Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2006  > červen  > Výročí

Padesáté narozeniny Ústavu analytické chemie AV ČR

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Odborníci v oblasti analytické chemie spolu se svými hosty z vedení naší čelné vědecké instituce a představiteli brněnského akademického i veřejného života oslavili ve středu 10. května 2006 půlstoleté výročí Ústavu analytické chemie AV ČR ve stylové vinárně U královny Elišky. Předchůdce dnešního ÚIACH AV ČR byl založen v Brně 1. dubna 1956 jako Laboratoř pro analýzu plynů Československé akademie věd. O založení Laboratoře, jejíž jádro tvořila skupina pracovníků z Ústavu pro naftový výzkum, se největší měrou zasloužil Jaroslav Janák, který byl jmenován prvním ředitelem.

První etapa vývoje Laboratoře vycházela z významných úspěchů Janákovy chromatografické analýzy plynů využívající plynový chromatograf jeho vlastní konstrukce. Přístroj se ve své době využíval zejména v petrochemickém průmyslu po celém světě. K rozvoji plynové chromatografie v pozdější době přispěl zejména Josef Novák v oboru kvantitativní a stopové analýzy a Karel Tesařík v oboru kapilární plynové chromatografie.

V r. 1966 se změnil statut Laboratoře na Ústav instrumentální analytické chemie (ÚIACH) ČSAV. Ústav přesídlil na roh tehdejší Leninovy (dnes Kounicovy) a Zahradníkovy ulice a rostl jak do šíře řešené problematiky, tak i personálně. V té době se pozornost vědecké veřejnosti zaměřovala na rozvoj přístrojové techniky, ale současně i na analytické separace v kapalné fázi, tudíž i ústav začal věnovat pozornost kapalinové chromatografii. Výzkum mikrokolonové a kapilární kapalinové chromatografie včetně vývoje instrumentace se zvláštním zřetelem na miniaturizaci přístrojů vedl Miloš Krejčí, jeho pokračovatelem se stal Karel Šlais. Souběžně s vývojem separačních metod se zkoumala a vyvíjela detekce, avšak realizace analytické instrumentace se postupně přesouvala do Vývojových dílen ČSAV a do firmy Laboratorní přístroje, což vedlo k vypuštění slova "instrumentální" z názvu ústavu v r. 1974. V oficiální zkratce Ústavu analytické chemie AV ČR (ÚIACH) písmeno "I" ale zůstalo a slouží k odlišení od zkratky Ústavu anorganické chemie.

V sedmdesátých letech se výzkumná témata rozšířila o analytické elektromigrační metody. Pod vedením Petra Bočka se komplexní teoretické i experimentální práce v oblasti izotachoforézy, kapilární zónové elektroforézy a jejich kombinace staly základem "brněnské elektroforetické školy" a téma elektromigrace je i dnes v souladu s vývojem analytické chemie ve světě nosným tématem ústavu.

V osmdesátých letech začal Josef Janča zkoumat frakcionaci tokem v silovém poli – field flow frakcionaci (FFF) – a při separaci biopolymerů téma dále rozvíjel Josef Chmelík. Ve stejné době se ve světě objevily první práce o analytické separaci pomocí tekutin v nadkritickém stavu. Teoretickými aspekty superkritické fluidní chromatografie se v ústavu začal zabývat Michal Roth a instrumentálním vývojem superkritické fluidní chromatografie a později i extrakce Jiří Vejrosta, kteří navazovali na teoretické podklady vypracované Josefem Novákem a Stanislavem Wičarem. Vznikla i skupina odborníků orientovaná na vývoj instrumentace pro zachycování a analýzu stopových množství polutantů v životním prostředí vedená Milanem Dresslerem a později Zbyňkem Večeřou. Zaměření ústavu, jenž od r. 1991 sídlí v nové budově na Veveří ulici, se rozšířilo o spektrální metody; laboratoř stopové prvkové analýzy vede Bohumil Dočekal.

Po rozdělení Československa a vzniku AV ČR obstál ústav v kritickém zhodnocení výkonnosti a kvality činnosti ústavů a zachoval si nosné týmy schopné řešit problematiku v celé dosavadní šíři. Ze zanikajícího pražského Ústavu nukleární biologie a radiochemie se připojila další skupina vedená Jiřím Dědinou, která se zaměřovala na problematiku stopové prvkové analýzy.

