ARCHIV oficiálního časopisu AV ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2012  > červ-srp  > Příloha

Infekční choroby a budoucnost: strategie pro Evropu

Shrnutí studie Expertní rady evropských akademií – Evropské veřejné zdravotnictví a inovační politika v oblasti infekčních chorob: názor EASAC.

Předmluva

Expertní rada evropských akademií (EASAC), kterou tvoří zástupci národních akademií věd členských států Evropské unie, představuje společný hlas evropské vědy,
který členským akademiím umožňuje spolupracovat na poskytování poradenství evropským politickým činitelům.

Infekční choroby jsou pro veřejné zdravotnictví v EU stále výzvou a během uplynulých šesti let Expertní rada prozkoumala řadu případů, které by političtí činitelé měli vzít
na zřetel, uvádí v předmluvě úplného znění zprávy předseda panelu biologických věd profesor Volker ter Meulen.

Studie shrnuje nálezy předchozích analýz, potvrzuje jejich závěry
a aktualizuje jejich doporučení.

Podle Volkera ter Meulena je důležité, aby si Evropská unie při řešení mnoha problémů kladla vyšší cíle. Mezi ně patří sledování chorob, inovace v soukromé sféře,
které povedou k rozvoji zdravotnictví a blahobytu, a skutečnost, že zdravotnická témata jsou často relevantní pro strategická rozhodnutí přijímaná v jiných oblastech
politického života. Expertní rada během uplynulých šesti let kladla důraz na vytváření partnerství mezi vědeckou obcí, průmyslem, vládou, zdravotnickými a charitativními organizacemi a naléhala, aby byly ustaveny nové modely spolupráce,
jež by zahrnovaly intenzivnější dialog s nejširší veřejností.

EASAC si v předkládaném shrnutí expertizy a jejích závěrů klade za úkol přispět především k poslednímu jmenovanému cíli, tedy představit veřejnosti názor
nezatížený odbornými obraty.


Úvodem

„Není obtížné vypěstovat v laboratoři mikroby rezistentní vůči penicilínu tak,
že se vystaví působení dávky, která nestačí na jejich zničení.
Stejná věc se občas stává v lidském těle.”

Nobelovská přednáška sira Alexandera Fleminga, objevitele penicilínu,
11. prosince 1945

„Superviry se šíří. Co dělat s rizikem nárůstu rezistence k antibiotikům?“

Titulek časopisu Economist, 31. března 2011

„Většina antibiotik proti EHEC nezabírá”

Titulek z Die Welt, když v Německu propukla epidemie krvácivých průjmů
způsobených bakterií E. coli, 30. května 2011

36_2.jpg
Foto: Archiv AMI Images/Science Photo Library
Bakterie E. coli na kolorovaném snímku z elektronového mikroskopu

Ve 20. století jsme ve společnosti, ve vědě i v medicíně zaznamenali mnoho změn, které Evropany zbavily pohrom způsobených infekčními chorobami, a to v rozsahu pro naše praprarodiče nepředstavitelném. Koncem 50. let se dokonce zdálo, že antibiotika ve spojení se zásadami veřejného zdravotnictví, včetně pravidelného očkování, pošlou většinu infekčních chorob do propadliště dějin. Mladí lékaři, kteří v tomto oboru plánovali kariéru, bývali občas varováni, aby si to rozmysleli, protože jejich služeb prý již brzy nebude zapotřebí.

Během následujících dvou dekád bylo ale stále více zřejmé, že prohlášení o konečném vítězství nad infekcemi byla předčasná. Navzdory úspěchu, který Evropa zaznamenala v prevenci různých chorob, jako jsou záškrt, tetanus, žloutenka typu B a následné očkovací programy proti meningitidě a lidskému papillomaviru (příčina rakoviny děložního čípku), je přenosným chorobám přičítáno kolem 10 % z celkového počtu onemocnění.

Optimisté, kteří se před padesáti lety pokoušeli předvídat vývoj, přehlédli či nedostatečně zvážili několik důležitých faktorů, a to nové infekční mikroorganismy, zejména ty přenosné ze zvířat na člověka; případy nových mutací chřipkového viru; nové případy infekcí, které byly již na ústupu – například tuberkulózy; důsledky nárůstu migrace, cestování a globalizace a skutečnou, třebaže dosud neuskutečněnou, hrozbu bioterorismu. Navzdory předchozímu varování Alexandra Fleminga, objevitele prvního antibiotika, nepochopili důsledky rezistence vůči antibiotikům, jež pro zdravotnictví a hospodářství Evropské unie představují obrovskou zátěž. Poslední údaje ukazují, že rezistence stále narůstá a téměř 400 000 pacientů je ročně infikováno bakteriemi, které odolávají širokospektrálním antibiotikům.

