Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2006  > květen  > Brusel

Evropské programy pro výzkum a vývoj

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Vznik víceletých evropských mechanismů financování výzkumu a vývoje je zakotven již ve Smlouvě ustavující Evropské hospodářského společenství z roku 1957.  Hlavním nástrojem komunitárního financování výzkumu EU jsou Rámcové programy pro výzkum a vývoj (ES a Euratom), které existují od roku 1984. V současnosti probíhá Šestý rámcový program (6. RP), který na léta 2002–2006 disponuje částkou cca 17,5 miliard eur a ve vybraných oblastech financuje formou grantů nejlepší projekty mezinárodní vědeckovýzkumné spolupráce.

První debaty o Sedmém rámcovém programu (7. RP) byly zahájeny již v roce 2000. O tři roky později, v listopadu 2003, parlamentní Komise pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) podala návrh na navýšení rozpočtu programu na 30 miliard eur pro období 2007–10. V prosinci roku 2004 byly uzavřeny všeobecné debaty a návrhy strategických směrů výzkumu EU a Program byl prodloužen až do roku 2013. Následně vydala v lednu roku 2005 souhlasné stanovisko k přípravě 7. RP i Česká republika.
Návrh na Rozhodnutí o 7. RP schválilo 6. dubna 2005 kolegium komisařů, a tím zahájilo maraton projednávání těchto dokumentů na půdě Rady EU i Evropského parlamentu. Rámcové programy jsou schvalovány postupem Spolurozhodování, kdy s návrhem Komise musí souhlasit oba zmíněné evropské orgány. Návrh počítal s dalším navýšením financí až na hodnotu 73 miliard eur a podstatným rozšířením Programu o nové kapitoly. Evropská komise v září téhož roku předložila návrh na Rozhodnutí o specifických programech 7. RP Evropskému parlamentu a Radě EU. Zatímco Parlament se návrhem 7. RP začal podrobněji zabývat až na podzim loňského roku, lucemburské předsednictví, které v první polovině roku 2005 vedlo Unii, zahájilo projednávání návrhu bezprostředně po jeho předložení. A to i přes absenci Finanční perspektivy, na které se hlavy členských států dohodly až na prosincové Evropské radě. O konečné podobě sedmiletého rozpočtu EU na období 2007–2013 se 4. dubna 2006 dohodla Komise, Rada a Parlament, a Komise tak může v nejbližší době předložit modifikovaný návrh 7. RP, který bude reagovat jak na dohodnutou redukci rozpočtu asi na 55 miliard eur, tak na stav projednávání návrhu v Radě EU.

