English
Městský prostor, hranice a migrace
Etnologie (antropologie) města je již bezmála sto let součástí etnologických a antropologických věd. Rozvíjela se v USA v návaznosti na chicagskou ociologickou školu a ze zakladatelských osobností ve 30.–50. letech 20. století proslul Robert Redfield (1897–1958) – oborem kulturní antropolog, ale současně i žák slavného chicagského sociologa Roberta Ezry Parka (1864–1944). Ve stejné době se subdisciplína etablovala v britské sociální antropologii, a to zejména prostřednictvím manchesterské školy a výzkumů nejprve v koloniální Africe (od 30. let 20. století) a od 40. a 50. let i ve velkých průmyslových městech Velké Británie.
Foto: Pavel Hroch, Archiv autora
Mnozí britští antropologové, které v současnosti téměř výhradně spojujeme s výzkumy Afriky, jižní Ameriky či Austrálie a Oceánie, uskutečňovali pozoruhodné výzkumy též mezi obyvateli Londýna, Manchesteru a dalších britských průmyslových středisek.
Česká etnologie podnikala občasné exkurzy do městského prostředí již v 19. století. Systematicky se městskou problematikou začala zabývat, stejně jako etnologie v severských i dalších evropských zemích, po druhé světové válce.
Zatímco historická etnologie nebo etnologie venkovských populací staví na dlouhodobě usídleném obyvatelstvu a kontinuitě, etnologie města od svých počátků pracuje primárně s tématem sociální změny, migrace a diverzity. Není náhodou, že právě Robert Redfield začal ve čtyřicátých letech jako jeden z prvních pracovat v antropologii s konceptem sociální transformace a Max Gluckman, nejvýznamnější představitel manchesterské školy, rozpracoval v antropologii teorii konfliktu.
Předmětem pražské konference, která se uskutečnila v příjemném prostředí Lannovy vily v pražské Bubenči ve dnech 25. až 26. května 2012, se tedy staly v etnologii města dlouhodobě konceptualizované pojmy. Na rozdíl od jiných konferencí se pořadatelé snažili všímat více univerzálií než jedinečností. Tento postup nebyl v minulých letech frekventovaný; obor byl spíše spojován s exotickými, jedinečnými jevy, jež mají lokální zakotvení. Důsledný komparativní přístup, který byl na konferenci několikrát proklamován, pravděpodobně znamená další krok k tvůrčímu překonávání kulturního relativismu, který zejména v americké kulturní antropologii dominoval od 70. let do konce 20. století.
Na organizaci sympozia, které podpořila též Akademie věd ČR, se podílel především Etnologický ústav AV ČR v roli lokálního organizátora a Komise urbánní antropologie Mezinárodní unie antropologických a etnologických věd (The Commission on Urban Anthropology of the International Union of Anthropological and Ethnological Sciences – CUA IUAES) v roli nadnárodního pořadatele. S IUAES je česká etnologická a antropologická obec spjata vedle přímých meziosobních vztahů též prostřednictvím Národního komitétu antropologických a etnologických věd při Akademii věd ČR. Ideovou oporu poskytl i program UNESCO – MOST (Management of Social Transformations), který se soustřeďuje na problematiku řízení, respektive usměrňování společenských změn. Cílem je podporovat výzkum sociálních změn a zdokonalovat mechanismy, aby se prozkoumané skutečnosti dostaly do míst, odkud se společnost řídí, tj. k rozhodovacím orgánům a dalším subjektům mocensko-politických vztahů. Etnologický ústav s MOST dlouhodobě spolupracuje a integrace MOST do projektu měla pomoci propagovat tento pozoruhodný program v České republice; účastníky s ním seznámila členka Scientific Advisory Committee programu Zdenka Mansfeldová, která na konferenci též zastupovala Radu pro zahraniční styky AV ČR.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Ředitel Etnologického ústavu AV ČR Zdeněk Uherek
Jak poznamenal Zygmunt Bauman, globalizace nejen spojuje, ale i rozděluje; rozděluje, právě když spojuje. Na konferenci s touto myšlenkou pracoval prof. Henk Pauw (Nelson Mandela Metropolitan University, Port Elizabeth), když uvažoval o současných migrantech do jihoafrických měst, kteří se dávají do pohybu v souvislosti s globálními ekonomickými, politickými i hodnotovými podněty, aby se v novém prostředí stali segregovanou menšinou vystavenou xenofobním reakcím. V této souvislosti hovořil zejména o Somálcích; oproti Jihoafričanům jsou chudí, přicházejí z technologicky méně rozvinutých území a jsou stereotypizováni jako lidé nebezpeční, kteří mohou páchat kriminální činy, a současně jako představitelé tradiční kultury. Obdobnou stereotypizaci najdeme po celém světě. Podobný obraz představila Penny Koutrolikou (Department of Planning and Regional Development, University of Thessaly) na základě pozorování v řeckých městech. Téma takovéto stereotypizace ale nalezneme i v méně očekávaných souvislostech. László Kürti (Institute of Political Science, University of Miskolc) popsal obdobné stereotypy poskytované prostřednictvím doporučení turistům ze západních států Evropy a USA. Jsou dostupné na stránkách ministerstev zahraničí a cestovních kanceláří pro ty, kteří se rozhodli cestovat do střední a východní Evropy. Česká republika, Polsko, Maďarsko a další státy jsou zde spojovány s obdobnými identifikátory, jaké pro prostředí imigrantů do jižní Afriky představil Henk Pauw. Globalizované stereotypy aplikované na velmi odlišné lokální situace jsou tématem nesporně podnětným a zachytitelným jen v rámci rozsáhlé diskuse a součinnosti.