Kromě nadužívání těchto léků, jež podporuje rozvoj rezistence, se hrozba zvyšuje nárůstem lékařské turistiky (cestování za operacemi – obvykle na plastickou chirurgii) umožňující rychlé šíření rezistentních bakterií z Asie do Evropy.

Proč se Expertní rada tímto problémem zabývá?
Proč by to mělo zajímat veřejnost?

Infekční choroby neznají hranic a nelze proti nim bojovat pouze na místní či národní úrovni. Když Expertní rada v roce 2001 vznikla za účelem poskytovat evropským politickým činitelům poradenství, stalo se téma infekčních chorob součástí jejího programu. Náročného úkolu se mohli zhostit pouze profesionálové v oborech zdravotnictví, přírodovědy a hygieny. Ze zkušenosti však víme, že právě veřejné mínění může být rozhodující, ať už ku prospěchu věci,
nebo naopak. Problematika zahrnuje imunizační strategie, připravenost na klimatické změny a na zdravotní hrozby nových infekcí, stigmatizace či přijímání vysoce rizikových skupin, např. přistěhovalců nakažených tuberkulózou, jejichž přístup k lékařské péči může být kvůli postoji veřejnosti omezen. Pokud je s fakty obeznámeno jen málo lidí, kteří navíc působí především v akademické sféře, mohou mít politici potíže zformulovat záměry tak, aby byly racionálně podložené a přiměřené, ale také veřejně přijatelné. Nová studie se odvolává na poznatky různých vědeckých disciplín, z nichž v průběhu šesti let vyplynulo několik klíčových priorit. Ty mají pomoci porozumět vzniku a průběhu nemoci, koordinovat dozor nad ní, podporovat základní výzkum, vyškolit novou generaci vědců a odstranit překážky na cestě k inovacím. Třebaže se již mnoho věcí podařilo vykonat, je Expertní rada přesvědčena, že stále čelíme mnoha výzvám. Zpráva v následující části identifikuje a hodnotí ty největší z nich.

Znalost faktů

Sběr a uchovávání údajů o infekčních chorobách, informací, kdo a čím se nakazil, či o množství nakažených, není zřejmě nic úchvatného. Je to ale základ, na němž stojí zdravotnictví a zdravotní politika. Neúplná nebo nepřesná data vedou k nekoncepční zdravotní politice a ke zdravotnictví, které selže buď v prevenci, v léčbě nemoci nebo v obojím. Vytvoření celoevropské databáze šíření chorob závisí na přijetí standardizovaných metod sběru dat a jejich interpretace. Některé předchozí studie Expertní rady odhalily slabiny systému a nedostatečné zdroje v některých nových členských zemích Evropské unie. Stav se zlepšil vytvořením celoevropských dozorčích sítí přenosných chorob pod vedením Evropského střediska prevence a kontroly nemocí (ECDC) a Světové zdravotnické organizace (WHO).

Pokusy odhadnout skutečný počet infekcí, jimiž se pacienti nakazili např. v nemocnici, ukázaly, že ne všechna opatření učiněná pro sběr informací jsou dostatečná.

Expertní rada v minulosti zdůrazňovala, že je třeba zlepšit systémy zdravotního dozoru, aby byly dostatečně flexibilní a aby se nové hrozby odhalily, jakmile se objeví. Povaha infekčních chorob se soustavně vyvíjí a seznam pravidelně sledovaných infekcí je nutné revidovat. To samé lze říct i o stále proměnlivé rezistenci vůči antibiotikům a pravděpodobně to bude platit i o léčivech proti virovým onemocněním a plísním. Abychom se v budoucnu ubránili bioterorismu, bude potřeba fungující zázemí. Úspěch může záviset na zkušenostech nabytých při pozorování nových infekcí, jež se přirozeně objevují. Pozdní identifikace viru chikungunya způsobujícího horečku, bolesti hlavy a kloubů, krvácení z nosu a dásní, který v Evropě přenáší tropický komár tygrovaný, Aedes albopictus, pobídla ke zvýšené pozornosti.
Podle Evropského střediska prevence a kontroly nemocí by tato infekce mohla opakovaně propuknout i v jiných částech Evropy.

