English
Jihočeská univerzita udělila 4. června 2009 v obřadní síni českobudějovické radnice čestný doktorát v oboru Molekulární a buněčná biologie světově uznávanému odborníkovi ve výzkumu a vývoji antivirových látek, antimetabolitů a antiparazitárních látek prof. Antonínu Holému a prof. Eriku De Clercqovi, ve světě respektovanému odborníkovi ve virologii, zejména v oblasti výzkumu a vývoje inhibitorů replikačních mechanismů virových patogenů.
prof. Erik De Clercq a prof. Antonín Holý
Myšlenka udělit tento dual doctorate oběma výjimečným osobnostem světové vědy se zrodila na půdě Přírodovědecké fakulty naší Almae matris. Důvodem je dlouhodobá podpora prof. Holého Přírodovědecké (původně Biologické) fakulty i biologických ústavů Akademie věd v Českých Budějovicích. Profesor Holý byl vždy připraven a ochoten přednášet u nás na fakultě při nejrůznějších příležitostech, zejména letních školách a konferencích, významným způsobem přispěl k sestavení nového studijního programu Biological Chemistry, společného přeshraničního oboru s Univerzitou Johanna Keplera v Linci. Profesor Holý má také jedinečnou zásluhu na tom, že jsme získali prof. Erika De Clercqa, jeho životního přítele, kolegu a souputníka v medicinální chemii, za našeho váženého hostujícího profesora.
Společným osudem obou věhlasných učenců se stala medicinální chemie se svými fascinujícími možnostmi zasahovat příznivě do životadárných procesů a léčit jejich poruchy, ať už jsou důsledkem virových (infekčních) či parazitárních procesů nebo nádorových onemocnění. Profesor De Clercq vystudoval medicínu, ale již během studií převzal přednášky z lékařské biochemie od svého někdejšího profesora, jehož pramálo těšilo učit studenty. A tak se zrodil nejen přednáškový cyklus z medicínské biochemie, který v nejnovější podobě profesor De Clercq přednáší našim studentům v Českých Budějovicích, ale také skutečná hvězda medicinální chemie a virologie. Profesor De Clercq miluje chemii, nejraději se pohybuje ve světě molekulových mechanismů životadárných procesů a doslova se mazlí s chemickými vzorci složitých sloučenin. Přátelství mezi oběma profesory je tak krystalicky čisté a hluboké, že je oba – v tom nejlepším slova smyslu – podezírám ze vzájemného vzhlédnutí se jednoho v druhém. Antonín Holý je nepochybně oním vzorem organického chemika pro prof. De Clercqa, naopak, Erik je vzorem mimořádně nadaného biochemika schopného řešit složité vztahy mezi strukturou a funkcí nadějných léčiv a mechanismy jejich účinku. Právě z těchto vztahů a jejich hlubokých znalostí by měla vycházet teoretická i praktická možnost racionálního navrhování látek s léčivými účinky – říká se tomu učeně drug design a svádí to ke zjednodušené představě, že molekuly takových léčivých látek lze jednoduše „ušít na míru“ pro konkrétní onemocnění. Profesor De Clercq ale nikdy nezapomene podotknout, že rozhodující úlohu nakonec či na začátku vždycky hraje serendipity. To není jen taková obyčejná náhoda (ve smyslu coinsidence nebo happenstance), nýbrž vrozené štěstí, řekněme ušlechtilá forma náhody. Přesně ta forma štěstí, co přeje připraveným, jak geniálně vystihl Luis Pasteur. Za takovou ušlechtilou formou náhody je vždy obrovská píle a pracovitost a v ní se zrcadlí samotné počátky životních kroků obou našich pánů profesorů z nejváženějších.
Slavnost umocněnou množstvím kolegů a přátel a srdečnou atmosférou rámovaly krásné prostory radnice v Českých Budějovicích.
Obě fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Fotoreportáž naleznete ve fotogalerii na http://abicko.avcr.cz/cs/fotogalerie/cestny_doktorat_JU.html.
