ARCHIV oficiálního časopisu AV ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2013  > červ-srp  > Událost

Supraslský kodex

Starobylý slovanský rukopis

Letošní, 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu se oslavuje nejen v českých zemích a na Slovensku, nýbrž i v dalších státech střední, jižní a východní Evropy, kde v různé intenzitě zapustilo kořeny dědictví cyrilometodějské misie.

07_2.jpg
Fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Vernisáž v sídle Akademie věd ČR v Praze (Národní 3) uvedla chargé d´affaires a.i. Bulharského velvyslanectví v Praze Goryana Lenkova

07_2.jpg

V rámci oslav se 29. května 2013 ve výstavních prostorách budovy Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze návštěvníkům otevřela výstava o Supraslském kodexu – jedné z nejstarších slovanských literárních památek bulharské provenience, jež je od roku 2007 zapsána v registru UNESCO. Do Prahy se putovní výstava, kterou zpracovala prof. Anisava Miltenova z Ústavu bulharské literatury BAV, přemístila z expozice velkomoravského hradiště v Mikulčicích, kde byla instalována od počátku dubna do 25. května. Pražské vernisáže se mezi jinými zúčastnily i viceprezidentka Bulharské republiky Margarita Popova a ředitelka Slovanského ústavu AV ČR doc. Helena Ulbrechtová. Vlastní výstavu představily autorka expozice prof. A. Miltenova a respektovaná česká paleoslovenistka dr. Emilie Bláhová ze SLÚ, která se výzkumem této literární památky dlouhodobě zabývala, navazujíc mj. na předchozí výzkumy významných českých paleoslovenistů Václava Vondráka či Josefa Kurze.

07_1.jpg
Supraslský kodex – začátek homilie Jana Zlatoústého na Zelený čtvrtek

Supraslský kodex představuje rozsáhlý cyrilský rukopis (celkem 570 stran velkého formátu) opsaný ze starších předloh v 1. polovině 11. století ve východním Bulharsku. Jde o soubor 48 textů (životy svatých a homilie) na měsíc březen, které se v bulharském prostředí překládaly do slovanštiny z řeckých (byzantských) před­loh zřejmě od poloviny 10. století. Přestože památka reprezentuje již mladší literární tradici tzv. preslavské literární školy, má nesporný význam pro studium staroslověnského jazyka a velkomoravského písemnictví. V této problematice představuje jeden z důležitých spojovacích prvků mezi Velkou Moravou a Bulharskem. Patří totiž do souboru nemnoha slovanských památek, na jejichž základě si lze představit jazykovou podobu staroslověnského jazyka, prvního knižního jazyka Slovanů, použí­vaného ve 2. polovině 9. století na Velké Moravě a v 10.–11. století vedle latiny též v přemyslovských Čechách. Pro staroslověnské písemnictví je tento cyrilský kodex důležitý také tím, že obsahuje tři homilie, které se z části v jiném překladu objevují i v další staroslověnské památce – Clozově sborníku z 11. století, který je ještě psán hlaholicí, písmem, jež pro účely velkomoravské misie sestavil Konstantin (Cyril). Z tohoto důvodu byl Supraslský kodex právem zahrnut do světově unikátního Slovníku jazyka staroslověnského (Praha 1966, 1973, 1982, 1997) a do Řecko-staroslověnského indexu (Praha 2008–), který v současnosti zpracovávají a postupně vydávají badatelé SLÚ.
Supraslský kodex bezpochyby představuje významnou literární památku bulharského středověku, ovšem pozoruhodný je jeho osud také v nové době. Rukopis objevil v roce 1823 v klášteře Suprasl u města Białystok (severovýchodní cíp dnešního Polska) zakladatel slavistických studií na univerzitě ve Vilniusu prof. M. K. Bobrowsky. Odborný zájem o památku však vedl k rozdělení kodexu na tři díly. 16 listů se nachází v petrohradské Ruské národní knihovně, 118 listů v Národní knihovně v Lublani. Nejrozsáhlejší úsek kodexu o 151 listech je uložen v Polské národní knihovně ve Varšavě. Tato část měla v průběhu 20. století velmi bouřlivý osud, neboť byla po obsazení Polska v roce 1939 zabavena a odvezena do Německa, v roce 1941 vrácena zpět a za Varšavského povstání roku 1944 znovu zmizela. Od té doby byla nezvěstná a objevena byla až v 60. letech v USA, odkud se v roce 1968 vrátila zpět do Polska.
Jako první vydal lublaňskou část Supraslského kodexu slovinský slavista Fran Miklošič již v roce 1851; v úplnosti jej publikoval v roce 1904 až ruský slavista S. Severjanov, nejnovější vydání doplněné o fotografické snímky kodexu a paralelní řecké texty uveřejnili v letech 1982–1983 J. Zaimov a M. Capaldo.

07_2.jpg

Pro české jazykové prostředí je památka pozoruhodná tím, že se v ní objevují některá slova shodná s památkami české redakce církevní slovanštiny, především s českocírkevněslovanským překladem Čtyřiceti homilií na evangelia Řehoře Velikého, který byl pořízen z latinské před­lohy ve 2. polovině 11. století zřejmě v Sázavském klášteře.

VÁCLAV ČERMÁK, 
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.