English
V Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice najdeme jen málo jazykovědných neslavistických časopisů, které by důsledně vycházely v češtině. Ještě méně je těch, jež se mohou pyšnit stoletou existencí. Jde-li navíc o časopis, který má v názvu označení „filologie“ s historií sahající do starověku (byť s upřesněním „moderní filologie“), je to mimořádná konstelace, která se může projevit příznivě i nepříznivě.
Kladem časopisu je nepochybně skutečnost, že má za sebou dlouhou a bohatou tradici, o niž se může opřít. Jeho založení je spojeno se vznikem Klubu moderních filologů (předchůdce dnešního Kruhu moderních filologů) v roce 1910, sdružení iniciovaného třemi studentskými kroužky na Filozofické fakultě UK – Kroužkem českých slavistů, Kroužkem českých germanistů a Kroužkem studentů francouzštiny. Členskou základnu tvořili posluchači fakulty, absolventi, kandidáti učitelství v oboru filologie, docenti, gymnaziální i univerzitní profesoři. Klub měl podle svých stanov „podporovati a šířiti studium moderních jazyků a jejich literatur a pěstovati vzájemnost mezi jejich členy“. K tomu účelu začal vyvíjet aktivity, z nichž k nejvýznamnějším patřilo založení a vydávání Časopisu pro moderní filologii (ČMF) počínaje rokem 1911. Časopis vycházel nejprve pětkrát, později čtyřikrát ročně v rozsahu až 480 stran; v současnosti vychází jen dvakrát ročně. Klub ho vydával po celých čtyřicet let až do roku 1951, kdy byl po roční odmlce zařazen do souboru vědeckých časopisů v rámci ČSAV (pod Kabinet pro moderní filologii). Během této doby prošel ČMF dvěma válečnými obdobími; za první světové války zůstal zachován, byť vycházel nepravidelně, za německé okupace byl násilně sloučen s Listy filologickými v jediný čtvrtletník Český časopis filologický a obnoven byl až po válce. Nicméně ani poválečné období nebylo jednoduché, v roce 1963 byl sloučen s cizojazyčným časopisem Philologica Pragensia (který začal svou existenci jako příloha ČMF) a v roce 1972 se dokonce stal jeho oddělitelnou přílohou. Teprve po reorganizaci vydávání časopisů pod patronací ČSAV v roce 1991 se Časopis pro moderní filologii znovu vynořuje jako samostatné periodikum a navazuje na své obsahové směřování, zároveň se ale otevírá novým lingvistickým trendům a vlivům.
Za dobu své existence byl časopis zrcadlem měnící se koncepce samotné filologie a postojů k ní, které se posouvají od tradičního sepětí jazykovědy a literatury, literární teorie a historie k výraznějšímu oddělování obou těchto oblastí. Tento vývoj byl završen v 90. letech minulého století vznikem samostatných literárních časopisů. Avšak i v rámci disciplín orientovaných na jazyk docházelo a dochází ke změnám. Filologie a lingvistika se začínají vzdalovat a v lingvistice samé se projevuje výrazná specializace související se vznikem nových proudů a koncepcí. To vše stránky Časopisu odrážejí a jsou i zrcadlem vývoje konkrétních jazykovědných oborů. Zpočátku byla silně zastoupena slavistika (pod odbornou redakcí osobností, jako byli Jan Máchal, Miloš Weingart a Vladimír Šmilauer), významné postavení ale měla i germanistika (Josef Janko, Hugo Siebenschein) a romanistika (Prokop M. Haškovec, Josef Kopal, Vladimír Buben, Zdeněk Hampejz). Anglistika se začíná v ČMF uplatňovat až poté, co se Vilému Mathesiovi podařilo vyvázat ji z široce pojaté germanistiky a vytvořit z ní samostatný obor. Zatímco v prvních devíti ročnících měl Časopis redaktory pouze pro jazyky slovanské, germánské a románské, počínaje devátým ročníkem (1923) nastupuje V. Mathesius jako redaktor sekce anglistické a zůstává v této funkci až do zastavení Časopisu (1942). Po něm přebírají redakci další významní anglisté – Bohumil Trnka, Zdeněk Vančura, Ivan Poldauf, Jaroslav Hornát aj. Za zmínku stojí propojení Časopisu s významným lingvistickým sdružením, díky němuž dosáhla česká lingvistika mezinárodního uznání, totiž Pražským lingvistickým kroužkem (PLK). V. Mathesius jako spoluredaktor Časopisu a zároveň zakladatel Kroužku využíval Časopis pro informování o PLK a jako jeho publikační platformu. PLK tak v Časopise pro moderní filologii zveřejňoval mj. soupisy svých přednášek za období podzim 1926 až jaro 1934 (s výtahem nebo odkazem na místo vydání přednášky), a to do doby, než byl zřízen časopis Slovo a slovesnost. Výčet osobností, které Časopisem prošly jako redaktoři nebo autoři, je dlouhý a impozantní a zájemci o to, co se v něm od jeho vzniku odehrálo, se dozví nejdůležitější fakta v prvním čísle loňského, jubilejního ročníku (ČMF 1/2011, ročník 93).