Jak to bylo s prof. De Clerqcem, už víme, ale co Antonín Holý? Ten dostal do vínku obrovský talent a lásku k chemii; k organické syntéze, královské disciplíně chemie, a k tomu navíc notnou dávku píle, pracovitosti, vytrvalosti, houževnatosti, ale také skromnosti. Jeho kroky vedly do Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd na Flemingově náměstí v Praze-Dejvicích, kterému pamětníci neřeknou jinak než Šormův ústav. Profesor Šorm, světová legenda československé chemie, založil ve svém ústavu mimo jiné také moderní směr chemie nukleových kyselin, a právě do jeho ústavu přichází na začátku 60. let minulého století mladý Antonín Holý.
Uplynulo ještě mnoho vody, než se naši oba dnešní laureáti potkali. Stalo se tak v roce 1976 v německém Göttingenu na Symposiu o syntetických nukleotidech, nukleosidech a polynukleotidech. Setkání se ukázalo být naprosto klíčovým nejen pro oba aktéry, ale pro celou oblast medicinální chemie, pro výzkum látek s účinkem proti virovým a dalším původcům infekčních chorob člověka a zvířat, jakož i s účinkem proti nádorovým onemocněním. Pro prof. De Clercqa to tehdy nebylo první setkání s československou vědou; zájem o problematiku interferonu, buněčných proteinů s protivirovým účinkem, jej přivedl v 70. letech minulého století ke spolupráci s dr. Ladislavem Boreckým z Virologického ústavu SAV v Bratislavě.
Setkáním na konferenci v Göttingenu se začala odvíjet mimořádně produktivní spolupráce obou badatelů a jejich laboratoří na nové skupině potenciálních antivirotik, resp. látek s účinky proti patogenním/parazitickým organismům. Pozornost zaměřili netradičně na skupinu tzv. nukleosid fosfonátů, a vymezili si tak originální prostor pro výzkum a vývoj moderních nástrojů, zejména antivirové chemoterapie – označované někdy jako nukleotidové antimetabolity. Hned několik látek se jim podařilo přivést úspěšně do lékové formy ve spolupráci s průmyslovým partnerem v USA (jmenujme alespoň Vistide, Hepsera, Viread, Truvada, Atripla; jedná se hlavně o léky proti závažným onemocněním, jako jsou AIDS, hepatitida B, herpetické a poxvirové infekce).
Pokud jde o vědecké aktivity, spolupracují s prof. Holým a jeho laboratoří některé budějovické ústavy Akademie věd (Entomologický, Parazitologický ústav, Ústav molekulární biologie rostlin) při testování a vývoji antivirových látek/antimetabolitů/antiparazitárních látek.
Profesor De Clercq je po dlouhá léta nejbližším zahraničním spolupracovníkem, kolegou a přítelem prof. Holého, který dosáhl výjimečného postavení ve virologii, zejména v oblasti výzkumu a vývoje inhibitorů replikačních mechanismů virových patogenů. Původním vzděláním lékař s úctyhodnými znalostmi medicinální/biologické chemie dosáhl světového renomé právě díky zásadním příspěvkům k racionální konstrukci léků s antivirovým účinkem, a také díky objasnění mechanismů, jakým syntetické látky/léky namířené proti virům působí.
Profesor Antonín Holý má na svém kontě na 650 publikací, 60 patentů a přes 7500 citací v SCI, prof. Erik De Clercq je autorem nebo spoluautorem neuvěřitelných 2446 publikací, v naprosté většině v impaktových časopisech. Mimořádně zajímavý je navíc seznam čítající 91 publikací, kterých si cení nejvíce. Jedná se o homogenní výběr z jeho celého aktivního života, tj. až do současnosti, asi v 50 % případů je prvním autorem, převážně se jedná o publikace v časopisech s mimořádným IF (Science, Nature, J. Virol, Biochem. Pharmacol., J. Med. Chem., Cancer Res. atd.). Rovněž citační ohlasy a HI jsou jistě obrovská čísla. Je držitelem čestných doktorátů a profesur z řady univerzit včetně Univerzity Karlovy (v roce 2007). V období od r. 1981 byl nebo je členem 32 redakčních rad špičkových biomedicínských časopisů.
