Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2006  > leden  > Výročí

Patnáct let Grantové agentury Akademie věd

Obrázek k článku 

Do začátku devadesátých let byla věda u nás financována zcela formálním způsobem cestou Státního plánu základního výzkumu. Vedení ústavů Akademie, často spojené s nejvyššími stranickými orgány, mělo rozhodující vliv na rozdělování finančních prostředků na pracovištích. Jakkoliv byl tento způsob financování jasně zakotven v tehdejší reglementované společnosti, nesl všechny obecné znaky institucionálního financování vědy, především těžkopádnou mnohastupňovou řídící strukturu, a tím samozřejmě omezoval iniciativu badatelů samotných.

Nespokojenost vědecké obce s tímto systémem motivovala zásadní změnu. Bezprostřední inspirací byl systém grantové podpory používaný vědeckými velmocemi jak v Evropě, tak v Americe. Tehdejší ČSAV byla první institucí, která jasně pojmenovala potřebu radikální revize financování vědy a usilovala o zavedení grantového systému. Proto na podzim roku 1990 založila svou (tehdy ještě interní) grantovou agenturu, která v roce 2005 dokončila 15 let své existence. Interní Grantová agentura byla ustavena rozhodnutím Komory volených zástupců pracovišť ČSAV v listopadu 1990. Podle vzoru obdobných zahraničních institucí byl vypracován návrh interního grantového systému, ten se dal k připomínkám pracovištím a bylo zahájeno I. kolo grantové soutěže. Prvním prezidentem se stal nedávno zesnulý kvantový chemik prof. Jaroslav Koutecký, který v GA AV zúročil své zkušenosti z dlouholetého působení v zahraničí; viceprezidenty pro jednotlivá oddělení byli Bedřich Velický, Zdeněk Herman a František Šmahel. Díky jasné vizi a mimořádnému úsilí všech zúčastněných se během prvních čtyř měsíců roku 1991 konalo grantové řízení a i přes značnou časovou tíseň a prakticky nulové zkušenosti dokázalo vymezit funkční rámec soutěže o granty a významně přispělo k diferenciaci výzkumu v Akademii.
Od té doby se GA AV vyvíjela směrem k podpoře větších (i delších) projektů. Posledních 11 let je GA AV také otevřena všem subjektům zabývajícím se vědou a výzkumem. Zkušenosti získané v počátcích byly využity při konstituování obdobných institucí u nás, zejména Grantové agentury České republiky, která od svého založení (1993) rozšířila grantový systém mezi instituce mimo Akademii věd, a podstatně tak přispěla k systémovým změnám financování vědy v ČR. Legislativní prostředí se sice několikrát změnilo, nicméně prostřednictvím zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, je grantové financování jednou z podstatných složek podpory vědy u nás.

S grantovým systémem je to trochu jako s demokracií v pověstném výroku Winstona Churchilla: jde o nejhorší možný systém financování vědy až na to, že všechny ostatní jsou ještě horší. Proto financování pomocí grantů na vědecké projekty prošlo od té doby opakovanou a nekončící diskusí; je samozřejmé, že kromě jednoznačných kladů s sebou nese prvky, které jsou častým předmětem kritiky. Nicméně grantový systém je klíčový pro demokratizaci financování vědy. Poskytování finančních prostředků institucionálním způsobem vyžaduje pevnou hierarchickou strukturu, pomocí níž se prostředky distribuují (např. poskytovatel -> univerzita -> fakulta -> katedra -> badatelský tým). Jakkoliv je v takovém případě práce jednodušší (protože badatelé nemusí ztrácet čas psaním žádostí o grantovou podporu, kde v žádném případě není záruka úspěchu), velkou nevýhodou je, že každá takováto institucionální struktura je konzervativní a podporuje nechuť ke změně. Naproti tomu existence grantového systému umožňuje požádat o prostředky přímo, nezávisle na těchto hierarchických strukturách. Tím nutně rozvolňuje administrativní hierarchii v řízení vědy a umožňuje samoregulaci výzkumných témat stejně jako samoregulaci velikosti vědeckých týmů. Rovněž tím, že je grantové financování cílené, je pravděpodobně také efektivnější: hypotetické rozpuštění prostředků vyčleněných pro GA AV v celém rozpočtu Akademie by se na navýšení celkových prostředků jednotlivých ústavů příliš neprojevilo; naproti tomu přímá podpora úspěšných badatelských týmů tímto způsobem je zcela hmatatelná.

Podobně juniorské badatelské grantové projekty zavedené jako samostatná kategorie v roce 2003 poskytují významnou možnost pro osamostatnění mladých perspektivních badatelů. Je-li absolvent doktorského studia schopen napsat a obhájit dobrý projekt, může získat prostředky sám a začít pracovat na tématu, které považuje za přínosné, nezávisle na názoru jeho nadřízeného nebo školitele. Jakkoliv to může být spojeno s určitými riziky (danými nutně menší zkušeností mladých badatelů), podle našeho názoru výhody jasně převažují. Proto je také soustava juniorských grantů úhelným kamenem v činnosti GA AV – v roce 2005 tvořila podpora juniorských projektů více než 20 % jejího rozpočtu.

