práva amerických Národních akademií věd, který byl založen už v roce 1976 v reakci na zprávy o pronásledování a vraždách vědců v Latinské Americe.
Zasedání sítě se konají bienálně; letos se uskutečnilo v Rabatu na pozvání Akademie Marockého království. Akademii věd ČR reprezentoval předseda Rady pro zahraniční styky prof. Jan Palouš. Hosty byli vedoucí představitelé akademií věd zapojených do sítě, ale i někteří blízcí vězněných vědců, například manželka nespravedlivě stíhaného indického pediatra MUDr. Binayaka Sena.

Pediatr Binayak Sen

Pediatr Binayak Sen byl letos v květnu propuštěn na kauci a bude se moci vrátit ke svému povolání, stále mu však hrozí trest smrti, nebo doživotí.

Pediatr Binayak Sen byl letos v květnu propuštěn na kauci a bude se moci vrátit ke svému povolání, stále mu však hrozí trest smrti, nebo doživotí.

Témata zasedání se vázala jednak k problematice lidských práv obecně – hospodářská, sociální a kulturní práva po 60 letech, antiterorismus a lidská práva, věda v dobách politické krize; ale také k muslimské perspektivě – všeobecná deklarace lidských práv, izraelsko-palestinská vědecká spolupráce, islámské právo ve vztahu ke světovým standardům a právu muslimských žen.
Příběhy vězněných vědců, často lékařů a inženýrů, mívají velmi podobný scénář. Připomeňme smutný příběh jednoho libyjského disidenta: Fatchí al-Jahmí byl původně stavebním inženýrem a krajským guvernérem, ovšem jen do doby, než se kriticky vyjádřil na adresu vlády a „vůdce revoluce“. Dva roky po svém odsouzení k pětiletému žaláři byl sice podmínečně propuštěn, ale na svobodě pobyl necelý měsíc, protože si opět dovolil před zahraničními diplomaty a médii kritizovat politické reformy plukovníka Kaddáfího. V roce 2006 ve vězení onemocněl depresí, nebyl už ani schopen se hájit před soudy a byl zadržován na psychiatrii. Rok poté mu začalo selhávat srdce. Ani osobní přímluva americké ministryně zahraničí v roce 2008 režim neoblomila. Třebaže i předseda AV ČR profesor Jiří Drahoš spolu s dalšími zástupci akademií koncem letošního dubna u Muammara al-Kaddáfího písemně intervenovali, aby mu byla poskytnuta alespoň adekvátní lékařské péče, a Fatchí al-Jahmí byl posléze převezen do nemocnice v jordánském Ammánu, bylo již pozdě a letos 21. května zemřel.

Libyjský disident Fatchí al-Jahmí zemřel na následky věznění 21. května 2009.
Libyjský disident Fatchí al-Jahmí zemřel na následky věznění 21. května 2009.
Všechna fota: Zahraniční odbor KAV ČR

Osudy dalších vězňů svědomí byly o něco šťastnější. V srpnu loňského roku například tehdejší předseda AV ČR profesor Václav Pačes intervenoval v případu pětapadesátiletého politologa Matrúka al-Faláha, který navrhoval ústavní změny v saúdském politickém systému, resp. přechod ke konstituční monarchii. Byl zat­čen tajnou policií bez udání důvodu 19. května 2008 a zároveň byl zbaven profesury na Univerzitě krále Saúda v Rijádu. Naštěstí byl profesor al-Faláh 10. ledna 2009 v relativně dobrém zdravotním stavu propuštěn na svobodu.
Mnozí vědci ovšem nepodrobovali kritice přímo politické systémy v dané zemi. Nemlčeli ani v případech zanedbané zdravotní péče, vyjádřili se k negativním důsledkům využívání technologií, k bezohlednosti těžebních společností a další problematice.
Nikdy přesně nevíme, čí přímluva za nespravedlivě stíhaného vědce pomůže. Právní oporou je většinou Všeobecná deklarace lidských práv, nebo jí podobná Arabská charta lidských práv. Je však jisté, že hlas nejvyšších představitelů akademií věd a vědeckých společností bývá na nejvyšších místech slyšet. Reprezentují totiž politicky nezávislý názor morálních autorit, které stojí v čele světového vývoje.
Vědci nutně nesou zodpovědnost za společnost, ve které žijí. Pregnantně to ve svém projevu na květnovém zasedání Mezinárodní sítě v Rabatu vyjádřil marocký král Mohammed VI.: „Pokud by věda a technologie měly být využívány pouze k dosažení materiálního zisku nebo by sloužily k ideologickým účelům, aniž by braly v potaz negativní morální, sociální nebo environmentální důsledky, které přímo či nepřímo z jejich využívání vyplývají, potom by taková věda a technologie byly nekonzistentní se standardy civilizované společnosti. Naděje vkládané do vědy a technologie by potom pro lidstvo skončily hořkým zklamáním.“

Robert Zika,
Kancelář AV ČR