Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2006  > květen  > Událost

Slovanský ústav se představil v Moskvě

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Slovanský ústav AV ČR dostal v březnu tohoto roku příležitost, aby v nové budově prestižního ústavu Fond-Biblioteka Russkoje zarubežje (Ruský exil), umístěné v centru Moskvy přímo proti známému divadlu Na Tagance, představil širší ruské akademické a kulturní veřejnosti svou činnost. Zřizovateli ruského badatelského ústavu jsou Fond Alexandra Solženicyna ve Švýcarsku, nakladatelství YMCA Press v Paříži a vláda města Moskvy. Fond-Biblioteka Russkoje zarubežje si klade za cíl shromažďovat v co nejúplnějším rozsahu dokumentaci o dějinách a činnosti minulé i současné ruské emigrace, podporovat bádání o ní a rozvíjet vydavatelskou činnost věnovanou této tematice, čemuž slouží i vlastní nakladatelství Russkij puť.

Protože jedním z pracovních projektů Slovanského ústavu AV ČR je výzkum činnosti ruské emigrace v Československu v době mezi oběma světovými válkami, projevilo vedení Fondu-Biblioteky Russkoje zarubežje zájem o spolupráci. Už před šesti lety přijel ředitel Fondu pan V. A. Moskvin společně s představitelem nakladatelství YMCA Press profesorem N. A. Struvem a dvěma vedoucími činiteli města Moskvy na oficiální návštěvu do Prahy a přivezli pro knihovnu Slovanského ústavu a Slovanskou knihovnu při Národní knihovně ČR velkorysý knižní dar – několik set svazků ruské odborné i krásné literatury. Při této příležitosti se také dohodly formy budoucí spolupráce obou institucí, ať už vzájemná výměna publikací či práce na konkrétních badatelských projektech. Když jsme loni v létě navštívili právě dokončenou budovu Fondu v Moskvě, nabídl nám pan Moskvin, ať zde Slovanský ústav představí svou činnost.
Tato nabídka měla hlubší opodstatnění. Slovanský ústav byl založen krátce po vzniku samostatného Československa z iniciativy prezidenta T. G. Masaryka a měl napomáhat navazování kulturních i hospodářských styků nově vzniklého státu se slovanskými zeměmi a šířit o nich informace. V době mezi válkami byl Slovanský ústav veřejnoprávní učenou společností založenou přímo zákonem Parlamentu ČSR a její členy jmenoval sám prezident. Byli to vesměs vědci nejzvučnějších jmen a kromě nich i umělci nebo přední hospodářští činitelé zabývající se slovanskou problematikou. Členové ústavu byli i přední slavisté různých slovanských národností působící v ČSR, zvláště pak Rusové, kteří uprchli ze své vlasti po vítězství bolševické revoluce; za "dopisující členy" byli vybráni i někteří ruští vědci činní v jiných státech. V letech 1928–1938 byli za členy SlÚ zvoleni celkem 52 vědci z řad ruské a ukrajinské emigrace a Praha byla díky tomu záhy označována jako "ruský Oxford". Aktivně se podíleli na činnosti Slovanského ústavu, ať už svými publikacemi, přednáškovou činností či při pořádání různých výstav, z nichž pozoruhodná byla především retrospektivní výstava ruského malířství 18.–20. století v Clam-Gallasově paláci v roce 1935. Slovanský ústav zároveň spolupracoval s řadou institucí, jež měly k ruské emigraci nějaký vztah, jako např. oficiální Ruský zahraniční historický archiv či různé zájmové organizace ruských emigrantů.

Na potřebu výzkumu kulturního odkazu ruské a ukrajinské emigrace poukázal už v roce 1969 vynikající český rusista profesor Zdeněk Mathauser a sestavil pracovní skupinu, která se jím měla zabývat. Tehdejší vývoj poměrů v ČSAV však nedovolil v  bádání pokračovat, a tak se tohoto úkolu ujal až Slovanský ústav po svém obnovení v roce 1992. Věnuje se mu sice jen velmi malá pracovní skupina pod vedením L. Běloševské, ale výsledky, jichž během posledních let dosáhla, jsou vskutku pozoruhodné a vzbudily už zájem u četných badatelů nejen v Evropě, ale i v USA a Izraeli. Je proto pochopitelné, že instituce, která se ruskému exilu speciálně věnuje, projevila snahu s nimi seznámit i širší ruskou veřejnost.