Grantová agentura může dobře fungovat jen tehdy, pokud úspěšnost v soutěži není ani příliš velká ani příliš malá. Je-li příliš malá, návrhy se nevyplácí psát; je-li příliš velká, může se stát, že finanční podporu získají i nepříliš dobré návrhy. Nicméně výběr podléhá určité samoregulaci, protože badatelé berou svou očekávanou úspěšnost v úvahu, když se rozhodují projekt podat. Mimo jiné i proto se v současné době úspěšnost ustálila na 25 % (poněkud vyšší u juniorských) podpořených návrhů, jakkoliv podléhá určitým výkyvům v závislosti na dostupnosti jiných zdrojů financování. Určitým problémem však zůstává obecně známý fakt, že dělicí čáru mezi projekty podpořenými a nepodpořenými je třeba vést v té části pořadníku, kde jsou rozdíly minimální, takže i velmi podobně hodnocené projekty mohou ve výsledku dopadnout odlišně. To je často zdrojem (velmi pochopitelné) nespokojenosti ze strany navrhovatelů nepodpořených projektů, z nichž mnohé mohou být velmi dobré, nicméně jde o zcela systémovou věc. V této skupině projektů, nazývané také "šedou zónou", hrají významnou roli dílčí rozdíly mezi posudky, které mohou být náhodné povahy. Proto někteří navrhovatelé občas doporučují, asi zpola žertem, aby se v "šedé zóně" projekty přidělovaly losem. Nemyslíme si sice, že jde o nejlepší postup, nicméně ilustruje obtížnost rozhodování, které musí provést oborová rada a kdy oponentské posudky příliš nepomohou. Nicméně oborová rada jako grémium odborníků má na rozdíl od jednotlivých oponentů možnost srovnání s ostatními současně podanými návrhy a je jejím právem i povinností pořadí kvalifikovaně korigovat. Je důležité, aby věděla, že toto je její nejdůležitější zodpovědnost před badatelskou obcí.

Možnosti, které grantový systém poskytuje, podmiňuje řada nepříjemných rozhodnutí. Zásadní a často diskutovanou otázkou (která se týká vlastní vědecké politiky) je rozdělování prostředků mezi oborové rady, a tím mezi obory. Rovněž tento krok má často tendenci být rigidní a obrážet dávná rozhodnutí učiněná v době, kdy příslušná agentura vznikla. GA AV si je tohoto rizika vědoma a snaží se promítnout zásady výše zmíněné demokratizace i na úrovni mezioborové. V případě základního výzkumu totiž obvykle není vhodné vytyčovat témata, na nichž je třeba pracovat; ta naopak musí vyplynout ze zájmu badatelů na nich pracovat. Proto je vědecká politika GA AV vymezena obráceně, totiž jako podpora těch disciplín, o něž je zájem; právě o nich si pak člověk může rozumně myslet, že to jsou disciplíny, v nichž se cosi "děje". V praktické rovině to znamená, že objem prostředků přidělených jednotlivým oborovým radám obráží do značné míry počet přihlášek do těchto rad podaných. Tento systém (který v GA AV funguje již mnoho let) také umožňuje přirozeně regulovat úspěšnost projektů mezi obory či tematikami tak, aby žádný z nich dlouhodobě nevykazoval projekty úspěšnější nebo méně úspěšné než disciplína jiná.

Další často kritizovanou věcí je množství energie spotřebované na zpracování jedné přihlášky, ať už na straně žadatele (který musí vyplnit řadu formulářů) nebo na straně komisí (oborových rad) a oponentů. A to vše se děje kvůli finančním položkám, které se často pohybují v řádu statisíců nebo maximálně několika málo milionů. To je samozřejmě pravda a pociťujeme to všichni. Zakladatelská energie a nadšení z doby před patnácti lety, kdy všichni byli ochotni investovat svůj čas pro to, aby se systém rozběhl, jsou samozřejmě dávno pryč, takže je třeba si klást otázku, zda všechen ten čas a energie jsou investovány dobře a racionálně. Zcela jednoznačně si myslíme (jinak bychom v GA AV nepůsobili) že ano: demokratizace a autoregulace financování vědy (stejně jako v onom Churchillově výroku) jsou příliš cenné na to, aby je bylo možné odvrhnout s použitím argumentu bezprostřední finanční nebo časové výhodnosti. Je samozřejmě třeba pořád zvažovat postupy jak náročnost na počet posudků i na počet členů oborových rad snížit, nicméně bez nich to samozřejmě možné není. Dobré fungování grantového systému je kriticky závislé na účasti a motivaci všech zúčastněných: oponentů, členů oborových rad i administrativního aparátu.