36_2.jpg
Bakterie tuberkulózy infikující makrofág na kolorovaném snímku z elektronového mikroskopu

Splnění uvedených úkolů závisí nejen na standardizaci, ale i na vytvoření sítě, v ideálním případě mezi řetězci referenčních laboratoří napříč EU i mimo ni, která by v reálném čase dokázala komunikovat s Evropským střediskem prevence a kontroly nemocí. Moderními systémy však všechny členské státy EU nedisponují, o přistupujících státech a sousedních zemích nemluvě. Rovněž nemají patřičně vyškolené mikrobiology, kteří by na místní úrovni provedli nezbytnou práci.

V péči o pacienta a ve výzkumu hrají roli také spolehlivé a úplné databáze. Záznamy o tom, co se může jevit jako nevýznamná odlišnost virových kmenů na molekulární úrovni, pomohou zjistit, jestli to bude mít pro konkrétního pacienta důsledky. Fungovat to může jen v případě, že všechny laboratoře budou používat konsistentní, ověřitelné a srovnatelné diagnostické metody. Úplné záznamy o pacientovi mohou přispět ke zlepšení přístupů pro studium účinnosti léků a k předvídání míry rezistence v budoucnosti. Pokud lze nejrůznější databáze propojovat a srovnávat, budou přípravy na nová nebezpečí účinnější (například na změny klimatu).

Shromažďování údajů může pomoci některým skupinám lidí, např. přistěhovalcům, kteří jsou rizikem infekčních onemocnění nadprůměrně ohroženi. Sezónní stěhování za prací, kdy občané z postsovětských a dalších východoevropských zemí pracují v zahraničí a pravidelně cestují, s sebou přináší nebezpečí šíření např. tuberkulózy odolné vůči léčivům. Nutno připomenout, že Evropská unie produkuje více než 19 % celosvětové dopravy a je zde deset nejvíce propojených měst na světě.

Tak jako infekční choroba nezná zeměpisné hranice, nedělá někdy rozdíl ani mezi lidmi a zvířaty; infekce přenosné mezi nimi se nazývají zoonózy. Dojde-li k nákaze, přenese se i jejich odolnost vůči antibiotikům. Multirezistentní bakterie, škodlivé i ty neškodné, se běžně vyskytují u domácích zvířat po celé Evropě. Pravděpodobnost úspěšného vypořádání s těmito problémy tak bude vyšší, budou-li veřejné zdravotnictví a veterinární lékaři intenzivněji spolupracovat při zdravotnickém dozoru i v dalších oblastech.

36_2.jpg
Virus prasečí chřipky H1N1 na kolorovaném snímku z elektronového mikroskopu

Posílení vědy

Krátkodobé cíle, například zlepšení zdravotnického dozoru, lze splnit pouze tehdy, zajistí-li politici nezbytnou podporu infrastruktury, vzdělávání a zejména soustavného výzkumu, včetně toho, který je zapotřebí k porozumění dynamiky onemocnění. Mnoho vědeckých programů, od základního po translační výzkum, které potřebují přenést vědecké výsledky z laboratoří do klinické praxe, je trvale vázáno na dobře finančně zajištěná vědecká pracoviště. EASAC plní svou úlohu v určování oblastí dlouhodobého výzkumu tam, kde jsou mezery v databázi a kde jsou příležitosti získat nové poznatky.
Aby mohla věda přispět k pokroku, je třeba obnovit závazky výzkumu: objasnit a vytyčit priority, rozvíjet infrastrukturu a zavést regulační opatření. Pro dosažení těchto cílů jsou relevantní mnohá politická témata.

První je organizační: podpořit základní, investigativní výzkum. Ačkoli má Evropa tradici špičkového výzkumu infekčních chorob, její konkurenceschopnost se sníží, nebudeme-li ji svědomitě podporovat. Aby se překlenula propast mezi základním výzkumem, který určí zaměření nových léčiv, a studiemi, jež ověří jejich vědecký či komerční potenciál, je stále nezbytné veřejné financování.

Oblastí výzkumu, jež si zaslouží podporu veřejnosti, je určování nových cílů pro využití vakcín na molekulární úrovni. Nalézt tyto cíle však vyžaduje značné investice do základního výzkumu. Totéž platí i o vývoji nových antibiotik. K tomu by přispělo studium nových postupů pro boj proti mikrobům, včetně analýzy způsobů, jakými adherují k buňkám a tkáním, které se chystají osídlit, a mechanismů jejich sebeobrany. Pravděpodobně by bylo možné narušit chemické signály, jimiž se většina bakterií mezi sebou dorozumívá a které modulují jejich chování v závislosti na jejich množství (quorum sensing).

