English
Cílem výzkumu, který se za finanční podpory GA ČR uskutečnil v rámci Archeologického ústavu AV ČR, bylo zpřístupnit hromadné nálezy ze starší doby bronzové v Čechách. To se podařilo díky publikaci Václava Mouchy Hortfunde der frühen Bronzezeit in Böhmen, která vyšla v roce 2005.
Archeologicky jde o období únětické kultury nazvané podle skupinových pohřebišť prozkoumaných na sklonku předminulého století v Úněticích severně od Prahy. Na našem území tato kultura prodělala svůj vývoj v rozmezí let 2300–1700 př. Kr. ve dvou přibližně stejně dlouhých etapách, z nichž starší vymezuje sklonek pozdní doby kamenné a mladší počátek doby bronzové.Hromadné nálezy (depoty) kovových, nejčastěji měděných, bronzových a vzácně i zlatých předmětů jsou typické pro celou dobu bronzovou a představují nezastupitelný pramen pro její poznání. Podle obecně přijímané definice obsahuje hromadný nález nejméně dva současně a záměrně uložené předměty. V některých případech lze za určitou formu depotu považovat i jen jeden záměrně uložený předmět – k tomu je ovšem zapotřebí znát nálezové okolnosti, které však většinou chybí. Jinak nelze vyloučit, že tyto předměty, někdy označované jako "ojedinělé" nálezy, pocházejí z depotů rozvlečených při orbě nebo při různých přesunech půdy.
V knize je popsáno celkem 117 hromadných nálezů ze 105 nalezišť, dále 25 "hromadných nálezů" s nízkou vypovídací hodnotou a "ojedinělých" nálezů ze 122 lokalit. To představuje více než 2000 předmětů, které jsou s příslušnými údaji (tj. složení kovu, materiálová skupina, rozměry, hmotnost) zaneseny na tabelách, popsány v katalogu a vyobrazeny na tabulkách. Celkový počet až dosud odkrytých hromadných nálezů – včetně "depotů jednoho předmětu" – ze starší doby bronzové v Čechách lze odhadnout na 300.
U depotů se pozornost soustřeďuje na dva okruhy problémů: na jejich datování a původ a na jejich interpretaci. K datování depotů byl použit klasický Reineckův chronologický systém z roku 1924, který se ukázal jako nejvhodnější; jiné chronologické systémy jsou pro české depoty příliš podrobné. Všechny české hromadné nálezy patří až do mladšího období kultury únětické; z jejího staršího – pozdně eneolitického – období žádný depot neznáme.
Skladba předmětů v hromadných nálezech únětické kultury ukazuje, že území Čech se rozkládalo na rozhraní dvou výrobních okruhů: jižního (podunajského) a severního, který se rozprostíral na území "severní" únětické kultury (Sasko, střední Německo, Slezsko). Z podunajského výrobního okruhu se k nám přes jižní Čechy dostávala měď ve tvaru hřiven a žeber a hotové výrobky – nákrčníky, veslovité jehlice, drátěné tutuli apod. Z výrobních oblastí "severní" únětické kultury přicházely do prostředí české únětické kultury především hotové výrobky zhotovené odléváním – např. dýky s litou rukojetí, ozdobné řetězy, těžké oválné kruhy – a také předměty zhotovené z jantaru. Spojení mezi oběma výrobními okruhy probíhalo přes české území od severu na jih a naopak. Výraznější směna kovových výrobků mezi českou a moravskou únětickou kulturou není prokázána.
Obtížná je interpretace hromadných nálezů, které lze rozdělit do dvou základních skupin: hromadné nálezy uložené z důvodů profánních, ty byly určeny k opětnému vyzvednutí, a hromadné nálezy uložené z důvodů náboženských, s jejichž opětovným vyzvednutím se nepočítalo. V současné době převládá názor, že převážná část depotů z počínající doby bronzové patří do této druhé skupiny. U českých depotů je interpretace znesnadněna tím, že u nich většinou neznáme přesnější nálezové okolnosti.
Václav Moucha,
Archeologický ústav AV ČR