Slovanský ústav AV ČR se však při své prezentaci v Moskvě neomezil jen na tento úsek činnosti, ale rozhodl se představit v plném rozsahu. Zahajovacího plenárního zasedání 14. března t. r. se zúčastnili ředitelé a vědečtí pracovníci pěti ústavů Ruské akademie věd, s nimiž SlÚ AV ČR spolupracuje na různých projektech. Vedle nich zaplnili přednáškový sál i představitelé dalších moskevských kulturních institucí a univerzit. Záštitu nad celou akcí převzali první náměstek ministra zahraničí ČR Jaroslav Bašta, velvyslanec ČR v Ruské federaci Miroslav Kostelka a předseda AV ČR prof. Václav Pačes.
Zasvěcený úvodní projev o stavu české slavistiky a postavení Slovanského ústavu v ní přednesl místopředseda AV ČR prof. Jaroslav Pánek.
Ředitel Slovanského ústavu AV ČR PhDr. Vladimír Vavřínek nastínil složité dějiny ústavu poznamenané v minulosti mimo jiné dvojím zrušením ústavu, v r. 1943 nacistickými okupanty a v r. 1963 z rozhodnutí stranických orgánů KSČ. Přestože byli jeho pracovníci rozptýleni do různých ústavů, jež navíc během let prošly několikerou reorganizací, dokázali prací na hlavních projektech (jakým byl např. unikátní Slovník jazyka staroslověnského) udržet kontinuitu jeho bádání a po sametové revoluci mohli díky pochopení předsednictva Akademie věd na tomto základě ústav opět obnovit. Mgr. L. Běloševská charakterizovala činnost ruských badatelů v Slovanském ústavu v době mezi válkami a výzkum, který v tomto směru její pracovní skupina rozvíjí. Vystoupení korunovala prezentace rozsáhlé, bohatě komentované antologie díla mladých ruských básníků působících ve dvacátých až čtyřicátých letech v ČSR a sdružených v tvůrčí skupině Skit (Poustevna), již L. Běloševská sestavila a která právě vyšla v nakladatelství hostitelského ústavu.

Doprovodná výstava ve třech podlažích moderně vybavené budovy dokumentovala dějiny a činnost Slovanského ústavu AV ČR v minulosti i v současnosti a představila výběr z publikací dřívějších pracovníků ústavu i jeho současnou produkci.
Úvodní část výstavy tvořily panely znázorňující dějiny ústavu od jeho založení až do současnosti. Velká výstavní síň v přízemí nabízela ucelené soubory věnované jednotlivým odvětvím činnosti ústavu: lingvistice a lexikografii s ukázkami postupu práce na velkém česko-ruském slovníku, který nedávno vyšel v elektronické i knižní podobě; byzantologii a paleoslovenistice, kde byla mj. prezentována nejnovější velká edice česko-církevněslovanského překladu homilií Řehoře Velikého na evangelia; a posléze literárněvědnému bádání, jež se zejména v době mezi válkami vyznačovalo jmény velkých vědeckých osobností. Celá jedna výstavní síň byla věnována nejvýznamnějším osobnostem i některým hlavním akcím ruské emigrace v meziválečném Československu. Výstavu doplnily kopie několika nejzajímavějších obrazů od ruských malířů z někdejší bohaté obrazové sbírky Slovanského ústavu, která je dnes v důsledku neblahých reorganizací, jež ústav v minulosti postihly, rozptýlena do více různých institucí.
Problematice, na níž vědečtí pracovníci SlÚ AV ČR spolupracují se svými kolegy v ústavech Ruské akademie věd, byly věnovány čtyři kulaté stoly druhý den prezentace. Zájem o ně byl překvapivě veliký a ukázal nejen vysokou odbornou úroveň dosavadní spolupráce, ale i další možnosti do budoucna.
Prezentace měla nad očekávání pozitivní ohlas, a to nejen v odborné veřejnosti. Pořad o ní a záběry z výstavy vysílal kulturní okruh ruské státní televize a věnovaly se jí i zprávy v tisku a rozhlase.

VLADIMÍR VAVŘÍNEK,
Slovanský ústav AV ČR