English
Nepochybně nejrozsáhlejší kompendium o českém výtvarném umění, vydávané nakladatelstvím Academia za vydatných finančních subvencí, se blíží ke konci. Zatím co předchozí díly zahrnovaly větší časové úseky a jejich texty s četnými ilustracemi byly obsaženy vždy ve dvou knihách, díl V. zahrnuje úsek pouhých dvaceti let, jemuž je věnován jediný svazek o podobném počtu stran.
Je otázkou, zda by rokem 1959 neměla tato základní pomůcka pro zájemce o výtvarné umění skončit. Posoudit další období bude nepochybně obtížné, protože kvalitu příslušných umělců a jejich díla objektivně zhodnotí až delší časový odstup. Je známo, že např. z malířů, kteří patřili k nejpopulárnějším a nejvychvalovanějším před sto lety, znají dnes mnohé jen velcí odborníci.Pro knihu byl určen jen jeden editor, což zajistilo jednotnější koncepci. Přesto mu však jako znalci české moderní architektury může někdo vytknout, že architektura zaujímá ve svazku příliš mnoho místa. Jednalo se tehdy však o architekturu velmi specifickou a neopakovatelnou. Ve svazku, který se věnuje českému umění v době vlády totalitní ideologie – nacistické a komunistické – nebylo možné vynechat otázky politické a ideologické. Přesto se mi zdá, že podrobností o formách řízení umění, sjezdech a usneseních je příliš mnoho.
Rozčlenění umění 20. století do několika dílů Dějin s sebou nese jisté nebezpečí – které tvůrčí období určitého výtvarníka považovat za hlavní? Někteří tvůrci nebyli zařazeni do IV. dílu, v V. zastoupeni také nejsou a do posledního už zřejmě patřit nebudou. Hledal jsem marně např. Sekoru, Fremunda a řadu dalších.
Texty kapitol byly psány v poslední době, a tak nezahrnují zastaralejší hodnocení, jak tomu bylo např. ve IV. díle. Výběr kapitol je nepochybně dobrý, možná si ale měli být autoři více vědomi toho, že jde o příručku, jíž podobná jistě vyjde za mnoho let, a bude mít tedy široký a dlouhodobý okruh uživatelů. Poměrně malá pozornost je věnována některým oblastem – že by v tomto období neexistoval nápaditý divadelní kostým? (Je vyobrazen jen nepříliš typický návrh Svolinského a bez slovního doprovodu.)
Stejně jako v předchozím díle zde chybí tvůrci pohyblivých fotografií – filmoví kameramani – takový Jiří Lehovec si jistě zmínku zasloužil. Naopak – patří do tohoto díla kapitola o městských památkových rezervacích, i když se v této oblasti tenkrát zkazilo mnohé? Pokud jde o "popelku" grafiku, není jí v knize věnováno příliš místa. (Větší pozornost je věnována obálkám než ilustracím.)
Z formálních hledisek bych rád upozornil na odlišnost grafické podoby jednotlivých dílů. Cílem možná bylo zachytit, jak se typografické pojetí měnilo s časem. Ve IV. díle se méně plýtvá místem, dvousloupcová sazba se lépe čte než jednosloupcová, použitá v díle V, a patkové písmo je jistě čitelnější než bezpatkové, zejména takto úzkého řezu. Je třeba pochválit tiskárnu za kvalitní černobílé i barevné reprodukce. A také práci redaktora – překlepů je nepatrně. Jen občas se vyskytnou tajuplně znějící formulace (např. surrealistická imaginace podléhala zákazu – s. 81, antropomorfní rysy dívek – s. 90, tento malíř se snažil … temnou dobu protektorátu překonat – s. 100, jeho schopnosti … opřádají pověsti – s. 412 atd.). Některá sdělení se nezdají být pravděpodobná – že by někdo mohl vyučovat kreslení na židovském gymnáziu v Brně až do roku 1942? (s. 107), že by Panorama vycházela až do roku 1942? (s. 24) apod. Který orgán dělal za protektorátu cenzuru výtvarných výstav?
V celku je to pěkná kniha, která záslužně objasňuje vliv těžkých let válečných následovaných po malé přestávce další, pro výtvarné umění ještě horší (protože domácí) okupací umění. Pochválit je třeba kapitolu o umění z koncentračních táborů a věznic (z těch komunistických se nezachovalo nic?) nebo o průmyslovém designu. Zajímavá je kapitola o škole umění ve Zlíně. Novým se zdá třeba celkem shovívavý názor na působení Zdeňka Nejedlého v oblasti umění, objasňuje se obecně málo známý směr explozionalismus. Pohled na míru nesvobody v umění za obou diktatur pak může být varováním pro mladé extremisty, kteří se vyskytují i na umělecké frontě. Ostatně, čtěte si a posuzujte sami.
Zdeněk Šesták