Výše zmíněný stručný přehled pedagogických a vědeckých aktivit prof. Antonína Holého a prof. Erika De Clercqa dostatečně věrohodně ilustruje jejich zásluhy o světovou vědu a vzdělávání, jakož i o rozvoj přírodních věd na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.
Výběr z laudatia děkana Přírodovědecké fakulty JU Libora Grubhoffera
prof. Erik De Clercq a prof. Antonín Holý
Myšlenka udělit tento dual doctorate oběma výjimečným osobnostem světové vědy se zrodila na půdě Přírodovědecké fakulty naší Almae matris. Důvodem je dlouhodobá podpora prof. Holého Přírodovědecké (původně Biologické) fakulty i biologických ústavů Akademie věd v Českých Budějovicích. Profesor Holý byl vždy připraven a ochoten přednášet u nás na fakultě při nejrůznějších příležitostech, zejména letních školách a konferencích, významným způsobem přispěl k sestavení nového studijního programu Biological Chemistry, společného přeshraničního oboru s Univerzitou Johanna Keplera v Linci. Profesor Holý má také jedinečnou zásluhu na tom, že jsme získali prof. Erika De Clercqa, jeho životního přítele, kolegu a souputníka v medicinální chemii, za našeho váženého hostujícího profesora.
Společným osudem obou věhlasných učenců se stala medicinální chemie se svými fascinujícími možnostmi zasahovat příznivě do životadárných procesů a léčit jejich poruchy, ať už jsou důsledkem virových (infekčních) či parazitárních procesů nebo nádorových onemocnění. Profesor De Clercq vystudoval medicínu, ale již během studií převzal přednášky z lékařské biochemie od svého někdejšího profesora, jehož pramálo těšilo učit studenty. A tak se zrodil nejen přednáškový cyklus z medicínské biochemie, který v nejnovější podobě profesor De Clercq přednáší našim studentům v Českých Budějovicích, ale také skutečná hvězda medicinální chemie a virologie. Profesor De Clercq miluje chemii, nejraději se pohybuje ve světě molekulových mechanismů životadárných procesů a doslova se mazlí s chemickými vzorci složitých sloučenin. Přátelství mezi oběma profesory je tak krystalicky čisté a hluboké, že je oba – v tom nejlepším slova smyslu – podezírám ze vzájemného vzhlédnutí se jednoho v druhém. Antonín Holý je nepochybně oním vzorem organického chemika pro prof. De Clercqa, naopak, Erik je vzorem mimořádně nadaného biochemika schopného řešit složité vztahy mezi strukturou a funkcí nadějných léčiv a mechanismy jejich účinku. Právě z těchto vztahů a jejich hlubokých znalostí by měla vycházet teoretická i praktická možnost racionálního navrhování látek s léčivými účinky – říká se tomu učeně drug design a svádí to ke zjednodušené představě, že molekuly takových léčivých látek lze jednoduše „ušít na míru“ pro konkrétní onemocnění. Profesor De Clercq ale nikdy nezapomene podotknout, že rozhodující úlohu nakonec či na začátku vždycky hraje serendipity. To není jen taková obyčejná náhoda (ve smyslu coinsidence nebo happenstance), nýbrž vrozené štěstí, řekněme ušlechtilá forma náhody. Přesně ta forma štěstí, co přeje připraveným, jak geniálně vystihl Luis Pasteur. Za takovou ušlechtilou formou náhody je vždy obrovská píle a pracovitost a v ní se zrcadlí samotné počátky životních kroků obou našich pánů profesorů z nejváženějších.
Slavnost umocněnou množstvím kolegů a přátel a srdečnou atmosférou rámovaly krásné prostory radnice v Českých Budějovicích.
Obě fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Fotoreportáž naleznete ve fotogalerii na http://abicko.avcr.cz/cs/fotogalerie/cestny_doktorat_JU.html.
Jak to bylo s prof. De Clerqcem, už víme, ale co Antonín Holý? Ten dostal do vínku obrovský talent a lásku k chemii; k organické syntéze, královské disciplíně chemie, a k tomu navíc notnou dávku píle, pracovitosti, vytrvalosti, houževnatosti, ale také skromnosti. Jeho kroky vedly do Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd na Flemingově náměstí v Praze-Dejvicích, kterému pamětníci neřeknou jinak než Šormův ústav. Profesor Šorm, světová legenda československé chemie, založil ve svém ústavu mimo jiné také moderní směr chemie nukleových kyselin, a právě do jeho ústavu přichází na začátku 60. let minulého století mladý Antonín Holý.
