English
Dávné lásky malíře Jindřicha Bajgara
Kabinet hudební historie Etnologického ústavu AV ČR pokračuje i v roce 2013 s výstavní činností v nedávno zrekonstruovaných prostorách na Puškinově náměstí v pražské Bubenči. Po komorní expozici koláží muzikologa a renesančně všestranné osobnosti Vladimíra Lébla letos v dubnu připravila vědecká pracovnice Kabinetu Jitka Bajgarová se svým manželem, rovněž muzikologem, Jindřichem Bajgarem z Hudebního informačního střediska průřezovou výstavu z pozůstalosti akademického malíře, ale též grafika, výtvarného pedagoga, autora dřevěných plastik a ilustrátora Jindřicha Bajgara st. (1913–1991).
Obě fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Exponáty výstavy Hudební a přírodní motivy v tvorbě malíře Jindřicha Bajgara autoři vybrali se zřetelem k zaměření knihovny – tj. zejména k hudebním tématům. Kromě obrazů z raného období, v němž malíř sbíral zkušenosti studiem ve Francii, z doby krátce po válce a zejména z konce padesátých let, kdy cestoval i po exotických zemích, se na expozici objevila zralá díla z let šedesátých, kdy jeho tvorba zřejmě dosáhla vrcholu (Hudebníci, Fantazie s hudebními motivy, Struny, Kompozice s oranžovou atd.). Přírodu zastupoval kromě několika krajin autorův oblíbený motiv stromů jako symbolů lidských těl „vzpínajících se k slunci, jdoucích za světlem“ (A. Sivek, 1968).
Zařazením uvedených děl do kontextu prací z celého tvůrčího období Jindřicha Bajgara st. (30.–70. léta 20. století), jež zčásti doložily fotografie, skici a další dokumenty a doplnily předměty z osobního vlastnictví (například paleta se štětci), získala expozice na působivosti jako svědectví jednoho pozoruhodného života promítnutého do umělecké tvorby.
Vernisáž 29. května 2013 zahájilo vystoupení klavíristy Daniela Wiesnera, který přednesl virtuózní Suitu Pavla Haase z roku 1935, v níž bohatě využil zvukových předností koncertního křídla v sále knihovny. Jitka a Jindřich Bajgarovi následně v obsahově hutném, avšak bezprostředním vyprávění přiblížili život a vývoj tvorby J. Bajgara st., a to s ohledem na fakt, že jde v současnosti o pozapomenutého tvůrce, známého více na severní Moravě a ve Slezsku (navzdory Bajgarovu studiu na pražské Vysoké škole architektury při ČVUT a dlouholetému členství ve Svazu čs. výtvarných umělců).
Spolupracovníci Kabinetu hudební historie i návštěvníci vernisáže konstatovali, že výstava přesáhla očekávání. Estetický dojem při vernisáži umocnilo propojení hudebního zážitku a výtvarných děl. Knihovna Kabinetu hudební historie tak zažila další impulz na cestě k povýšení prostoru knihovny na místo setkávání a kulturní komunikace.
JANA VOZKOVÁ,
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.