English
Rada vědeckých společností ČR slaví 25 let od svého vzniku
MARINA HUŽVÁROVÁ
Když je společný zájem, dokáže setřít hranice, ať už jsou zeměpisné, vzdělanostní, věkové, nebo společenské. Lidé se kolem stejného odborného zaměření sdružují do odborných společností – u nás se oficiálně sjednotili například už před 150 lety matematici a fyzikové, poté astronomové či botanici. Současných necelých osm desítek vědeckých společnosti z přírodovědných, lékařských, společenskovědních a technických oborů se základnou čítající přibližně 34 000 členů koordinuje v Česku Rada vědeckých společností, která si letos připomíná 25. výročí.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Lubomír Hrouda pracoval v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích (1969–1990). Od roku 1991 přednáší na Přírodovědecké fakultě UK, od roku 2010 je vedoucím katedry biologie na Pedagogické fakultě UK, přednášel též na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Je jedním z hlavních autorů kompendia Květena ČR a Klíče ke květeně ČR (2002).
Za uplynulým čtvrtstoletím činnosti Rady vědeckých společností ČR i osobnostmi, které touto institucí prošly, jsme se ohlédli s jejím předsedou doc. Lubomírem Hroudou. Do roku 2014 byl hlavním představitelem České botanické společnosti, v jejímž výboru pracuje už od roku 1989, členem výkonného výboru RVS se stal roku 1991.
Jak byste shrnul čtvrtstoletí činnosti Rady vědeckých společností?
Sukces! Teď ale vážně: vznik zastřešující a svým způsobem i podpůrné organizace, která není principiálně organizací úřednickou, byl výrazným krokem vpřed. Nabíledni je, že donátor financí – Akademie věd ČR – získala relevantního partnera, který do potřeb a hlavně činnosti společností „vidí“. Diskuse o smyslu finančních dotací tudíž přestala být „na vodě“ a začala záležet na vazbách jednotlivých společností s příslušnými „odpovědnými činiteli“. Devadesátá léta 20. století byla skoro jako všude léty hledání. Chtěl bych vyzdvihnout úlohu prvního výkonného výboru, zejména zesnulého předsedy prof. Jaroslava Valenty a místopředsedy dr. J. Folty. Měl jsem čest se již tenkrát práce zúčastnit, a proto oceňuji jejich snahu o spravedlnost a uspokojování potřeb společností na základě většího počtu kritérií. S profesionalizací sekretariátu Rady vědeckých společností roste výčet služeb, které jim RVS poskytuje.
Stál jste u zrodu Rady vědeckých společností – vzpomněl byste, jak začínala?
Rada vznikla v roce 1990 svým způsobem „shora“. Úplný začátek neznám, ale zřejmě byla vytvořena jako spolek vhodných akademiků – předsedů či jiných funkcionářů společností, jejímž řízením byl pověřen již zmíněný profesor (a tehdy ještě akademik) J. Valenta, významný biomechanik z ČVUT. Bylo třeba nahradit zrušenou úřednickou komisi pro organizaci vědeckých společností při ČSAV, která sídlila v krásném Chocholově kubistickém trojdomu pod Vyšehradem. Snad právě proto byl výkonný výbor koncipován ve stylu tří „košů“ po vzoru tří vědeckých oddělení Akademie věd. Do výboru jsem se dostal vlastně jako „pověřenec“ akademika Hejného, předsedy Botanické společnosti, a v níž pracoval jako vědecký tajemník. Sekretariát Rady sídlil od počátku v budově na Národní třídě; první tajemnicí byla dr. Lenka Měchurová, příjemná a sympatická dáma (jako ostatně všechny pracovnice). Specifikou bylo zpočátku členství exilové Společnosti pro vědy a umění sdružující osobnosti české a slovenské emigrace v USA (viz AB 3/2003). Vzpomínám například na noblesního prof. Jana Třísku z Kalifornie či jeho nástupce dr. Miloslava Rechcígla, kteří byli tehdy častými hosty (viz AB 9/2002). Volná spolupráce prostřednictvím sekretariátu existuje dodnes. Po roce existence se konaly volby a od té doby existuje RVS jako volený orgán.
Které významné osobnosti Radou prošly?
Musím především zmínit oba zvolené předsedy. Prof. Valenta, který se po celých 11 let (1990–2002) zodpovědně věnoval své funkci, přestože neustále vědecky pracoval v oblasti biomechaniky a publikoval zejména v cizině; ve využití materiálů v lékařství byl skutečně světovým odborníkem a mnoho jeho výzkumů se uplatnilo v klinické medicíně.
Foto: Archiv RVS
První předseda RVS Jaroslav Valenta
Málo se ovšem ví, že stál rovněž u zrodu programu MŠMT „Prezentace“ podporujícího vědecké, odborné a populárně odborné časopisy mimo AV ČR a univerzity, tj. zejména vydávané vědeckými společnostmi; program byl bohužel počátkem 21. století zrušen a pro periodika společností nastaly krušné časy. Také druhý z předsedů, imunolog prof. Ivo Hána (2003–2014), nesl pochodeň RVS stále stejně vysoko; jeden ze zakladatelů oboru imunologie nejen u nás, ale i v mnoha rozvojových zemích se za svého předsednictví dočkal státního vyznamenání „Za zásluhy“. Ze členů výboru mně napadají astrofyzik a jeden z nejlepších popularizátorů vědy u nás dr. Jiří Grygar z Fyzikálního ústavu AV ČR, bývalý předseda AV ČR prof. Václav Pačes, který stál dlouhou dobu v čele České společnosti pro biochemii a molekulární biologii, nebo současný rektor Univerzity Karlovy prof. Tomáš Zima.
