PRAHA CENTREM SVĚTOVÉ ASTRONOMIE

   

Podruhé v historii se stala Praha centrem světové astronomie. Ve dnech 14.–25. srpna se zde konalo 26. valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie (International Astronomical Union – IAU). Valná shromáždění, pořádaná zpravidla ve tříletých intervalech, patří k důležitým nástrojům Unie. V Praze se astronomové poprvé sešli na 13. valném shromáždění před 39 lety. Za tuto dobu prošla astronomie a astrofyzika obrovskou změnou. Astronomové sami jsou fascinováni novými pohledy do kosmu, které ukazují mnoho neočekávaného. Tato okna do Vesmíru na dříve nepřístupných vlnových délkách mění představy o vzniku a vývoji hvězd a planetárních soustav, vývoji galaxií a o Vesmíru jako celku.

Mezinárodní astronomická unie byla založena v roce 1919, Československo se stalo členem na prvním Valném shromáždění v roce 1922 v Římě. Dnes Unie sdružuje téměř 10 000 profesionálních astronomů z celého světa. Je tematicky členěna podle podoborů a specializací do 12 divizí a dále do téměř 40 komisí, vytváří pracovní skupiny k různým aktuálním otázkám astronomie a astrofyziky, snaží se zachycovat nové výsledky a koordinovat budoucí výzkum.

Pražské Valné shromáždění následovalo po shromážděních v Manchesteru (2000) a Sydney (2003). Poté, co v roce 2000 IAU rozhodla uspořádat na základě pozvání Českého národního komitétu astronomického toto shromáždění právě v Praze (soupeřili jsme s kanadskou Calgary), následovalo šest let příprav, které vyvrcholily letos v srpnu. Každá konference je, jak známo, složena ze tří hlavních částí: přípravy (v našem případě šest let), konference samotné a období po ní, kdy je třeba publikovat sborníky s referáty, sepsat zprávy a hlášení, provést vyúčtování a řadu dalších činností. V tomto období se momentálně nacházíme a v našem případě potrvá až do roku 2009, kdy se bude konat další Valné shromáždění v Rio de Janeiru.

Během dvou pražských týdnů se do Kongresového centra sjelo téměř 2500 delegátů z více než 70 zemí světa. Za nového člena bylo v Praze přijato Thajsko. Konalo se zde mnoho významných událostí: vedle dvou plenárních zasedání a čtyř plenárních přednášek, např. o životě vesmíru nebo o černé díře ve středu Mléčné dráhy, to bylo šest tři a půldenních sympozií k různým tématům týkajícím se možnosti střetu Země s jiným tělesem sluneční soustavy nebo významu dvojhvězd v astrofyzice. Uskutečnilo se 17 tematických diskusních setkání k různým novým poznatkům: o velmi vzdáleném vesmíru, o výsledcích satelitu Spitzer aj., a sedm specializovaných zasedání, např. o astronomii v rozvojovém světě nebo v Antarktidě. K dalším událostem Valného shromáždění patřil pracovní oběd na téma ženy v astrofyzice nebo setkání mladých astronomů.

