Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2008  > leden  > Ocenění

Proslov prof. Vladimíra Vonky

Obrázek k článku 

Vážený pane předsedo správní rady, vážený pane předsedo Akademie věd České republiky, Vážený pane předsedo Učené společnosti České republiky, vážený pane předsedo České lékařské akademie, dámy a pánové!

Především mi dovolte, abych poděkoval Správní radě Nadace pana Bohuslava Jana Horáčka Českému ráji za udělení ceny Praemium Bohemiae za rok 2007. Velmi si této vysoké pocty vážím. Přijímám ji však s pokorou. Jsem si vědom, že při nejmenším stejný nárok na dnešní ocenění má řada dalších výzkumných pracovníků v oblasti biomedicíny. Utěšuje mne naděje, že aspoň některým z nich se dostane podobné pocty v budoucnosti. Mé díky patří paní profesorce Tlaskalové za to, že mne na cenu Praemium Bohemiae navrhla, a členům Učené společnosti a členům výběrové komise za to, že její návrh podpořili. Paní profesorce také děkuji za její přelaskavá slova, jimiž mne zde uvedla, a jí a panu profesorovi Kratochvílovi i za to, že mne zbavili části ostychu, který asi nevyhnutelně patří k pocitům těch, kteří jsou takto oceňováni.

Byl jsem požádán, abych zde promluvil, a zvolil si téma podle vlastního výběru. Přes krátkost doby, která mi byla vyhrazena, zvolil jsem si náměty dva: postavení vědy v naší společnosti a vztah naší mládeže k badatelské činnosti. Ona dvě témata spolu ostatně úzce souvisejí.
Nejprve k prvému z nich.

To, že jsme se tu dnes shromáždili, je zásluhou pana Bohuslava Jana Horáčka, zakladatele Nadace Českému ráji, jeho vzdělanosti, uvědomělosti a velkomyslnosti. S tímto velkým vlastencem a lidumilem, který již není mezi živými, jsem se nikdy nesetkal. Upřímně toho lituji. Motivací jeho činu byla nepochybně láska k rodné zemi a přesvědčení, že jí nejlépe poslouží tím, když v ní pozvedne vážnost vědecké práce. Jeho potomci v této záslužné činnosti pokračují. Kolik takových mecenášů má česká věda? Nevím o nikom druhém. Jak ostře kontrastuje s jejich počínáním postoj většiny české veřejnosti a značné části politické representace, které si neuvědomují, že bez vědy nemůžeme existovat jako vyspělá země. Věda rychle přetváří svět. Společnost budoucnosti bude společností opřenou, a znovu a znovu opíranou o nejnovější poznatky vědy a výzkumu. Zatímco všechny rozvinuté země mohutně investují do výzkumu a zkvalitnění školství, my raději vkládáme prostředky do oblastí sice viditelnějších, ale z hlediska budoucího národního rozvoje beznadějně nevýznamných. Ve srovnání se stejně velkými či dokonce menšími zeměmi je náš vklad do fondu světové vědy podstatně menší. Vnímám to jako skutečnost ostudnou. My všichni, kteří jsme doufali, že po čtyřiceti letech reglementace, usměrňování a nekvalifikovaných zásahů do organizace, ale často i do metodologie vědecké práce, dojde k výraznému zlepšení, jsme současným postavením vědy v naší zemi zklamáni. Pravda, leccos se zlepšilo zavedením grantového systému, dostupností reagencií a zejména otevřením oken do světa. Přesto se dnes často úsilí vědeckých pracovníků vyčerpává na obhajobu vědy jako takové či záchranu existujících vědeckých institucí místo toho, aby se věnovali vlastnímu bádání, jehož úspěch předpokládá soustředění se na řešený problém, zdravou soutěživost a tvořivý dialog. Podpora vědy u nás není dostatečná, vážnost vědecké práce je mizivá a vliv vědců a jejich organizací na dění ve státě je téměř nulový. Je to o to tragičtější, že jsme zemí bez významných přírodních zdrojů, jejíž konkurenceschopnost je závislá na inovacích, které nejsou možné bez vědy a vysokého stupně vzdělanosti společnosti. Kde je příčina našeho zaostávání? Všichni, kdo se zabýváme výzkumnou činností, si stěžujeme na nedostatek prostředků pro naši práci. Tato stížnost je nepochybně oprávněná. Souhlasím s těmi, kteří požadují, aby se finanční toky orientovaly především k výzkumným týmům, které jsou vysoce produktivní a dělají vědu na úrovni světové. Taková opatření zlepší aspoň dočasně současnou situaci tak, že se naše věda stane produktivnější, že se posuneme v mezinárodním hodnocení o pár stupínků výše. Jiným důležitým opatřením by mohlo být zřízení instituce, snad Ministerstva pro vědu a výzkum, jejímž úkolem by mělo být definovat národní priority, přednostně k nim směrovat finanční prostředky, a hlavně zajistit naši účast v důležitých mezinárodních projektech, jejichž výsledky pak sdílejí všichni účastníci. Takový orgán nemůže být složen z úředníků vybraných podle příslušnosti k té či oné politické straně. Jeho řídícím centrem musí být skupina vysoce kvalifikovaných vědců a zkušených organizátorů badatelské činnosti, kteří díky své prestiži budou s to komunikovat se světem a získávat prostředky ze zahraničí, především z evropských fondů. Zahraniční partneři musí mít záruku, že peníze, které sem poplují, budou náležitě využity. Současná věda je svou povahou globální a bez vhodných mezinárodních vazeb nebudeme moci plně využít intelektuální potenciál této země. Nemyslím si však, že nedostatek peněžních prostředků je jedinou příčinou našeho opožďování za rozvinutým světem. Má-li český národ sehrát v kontextu světové vědy úlohu, která odpovídá jeho vzdělanosti a kulturní úrovni, a při tom naplnit své potřeby, je nutné zlepšit systém vyhledávání talentů. Vždycky jsem věřil, že nápady, které vedou k objevům, jež vstupují do dějin vědy, vznikají v hlavách jedinců nadaných tím, čemu se říká vědecká fantasie. Kolem takových lidí by se měla rodit nová centra excelence, o jejichž významu se v současné době tolik hovoří. Mívám pocit, že naše největší slabina je právě v tom, že opravdových tvůrčích talentů se nám ve vědeckých institucích nedostává, ne proto, že by mezi námi nežili, ale protože je neumíme objevit. Olympiády, které u nás probíhají již několik desítek let a ve kterých naši gymnasisté dosahují skvělých mezinárodních úspěchů, takové mladé nadané lidi vyhledávají, ale samy o sobě nestačí podchytit všechny ty, kdož jsou pro vědu způsobilí. Hledání nových vědeckých talentů by se mělo stát prvořadým cílem. Mělo by být dobrovolným úvazkem předních pracovníků Akademie věd a resortních ústavů navštěvovat vyšší třídy středních škol a začínající vysokoškolské studenty a mezi nimi talenty odkrývat a presentovat jim víceméně neformálně, třeba formou jakýchsi besed, vědu jako dobrodružství poznání. To, co mám na mysli, je jiný druh kontaktu, než je pouhé sdělování odborných informací. Ani v době, kdy se peníze staly hlavním kritériem úspěchu, v mladých duších romantismus nevymřel. Je třeba ho křísit. K tomu by měly ve velké míře přispívat sdělovací prostředky navozováním atmosféry, která by ducha romantismu a touhu zařadit se mezi objevitele a vynálezce probudila k životu.

