Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Glacio unde nomen? Quis fundator?

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Glacio unde nomen? Quis fundator? Odkud pochází jméno Kladsko? Kdo byl jeho zakladatel? Tak se ptal Bohuslav Balbín v roce 1681 ve třetí knize svých Miscellaneorum historicorum regni Bohemiae topographicus et chorographicus. Dvě a půl století po ztrátě Kladska, které až do válek slezských patřilo k českému státu, by se mnozí mohli takto ptát i dnes.

Kladsko, polský mikroregion, sevřený mezi Čechy, Moravu a Slezsko, se rozkládá na ploše kolem 1636 km2 a má tvar obdélníku přibližně o stranách 55 x 30 x 55 x 30 km. Kladskou kotlinu s městem Kladskem a řekou Horní Bystřicí i údolí Kladské Nisy obklopují Bělské hory, Králický Sněžník, Bystřické hory, Stolové hory (Hejšovina), Soví (Jílovské nebo také Kozí) hory a Rychlebské hory. K nejstarším a nejvýznamnějším sídlům patří města Dušníky (Duszniki – Zdrój), Kladsko (Kłodzko), Landek (Lądek--Zdrój), Levín (Lewin Kłodzki), Mezilesí (Międzylesie), Nová Ruda (Nowa Ruda) a Radkov (Radków). V místě raně středověké zemské cesty zvané Kladská, Polská nebo také Náchodská vstupuje z České republiky do Kladska bývalou zemskou bránou – Náchodskou brankou – jedna z nejfrekventovanějších moderních komunikací. Prochází nejprve Českým koutkem a Homolským sedlem, kladským územím s historickou převahou českého osídlení.

Půvabná, trochu zádumčivá kladská krajina, dnes součást Euroregionu Glacensis, láká mnohé návštěvníky. Řadu odpovědí a informací k historii Kladska poskytne zájemcům o historii této země práce Evy Semotanové a Ondřeje Felcmana Kladsko. Proměny středoevropského regionu. Historický atlas. Hradec Králové, Univerzita Hradec Králové – Praha, Historický ústav AV ČR 2005 (191 stran textu, 51 mapových listů, CD-ROM, ISBN 80-7286-066-6), připravená a vydaná s podporou Grantové agentury České republiky, grant č. 404/02/0489/A (na vydání přispěl také Královéhradecký kraj, grant č. KPG200403/30).

Studium každého regionu a cesta k poznání jeho historie začíná obvykle prostorovým vymezením, stanovením územních změn a charakteristikou geografického prostředí. Specifika kladského regionu spočívají v proměnách státní a zemské příslušnosti kladské oblasti provázených změnami etnické příslušnosti obyvatelstva a několikerými proměnami náboženskými a kulturními. Atlas proto obsahuje textovou část k otázkám územního vývoje regionu a k problematice dějin kartografie Kladska. V mapové části jsou reprodukovány staré mapy a veduty Kladska. Reprodukce těchto dokumentů tiskem a na CD-ROM zpřístupní mnohé známé i méně známé kartografické prameny širší odborné i laické veřejnosti. Umožní využití map jako zdrojů poznatků o historické krajině, o paměti krajiny a propojení přírody a společnosti v historickém kontextu. Nelze opomenout i význam atlasu pro zachování kulturního dědictví – seznam map Kladska tvoří základ připravované databáze centrálně evidující nejrůznější mapy kladského regionu – a posléze pro sběratele a milovníky starých map, plánů a vedut. Nové rekonstrukční mapy kladské země se zřetelem na vývoj středoevropského regionu znázorňují postavení Kladska v souvislosti s regionální typologií a s ideologickými atributy a dimenzemi geografické identity.

Výzkum kladského regionu v souvislosti s pracemi na atlasu probíhal v Historickém ústavu AV ČR za spolupráce s česko-polskou Kladskou komisí, Ústavem historických věd Fakulty humanitních studií Univerzity Hradec Králové a Střediskem slezských a českých výzkumů Vratislavské univerzity ve Vratislavi (Centrum Badań Śląskoznawczych i Bohemistycznych Uniwersytetu Wrocławskiego). Cenné náměty, konzultace a pomoc poskytli autorům odborníci z Česka, Polska a Německa. Příprava a vydání atlasu by se neobešlo bez vstřícnosti institucí a soukromých sběratelů, kteří autorům umožnili přístup do jejich sbírek a svolili s reprodukováním vybraných dokumentů.

Eva Semotanová,
Historický ústav AV ČR