Jaké jsou hlavní výsledky? Na hodnocení je ještě příliš brzo, nyní mohu sdělit jen několik osobních postřehů, které však ilustrují podstatnou změnu v představách o Vesmíru od předchozího pražského zasedání v roce 1967. Především je zde Hubbleův kosmický dalekohled (HST), který je neustále velmi výkonný a poskytuje prvotřídní údaje z pozorování v ultrafialové oblasti spektra. Jednou z takových oblastí je výzkum málo hmotných hvězd v centrálních částech kulových hvězdokup. Tyto soustavy, které se skládají z velkého počtu v prostoru sféricky rozmístěných hvězd, se zrodily ve společném a rychlém procesu, kdysi ve vesmírném dávnověku, a je důležité datovat, kdy k tomu došlo. Málo hmotné hvězdy, jako jsou bílí trpaslíci (viz foto v AB 9/2006), se na rozdíl od hvězd hmotných vyvíjejí velmi pomalu a mohou sloužit jako hodinky měřící vysoké stáří kulových hvězdokup. Kanadská skupina pomocí HST zjistila, že málo hmotné hvězdy v jedné z blízkých kulových hvězdokup ukazují, že je velmi stará, asi 12 miliard let. To znamená, že je starší než Mléčná dráha sama a pochází z dob, kdy Vesmír byl mladší než dvě miliardy let. Další fascinující pohled poskytuje Spitzerův vesmírný dalekohled pojmenovaný po slavném americkém astronomovi Lymanu Spitzerovi. Tento dalekohled pozoruje v infračervené oblasti spektra. Jedním z výsledků pozorování je, že vzdálené galaxie v raném Vesmíru vydávají mnohem více záření na infračervených vlnových délkách než v optickém nebo ultrafialovém oboru. To však neodpovídá situaci, kdy tyto galaxie intenzivně tvoří hvězdy, které uvolňují většinu energie v ultrafialových vlnových délkách. Zdá se, že situace je podobná jako při letu nad rozpáleným saharským pískem v noci. Tehdy ho již nevidíme v optickém obzoru, avšak pokud máme infračervený detektor, můžeme vidět saharskou krajinu v tepelném, infračerveném záření. Podobně je to i s galaxiemi, které obsahují mnoho mezihvězdného prachu. Tento prach absorbuje ultrafialové záření hvězd a pohlcenou energii opět vyzařuje – ale na infračervených vlnových délkách. Satelit Spitzer odhaluje pozoruhodné podrobnosti struktury galaxií působené tvorbou hvězd rozpalující mezihvězdný prach.

Účastníci Valného shromáždění také podrobně probírali otázky tvorby hvězd a vývoje galaxií. Tímto způsobem se astrofyzikální obory propojují s kosmologickými představami o vývoji Vesmíru jako celku. Galaxie totiž vznikají a vyvíjejí se ve větších vesmírných strukturách, jako jsou malé skupiny galaxií, velká oblaka galaxií a velkorozměrné struktury nazývané kosmická síť. Pozorujeme zde slapové síly vedoucí k jejich spojování, nebo procesy, jež nazýváme svlékání galaxií z mezihvězdného plynu, či galaktické obtěžování. Při srovnání se situací v roce 1967 je Vesmír mnohem dynamičtější, naplněn mnoha procesy ve velkých i malých škálách, které jsou různě rychlé a které vedou ke vzniku struktur, jak je známe z našeho okolí.

Po celou dobu konference účastníci také diskutovali o definici planety a o tom, zda Pluto planetou zůstane. Nejsem planetologem, který by byl do této diskuse ponořen již dříve. Planeta je astronomický pojem, který zajímá obecnou astronomickou veřejnost a nejen ji. Během prvního týdne se názory podstatně lišily a měl jsem dojem, že kompromisu snad nebude možné dosáhnout. Obdivuji vytrvalost některých kolegů a jejich schopnost hledat a nacházet průchodné formulace pro konečné hlasování. Členové IAU nakonec přijali 24. srpna 2006 rezoluci, která definuje tři druhy těles ve Sluneční soustavě: planety, trpasličí planety a malá tělesa Sluneční soustavy. Podle této definice Pluto již není planetou, ale stává se trpasličí planetou podobně jako další tělesa včetně nově objeveného objektu populárně označovaného Xena.

Valné shromáždění IAU v roce 2006 vyvolalo velkou pozornost široké veřejnosti na celém světě a můžeme konstatovat, že pražské setkání se zapsalo do dějin astronomie a vědy vůbec.

Ohlasy účastníků jsou velmi příznivé. Přejeme našim kolegům v Brazílii mnoho úspěchů při organizaci následujícího Valného shromáždění v roce 2009 v Rio de Janeiru.

Jan Palouš,
předseda Národního organizačního výboru