Druhým naléhavým úkolem politických činitelů je integrace humánního a veterinárního lékařského výzkumu. Společně s lépe integrovaným dozorem by umožnila racionálnější využití zdrojů pro sledování nemocí, vývoj nových lékařských preparátů pro lidi i zvířata a pochopení procesu, jak mikrobi překonávají mezidruhové hranice. Potřebu integrace podtrhují nové zprávy o výskytu západonilského viru v několika státech EU, včetně Řecka, Rumunska a Maďarska, stejně jako identifikace nevelké populace komára egyptského (Aedes aegypti) v Nizozemsku. Tropický druh komára po světě přenáší infekční choroby – žlutou zimnici a horečku dengue.

Nejsou to jen mikrobi, které je třeba zkoumat; stejně důležité je, abychom lépe rozuměli vlastním návykům. Třetím naléhavým úkolem je proto prozkoumat lidské chování. Nalézt způsob, jak motivovat lékaře k racionálnějšímu předepisování antibiotik, a zaměstnance zdravotnických zařízení k důslednějšímu dodržování hygieny, zvláště rukou. Vědět, jak se lépe připravit na možná ohrožení novými infekcemi v důsledku klimatických změn. EASAC podporuje propojování databází společenských a přírodních věd, aby bylo možné předvídat směry vývoje, prověřovat záměry a přispívat do politické debaty.

Čtvrtým politickým úkolem je oživit klinický a translační výzkum, odvětví, jež ve veřejném sektoru EU nemá dostatečnou kapacitu. Napomohla by identifikace nových biomarkerů – zástupných indikátorů infekce a ochrany. Například klinické testování vakcín, má-li být měření jejich preventivních účinků efektivní, musí být rozsáhlé, dlouhodobé a zákonitě i nákladné. Způsob, jak zkrátit dobu vývoje a testování vakcín a usnadnit tak celý proces, spočívá v tom, že nalezneme vhodné biomarkery, které lze zkoumat a měřit, aniž by se muselo čekat, až se objeví pacienti s viditelnými příznaky klinicky rozvinuté choroby.

Jednou z překážek, s níž se musí klinický výzkum v Evropě potýkat, je negativní působení směrnice EU o klinickém testování. Ta byla zavedena, aby zjednodušila a sladila administrativu klinického testování v Evropské unii nastavením jasných a transparentních postupů. Podle názoru kritiků je však její naplňování neúměrně zatěžující a drahé. Nebere do úvahy míru rizika, které pacienti podstupují, a současně zpomaluje realizaci plánovaných testů. Při tvorbě dalších směrnic by se Evropská unie měla o svých krocích poradit dříve a obšírněji.

36_2.jpg
Klíště obecné, nositel původců infekcí na kolorovaném snímku z elektronového mikroskopu

Pátým úkolem je vyškolit vyšší počet výzkumníků v základní a klinické mikrobiologii a zamezit snížení výzkumné základny veterinárního lékařství. Na zkoumání hmyzu a dalších faktorů, které mají vliv na zdraví obyvatel v kontextu veřejného zdravotnictví, by už nemělo být pohlíženo jako na vzdělání potřebné jen pro ty, kdo plánují pracovní pobyt v rozvojových zemích.

Posledním úkolem je vývoj nových typů výzkumných infrastruktur a finanční podpora. Vztahy mezi vysokými školami a mikrobiologickými laboratořemi nemocnic je třeba obnovovat, aby se propojily všechny aspekty boje proti chorobám – tj. z laboratoře do okolního světa. Situaci by též prospělo vybudovat střediska výzkumu infekčních chorob: centra excelence, která by zahrnovala epidemiologii, oborová studia, společenské vědy, matematické modelování, genomiku, bioinformatiku a případně i vývoj léčiv. Je třeba hledat nové způsoby financování výzkumu. Výzvy musí mít reálné cíle a výsledky výzkumu musí dostat šanci na implementaci. Expertní rada evropských akademií doporučuje Evropské komisi, aby rozsáhlou oblast veřejného zdravotnictví a infekčních chorob, se zvláštním zaměřením na translační medicínu, považovala za zásadní výzvu.

