English
Ženy získaly v Československu volební právo krátce po vzniku republiky ústavou z roku 1920. Do té doby mohly v českých zemích využívat aktivní volební právo jen v rámci velkostatkářské kurie a za omezujících podmínek (volba pomocí prostředníka). Pasivní volební právo zákon nijak neupravoval – jako by s takovou variantou vůbec nepočítal. Ačkoli tedy ženy nemohly do politického dění oficiálně přímo zasahovat, již od poloviny 19. století nacházíme četné doklady jejich zapojení do veřejné činnosti nebo přinejmenším rostoucí zájem o ni. Naprostým unikátem v celoevropském měřítku je zvolení Boženy Vikové-Kunětické za poslankyni českého zemského sněmu v roce 1912.
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Stoleté jubileum připomněla dvoudenní mezinárodní konference Ženy a politika (1890–1938), která se pod záštitou předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslavy Němcové a předsedy AV ČR Jiřího Drahoše konala 24. a 25. května 2012 v prostorách Poslanecké sněmovny PČR. Jejími pořadateli byly vedle Poslanecké sněmovny dále Centrum středoevropských studií (společné pracoviště Masarykova ústavu a Archivu AV ČR a Vysoké školy CEVRO Institut), Frauen- und Geschlechtergeschichte Universität Wien a Badatelský a nadační fond Anny a Jaroslava Krejčích. Téma konference odpovídalo též jedné z výzkumných priorit Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, kterou jsou dějiny parlamentarismu ve středoevropském kontextu. Jednání zahájily projevy Miroslavy Němcové, člena Akademické rady AV ČR Jiřího Beneše, ředitelky Centra středoevropských studií Antonie Doležalové a ředitele Masarykova ústavu a Archivu AV ČR Luboše Velka.
Konferenci zahájila ředitelka Centra středoevropských studií Antonie Doležalová.
Ředitel Masarykova ústavu a Archivu AV ČR Luboš Velek
Během obou jednacích dnů měli zúčastnění příležitost vyslechnout v pěti tematických blocích dvacet jedna referátů domácích i zahraničních vědců. Cílem bylo vymezit a definovat prostor pro uplatnění žen ve veřejné činnosti a v politice v posledních třech desetiletích existence Rakousko-Uherska, v první Československé a v Rakouské republice. Autorky a autoři příspěvků se zabývali komparací programových úkolů ženského hnutí ve vybraných korunních zemích monarchie a podmínkami, v nichž jednotlivá ženská hnutí pracovala. Pozornost věnovali také nepolitické práci žen, především v oblasti sociální, osvětové a kulturní, kde ženské činnosti dlouhodobě dominovaly. Referující se pokoušeli najít odpovědi na mnohé otázky – Jak vypadala veřejná činnost žen v době, kdy neexistovalo povolání „politička“? Byly ženy vstupující před první světovou válkou do politických stran alespoň v jejich rámci rovnoprávné s muži? Bylo možné skloubit budování vlastní kariéry s rodinným životem? Která témata byla v národních parlamentech i ve společnosti vnímána jako tzv. ženská? Které politické strany začaly jako první uvažovat o zapojení žen a jaké byly výsledky těchto úvah?
Sympozium ukázalo, že téma žen-aktivistek, političek, spisovatelek, novinářek a jejich životních osudů je nadmíru bohaté, často dokonce velmi překvapující a přináší mnohé paralely se současností. Příspěvky představily např. mimořádné ženské osobnosti, které často svou odbornou práci a kariéru obětovaly rodinnému životu a upadly na dlouhá léta v zapomnění. K takovým osobnostem patřila mezi jinými první Slovenka, která získala doktorský titul na Sorbonně, Hana Turcerová-Devečková. Mnohé referáty rovněž doložily národní zájmy ženského hnutí, jež v některých případech mohly vést ke vzájemné izolaci, patrné to je např. na vztahu českých a německých ženských spolků v době habsburské monarchie.
Konference nemohla začít jinak než přiblížením aktivit Boženy Vikové-Kunětické a okolností, jež vedly k jejímu zvolení do zemského sněmu. V připomínce této politické části jejího života charakterizoval Luboš Velek z MÚA AV ČR dobové poměry v mladočeské straně, objasnil okolnosti vedoucí k získání poslaneckého mandátu a reakce, jež volba vyvolala u veřejnosti i v politických kruzích. Další stránky života a činnosti Boženy Vikové-Kunětické přiblížily Hana Železná (Státní oblastní archiv, Třeboň) a Petra Ježková (Divadelní ústav, Praha), jejíž příspěvek doložil význam Vikové-Kunětické pro české divadelnictví, který je v současnosti vnímán jen okrajově.
