Atmosférická stanice Křešín u Pacova

Bez nadsázky lze 17. červen 2013 nazvat dnem, kdy se změnila pomyslná mapa unikátních vědeckých pracovišť České republiky. Centrum výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe totiž zprovoznilo v Křešíně u Pacova atmosférickou stanici. Stožár viditelný ze vzdálenosti několika kilometrů budil již během výstavby pozornost místních obyvatel i motoristů projíždějících malebným koutem Českomoravské vrchoviny. Aby také ne, když jde o konstrukci vysokou 250 metrů, což ji řadí mezi nejvyšší stavby u nás a je jednoznačně nejvyšší stavbou určenou primárně k vědeckým účelům.

Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zleva: Člen Akademické rady AV ČR Petr Bobák, hejtman Kraje Vysočina Jiří Běhounek a ředitel CVGZ Michal V. Marek

Vznik atmosférické stanice provázely nejrůznější peripetie. Když si takřka před pěti lety začala hrstka pracovníků vedených prof. Michalem V. Markem z tehdejšího Ústavu systémové biologie a ekologie AV ČR pohrávat s myšlenkou na podání projektu do Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, ani v nejsmělejších myšlenkách je tehdy nenapadlo, jak monumentální stavbu za několik let otevřou.
V počátcích přípravy projektu se přitom s takovým zařízením nepočítalo. Brněnská část ÚSBE, která projekt připravovala, se orientovala převážně na ekosystémové analýzy, fyziologii a ekofyziologii rostlin a k řešení této problematiky přistupovala v kontextu s globální změnou. V uvedené oblasti výzkumu si za posledních 20 let vydobyla pozici v Evropě uznávaného pracoviště, jež se pravidelně objevovalo v takto zaměřených mezinárodních projektech. Bylo však zřejmé, že pro získání dotace na vybudování centra excelence mezinárodního významu ze strukturálních fondů je to málo.
Vznikla idea vybudovat infrastrukturu (centrum), která umožní komplexní výzkum problematiky globální změny; zrodilo se Centrum CzechGlobe se zaměřením na výzkum globální změny ve třech základních segmentech jejího působení – atmosféře, ekosystémech a socio-ekonomických systémech. Z hlediska naplnění všech tří segmentů po stránce odborné, personální i přístrojového vybavení představoval atmosférický segment „nejtvrdší oříšek“, protože v ÚSBE se do té doby aktivity spojené s výzkumem atmosféry vůbec nerozvíjely.

Tehdy se poprvé zrodila myšlenka vybudovat atmo­sférickou stanici. V první fázi se uvažovalo o stavbě 150 met­rů vysokého stožáru, a to buď v lokalitě Tři Studně, nebo Domanínek u Bystřice nad Pernštejnem. Tyto varianty však nebyly uskutečnitelné, protože tudy vede letecký koridor. Po dalších úvahách padla volba na Křešín u Pacova v těsné blízkosti observatoře Českého hydrometeorologického ústavu Košetice. Nabídka ČHMÚ na stavbu stožáru v tomto místě se ukázala jako ideální – jednak se alespoň pro začátek zajistila odborná garance při plánování základních technických parametrů a vybavení stanice, jednak je pro toto stanoviště k dispozici 25letá řada meteorologických dat a údajů o znečištění ovzduší, což přispívá k vyšší kvalitě stanice. Završil se tak další důležitý krok v její výstavbě. Další, neméně podstatné, následovaly po úspěšné evaluaci projektu CzechGlobe a vyjednáváních.
Výstavba atmosférické stanice sice dostala zelenou, ovšem bylo třeba ji začít „prodávat“ a ukotvovat v mezinárodních projektech, a zajistit tak její maximální využití a uplatnění. Ústav systémové biologie a ekologie, v té době přetransformovaný na Centrum výzkumu globální změny AV ČR (CVGZ), patřil mezi zakládající členy evropské infrastruktury ICOS (Integrated Carbon Observation System), která se zaměřuje na dlouhodobý monitoring sekvestrace a ukládání uhlíku. Projekt ICOS se začlenil do cestovní mapy evropských výzkumných infrastruktur ESFRI (European Strategy Forum on Research Infrastructures). Jeho první fázi – vytvoření infrastruktury – financovala v letech 2008 až 2013 Evropská komise prostřednictvím 7. rámcového programu. ICOS tvoří tři tematická centra – Atmosférické, Ekosystémové a Oceánické. Od počátku projektu ICOS působilo CVGZ v Ekosystémovém tematickém centru, v jehož rámci provozuje sedm různých ekosystémových stanic vybavených podle standartu ICOS pro sledování uhlíkové výměny jednotlivých typů ekosystémů. Ekosystémová stanice reprezentující horský smrkový porost se dokonce stala jednou ze čtyř základních demostanic. Uvedené skutečnosti, vynikající reputace CVGZ a v té době rostoucí povědomí evropské vědecké obce o projektu CzechGlobe vytvořily dobrou výchozí pozici pro úspěšné vyjednávání o přistoupení do Atmosférického tematického centra. Namísto 150metrového stožáru se ovšem musel postavit stožár vysoký 250 metrů. Projekt VaVpI naštěstí umožnil pokrýt navýšenou cenu stavby z peněz ušetřených při pořizování jiných zařízení. Jelikož šlo o stavbu na „zelené louce“ s použitím nejnovějších technologií a vybavenou podle standardu ICOS pro atmosférické stanice, je ta v Křešíně u Pacova v současnosti jednou z nejmodernějších v Evropě.

Otevření Atmosférické stanice Křešín u Pacova se uskutečnilo v rámci oslav 25. výročí observatoře ČHMÚ Košetice, v jejímž areálu se nachází.

Poslouží zejména jako Národní monitorovací bod výskytu a dálkového přenosu skleníkových plynů, dále se zde bude dlouhodobě sledovat koncentrace skleníkových plynů a jejich toků, zkoumat vliv atmosférických aerosolů na procesy globální klimatické změny a vliv globální změny klimatu na čistotu ovzduší a dálkový trans­port atmosférických polutantů. Stanice provádí následující měření: kontinuální (CO₂, CO, CH₄, N₂O), epizodická (SF₆, O₂/N₂, ²²²Rn, ¹³C, ¹⁴C a ¹⁸O v CO₂, toky CO₂), semikontinuální (elementární a organický uhlík), tropo­sférického ozonu, celkové plynné rtuti, absorpci světla na atmosférických částicích, koeficient rozptylu světla na atmosférických částicích, meteorologických parametrů (rychlost a směr větru, tlak a teplota vzduchu, relativní vlhkost), výšku mezní vrstvy atmosféry.
Po několikaletém úsilí se sen o atmosférické stanici stal skutečností, o čemž se třetí červnové pondělí roku 2013 přesvědčily desítky hostů – představitelé akademických ústavů, univerzit i místní samosprávy; jmenujme alespoň vedoucího Atmosférického tematického centra ICOS Michela Ramoneta, jehož účast potvrzuje, že s námi evropská věda určitě počítá.

FOTOGALERIE

MIRKA ŠPRTOVÁ,
Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i.