Nicméně žádný časopis nemůže žít z minulosti, a jak bylo řečeno na začátku, filologické zaměření časopisu vydávaného v češtině může mít v současné době i své stinné stránky. Stoletý věk prý nevadí, ale od založení ČMF se zejména během posledních dvaceti let spousta věcí podstatně změnila, a tak na rozdíl od jiných firem se stoletou tradicí, ovšem v jiných odvětvích, nemusí dnes Časopis u některých potenciálních autorů vyvolávat asociace kvality, ale spíše mylnou představu lokálního zastaralého periodika, které se setrvačností drží nad vodou.
Kamenem úrazu je přitom současné nastavení scientometrického prostředí. Mnozí autoři ve snaze dosáhnout požadované výkonnosti a kvality vědeckého výzkumu měřeného počtem publikací v Rejstříku informací o výsledcích (RIV) bez ohledu na jeho mnohdy problematická hodnotící kritéria preferují publikování svých prací v cizím jazyce, většinou v angličtině, a to nejraději v zahraničních periodikách. Alespoň v lingvistice to přináší některé neblahé důsledky. Skutečnost, že autoři nejsou zvyklí psát česky, vede k tomu, že se netříbí česká terminologie, což ztěžuje předávání nových poznatků domácímu publiku pro účely praktické aplikace (pedagogické atd.). Ztěžuje i vzájemnou informovanost o stavu výzkumu v jednotlivých speciálních lingvistikách, jako je germanistika, romanistika a anglistika. Výlučná orientace na zahraniční scénu, jakkoli prospěšná pro konfrontaci v mezinárodním měřítku, do určité míry determinuje volbu výzkumných témat a odvádí pozornost od specifické domácí problematiky. Kontrastivní výzkum jazykových otázek aktuálních pro malé jazyky, jako je čeština, má z celoevropského pohledu lokální charakter a ustupuje do pozadí, protože je pro autory mnohdy výhodnější věnovat se obecně lingvistickým jevům, s nimiž se snáze uplatní na mezinárodních fórech. To vše vede k jedinému závěru: bez ohledu na tyto trendy, ba právě kvůli nim, je dnes role Časopisu pro moderní filologii stejně důležitá jako před sto lety.
Když významný anglista prof. Josef Vachek popisoval, jak redaktoři časopisu dokázali kolem sebe shromáždit nejen uznávané odborníky, ale i začínající adepty svých jazykových oborů a umožnili jim zde publikovat zprávy, studie a často i výtahy z jejich disertačních prací, a tím nabídli čtenářům časopisu možnost utvořit si aktuální a ucelený obrázek, co nového se v jejich oboru děje u nás i v zahraničí, popsal tím zároveň i současné poslání časopisu. Sloužit jako mezioborový informační kanál speciálních lingvistik pro odbornou i obecnou veřejnost a poskytnout publikační platformu jak renomovaným odborníkům, tak začínajícím autorům (doktorandům apod.). Současné uspořádání a redakční praxe ČMF v hlavních rysech respektuje původní osvědčený model, přitom však odpovídá současným požadavkům a nárokům na moderní časopis. Jeho popis najdeme na webových stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR (http://www.ujc.cas.cz/casopisy/casopis-pro-moderni-filologii/). Kromě vědeckých statí jsou v něm publikovány rozhledové články, diskusní příspěvky, recenze důležitých domácích i zahraničních prací, zprávy o konferencích a zprávy o dění v jazykovědné obci. Každý zaslaný příspěvek prochází standardním recenzním řízením. Stati a rozhledové články recenzují minimálně dva recenzenti, drobnější žánry (recenze, zprávy aj.) zpravidla jeden recenzent. Recenzní řízení je oboustranně anonymní. Bodové hodnocení příspěvků v RIV odpovídá statusu recenzovaného neimpaktovaného periodika. Vzhledem k unikátní a nezastupitelné úloze Časopisu pro moderní filologii na české lingvistické scéně lze doufat, že se dočká i dalších jubileí.
ALEŠ KLÉGR a PETR ČERMÁK,
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze