Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

MOCNÍ? A BEZMOCNÍ?

Obrázek k článku 

Publikaci Mocní? a bezmocní? představilo veřejnosti dne 11. října 2006 Centrum orálních studií Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Kniha, jež obsahuje deset monografických studií, je dalším výstupem výzkumného projektu Politické elity a disent v období tzv. normalizace. Životopisná interview (vyhlášena jako Kniha roku 2005), který podpořila GA ČR, a navazuje na velmi úspěšnou a také oceněnou dvoudílnou publikaci Vítězové? Poražení? Politické elity a disent v období tzv. normalizace.

Na rozdíl od řady domácích i zahraničních odborníků, kteří spatřují svůj úkol v uskutečnění, nahrávce, přepisu a uchování rozhovorů, případně jejich zredigování a publikování, se interdisciplinární tým autorů pokusil o další fázi výzkumu, a to o analýzu a interpretaci získaného pramenného materiálu. Sborník interpretačních studií od autorů působících v různých vědních oborech, regionech a z různých badatelských generací přináší širokému okruhu zájemců o soudobé dějiny možnost seznámit se s individualizovanými pohledy na charakter a vývoj v Československu (nejen) 70. a 80. let minulého století.

Zdeněk Doskočil si v příspěvku např. všímá, jakou roli sehrála 60. léta v životě vybraných narátorů, jak atmosféra této doby poznamenala jejich život, ovlivnila jejich názory a nakolik přispěla k jejich rozhodnutí vstoupit do opozičních kruhů. Tomáš Niesner se jako historik zamýšlí nad tím, jak se v životních příbězích narátorů odrážejí příčiny jejich zapojení se do opozičních aktivit, rozebírá konkrétní formy a podoby těchto aktivit i následné represe ze strany komunistického režimu, okrajově naznačuje i význam mezinárodní podpory a problematiky konspirativnosti a uzavřenosti katolických skupin a s ní související vztah k "občanskému" disentu. Jana Nosková, etnoložka a historička, se zaměřila na otázky související se všedním životem narátorů poté, co se zapojili do disentu. Všímá si toho, jak je ovlivnila skutečnost, že se kvůli odporu vůči stávajícímu režimu vyčlenili z majority ve společnosti, a jakým způsobem se s danou situací vyrovnávali.

Jeden z nestorů mezi českými historiky – Milan Otáhal – si klade otázku, jak sami disidenti chápou, vysvětlují a reflektují příčiny, proč se rozhodli bojovat proti normalizačnímu režimu. Autor se soustředil na interpretaci rozhovorů především pražských disidentů. Jiří Petráš z pohledu historika upozorňuje na fakt, že roky 1968 a 1989 představují zlomové body našich poválečných dějin a že je třeba je chápat jako symboly, které logicky završovaly řetězení předchozích jevů a zároveň byly i předpokladem pro události následující. Studie antropoložky Petry Schindler-Wisten si všímá toho, jak narátory z řad komunistických funkcionářů i disidentů formovaly a ovlivňovaly názory jejich rodičů. Hlavní otázkou, kterou si badatelka pokládá, je, do jaké míry kopírovali narátoři chování svých rodičů, pokud jde o politickou aktivitu, a jak oni sami vychovávali své děti. Historik a archivář Pavel Urbášek usiluje o zachycení regionálního opozičního hnutí. Pro rekonstrukci působení disentu v regionech jsou pro autora důležité okruhy: rodina, školy a vzdělání, společenská a politická angažovanost, zaměstnání, soukromý život a konečně politické názory a postoje zvolených narátorů. Očima historika a zároveň politologa se Lukáš Valeš zaměřuje na odlišnosti mezi disentem na lokální úrovni a v centru (Praha, Brno). Při interpretaci autor analyzuje rodinné a sociální prostředí, tradice a politickou kulturu, které se pak projevily při politické angažovanosti narátorů. Miroslav Vaněk jako historik analyzuje příčiny pádu komunistického režimu očima stranických funkcionářů. Zaměřuje se na vnímání mezinárodních souvislostí, především na změny v bývalém Sovětském svazu po nástupu Gorbačova do funkce prvního tajemníka KSSS, na pohyb uvnitř Komunistické strany Československa v předvečer 17. listopadu a konečně na roli opozice, jak ji mocenská elita vnímala ve vztahu ke svému možnému ohrožení. Vzděláním historik a politolog Tomáš Vilímek se soustřeďuje na vnímání mezinárodních souvislostí jednotlivými narátory a interpretuje vzájemné vnímání opozice a představitelů komunistické moci. Na závěr se věnuje interpretaci vzpomínek disidentů na pobyt ve vězení či ve vazbě. Více informací o metodě orální historie a dalších probíhajících či připravovaných projektech najdete na www.coh.usd.cas.cz.

PAVEL MUCKE,
Centrum orální historie
Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR