English
Do dnešních dnů se do vesmíru podívalo 531 lidí z 36 států celého světa, z toho pouhých 57 žen. Tou úplně první se před padesáti lety stala sovětská kosmonautka Valentina Těreškovová. Vostok 6 s ní vzlétl do kosmu 16. června 1963.
Zdroj: Astro.cz
První žena ve vesmíru Valentina Těreškovová (SSSR, Vostok 6, 16.–19. června 1963, délka letu 2 dny, 22 hodin, 50 minut)
Výběr, přípravu a let první kosmonautky světa provázely mnohé problémy a emoce. Muži odpovědní za sovětský kosmický program v čele s hlavním konstruktérem sovětských kosmických lodí Sergejem Koroljovem dávali hlasitě najevo nesouhlas, že by se do křesla v kosmické lodi Vostok měla posadit zástupkyně něžného pohlaví. Vedla je k tomu obava, že fyzicky i psychicky křehčí žena nezvládne náročný několikadenní kosmický let, i snaha uhájit kosmonautiku jako mužskou doménu. Ženu ve vesmíru si naopak přálo politické vedení tehdejšího Sovětského svazu v čele s Nikitou Chruščovem, jež v tom vidělo další politické vítězství socialistické kosmonautiky nad kosmonautikou imperialistickou – americkou.
Výběr prvního ženského oddílu se uskutečnil v několika etapách. V té první se již v průběhu roku 1961 vytipovalo přibližně 400 mladých sovětských pilotek a výsadkářek z aeroklubů v centrálním Rusku. Žádná z nich však v této fázi vůbec netušila, že se o ní uvažuje jako o možné budoucí kosmonautce. V další etapě po administrativním posouzení kandidátek, do něhož zasahovala samozřejmě i sovětská tajná policie KGB, lékaři a politický aparát, se počet kandidátek zúžil na 58 a následně na 23. V konečném rozhodování se objevilo nakonec devět jmen a do výcviku se na jaře roku 1962 zapojila jen pětice mladých žen. Čtyři amatérské výsadkářky a jedna pilotka; nejmladší bylo 20, nejstarší 28 roků.
Po relativně krátkém, byť intenzivním výcviku se počátkem června 1963 oznámilo, že je k letu v kosmické lodi Vostok 6 připravena Valentina Těreškovová – šestadvacetiletá tkadlena, komsomolská funkcionářka a výsadkářka. Jejími náhradnicemi byly Valentina Ponomarjovová a Irina Solovjevová, u nichž se předpokládalo, že později uskuteční další historický kosmický let – let dvojice žen s výstupem jedné z nich do volného kosmu. Zbývající dvě, Žanna Jorkinová a Taťjána Kuzněcovová, ztratily šanci kvůli problémům ve výcviku již dříve.
Že jsem si vůbec něco začínal se ženskými! Už nikdy! Těmito slovy zhodnotil let V. Těreškovové krátce po jeho skončení hlavní konstruktér S. Koroljov. Životní cesta se totiž mladé sovětské kosmonautce příliš nepovedla. Popravdě však nejen její vinou. Zmatky s výcvikem a výběrem, problémy s plánováním vlastního letu a někdy i nepříliš zakrývaná nechuť připravovat k cestě do kosmu ženu, vedly mj. k tomu, že si V. Těreškovová mohla sednout do skutečné kabiny kosmické lodě až pár dnů před startem. Do té doby se musela spokojit s nácvikem v nepříliš dokonalých a dost nepřesných trenažérech. Nebo že si svůj na míru ušitý skafandr, uzpůsobený pro potřeby ženy, poprvé vyzkoušela až těsně před startem.
Do kosmu se měla vydat krátce po startu Vostoku 5 s kosmonautem Valerijem Bykovským. Během letu se měly jejich kabiny přiblížit až na pět kilometrů; měl se tak uskutečnit i historicky první skupinový let sovětských kosmických lodí.
Start mise Vostok 5 se uskutečnil 14. června 1963, Vostok 6 s volacím znakem Čajka (Racek) a s V. Těreškovovou na palubě úspěšně odstartoval o necelé dva dny později 16. června 1963.
Ačkoli po technické stránce probíhal let první kosmonautky světa dobře, V. Těreškovová snášela let obtížně. Velkou část proplakala nebo prospala, několikrát zvracela, nepřesně reagovala na pokyny z pozemního řídicího centra a splnila jen malou část určeného (byť nenáročného) vědeckého programu. Z pohledu dnešní medicíny u ní došlo k typickému nervovému zhroucení (psychickému kolapsu). S. Koroljov si zoufal a zapřísahal se, že již nikdy další ženu do vesmíru nepustí.
To nejhorší na psychicky a fyzicky unavenou kosmonautku však teprve čekalo. Z důvodu vysoké přistávací rychlosti kabin Vostok při návratu na zemský povrch (dopadaly rychlostí až 10 metrů za sekundu) se všichni kosmonauti museli krátce před přistáním z kabiny katapultovat a přistát samostatně na vlastním padáku. Při katapultáži jim však hrozilo velké nebezpečí zranění, pokud by při vystřelení relativně malým otvorem kabiny neudrželi hlavu v mohutné a těžké helmě v přesně určené poloze. Unavená V. Těreškovová po téměř třídenním velice náročném kosmickém letu hlavu v určené poloze neudržela a při vymrštění mimo kabinu se helmou o rám otvoru silně udeřila. Naštěstí to neskončilo žádným těžkým úrazem nebo zlomením vazu, ale pouze velkými modřinami v obličeji. Posledních pár minut na padáku již bezproblémově zakončilo historickou cestu první kosmonautky světa.
Hlavní konstruktér S. Koroljov své rozhodnutí, že už žádnou ženu do vesmíru nepošle, dodržel a až do náhlé smrti v lednu 1966 nominaci další z připravených žen ke kosmickému letu nepřipustil. Stejně se zachovali i Koroljovovi nástupci v čele sovětského kosmického programu. Valentina Ponomarjovová ani Irina Solovjevová se tak do vesmíru nikdy ne-podívaly. Další žena, Světlana Savická, vzlétla ke hvězdám až za dlouhých 19 let po V. Těreškovové. První Američanka Sally Ride se do vesmíru vypravila téměř na den přesně 20 let po Těreškovové na palubě amerického raketoplánu Challenger 18. června 1983.
MILAN HANOUSEK,
Česká astronomická společnost