English
Vzhledem ke své profesi a výzkumnému zaměření se Jan Smetana narodil do zvlášť vhodné doby. Jeho hydrologické plány byly vyvolány společenskou objednávkou a mohly se o ni opřít. K dispozici byly nejen dostatečné technické podmínky a poznatky, k nimž významně přispěl, ale mohly být soustředěny i nemalé finanční prostředky a ochota státního aparátu investovat, protože velké vodní stavby mohly být pořízeny pouze z centrálních zdrojů. Přehrady byly ostatně od nástupu poúnorového režimu jedním z nepřehlédnutelných dobových hesel, prezentovaných jako výrazná přednost socialistického režimu.
Smetana pocházel ze Svobodných Dvorů u Hradce Králové, z dosti početné rolnické rodiny (sám zmiňoval vzdálené příbuzenství s Bedřichem Smetanou). Po reálce studoval na pražské technice. Absolvoval ji v roce 1908, doktorem technických věd se stal 13. července 1911 prací Studie pohyblivých jezů. Ještě před válkou se mu díky stipendiím z Hlávkovy nadace podařilo rozšířit si vzdělání studijními pobyty ve výzkumných ústavech hydrologických v Německu a ve Francii – získal tam inspiraci pro založení obdobné instituce také ve své vlasti.V kariéře v oboru vodního hospodářství plynule pokračoval – zahájil ji asistenturou u prof. Klíra, v roce 1911 se stal praktikantem v Komisi pro úpravu řek pražského místodržitelství a odtud přešel do hydrologického oddělení, kde zůstal až do konce roku 1919. Tehdy byl povolán na ministerstvo veřejných prací do tzv. vodohospodářského odboru, aby pomohl se založením celostátního ústavu v novém státě, jenž měl nahradit obdobný ústav vídeňský; od září 1920 byl ustaven zástupcem přednosty zřizované instituce. Státní ústav hydrologický pak v podstatě vedl, přednostou byl definitivně ustaven v roce 1928; vedle něj zřídil i Výzkumný ústav hydrotechnický. Tato aktivita byla dovršena v roce 1930, kdy byly podle jeho projektu dobudovány spojené Státní ústavy hydrologický a hydrotechnický T. G. Masaryka v Podbabě.
Na Českém vysokém učení technickém pokračoval od habilitace v roce 1925 (spisem Mechanická podobnost v hydromechanice) až o jedenáct let později jmenováním řádným profesorem hydrauliky, hydrologie a úprav vodních toků. Tehdy také na ČVUT přešel, ale nadále byl pověřen řízením odborných prací obou ústavů a také tu se studenty praktikoval. Na technice mohl dlouho zůstat i během okupace a po půlroční pauze se hned v květnu 1945 vrátil. Působil pak jako děkan či proděkan vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT.
Profesor Smetana se významně zapsal také při zakládání Československé akademie věd; byl členem vládní komise pro její vybudování. Nicméně mezi prvními jmenovanými akademiky nebyl, byl zvolen "až" 23. listopadu 1953. Od počátku však vedl v Akademii Laboratoř, posléze Ústav pro vodní hospodářství, resp. pro hydrodynamiku, a působil také jako předseda technické sekce, a tudíž i člen prezídia ČSAV.
Zásadní uznání však získal svou prací už během let první republiky, byl členem Československé národní rady badatelské, Masarykovy akademie práce či České akademie věd a umění; byl ceněn i na mezinárodním poli – v Association Internationale d'Hydrologie, Union Internationale de Géodesie et Géophysique (byl místopředsedou i předsedou) a dalších korporacích.
Během své profesní kariéry se Jan Smetana věnoval dvěma liniím: jak svému působení na technice, tak vedení hydrologických ústavů a dovedl tyto složky dobře propojit. Byl opravdu úspěšným organizátorem, svým způsobem ale i vizionářem – pamětníci si mohou patrně ještě dnes vzpomenout na velké plány, které v Akademii v padesátých letech předkládal a velkoryse v nich ve svých představách měnil podobu celých území.
Hana Barvíková,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.