Úsilí o zdraví a blahobyt

Farmaceutická výroba patří s přibližně 17 % celkového objemu evropských investic do komerčního výzkumu a vývoje (VaV) k vedoucím průmyslovým odvětvím v Evropě. Panují však obavy o její budoucnost. Výdaje na výzkum a vývoj klesají a objevují se známky přesunu farmaceutického trhu do Číny a dalších ekonomik, které se v Asii formují. Proti infekčním chorobám se vyvíjí méně léků, zvláště proti těm, které způsobují gramnegativní bakterie. Pokud by nás narůstající rezistence vůči lékům dostala až do situace před antibiotiky, bylo by obtížné úlohu medicíny obhájit. Abychom takové pohromě předešli, musí politici zvážit, jak nejlépe povzbudit průmysl k inovacím. Má-li důvěra v průmysl přetrvat, musíme se vyrovnat s několika problémy, mj. s regulací trhu, cen a s návratností investic. Nové přístupy ke sdílení rizika prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru, za něž se zasazuje EASAC, mohou pomoci výzkum a vývoj urychlit; Expertní rada by uvítala, kdyby partnerství vznikalo více.

Expertní rada sestavila rovněž seznam cílů, k nimž by evropský průmysl měl směřovat. Zahrnují rozvoj diagnostiky, konkrétně nových, levných, rychlých a spolehlivých metod rozpoznávání běžných virových a bakteriálních patogenů. Nepřesné stanovení diagnózy podněcuje nepřiměřené využívání antibiotik a nárůst rezistence. Špatně stanovená diagnóza může vést k chybně předepsané léčbě a k plýtvání již tak omezených prostředků. Překážkou vývoje nových diagnostických metod je neadekvátní aplikace výzkumu, který je realizován na akademické půdě a v menších společnostech, do komerční sféry. EASAC vítá projekt Iniciativa pro inovační medicínu, který vyvíjí rychlé mikrobiologické diagnostické testování bez laboratorního zázemí (point-of-care).

Lepší vzájemné porozumění akademické obce a průmyslu by přineslo povzbuzení také v oblasti léčby, zvlášť ve vývoji nových léčiv. Političtí činitelé musí nalézt více způsobů, jak podnítit soukromý sektor k vyšším investicím do inovací, například vytvořením nových pobídek a zjednodušením stávajících směrnic, aniž by docházelo ke kompromisům ohledně kvality a bezpečnosti. Vývoj nové generace antibiotik je záležitostí politickou i vědeckou.

Spolu s narůstajícím počtem kmenů, které nabývají odolnost vůči běžně užívaným lékům, zůstává tuberkulóza i nadále samostatným problémem. Přes oporu, kterou dnes nalézáme ve složitější, dražší a hůře snášené léčbě, se tuberkulóze nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužila. Jistou naději přináší nedávné částečné oživení vývoje léků proti tuberkulóze, tuto výzvu však nesmíme podcenit. Rovněž zde vidí EASAC přednosti nových forem partnerství veřejného a soukromého sektoru ve využívání nových vědeckých poznatků.

Taktéž je třeba vyvinout vakcíny proti novým kmenům chřipky, proti tuberkulóze a HIV (virus lidské imunitní nedostatečnosti) i proti původcům nových nemocí, například západonilského viru. Abychom vytvořili strategii veřejného zdravotnictví, která by maximalizovala účinky očkování, potřebujeme inovativní myšlení. Virus prasečí chřipky H1N1 je zvlášť nebezpečný paradoxně právě proto, že pandemie v roce 2009 měla relativně mírný průběh. To, že jsme vyvázli, by v nás mohlo živit falešný pocit bezpečí. Poučili jsme se, že musíme být ostražití vůči příznakům nových infekcí a že je důležité rozpoznat včas nové kmeny a porovnávat proočkovanost členských států (ta se v jednotlivých částech našeho světadílu velice liší).

Dlouhou dobu hrály hlavní roli v biotechnologických inovacích malé a střední podniky. EASAC je přesvědčena o tom, že mohou významně přispět k boji proti infekčním chorobám, a jejich zapojení podporuje.

Úloha Evropské unie ve veřejném zdravotnictví

Naléhavost úkolů, před něž nás staví problematika infekčních chorob, podtrhuje současný hospodářský pokles. Veřejné zdravotnictví je poměrně novou oblastí politické působnosti Evropské unie; Expertní rada věří,
že vytváří-li se politika v oblastech, jako jsou např. migrace a klimatické změny, musí být zohledněno i zdravotnictví. Vědecká obec je zodpovědná za to, že politickým činitelům pomůže pochopit relevantnost širšího kontextu oblasti zdravotnictví.