Nejnovějšími výzkumnými trendy jsou spojení separačních technik s hmotnostní spektrometrií, vývoj bioanalytické instrumentace vedený Františkem Foretem a proteomika, kterou se s novým týmem zabývá Josef Chmelík.

ÚIACH se v současnosti zaměřuje na vývoj nejmodernějších metod a instrumentace analytické chemie. Vědecké výsledky se odrážejí v mezinárodních časopisech s vysokým impaktním faktorem, v knihách a monografiích, patentech a prototypech nových měřicích zařízení. Pracovníci působí v edičních radách zahraničních odborných časopisů, jsou zváni na mezinárodní konference a sympozia, vedou domácí i mezinárodní projekty. Průměrný věk zaměstnanců ústavu 41 let a nemalé úsilí věnované výchově mladé generace vědeckých pracovníků jsou příslibem pro další úspěšná léta Ústavu analytické chemie AV ČR v Brně.

Věda je velice krásná věc, je záhadná jako ženy

S výročím Ústavu analytické chemie Akademie věd České republiky v Brně je spjato jméno prof. Jaroslava Janáka, který z něj učinil prestižní středisko výzkumu a vědecké výchovy v evropském měřítku.

Prof. Jaroslav Janák absolvoval Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze. Během jeho čtyřletého působení v Chemických závodech Litvínov v r. 1947 vznikla myšlenka na chromatografickou analýzu plynů, kterou realizoval a začal rozvíjet od roku 1951 v Brně v tehdejším Ústavu pro naftový výzkum. Objev nové metody analýzy plynů na chromatografické koloně s oxidem uhličitým jako mobilní fází mu již na počátku jeho vědecké dráhy zajistil světové jméno. Metoda byla patentovaná v Československu v roce 1952 a Jaroslav Janák obdržel za svou práci státní cenu.

Pro obor analytická chemie se habilitoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity (1965) a přednášel obor separačních analytických metod. Řádným profesorem MU se stal v r. 1993. Zasloužil se o znovuotevření Chemické fakulty VUT v Brně (1992). Je autorem nebo spoluautorem více než 300 vědeckých publikací a držitelem několika patentů. Stál u zrodu celosvětově uznávaných časopisů Journal of Chromatography a Journal of Chromatographic Science. Za své celoživotní dílo byl mezinárodně oceněn řadou medailí a poct. V loňském roce obdržel čestnou medaili Akademie věd ČR "DE SCIENTIA ET HUMANITATE OPTIME MERITIS".

Příjemnou atmosféru oslav padesátého jubilea ústavu jsem využila k několika otázkám.

Pane profesore, téměř třicet let jste stál v čele instituce, která se dnes jmenuje Ústav analytické chemie AV ČR. Vzpomínal jste i na začátky své práce. Poprvé jste rozdělil metan a vzduch…
Ano, to byl totiž analytický problém, který vysloveně tísnil. Protože na konci plynové analýzy zbyla směs vodíku, dusíku a plynných uhlovodíků – problém, který nešel řešit. Zkusil jsem chromatografii. Když šla na papíře s jinými látkami, proč by nešla s plyny? A tak vznikla plynová chromatografie, která nás proslavila.

Jak se vyvíjela témata Vašich výzkumů a podmínky pro ně?
Zpočátku se pochopitelně vycházelo z jednoduchých věcí, zpravidla v oblasti průmyslu ropy a uhlí. Od uhlovodíků se přecházelo ke složitějším věcem. Poměrně dost brzo, po deseti letech rozvoje plynové chromatografie, jsme inklinovali k biologicky zajímavým objektům, na něž se současný ústav převážně orientuje. To souvisí s tím, že kdysi bylo důležité vybudovat petrochemický průmysl, dnes je důležité zdraví, léčiva apod.

