Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2008  > únor  > Nezařazené

NELEGÁLNÍ SBÍRKA ARCHEOLOGICKÝCH PŘEDMĚTŮ PŘEŠLA V POZŮSTALOSTI DO MAJETKU STÁTU

Na podzim loňské roku se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových obrátil prostřednictvím Ministerstva kultury na Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., ve věci pozůstalosti po tragicky zemřelém muži. Muž, který zemřel bez příbuzných, po sobě zanechal obrovskou sbírku archeologických nálezů. Soubor obsahoval několik tisíc převážně kovových, bronzových a železných předmětů, které již na první pohled pocházely z nelegální činnosti – z vyhledávání předmětů archeologické povahy detektorem kovů.

Podle předběžného hodnocení jde o sbírku obsahující asi 1900 bronzových a 1400 železných předmětů. Vedle toho sbírka obsahuje okrajově i keramiku a další sbírkové předměty. Několika kusy jsou zastoupeny již měděné předměty dokumentující počátky metalurgie ve střední Evropě v pozdní době kamenné (cca 4000 př. n. l.). Mnohem bohatěji jsou zastoupeny památky mladších období, z doby bronzové (cca 2000–700 př.n.l.), doby železné (700 př. n. l.–0) a z doby římské a stěhování národů (0–568 n.l.). Četné jsou i předměty středověké a raně novověké. Jsou mezi nimi jak naprosté unikáty, tak předměty bez větší hodnoty. Celková hodnota sbírky je nevyčíslitelná, přestože je poněkud snížena faktem, že většina předmětů postrádá nálezové okolnosti.

Objevení tohoto souboru je jen špičkou ledovce rozsáhlé trestné činnosti, jejímž výsledkem je několikanásobné poškození kulturního dědictví a k významná ztráta hodnoty pro vědecké zpracování jak daného předmětu, tak lokality, odkud pochází. Archeologické nálezy jsou podle památkového zákona majetkem státu, krajů nebo obcí. V žádném případě se nemohou stát majetkem soukromé osoby. Vyjímání archeologických nálezů ze země soukromými osobami je postižitelné sankcemi památkového zákona. Může být ale také hodnoceno z hlediska práva trestního, a to jako krádež nebo ničení či poškozování cizí věci. Je třeba připomenout, že archeologickým nálezem jsou např. i novověké zbraně, odznaky a munice, včetně nálezů z 2. světové války. Ani tyto druhy předmětů tedy nejsou „volné“ pro soukromé uživatele detektorů a jejich vyhledávání je nutno považovat za nelegální archeologický výzkum. Za jakékoli nálezy při něm učiněné pak nelze požadovat odměnu v podobě nálezného.

Detektory kovů lze používat různým způsobem. V rukou odborníků při regulérních archeologických výzkumech jsou velmi cennými pomocníky, v rukách neodborníků jsou naproti tomu škodlivé vždy, a to bez ohledu na konkrétní cíle uživatele. Z hlediska škodlivosti na archeologickém dědictví není velký rozdíl mezí někým, kdo vyhledává kovové předměty jako koníček ze zájmu o historii, a tím, kdo, tak činí z komerčních důvodů. Činnost uživatelů detektorů totiž působí škodu na archeologickém dědictví tím, že:

  • předměty jsou neodborně vyzdviženy z archeologického terénu, ztrácejí tak nálezové okolností, a s tím i velkou část své vypovídací hodnoty; zároveň je zásadně poškozen, případně zničen i sám archeologický terén;
  • většina nalezených artefaktů zůstává v soukromých sbírkách a ztrácí tak i poslední zbytek potenciálu pro poznání minulosti;
  • velké množství nálezů nelze průběžně odborně vyhodnotit a jejich vyzdvižení ze země je tudíž z odborného hlediska nešťastné; archeologický terén, který není ohrožen nebo není bezprostředně potřebný k výzkumu, má být nedotčený předán budoucím generacím (Maltská konvence).

Existující právní řád a společenské klima v ČR neposkytuje efektivní ochranu archeologického dědictví před nelegálními uživateli detektorů. Jen tak je možné, že člověk, který se dopustil podle památkového zákona trestného činu, dostane odměnu od krajského úřadu. Dlužno ale říci, že podobné paradoxy se stávají i v jiných zemích, např. v Bavorsku. V souvislosti s tím upozorňujeme i na to, že Maltská konvence předpokládá určitou formu represe vůči uživatelům detektorů (jejich registrací) a zavazuje stát, aby jím zřizované instituce nepořizovaly do svých sbírek žádný předmět, u kterého je podezření, že pochází z trestné činnosti, tedy např. ze soukromého detektorového průzkumu.

Škody, které vznikají činností nelegálních uživatelů detektorů kovů na archeologickém dědictví, jsou obrovské. Podle zahraničních odhadů může jít v jednotlivých státech Evropy až o stovky tisíc historicky zajímavých až významných předmětů každý rok. Tato čísla mohou platit i pro Českou republiku, pro niž se počet nelegálních uživatelů detektorů odhaduje na více než deset tisíc, přičemž velká část z nich se této činnosti věnuje intenzivně až profesionálně (pro srovnání: počet profesionálních archeologů se dnes v ČR pohybuje kolem 400). Lze říci, že činnost nelegálních uživatelů detektorů představuje jedno z nejvážnějších ohrožení archeologického dědictví v ČR. Je zřejmé, a pozůstalost po sběrateli z Prahy 10 to jenom potvrzuje, že je na čase hledat cesty ke zmírnění dopadů této nelegální činnosti. Těchto cest je více, avšak žádná z nich sama o sobě nestačí. Podle názoru vedení Archeologického ústavu AV ČR je třeba hledat pomoc v kombinaci následujících přístupů:

  • bezprostředně: preventivní detektorový průzkum přímo ohrožených lokalit archeology; potřebná by byla pomoc ze strany státu či krajů, např. finanční dotací, vypsáním grantů apod.;
  • střednědobě: úprava legislativy směrem k registraci detektorů a zákazu vstupu na archeologické lokality s detektorem a se sankcemi za porušení zákona.
  • dlouhodobě: osvěta – majitel pozemku či obyvatel obce by měl vědět, že každá osoba vyhledávající archeologické nálezy detektorem bez garance odborné instituce je zloděj, a podle toho by měl jednat.

Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.