Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2006  > květen  > ŠKOLSTVÍ

VŠE v Praze má nového rektora

Obrázek k článku 

Na začátku března se v prostorách Vysoké školy ekonomické v Praze konala inaugurace nového rektora. Stal se jím prof. Richard Hindls, dosavadní děkan Fakulty informatiky a statistiky, který ve funkci vystřídal doc. Jaroslavu Durčákovou, první rektorku v historii VŠE.

Vysoká škola ekonomická v Praze je největší ekonomickou univerzitou v České republice a v současnosti vzdělává téměř 16 000 studentů na šesti fakultách. Za více než padesátiletou dobu své existence vychovala mnoho významných odborníků a čestný titul doktor honoris causa Vysoké školy ekonomické v Praze převzala řada českých i zahraničních ekonomů, např. nositelé Nobelovy ceny prof. Robert A. Mundell, prof. Milton Fridman či Gary S. Becker.
V souvislosti s inaugurací jsme prof. Richarda Hindlse, desátého rektora VŠE, který s vysokoškolskou institucí spojil již téměř čtyřicet let svého profesního i osobního života, požádali o rozhovor.

Dovolte mi hned úvodem poblahopřát vám k vaší nové funkci. Rektorem jste již téměř tři měsíce. Jakým směrem se ubíraly vaše první kroky?
Moje první kroky byly hlavně poznávací. Protože se přece jen vždy ukáže, že co člověk vidí zvenku, vypadá jinak zevnitř. Mým prvním krokem bylo odvolání kvestora (nyní již pracuje nový), protože jsem nebyl spokojen já ani vedení fakult s efektivností práce a vůbec s organizací práce na kvestorátu. Nastoupil jsem také v období, kdy začala platit novela vysokoškolského zákona. To znamená předělat spousty předpisů, uzpůsobit je novele zákona a schvalovat je na ministerstvu. Tento proces potrvá zhruba půl roku. Dá to samozřejmě hodně práce, ale myslím, že je na tom Vysoká škola ekonomická v Praze zatím docela dobře. Začínám v době, kdy se sestavuje nový rozpočet, nová vědecká rada, studenti jsou nespokojeni s vařením v menzách.
Člověk má velké cíle, ale pak zjistíte, že musíte věnovat hodně pozornosti i té „rumařině“. Pochopil jsem, že seznámení se s tímto koloběhem mi zabere ještě několik týdnů. Na druhé straně však začínáme rozjíždět také koncepční záležitosti, jako např. výstavbu centra profesního poradenství, organizaci centra celoživotního vzdělávání, přestavbu některých částí budovy, protože bych velice rád zpříjemnil studentům zdejší prostředí. Je toho hodně, ale zatím se mi zdá, že se vše daří.

VŠE jako jedna z prvních vysokých škol v České republice přešla na počátku 90. let na kreditní systém studia. Jak si na tom stojí s kreditním systémem nyní?
S kreditním systémem v původní podobě byla VŠE opravdu jedna z prvních. S tímto revolučním způsobem tehdy přišel doc. Jiří Žváček, u kterého jsem před 35 lety psal diplomovou práci, a dnes se tento systém používá úplně všude. Od loňského roku však přechází VŠE na systém evropských transferových kreditů ECTS, mezinárodní kreditní systém zemí EU. Zatím jej uplatňují tři fakulty, ale od října 2006 by tento systém mělo používat všech šest fakult. Současně VŠE – zatím ve výuce 1. ročníků – přechází na studijní kruhy, jak tomu bylo ještě za doby mých studentských let.

S evropským kreditním systémem úzce souvisí mezinárodní spolupráce VŠE s ostatními školami. Když porovnáme VŠE v Praze s jinými univerzitami v Evropě, jak na tom jsme? Myslím si, že VŠE je na tom docela dobře. Udržuje partnerské vztahy s 91 univerzitami a řada z nich patří mezi velice renomované. Samozřejmě se snažíme zkvalitňovat a zdokonalit servis pro studenty vyjíždějící do zahraničí, což zároveň souvisí i s příjezdem zahraničních studentů na VŠE. Jsou to takové spojené nádoby.

V inauguračním projevu jste hovořil o nové koncepci studijního programu, který by studenty neměl nechat jen tak volně projít pasáží encyklopedických výčtů, vzorců a pouček. Jak si tuto novou koncepci představujete, máte již připravené nějaké konkrétní kroky?
Rád bych v tomto směru rozčlenil obory a dal větší prostor jednotlivým fakultám, případně katedrám. Víte, když budete hovořit např. se zaměstnavateli z oblasti informatiky, mnohdy vám řeknou, že jim stačí jen bakalářské studium a oni si už časem studenty „dotvoří“. Nevím ovšem, zda je to tak nejlepší. Kdežto třeba banky a teoretičtěji zaměřené profese vyžadují spíš člověka vzdělanějšího, hloubavějšího, s teoretickým základem. Rád bych proto v této oblasti nechal prostor hlavně fakultám. Jednotný přístup není úplně vhodný. Volný přístup fakult totiž také zvyšuje konkurenceschopnost školy. Bohužel je pravda, že studium tu není tak náročné, jak by mělo být, a VŠE tuto pověst má. Proto bychom rádi nastavili kvalitativně jinou úroveň. Co se týče induktivního myšlení, je nutné, aby se studenti neučili jen dovednosti, ale aby měli také znalosti. Ekonomika je dnes znalostní. To sice nemohu nařídit žádné katedře, ale můžu vytvářet atmosféru, jednat s děkany, s garanty odboru atd. Byl bych rád, kdyby se o tom se studenty v každodenním styku mluvilo. Student půjde na trhu práce do tvrdého souboje, a čím méně ho vybavíme, tím menší šanci mu na trhu práce dáváme.