S migracemi souvisí diverzita ekonomického chování skupin a neformální ekonomika, jíž se v italském prostředí věnoval Italo Pardo (University of Kent). Ekonomické motivace chování studovala také Petra Ezzedine (Fakulta humanitních studií UK) na příkladu ukrajinských migrantek do ČR. Téma ekonomických aktivit podnětně kombinovala s problematikou genderu a rodinného života. Dosah, jaký bude mít masivní pracovní migrace na vývoj rodiny v některých zemích a na vzorce pro výchovu dětí a další aspekty rodinného života, ještě není dostatečně prozkoumán. Již dnes je však patrné, že ukrajinské neúplné rodiny v oblastech s velkou pracovní migrací prožívají podobné situace jako neúplné rodiny postižené ztrátou vlastních členů v období druhé světové války.
Foto: Pavel Hroch, Archiv autora
Významným tématem je také způsob, jakým migrace mění vzhled města, každodennost obyvatel ve městě a jejich chování. Již na počátku 90. let například holandští antropologové města v čele s Lodevijkem Bruntem upozorňovali, jak kupříkladu zvýšený strach z kriminality spojený s přítomností migračních skupin mění chování lidí v holandských městech vůči sobě navzájem, jak ovlivňuje jejich zvyky, trasy, kterými se ve městě pohybují, i předměty, jež s sebou do města berou. Vedle negativ lze stejným způsobem sledovat i pozitiva. Diverzita skupin přináší rozšířenou nabídku zboží, služeb, stravovacích možností, způsobů využití veřejných prostor atd. Na tento aspekt migrace na konferenci upozornil Jerome Krase (Brooklyn College, The City University of New York) při popisech chování jednotlivých kulturně determinovatelných skupin na newyorské ulici. Jejich vkus i oblíbené zábavy v sobě nesou někdy potenci kooperace, někdy naopak konfliktu. Podobné téma řešila Giuliana Prato (University of Kent), tentokrát však v prostředí bouřlivě se rozvíjející albánské Tirany. Ta po pádu komunistického režimu a pod náporem imigrantů z kulturně diverzifikovaného albánského venkova téměř kolabovala.
Chování imigrantů a autochtonů popisované na základě pozorování vnějšího diváka, antropologa, je relativně snadno komparovatelné. Stanovit kritéria pozorování, která lze respektovat v různých částech světa, se nejeví jako neřešitelná úloha. V praxi je mnohem obtížnější porovnávat výpovědi samotných aktérů, imigrantů, kteří se na základě okamžité situace i kulturní determinace soustřeďují na odlišné aspekty svého společenského života. Otázku percepce aktéra ve svých rozborech akcentovala například Hana Červinková (University of Lower Silesia, Wroclaw). Na polském příkladu ukázala, jak noví příchozí a starousedlíci vkládají do význačných artefaktů městského života v konkrétní lokalitě odlišné významy; soška, která se ve Vratislavi prodávala jako suvenýr a neměla pro místní obyvatelstvo význam, se stala pro americké studenty symbolem města a získávala významnou politickou symboliku. Téma symbolů, významů a vnímání městského prostředí cizincem řešila též Marianna Mészárosová (Filozofická fakulta UK, Praha) na příkladu Maďarů a Slováků v Praze a do určité míry též Hannah von Bloh, Tim Kaiser a Ruediger Korff (University of Passau) na příkladech z Vietnamu. Blízko tomuto tématu byl i Artem Rabogoshvili (Max Planck Institut pro sociální antropologii, Halle), který se dotýkal zejména národní a etnické symboliky na Sibiři jako předmětu politické manipulace.
Samostatným tématem je prostorové rozmisťování cizinců ve městě, které zpětně působí jako indikátor rezidenční úspěšnosti, kulturní vzdálenosti, sociálních sítí či ekonomických nebo společenských aktivit cizinců. Tohoto aspektu si zejména v pražském prostředí všímal v obecnější rovině Zdeněk Uherek (EÚ AV ČR); o vztahu k dětem z cizineckých komunit, jež jsou žáky pražských základních škol a v různých pražských městských částech ovlivňují složení vyučovacích tříd, posléze referovali Tomáš Kostelecký s Yvonou Kosteleckou (Sociologický ústav AV ČR; UK).
Na konferenci zazněly rovněž obecnější teoreticko-metodologické vstupy (Slavomíra Ferenčuhová, Fakulta sociálních studií MU) či příspěvky zobecňující (Petr Skalník, Univerzita Hradec Králové).
Základní komparativní myšlenku prohloubí závěrečné texty, které budou publikovány v tematické monografii v rámci Urban Series nakladatelství Ashgate.
ZDENĚK UHEREK,
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.