Rovnováha rozložení odpovědnosti mezi Evropskou unií a členskými státy je vždy choulostivá záležitost, EASAC je však toho názoru, že by EU měla mít ve zdravotním dozoru a související činnosti významnější úlohu. Doporučuje Evropské komisi, Evropskému parlamentu, členským státům a vědcům šířeji prodiskutovat a přehodnotit rozsah rozhodujících pravomocí orgánů EU. Zdravotnická problematika by měla být považována za klíčovou část regionální strategie EU.

Evropské priority nelze stanovit izolovaně; mikrobi se mohou mezi světadíly rychle šířit a politika to musí reflektovat. Evropská unie by například mohla vyvíjet výzkumné a diagnostické laboratorní služby v rozvojových zemích. Evropská komise předložila vizi globálního zdravotnictví, která identifikuje hlavní úkoly ve výzkumu. Vůbec se však nezmiňuje o zdravotním dozoru a velice málo se v ní hovoří o inovacích či stanovení priorit. Dle názoru Expertní rady jsou to základní články globální strategie.

36_6.jpg
Zkoumané shluky bakterií tuberkulózy v Petriho misce

Evropské cíle

Strategie Evropské komise na období let 2008–2013 označuje přenosné choroby za svou prioritu jako součást úsilí o soudržnost zdravotnické politiky v celé Evropě. Expertní rada tento záměr podporuje a vítá zásadní roli nových technologií v tomto procesu. Budoucí politický vývoj nicméně musí klást důraz na užší spolupráci a větší flexibilitu, které jsou potřebné pro identifikaci a sledování chorob, pro využívání pokročilejší diagnostiky, účinnější léčbu, pro využívání nových očkovacích látek a pro zavádění zdravotní politiky, která bude slibnější v oblasti prevence a šíření infekcí. Je třeba se vážně zabývat antimikrobiální rezistencí a hrozbami infekčních chorob přenášených zvířaty.

Jelikož je zdraví pro obyvatele Evropy životně důležitou komoditou, je takový úkol nadmíru naléhavý.

EASAC
Expertní radu evropských akademií tvoří národní akademie věd členských států Evropské unie. Umožňuje jim vzájemně spolupracovat při poskytování poradenství evropským politickým činitelům. Hlas evropské vědy je tak lépe slyšet.

Akademie sdružené v Expertní radě spolupracují na poskytování nezávislého, odborného, fakty podloženého poradenství o vědeckých aspektech veřejné politiky těm, kdo jsou politicky aktivní či ovlivňují dění v evropských institucích. EASAC čerpá ze zkušeností členských akademií a jejich sítí a má přístup k tomu nejlepšímu z evropské vědy. Její názory nejsou komerčně ani politicky předpojaté, ve své činnosti je otevřená a transparentní. Expertní rada si předsevzala poskytovat poradenství, které je srozumitelné, relevantní a aktuální.

Rada EASAC má 27 individuálních členů a podporuje ji profesionální sekretariát, který sídlí v Leopoldině, v Německé akademii věd v Halle nad Sálou. Expertní rada má rovněž kancelář v Bruselu v budově Královských akademií věd a umění Belgie.

• Academia Europaea
• ALLEA – Federace evropských akademií
• Královské akademie věd a umění Belgie
• britská Královská společnost
• Bulharská akademie věd
• Akademie věd České republiky
• Královská dánská akademie věd a vzdělanosti
• Estonská akademie věd
• Delegace finských akademií
• francouzská Akademie věd
• Královská irská akademie
• italská Národní akademie Lincei
• Lotyšská akademie věd
• Litevská akademie věd
• Maďarská akademie věd
• Německá akademie věd Leopoldina
• Královská nizozemská akademie věd a umění
• Polská akademie věd
• Lisabonská akademie věd
• Rakouská akademie věd
• Aténská akademie
• Slovenská akademie věd
• Slovinská akademie věd a umění
• Španělská královská akademie věd
• Královská švédská akademie věd
• Norská akademie vědy a vzdělanosti
• Švýcarská akademie věd

Expertem pracovní skupiny pro infekční choroby v EASAC je prof. Helena Tlaskalová-Hogenová z Mikrobiologického ústavu AV ČR.

Infekční choroby a budoucnost: strategie pro Evropu

Expertní rada evropských akademií

Více informací:

secretariat@easac.eu
www.easac.eu

36_1.jpg

Překlad Robert Zika, Kancelář AV ČR