Pokud jde o množství "papírů", situace se snad zlepšuje, zejména co byl zaveden on line systém zpracování přihlášek. V posledním kole grantové soutěže jsme poprvé ke sběru návrhů projektů i oponentských posudků použili elektronický systém přístupný přes internetové rozhraní podobný tomu, jenž používá GA ČR a mnoho dalších agentur. Snad jsme uživatelům vyšli vstříc. Svědčí o tom i skutečnost, že z 629 podaných návrhů projektů bylo pouze 22 odevzdáno v tradiční papírové podobě. V delším časovém výhledu doufáme, že bude možné se "papírů" zbavit úplně a přejít výhradně na elektronickou agendu; systém rozhodně budeme dále budovat a připomínky uživatelů jsou pro nás cennou pomocí. Přechod na nový způsob zpracování grantových přihlášek měl také podstatný vedlejší efekt, protože vedl k posunu typu práce pracovníků sekretariátu. Zatímco v minulosti velkou část činnosti sekretariátu tvořily administrativní úkony při manipulaci s projekty, letos se těžiště přesunulo zejména do oblasti komunikace se zpravodaji a navrhovanými oponenty. V důsledku toho si podstatně víc než v minulosti zpravodajové a oponenti (a je jich mnoho, GA AV osloví ročně několik tisíc potenciálních oponentů a spolupracuje s víc než stovkou zpravodajů) vytváří obraz o GA AV právě prostřednictvím pracovníků sekretariátu a členů oborových rad (zpravodajů). V tom GA AV představuje, v kladném i záporném smyslu, svého druhu jednu z výkladních skříní české vědy – a podle toho se musí snažit.

K činnosti grantové agentury také patří hodnocení práce na aktuálně řešených projektech a výsledků projektů ukončených. Často slýcháme, že je to slabý článek její činnosti, protože zdaleka největší část projektů je hodnocena jako splněná. Jde o určité nedorozumění, co vlastně hodnocením rozumíme. Je pravda, že téměř všechny projekty jsou hodnoceny jako splněné. Nicméně hodnocení je koncipováno jako posouzení, zda badatelský tým realizoval, co v přihlášce sliboval (tj. pokusy, sběr dat a jejich zpracování) – a to se skutečně v převážné většině případů stane – takže grant je "splněn". Realizace prací však nutně neznamená, že dosažené výsledky budou zajímavé a důležité – všichni víme, že vědu lze naplánovat jen velmi těžko. Splnění také samozřejmě neznamená, že výsledky práce jsou opravdu dobré a vypovídá o tom, že všechny v projektu položené vědecké otázky byly zodpovězeny; spíše vypovídá o tom, že (skoro) všichni pracují poctivě. Samozřejmě musí GA AV fungovat v určitém legislativním rámci, a musí proto při hodnocení dostát duchu i liteře zákona. Jde zejména o nutnost vykazovat výsledky projektu (v zásadě danou publikaci k tématu) v době, kdy se projekt realizuje. Badatelé z řady oborů opakovaně (a asi oprávněně) poukazují na to, že tento požadavek lze splnit velmi obtížně. Shromažďují-li data v průběhu celého projektu, nemohu v jeho posledním roce mít hotovou publikaci, která tato data obsahuje, už i proto, že recenzní řízení často trvají dlouho. Formálně vzato je to jistě pravda. Přesto však nezbývá než znovu opakovat, jak ve skutečnosti výzkum probíhá. Jakkoliv jsou grantové projekty oním (nejlepším z nejhorších) způsobem, jak rozdělit prostředky na výzkum, práce je typicky postavena na činnosti badatelských týmů, která jednotlivé projekty přesahuje. Nevěříme, že existuje dobrý tým, který v průběhu tříletého projektu nevytvoří publikaci, která třeba vychází z prvních výsledků probíhajícího projektu a třeba i částečně z výsledků projektu řešeného dříve – respektive pokud ji nevytvoří, je to skutečně v nepořádku a je třeba této skutečnosti věnovat ze strany GA AV pozornost.

Právě v této souvislosti je však nutné pořád zdů- razňovat, že ze všech těchto důvodů představuje hodnocení projektů bezprostředně poté, když skončí, jen pomůcku omezeného významu. Skutečná vědecká úspěšnost se pozná až časem, podle všech publikací, které z projektu vyvstaly, a podle toho, jak je přijme vědecká komunita. Ta se pak obrazí nikoliv ve verdiktech příslušné oborové rady po skončení projektu, ale v případném přidělení dalších grantů na nové žádosti. Proto také shrnutí výsledků předcházejících projektů je jedním z požadavků na nové grantové přihlášky.

Pro nejbližší období připravuje GA AV kromě zdokonalení elektronického způsobu komunikace další změny, které snad vyjdou vstříc potřebám vědecké obce, ať už půjde o šíři tematického záběru projektů nebo zahájení "start-up" projektů pro mladé badatele po jejich návratu na pracoviště po rodičovské dovolené. Zásadní aktualizaci čeká internetovou stránku Grantové agentury AV ČR. Další běžné kolo pro přihlášky bude vypsáno na jaře s očekávanou uzávěrkou na počátku května – těšíme se na Vaše projekty!

I> Tomáš Herben, Jaroslava Skřivanová,
Grantová agentura AV ČR