Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2006  > červen  > Téma měsíce

Ukrajinská pocta Josefu Hlávkovi

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Zakladatel České akademie věd a umění Josef Hlávka se prosadil v obecném českém povědomí jako největší občanský mecenáš a do jisté míry také jako významný stavitel. Naproti tomu jeho dílo umělce a architekta je u nás známo až na výjimky vlastně jen specialistům v oboru dějin architektury. Na Ukrajině, zejména v jejím jihozápadním cípu zvaném Bukovina, je však Hlávka oceňován především jako architekt a výtvarný umělec.

Tuto skutečnost si plně uvědomí návštěvník histo- rického města Černovice (ukrajinsky Černovcy) ležícího poblíž ukrajinsko-rumunské hranice, kde Josef Hlávka vybudoval dílo mimořádné umělecké a krajinotvorné hodnoty. Je jím monumentální areál někdejší rezidence bukovinsko-dalmatských metropolitů a arménský kostel apoštolů Petra a Pavla. Rozsáhlé stavby vznikly v letech 1864–1882 na základě Hlávkových projektů a za jeho organizačního vedení.

Ve velkolepě koncipované metropolitní rezidenci dnes sídlí Černovická národní univerzita, která patří do úzké skupiny elitních vysokých škol padesátimilionové Ukrajinské republiky. Ke 130. výročí založení (1875) loni vydala výpravnou publikaci, jakou se může vykázat jen málokterá středoevropská univerzita. Za vlády Rakousko-Uherska, meziválečného Rumunska i poválečného Sovětského svazu prošla univerzita v Černovicích organizačními, jazykovými a ideologickými peripetiemi, a přesto se zařadila mezi nejvýznamnější státní vysoké školy na Ukrajině. Mezinárodního uznání dosáhla v přírodních a humanitních oborech – a bylo příznačné, že současně s konferencí o Josefu Hlávkovi, která se tu konala 26.–28. dubna 2006, zde zasedali také čeští odborníci z Fyzikálního ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, kteří se svými ukrajinskými kolegy diskutovali o problematice polovodičů.

Černovičtí učitelé i studenti milují areál své univerzity, uvědomují si výjimečnost neobyčejně rozsáhlého komplexu někdejší metropolitní rezidence. Na konferenci často zaznívala slova o Hlávkově genialitě a o tom, že tento Čech "po celý život vytvářel krásu". I když vezmeme v úvahu východoslovanský smysl pro nadsázku, musíme připustit, že zde Hlávkovo architektonické dílo jako celek i v jednotlivých detailech působí dojmem svrchovaného mistrovství.

Ukrajinsko-českou konferenci nazvanou Josef Hlávka (1831–1908) – vynikající architekt a mecenáš připravila Černovická národní univerzita spolu s Nadací Hlávkových při příležitosti 175. výročí Hlávkova narození. Pod záštitou současného rektora Stepana V. Meľnyčuka a bývalého rektora a nynějšího gubernátora Černovické oblasti Mikoly V. Tkače se konala v rozlehlém areálu, který i dnes působí jako překvapivě moderní univerzitní campus, což jen dodává váhu Hlávkovu funkčnímu pojetí historismu v architektuře. Zasedání (na některá přicházely zástupy ukrajinských studentů) byla rozmístěna tak, aby se účastníci konference seznámili s nejkrásnějšími interiéry – Mramorovým, Červeným a Modrým sálem, aniž by zůstala opomenuta odborná prohlídka metropolitního (nyní univerzitního) chrámu, krásného parku s Hlávkovým pomníkem a dalších částí areálu.

Konference potvrdila zájem o život a dílo – řečeno slovy pořadatelů – "vynikajícího českého architekta, kulturního a společenského činitele", a to jak ze strany pořadatelské instituce, tak odborníků ze dvou nejvýznamnějších ukrajinských univerzitních center Kyjeva a Lvova a ukrajinského tisku. Tematicky byla rozdělena do čtyř okruhů – Život a dílo Josefa Hlávky, Činnost Nadace Hlávkových, Architektura a kulturní odkaz Josefa Hlávky ve vztahu k současnosti a Ukrajinsko-české kulturní vztahy.

Z české strany promluvili představitelé "Nadání Hlávkových" profesor architektury Josef Pechar, docentka finančního práva Marie Karfíková a znalkyně dějin nadace dr. Dagmar Rýdlová, za AV ČR prof. Jaroslav Pánek. K prohloubení poznatků významně přispěl svým výzkumem a novou monografií Odkaz Josefa Hlávky doc. Jiří Pokorný (konference se nezúčastnil). Čeští hosté se soustředili na charakteristiku Hlávkova díla v konfrontaci se soudobými architektonickými proudy, na Hlávkovu cestu k založení České akademie a v této souvislosti na asynchronní paralely českého vývoje v 19. století a ukrajinského vývoje ve 20. století, dále na dějiny a současnou činnost i na právní podmínky existence a působení "Nadání Hlávkových", jež od svého založení v roce 1904 díky perfektnímu zabezpečení přežilo období nacistické a komunistické totality a stalo se nejstarší kontinuálně existující nadací v České republice.