Praktický průběh příprav 7. RP
Radou EU, která projednává 7. RP, je podle jeho zařazení Rada pro konkurenceschopnost. Jejich zasedání se účastní ministři odpovědní za ekonomiku a ministři odpovědní za výzkum. Projednávání návrhu 7. RP na této nejvyšší úrovni předchází detailní a technické projednávání na úrovni tzv. pracovní skupiny Rady pro výzkum a následně ve výboru stálých zástupců COREPER. V rámci Rady EU existuje přes 200 pracovních skupin, kterých se účastní jak experti dojíždějící z členské země (tzv. ústředí), tak zástupci Stálého zastoupení členské země v Bruselu. Způsob práce jednotlivých pracovních skupin se liší v závislosti na zaměření, probírané otázce, resp. problematice a tradici práce skupiny.
Pracovní skupina Rady pro výzkum se na rozdíl od většiny ostatních schází pouze na úrovni atašé, tj. zástupců Stálého zastoupení jednotlivých členských zemí v Bruselu. To ale nevylučuje ad hoc účast expertů z ústředí. Tento systém má své výhody i nevýhody. Výhodou je zkušenost atašé, která se projevuje především během předsednictví, kdy zástupce členského státu za asistence Generálního sekretariátu Rady předsedá pracovní skupině. Nevýhodou je zejména skutečnost, že atašé, kteří mají na starosti horizontálně celou problematiku výzkumu, nemusí být vždy schopni reagovat na detailní či technický problém, jenž se vyskytne v průběhu jednání a nepokrývá instrukce, které dostanou před jednáním pracovní skupiny z ústředí. Delegáti většinou vystupují v souladu se svými instrukcemi z ústředí (v případě ČR je nyní zástupcem v pracovní skupině Mgr. Hana Vlčková, 3. tajemnice Stálého zastoupení ČR při EU, za instrukce je odpovědný odbor mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji na MŠMT ve spolupráci s dotčenými resorty). V případě, kdy si zástupce členské země není jistý, zda může daný návrh podpořit, využije tzv. výhradu posouzení textu pro konzultaci dané záležitosti s ústředím. Druhým typem je výhrada k obsahu, kdy se delegace neztotožňuje s návrhem nebo jeho částí, což se následně zanese v projednávaném dokumentu do poznámky pod čarou.
Jednání pracovní skupiny vede kompetentní představitel předsednické země Unie nebo jeho zástupce a vedle zástupců členských zemí a Generálního sekretariátu Rady se jich účastní i zástupci Komise. Jde většinou o zástupce vyhrazeného přímo pro danou pracovní skupinu, který se účastní všech zasedání, a dále o zástupce jednotlivých oddělení, jež mají projednávanou problematiku na starosti. EK se zapojuje do debaty jako jeden z účastníků jednání. V případě 7. RP zástupce Komise většinou úvodem představí danou problematiku a následně, po vyslechnutí poznámek a pozměňovacích návrhů ze strany členských zemí, se k daným komentářům vyjadřuje.
Předsedající poté shrne debatu tak, aby bylo zřejmé, že všechna vystoupení byla správně pochopena, resp. se vyjádří, zda pozměňovací návrhy přednesené delegacemi zapracuje do nového, tzv. kompromisního textu. Pokud má delegace pocit, že interpretace jejího stanoviska je chybná, resp. její pozměňovací návrh byl nesprávně pochopen, může se opětovně přihlásit o slovo. Závěrečné shrnutí by mělo obsáhnout otázky, které se podařilo vyřešit, i zbývající problémy. V případě komplikovanějších pozměňovacích návrhů většinou předsednictví požaduje předložení stanoviska v písemné podobě.
V případě, kdy se pracovní skupina shodne na většině otázek zejména technického charakteru a je zřejmé, že ostatní otevřené otázky se nepodaří vyřešit na úrovni pracovní skupiny, postoupí předsednictví svůj kompromisní text na úroveň COREPER. V 7. RP je příslušným výborem stálých zástupců COREPER I, který sestává ze zástupců velvyslanců členských zemí při EU a připravuje jednání Rad spadajících do jeho kompetence (včetně Rady pro konkurenceschopnost). Předsedající COREPER (zástupce velvyslance předsednické země) se snaží kompromisními návrhy text zbavit většiny výhrad, které členské země k textu uplatňují, aby byl ministrům předložen v co "nejčistší" podobě. Pokud se COREPER nepodaří dosáhnout konsensu, je možné vrátit návrh zpět do pracovní skupiny k dalšímu projednávání a záleží zejména na schopnosti předsednictví, jak se s problémem vypořádá.
Na úrovni Rady se ministři vyjadřují k otázkám "politického" charakteru – v případě 7. RP se jednalo a stále ještě jedná zejména o otázku výzkumu na embryonálních kmenových buňkách, s jehož financováním z komunitárních prostředků nesouhlasí skupina členských zemí v čele s Itálií a Německem. V nelehké situaci se v této souvislosti nachází současné rakouské předsednictví, které obecně patří do tábora odpůrců tohoto typu výzkumu, nicméně ve své nynější roli musí vystupovat neutrálně. Dalšími otázkami, které v souvislosti s projednáváním 7. RP, resp. na něj navazujících dokumentů (specifické programy, pravidla účasti) vyvstávají na povrch, je problematika komitologie (tj. postavení zástupců členských zemí v rámci tzv. programových výborů pro jednotlivá témata 7. RP), nezávislost nově ustavené Evropské výzkumné rady na Komisi (na rozdíl od klasických specifických programů se zde jedná o základní výzkum) a komunitární podpora Společných technologických iniciativ (JTI) v kontextu sníženého rozpočtu.

Vyhlídky
Další harmonogram projednávání 7. RP zpozdily negociace o interinstitucionální dohodě o rozpočtu ukončené teprve na začátku dubna. V případě Evropského parlamentu, v němž se projednávání značně zpozdilo, se hlasování ve výboru ITRE předpokládá až v polovině května a hlasování v plénu dokonce až v červnu. To komplikuje plán rakouského předsednictví, které mělo ambice dosáhnout politické dohody nejpozději na červnové Radě pro konkurenceschopnost. Proto se předsednictví bude snažit pracovat s Parlamentem takovým způsobem, aby dosáhlo schválení 7. RP již v jeho prvním čtení (tj. v polovině června) a Rada mohla přijmout na jednání Rady pro konkurenceschopnost dne 29. června společnou pozici reagující na výsledky parlamentního hlasování.
K tématu podpory evropského výzkumu je třeba také zmínit, že kromě Rámcových programů existuje i řada menších programů jednotlivých Generálních ředitelství Evropské komise a také evropské programy s národním spolufinancováním (nejpodstatnější a nejznámější jsou EUREKA a COST).
V dalších číslech AB se Vám pokusíme ve zkratce představit 7. RP, jeho strukturu, pravidla, rozpočet a témata.

DAVID KOLMAN,
Czech Liason Office for R&D Brussels, www.czelo.cz