Uplynulo ještě mnoho vody, než se naši oba dnešní laureáti potkali. Stalo se tak v roce 1976 v německém Göttingenu na Symposiu o syntetických nukleotidech, nukleosidech a polynukleotidech. Setkání se ukázalo být naprosto klíčovým nejen pro oba aktéry, ale pro celou oblast medicinální chemie, pro výzkum látek s účinkem proti virovým a dalším původcům infekčních chorob člověka a zvířat, jakož i s účinkem proti nádorovým onemocněním. Pro prof. De Clercqa to tehdy nebylo první setkání s československou vědou; zájem o problematiku interferonu, buněčných proteinů s protivirovým účinkem, jej přivedl v 70. letech minulého století ke spolupráci s dr. Ladislavem Boreckým z Virologického ústavu SAV v Bratislavě.
Setkáním na konferenci v Göttingenu se začala odvíjet mimořádně produktivní spolupráce obou badatelů a jejich laboratoří na nové skupině potenciálních antivirotik, resp. látek s účinky proti patogenním/parazitickým organismům. Pozornost zaměřili netradičně na skupinu tzv. nukleosid fosfonátů, a vymezili si tak originální prostor pro výzkum a vývoj moderních nástrojů, zejména antivirové chemoterapie – označované někdy jako nukleotidové antimetabolity. Hned několik látek se jim podařilo přivést úspěšně do lékové formy ve spolupráci s průmyslovým partnerem v USA (jmenujme alespoň Vistide, Hepsera, Viread, Truvada, Atripla; jedná se hlavně o léky proti závažným onemocněním, jako jsou AIDS, hepatitida B, herpetické a poxvirové infekce).
Pokud jde o vědecké aktivity, spolupracují s prof. Holým a jeho laboratoří některé budějovické ústavy Akademie věd (Entomologický, Parazitologický ústav, Ústav molekulární biologie rostlin) při testování a vývoji antivirových látek/antimetabolitů/antiparazitárních látek.
Profesor De Clercq je po dlouhá léta nejbližším zahraničním spolupracovníkem, kolegou a přítelem prof. Holého, který dosáhl výjimečného postavení ve virologii, zejména v oblasti výzkumu a vývoje inhibitorů replikačních mechanismů virových patogenů. Původním vzděláním lékař s úctyhodnými znalostmi medicinální/biologické chemie dosáhl světového renomé právě díky zásadním příspěvkům k racionální konstrukci léků s antivirovým účinkem, a také díky objasnění mechanismů, jakým syntetické látky/léky namířené proti virům působí.
Profesor Antonín Holý má na svém kontě na 650 publikací, 60 patentů a přes 7500 citací v SCI, prof. Erik De Clercq je autorem nebo spoluautorem neuvěřitelných 2446 publikací, v naprosté většině v impaktových časopisech. Mimořádně zajímavý je navíc seznam čítající 91 publikací, kterých si cení nejvíce. Jedná se o homogenní výběr z jeho celého aktivního života, tj. až do současnosti, asi v 50 % případů je prvním autorem, převážně se jedná o publikace v časopisech s mimořádným IF (Science, Nature, J. Virol, Biochem. Pharmacol., J. Med. Chem., Cancer Res. atd.). Rovněž citační ohlasy a HI jsou jistě obrovská čísla. Je držitelem čestných doktorátů a profesur z řady univerzit včetně Univerzity Karlovy (v roce 2007). V období od r. 1981 byl nebo je členem 32 redakčních rad špičkových biomedicínských časopisů.
Výše zmíněný stručný přehled pedagogických a vědeckých aktivit prof. Antonína Holého a prof. Erika De Clercqa dostatečně věrohodně ilustruje jejich zásluhy o světovou vědu a vzdělávání, jakož i o rozvoj přírodních věd na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.
Výběr z laudatia děkana Přírodovědecké fakulty JU Libora Grubhoffera