Z řady ukrajinských příspěvků lze upozornit na ty nejzajímavější. Specialista na dějiny novodobé architektury prof. Jurij Repin vystihl charakteristické rysy Hlávkova přístupu k historismu a jeho osobité pojetí bukovinských dekorativních tradic. Výborný znalec regionálních dějin Bukoviny doc. Oleksandr Masan zasadil Hlávkovo architektonické dílo do kontextu kulturního vývoje Černovic, pro něž znamenala stavba monumentální metropolitní rezidence vstup mezi mimořádně významná města Rakousko-uherské monarchie. Doc. Ihor Čechovs’kij pojednal o chrámu sv. Petra a Pavla, druhém nejvýznamnějším černovickém výtvoru Josefa Hlávky, který se stal v následujících desetiletích ohniskem náboženského a kulturního života arménského společenství v Bukovině. Další příspěvky dokládaly na základě pramenů z místních archivů skutečnost, že Hlávka přispěl i k rozvoji hudebního života v Černovicích a v rámci stavby metropolitní rezidence podnítil geologický průzkum a objevení bukovinských nalezišť mramoru a alabastru, přispěl k založení řemeslnických škol a k zavádění nových technologií. Architektka Iryna Korotunová blíže osvětlila záměr zakladatelské osobnosti bukovinského metropolity Jevhenije Hakmana vybudovat Černovice jako "Jeruzalém na řece Prut".

S Hlávkovou osobností se volně pojily příspěvky věnované ukrajinsko-českým kontaktům v 19. a 20. století, zejména vztahu mezi oběma kulturami, podílu Pavla Josefa Šafaříka na uznání svébytnosti ukrajinského národa nebo činnosti profesorů a absolventů černovické univerzity v meziválečném Československu. V pojednání o literárních vztazích mezi oběma národy bylo s politováním konstatováno, že v poslední době hluboko poklesla překladatelská činnost z češtiny do ukrajinštiny, neboť i nejdůležitější díla české literatury mohou poznávat Ukrajinci pouze prostřednictvím ruských překladů. Velká pozornost patřila sociolingvistickým otázkám a jejich projevům v nejnovějších dějinách. Profesorka Kyjevské univerzity Larysa Masenko poukázala na význam jazykové politiky meziválečného Československa a jeho vztahu k menšinám i pro utváření modelu menšinové politiky v rámci samostatné Ukrajiny.

Ukázalo se, že komparativní studium dějin českých a ukrajinských zemí má před sebou značné možnosti, ale naráží na kardinální problém: na nedostatek soustavné výměny informací, včetně základních vědeckých časopisů, a na krajně omezené možnosti studia mladých ukrajinských badatelů (zejména doktorandů, ale i posluchačů magisterských ročníků) na českých univerzitách. To je v rozporu se zájmem Ukrajinců o bohemikální tematiku a s potenciálním významem Ukrajiny jako jednoho z velkých evropských států v budoucím vývoji našeho kontinentu. Právě mimořádně intenzivní vztah k české kultuře předurčuje Černovickou národní univerzitu k tomu, aby se stala centrem bohemikálního bádání a výuky na Ukrajině, a proto si zaslouží podporu i z naší strany.

Pracovní setkání ukrajinských a českých vědců v Černovicích mělo značný společenský ohlas a v teoretické diskusní rovině ukázalo doširoka otevřený prostor pro spolupráci v humanitních oborech. Prostřednictvím jedné ze svých nejlepších univerzit projevila Ukrajina mimořádný zájem o vědeckou a pedagogickou spolupráci s Českou republikou (zejména při rozvíjení ukrajinské bohemistiky a české ukrajinistiky) a jasně prokázala, že má českým partnerům ve vědecké i kulturní oblasti co nabídnout. Účastníci konference v závěrečném prohlášení podpořili iniciativu na zařazení Hlávkova architektonického díla v Černovicích na seznam památek UNESCO, čímž by se odkaz Josefa Hlávky začlenil do celosvětového kontextu. Snad se tento záměr podaří uskutečnit již v roce 2008, kdy si bude naše i ukrajinská veřejnost připomínat sto let od skonu ušlechtilého podporovatele české vědy a umění.

Jaroslav Pánek