Mohl byste zkusit předpovědět nějaké objevy, které by mohly nastat v blízké budoucnosti?
To je velice obtížné. Domnívám se, že je vždy nutno zvolit důležitý směr, který přibližně odpovídá vývoji vědy a společnosti. Tento směr teprve přinese praktické výsledky. Jakmile se založí výzkum za konkrétním účelem, dostanete možná nějaký praktický výsledek, ale celkově je výzkum v krátké době na mělčině. To je současně přednost vědy a zároveň její slabost, protože společnost častokrát zajímá, jen co z toho vypadne – a ono vypadne –, ale nedá se předpovědět, že to bude zítra. A ve vážném výzkumu si bohužel do pěti let nemůžete být výsledkem jista. Můžete si však být jista tím, zda je zvolený směr nosný či ne.

Směr je daný, troufáte si alespoň odhadnout blížící se cíle...?
Ano. Analýza by se měla dostat až na úroveň chromozomů, DNA, těchto základních prvků života. Rozšifrování základů je nutné, máme-li pochopit život, a tudíž také nemoci. Ty jsou totiž součástí nesprávně vedeného života nebo toho, co ho podmiňuje. Zdá se, že už se toho věda chopila.
Říká se, že lidský genom už je rozluštěný, ale není rozluštěné, co která částečka dělá, a to je zajímavé. Hodně se nyní skloňuje proteomika – to je struktura proteinů – a proteiny jsou výživa, maso. Maso je nutné, protože člověk není býložravec. Takže jde o výživu. Domnívám se, že umět nasyntetizovat pokrm, tzn. objevit strukturu, podle níž je stavěn protein, svalovina, je budoucností i pro náš obor analytické chemie.

V proslovu k 50. výročí ÚIACH jste uvedl: "Dnes se na ústav dívám tak trochu jako z galerie." Zdůraznil jste, že zde už pracuje třetí generace. Profesor Drahoš potvrdil, že se ústav vždy věnoval systematické výchově vědeckých odborníků a většina jsou vlastní odchovanci. Jak získáváte "novou krev"?
Budoucnost lidského rodu je v dětech. Budoucnost vědy je v mladých aspirantech, kteří jsou ochotni své práci něco dát. Věda je velice krásná věc, je záhadná jako ženy.
Já jsem dostal šanci na samém počátku, když k nám přijel o generaci starší člověk, člen-korespondent akademie na pražské univerzitě, Oldřich Tomíček rozhodnout, zda se tu má zřídit laboratoř. Řekl tehdy: "Myslím si, že jde o zásadní věc. Vy jste mladý, a já vám to tady potvrdím." Tak Laboratoř vznikla a já si toho vážím. Byl to tehdy pro mě důležitý moment. Tímto způsobem v podstatě i já vyhledávám lidi a talenty. Když je najdu, zatěžuji je, protože potřebují vyšší zátěž než ostatní lidé. Jedině tak jsou sami spokojeni. A z nich se pak rodí osobnosti. Např. prof. Petra Bočka jsem získal jako aspiranta. On vyrostl v osobnost, která vytvořila brněnskou elektroforetickou školu, v níž dnes pokračuje nejméně pět až šest o generaci mladších lidí. A tito lidé ponesou náš prapor dál.
Já už jsem v penzi, tudíž mimo hlavní proud, ale v ústavu mám stále svůj "kutlošek", kde mohu pracovat a poradit, pokud o radu někdo stojí. A dnes, právě při pohledu z této galerie, mohu říct, že naše kontinuita je dobrá. Vždy je potřeba uvažovat dlouhodobě, aby byl výzkum do 10–20 let plodonosný. Každý vysokoškolák by měl aspoň jednou za život "vykvést" – něčím, co pohne společností, nějakou prací. Tak zaplatí vše, co se do něj investovalo.

Od r. 2005 stanula v čele ústavu poprvé v jeho historii žena – doc. Ludmila Křivánková. Vy jste mi krásně a poeticky řekl, že je věda krásná a záhadná jako ženy. Jak vnímáte ženu v postavení ředitelky Ústavu analytické chemie AV ČR?
Velmi pozitivně. A řeknu vám proč. Ředitel se nesmí tvářit, že o svůj post nestojí. Mně se doc. Ludmila Křivánková velmi líbila, protože vstala a řekla, že CHCE. A tento fakt znamená, že chce převzít odpovědnost. Cítí-li, že na řízení instituce stačí, je to přesně ono, co ústav potřebuje. Jinak je správcem a ne ředitelem: ředitel je odvozen od slova řízení a ne ředění.

MARINA HUŽVÁROVÁ