V druhé, kratší části svého vystoupení, se chci obrátit k vítězným olympionikům, kteří tu dnes byli po zásluze oceněni. Jsou representanty oněch talentů, o kterých jsem tu před chvíli hovořil, a můžeme je považovat za vážné kandidáty na místa budoucích šéfů center excelence. Milí přátelé, jste nadějí české vědy. Pokud u své záliby setrváte a stane se Vám vášní, čeká Vás cesta hledání a nalézání, plná vzrušujících zážitků. Jeden velký český myslitel kdysi napsal, že nejvyšší důstojenství člověka je v jeho schopnosti poznávat. S jeho výrokem souhlasím a myslím, že můžete být hrdí na to, že se vydáváte na dráhu poznávání a hledání pravdy. Připravte se však na to, že Vaše cesta bude trnitá, plná odříkání, velkých nadějí a neméně velkých zklamání. Nikdy se nedejte svými neúspěchy zkrušit. Formulace typu "my to nedokážeme" musí zmizet z Vašich soukromých slovníků. Ony vzácné okamžiky vnitřního vzplanutí, když zpozorujete něco, co ještě nikdo neviděl, či se náhle octnete na místech, která nejsou vyznačena na žádných mapách, ty stojí za všechnu předchozí námahu a hořké prohry. Abyste mohli těchto met dosáhnout, nesmíte svůj zájem omezit jen na svůj obor. Je třeba, abyste se seznámili s vývojem evropského myšlení a obecnými principy vědecké práce. A až dosáhnete vyššího stupně zralosti, nevyhýbejte se studiu filosofie vědy. Rozlišujte mezi vyšumělou filosofií 19. století, která byla cpána do hlav Vašich otců a dědů, a díly velkých duchů 20. století, jakými byli Karl Popper či Thomas Kuhn. Ti nevnucují konečná řešení problémů, ale nabízejí návod, jak k nim přistupovat. Snažte se spatřit nečekané a nebojte se popřít svou vlastní nebo či dosud obecně platnou hypotézu. Hlavně jejich vyvracením postupuje věda kupředu. Aktivity, které k němu přispívají, označil zmíněný Thomas Kun jako vědu revoluční. Usilujte o to být revolucionáři vědy, mějte odvahu k vysokému letu a snažte se rozezvučet zvony světa! Abyste byli úspěšní, musíte být nesmírně pilní. Věda Vás chce celé, neuznává pracovní dobu. Při tom nečekejte, že budete někdy hotovi, cesta za poznáním nemá a nikdy nebude mít konce. Oddání se vědě však neznamená, že byste měli být askety, kteří nevědí, jak vypadají kvetoucí jabloně, jak voní v záři letního slunce rozkvetlé louky, jak zní zpěv ptáků a zurčí potůčky, a že by Vás neměl povznést a vzrušit pohled na krásné umělecké dílo. A nikdy prosím nezapomínejte, že věda má svůj rozměr etický. Velkou vědu nelze dělat bez vznešených ideálů, jakými jsou služba lidstvu a touha zmírnit lidskou bídu a utrpení. Berte svou vědeckou práci jako poslání. Umělec, který vytvořil hrobku Louise Pasteura, jedné z největších postav světové vědy všech dob, umístil do její kopule slova OSUD, VÍRA, LÁSKA K BLIŽNÍMU. Vaše vědecká práce by měla být projevem dávné a nehynoucí touhy člověka sloužit něčemu vyššímu, než je on sám. Usilujte o to, abyste, až nastane Váš čas, předali svým potomkům svět v lepším stavu, než v jakém ho jednou převezmete od svých rodičů.

Děkuji Vám za pozornost.