Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2006  > říjen  > Polemika

K DOKUMENTU "PODPORA VĚDECKÉ EXCELENCE V AV ČR"

Velmi souhlasím s potřebou zdokonalování kvality vědecké práce a pokud chceme, aby AV ČR hrála ve výzkumu vedoucí roli, nemůžeme \"usnout na vavřínech\". V dnešním nelehkém prostředí musí být AV schopná \"na požádání\" prokázat opodstatněnost své existence. Proto je jistě pozitivní snaha VR AV ČR podpořit vynikající vědecké osobnosti. Bohužel s celkovou koncepcí, která byla publikována v Akademickém bulletinu č. 7–8/2006, nesouhlasím. Pokusím se zde uvést důvody, které mě k tomuto nesouhlasu vedou.

Předně nevěřím, že se výkonnost špičkových vědců zvýší zavedením navrhovaných podmínek. Špičkový vědec dnes pracuje naplno už proto, že tak činil i v minulosti. Ostatně jsem, možná naivně, přesvědčen, že tak pracuje i většina průměrných či méně průměrných vědců, protože je práce baví a chtějí úspěchů svých vynikajících kolegů dosáhnout.

Za druhé nesouhlasím s principem, že podpora špičkových vědců má být udělována ze stávajícího či budoucího, avšak stále velmi skromného rozpočtu AV ČR. Tato koncepce je kontraproduktivní a nepovede ke kýženým cílům. Podpořit je potřeba nejen špičkové vědce, ale i vědecké pracovníky, kteří se chtějí podílet na rozvoji nového perspektivního vědního oboru, pracovníky technické podpory, začínající mladé pracovníky apod. Zcela mně v předložené koncepci chybí podpora excelentních propagátorů vědy, kteří se velmi zasluhují o kladný obraz AV na veřejnosti.

Za třetí si myslím, že morální i finanční ocenění kvalit špičkových pracovníků je už dnes v kompetenci ředitelů pracovišť a není třeba ji řešit na centrální úrovni zvláštním předpisem. Ředitelé mohou rozhodnout o udělení mimořádné prémie, navrhnout špičkového vědce a jeho kolektiv na ocenění různými medailemi apod.

I když tedy nesouhlasím s koncepcí otištěného dokumentu, souhlasím s řadou motivací, které vedly autory ke zmíněnému návrhu. Existuje však jiné řešení?

Myslím si, že ano. Předně je potřeba změnit pohled na AV a využít efektivně celého potenciálu, který má. Jistě můžeme podpořit excelentní vědecké pracovníky a nezatěžovat je zbytečnou byrokracií. To lze udělat např. přijetím špičkového manažera, který bude vyhledávat příležitosti k získání dodatečných financí, navrhovat vhodné projekty a zapojovat do nich příslušné vědce. Ostatně jejich excelentní výkonnost by měla být zárukou, že projekt bude úspěšný. Nebojme se takového "manažera vědy" štědře zaplatit.

Na centrální úrovni AV ČR bych raději viděl, namísto snahy o přerozdělování vnitřních peněz, snahu o zajištění bohatých grantových programů s náplní, které dávají do souladu vědní vývoj ve světě s potřebami i možnostmi České republiky. Poukazujme na to, že množství peněz, které se v České republice vykazují jako peníze na vědu a výzkum, končí v projektech řešených podivnými subjekty s velmi nízkou vědeckou úrovní. Velmi mi chybí v rámci AV ČR možnost vychovávat vlastní studenty. Aktivní postoj by měla AV zaujmout k aplikovanému výzkumu a vytvořit co nejlepší podmínky pro zavádění jeho výsledků do praxe. Stanovením jednoznačných a vzájemně výhodných pravidel pro prodej licencí by se získaly významné prostředky pro podporu "špičkového", a to i ryze teoretického výzkumu.

Na závěr bych rád zdůraznil, že dokument Podpora vědecké excelence je v některých pasážích velmi emotivní i úsměvný. Vzhledem k tomu, že jde o dokument předkládaný VR AV ČR a publikovaný v Akademickém bulletinu (nejde tedy o názor jednoho pracovníka), považuji to za chybu. Kouzelná je formulace jedné z podmínek vedoucí vědecké osobnosti: "Jezdí za ní vedoucí osobnosti ze zahraničí, na své náklady a někdy i na dlouho", která evokuje definici "zaostalého" vědeckého pracovníka: "Nejezdí za ní vedoucí vědecké osobnosti ze zahraničí a pokud ano, nechají se hostit". Věřím, že můj příspěvek bude vzat v úvahu při formulaci konečné verze předložených materiálů či ještě lépe k formulaci nových koncepcí.

Emil Pelikán,
Ústav informatiky AV ČR