Není již trh práce pomalu absolventy ekonomických univerzit nasycen? Doba je turbulentní, nároky na absolventy prudce rostou. Jakým způsobem se VŠE bude snažit studenty lépe na dynamický trh připravit?
Podle mého názoru trh ještě zcela nasycen není. Naši absolventi jsou na tom z hlediska možností a výše platů neustále poměrně dobře. VŠE se však snaží předvídat, protože tato doba nebude trvat dlouho. Navíc sem do České republiky začnou jezdit občané nejen z východu, ale i ze západu, nadnárodní firmy atd. Je dost možné, že naši studenti za pět až sedm let nebudou mít tak snadný přístup na trh práce, jako mají nyní. Proto se VŠE maximálně snaží už teď připravit podmínky. Chceme vytvořit rozvojové profesní centrum, jehož provoz bychom zahájili už na podzim tohoto roku. Centrum bude mít klasické součásti: spolupráci s různými podnikovými, zaměstnavatelskými svazy, psychologické a personální poradenství, bude fungovat zpětná vazba student-zaměstnavatel atd. Toto vše chceme budovat na profesionální úrovni. Našim studentům nastaví zrcadlo trh práce v Evropě. A Evropa je už jen jedna. Proto si myslím, že je potřeba být neustále o krok dopředu.

Říká se, a ověřila jsem si to i na "vlastní kůži", že VŠE patří mezi školy s vysokou anonymitou studentů. Je možné tento problém nějakým způsobem řešit v instituci, která vzdělává více než 15 000 studentů?
Situace je dána ekonomickými možnostmi školy, způsobem přidělování prostředků. Větší počet studentů vede k většímu počtu prostředků na škole.
Rád bych však odstranil anonymitu jednak základními přístupy, jako je zavedení kruhů, či naslouchání názorům studentů v anketách. To hlavní je ale vybudování moderní vysoké školy. Moderní vysoká škola je totiž společenská, kulturní i sportovní záležitost. Nejde jen o vzdělávání. Proto bych rád studentům zdejší prostředí zpříjemňoval. Ať už organizováním společenských a kulturních akcí, podpořením studentských aktivit, vybudováním sportovní haly v areálu Třebešín, otevřením kavárny a „zóny klidu“ s výhledem na město a s možností občerstvení. Studenti sami potom najdou ke škole cestu. Chci z VŠE udělat moderní vysokou školu. Nyní také velmi intenzivně jednáme s několika bankami, protože si přejeme, aby přímo ve škole měli studenti pobočku banky, která jim povede účty a v níž budou moci třeba i platit obědy, tramvajenky, ubytování atd.

Odstupující rektorka doc. Stanislava Durčáková se ve svém projevu zmínila také o slabších stránkách VŠE. Podotkla, že vědecký výzkum je v porovnání s evropskými státy ještě stále na nízké úrovni… Jak dále plánujete vědecký výzkum na VŠE v Praze podpořit?
To je slabá stránka nejen naší školy. Ekonomický výzkum v ČR je v současné době na dně. Ukazují to některé studie, články, málo publikací v renomovaných zahraničních časopisech, chybí témata, chybí kolektivy... Nedávno jsem jednal s předsedou Akademie věd ČR, panem prof. Václavem Pačesem, a mám z tohoto jednání velmi dobrý pocit. Budeme hledat nějaké řešení a spojíme síly i s Akademií věd ČR. Začít ale musíme hlavně u sebe. Mým přáním je vytváření inkubátorů mladé vědy, v nichž chceme pomoci končícím magistrům či začínajícím doktorandům vytvářet kolektivy pod vedením zkušených – jednoho nebo dvou – pedagogů, výzkumníků. K tomu je však nutné mít témata, ucházet se o granty atd. S Akademií věd ČR jsme se domluvili také na užší spolupráci ohledně publikační činnosti. Paní prof. Stanislava Hronová, prorektorka pro vědu a výzkum, se už nyní velmi zajímá o interní grantovou agenturu, o činnost nakladatelství, které je nyní neefektivní, ale myslím, že na podzim by se snad už mohly projevit i nějaké změny. Ekonomická věda na tom z hlediska finančních prostředků není moc dobře. Je tomu tak v celé Evropě, protože množství peněz na ekonomický výzkum je výrazně nižší než na biomedicínu, nanotechnologie atd., což je však na druhou stranu logické.

GABRIELA ŠTEFÁNIKOVÁ