V bloku Významné osobnosti a některé ze vzdělávacích aktivit českého ženského občanského hnutí se objevila témata spjatá s 19. stoletím. S velkým zájmem se setkal referát Mileny Secké (Náprstkovo muzeum, Praha), která připomněla méně známou činnost spojenou s rodinou Náprstkových – pořádání tzv. dýchánků pro dělné ženy, organizovaných Josefou Náprstkovou. Marie Bahenská (MÚA AV ČR) se zabývala dobročinnou prací představitelek ženského měšťanského hnutí; v této souvislosti zdůraznila velké zásluhy žen z rodiny Palackých a Riegrových. Na příkladech smýšlení Terézy Novákové a Renáty Tyršové dokládala Irena Štěpánová (Filozofická fakulta UK, Praha) rozdílné postoje žen vůči možnému zapojení do politiky a naznačila také, jaké skutečnosti tuto snahu limitovaly – letité tradice, úroveň vzdělání, péče o děti.
Jednání prvního dne uzavřel blok Od aktivismu k politice, v jehož rámci se Jitka Gelnarová (Fakulta sociálních věd UK, Praha) zaměřila na diskursy, jež se odvíjely v měšťanském a dělnickém ženském hnutí. Gabriella Hauch (Universität Wien) připravila biograficky orientovaný příspěvek zabývající se politickou kariérou Therese Schlesinger, Jana Malínská (MÚA AV ČR) se pro změnu věnovala utváření vztahů mužů a žen v České straně pokrokové na příkladu Olgy Stránské-Absolonové, která byla v červnu roku 1908 kooptována do výkonného výboru, nejvyššího stranického orgánu. Na referát Pavla Cibulky (Historický ústav AV ČR, Brno), jenž ozřejmil pokusy zapojit ženy do politické činnosti Německé pokrokové strany na Moravě před první světovou válkou, navázala Marta Dobrotková (Trnavská univerzita), která sledovala aktivity slovenských žen žijících v letech 1890–1918 ve Spojených státech amerických. Závěrem vystoupila Marie L. Neudorflová, jež informovala o reflektování anglosaské politické zkušenosti českými ženami.
V druhém dnu se pozornost referentů zaměřila na politické a nepolitické aktivity žen v době první Československé a Rakouské republiky. Referáty zachytily především dění ve 20. století a jejich autoři je koncipovali jako biografické medailony nebo metodologické a komparativní studie.
Konference se uskutečnila pod záštitou předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslavy Němcové.
Byly československé a rakouské političky kolegyněmi politiků, nebo hájily ryze ženské zájmy? Převažovala u poslankyň a senátorek stranická disciplína, či bylo možné vytvořit podmínky pro zformování tzv. ženské lobby napříč politickými stranami? To jsou jen některé z mnoha problematických otázek, jež zazněly a na něž diskutéři hledali odpovědi. Vzhledem k přítomnosti zahraničních hostů z Rakouska a Slovenska bylo možné vnímat přesahy ženské aktivity mimo hranice Čech a Moravy, přitom však stále v rámci bývalé monarchie. Jak připomněly některé z referátů, mnohé otázky a problémy, které ženy řešily, k sobě měly přes hranice nových států velice blízko a dařilo se je projednávat i na mezinárodním fóru.
Blok Politička z povolání!? uvedla komparace Karola Hollého (Slovenská akademie věd, Bratislava) o limitech spolupráce slovenských a českých žen na přelomu 19. a 20. století. Dana Musilová (Filozofická fakulta UHK) poté porovnala podmínky pro „zrod političky“ v Československé a Rakouské republice. Jiří Malínský (Masarykova demokratická akademie, Praha) seznámil posluchače s životními a politickými osudy reformní komunistické političky Marie Švermové. Peripetiemi politického života agrárnické a komunistické političky Anny Mrskošové se zabýval Michal Pehr (MÚA AV ČR); blok uzavřel Ján Mojdis (Prešovská univerzita), který představil slovenskou historičku, překladatelku a političku Helenu Turcerovou-Devečkovou.
V sekci Veřejné aktivity žen v letech 1918–1938 zazněl referát o nepolitické politice Marie Majerové, který připravila Dana Hůlková-Nývltová (Ústav jazykové a odborné přípravy UK, Praha). Jana Burešová (Filozofická fakulta UP, Olomouc) představila cíle veřejné práce katolických ženských spolků v době první Československé republiky a Birgitta Bader-Zaar (Universität Wien) obeznámila s pokusy občansko-liberálního ženského hnutí participovat na politickém dění v Rakouské republice. V posledním referátu Hana Havlůjová (Pedagogická fakulta UK, Praha) promluvila o politické roli žen v předválečném Československu a o spolupráci českých žen v rámci mezinárodních ženských organizací.
Konference ukázala, že nedílnou a rovnocennou součástí politických dějin střední Evropy jsou i ženské aktivity, ať již jsou pojmenovány přímo politická činnost nebo jiným výrazem, jehož obsahová náplň však s politikou velmi úzce souvisela a dodnes souvisí.
MARIE BAHENSKÁ a JANA MALÍNSKÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.