Jak se vyvíjel počet vědeckých společností, sdružených pod Radou?
V roce 1990 bylo v Radě zastoupeno 42 společností, v současnosti jich sdružujeme 76. V devadesátých letech počet narůstal, posléze se ustálil na jedné až třech žádostech o přijetí ročně. Žadatelé musejí splňovat určitá vnitřní kritéria, k nimž se vyjadřují dvě oborově spřízněné společnosti a výkonný výbor. Konečná konfrontace a volba je však záležitostí plenárního zasedání. Do RVS se hlásí společnosti v podstatě dvojího typu: vítané jsou žádosti renomovaných společností se zásadní odbornou i popularizační činností, jako například v posledních letech České společnosti ornitologické nebo České společnosti pro ekologii. Kontraproduktivní mohou být společnosti, které vznikly atomizací původních, kdy důvody k oddělení mohou být často i osobního rázu. U nich při-stupujeme k přihláškám velmi odpovědně a snažíme se je primárně „usmířit“ – mnohdy si totiž neuvědomují efekt „drobení koláče“, který finančně postihne oba tábory.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Výbor a sekretariát RVS v roce 2010: (zleva) Ivana Svobodová, Hana Junová, Štefan Zajac, Dana Kalistová, Lubomír Hrouda, Jiří Buriánek, předseda RVS Ivo Hána, Tomáš Zima, Pavel Suchan, Jaroslav Spížek a Petr Budil
Nakolik jsou společnosti rozdílné? Které jsou největší? Kdo může být členem, kdo předsedou?
Domníval jsem se, že největšími jsou „staré“ přírodovědné společnosti založené na klasických oborech: Jednota českých matematiků a fyziků (2100 členů), Česká společnost chemická (2200). Při „bližším ohledání“ se ale z databáze vylouply dvě ještě větší, vzájemně mimořádně odlišné, ale charakterizující šířku záběru společností – obě mají přibližně 2300 členů. Česká společnost ornitologická je typickou přírodovědnou společností z počátku 20. století sdružující univerzitní profesory i stovky „líbhábrů“, pozorovatelů a kroužkovačů ptáků. Naopak Česká společnost kardiologická je typickou profesní lékařskou společností, do níž je „vstupenkou“ lékařská specializace. Společenskovědní obory jsou více diverzifikovány, ale přesto i mezi nimi nalezneme velká uskupení, například Českomoravskou psychologickou společnost (830 členů) či Historický klub (500).
Asi 12 společností má méně než 100 členů. Vesměs jde o užší oborové specializace, nelze ale říci, že by vyvíjely nejmenší aktivitu. Početně nejmenší je Česká společnost novořeckých studií (31 členů), která ale například vydává vlastní periodikum Neograeca bohemica, následovaná Českou společností pro kompozitní a uhlíkové materiály (38).
Zásady členství a voleb do orgánů (výbor, předseda) se liší podle platných stanov jednotlivých společností. V principu obvykle platí pro nově přijímaného člena doporučení dvou stávajících členů a schválení žádosti hlavním (výkonným) výborem či předsednictvem. Většina společností není nijak omezena vzděláním či tituly, výběrovější společnosti (jen VŠ a studenti apod.) jsou spíše výjimkou. Orgány (výbory, revizní komise atd.) jsou vesměs volené, ať už na valných hromadách nebo (častěji) v korespondenčních tajných volbách; členství rovněž není omezeno, aktivní a fundovaný člen v oboru má však vždy větší naději být zvolen. Předseda je volen buď přímo, nebo jen z řad zvoleného výboru a rovněž není „povinné“, aby oplýval tituly; příklad za všechny – předsedou JČMF je již několik let praktik, mimopražský pedagog, který je ale v členských řadách váženou osobností. Veškeré funkce obvykle stanovy omezují na dvě volební období, takže nelze společnost „ovládnout“. Uvedený demokratický princip není obvyklý například na některých vysokých školách, jakkoli by v současnosti být měl.
Foto: Archiv RVS ČR
Někdejší předseda RVS Ivo Hána v rozhovoru s bývalým předsedou AV ČR Václavem Pačesem (2007)
Čím je Rada pro vědecké společnosti užitečná?
RVS je v podstatě „styčným důstojníkem“ či chcete-li převodní finanční pákou mezi společnostmi a AV ČR. Je orgánem, který posuzuje projekty jednotlivých společností při žádostech o dotace. Za socialismu byly dotace v podstatě neměnné, protože je přidělovala komise pro organizaci vědeckých společností a příliš se nehledělo na kvalitu práce. Současný systém má samo-zřejmě své mouchy, ale v principu lze na kvalitní a smysluplný projekt získat „dotaci navíc“ oproti roku předchozímu. Posuzování projektů samozřejmě nemá úroveň zpravodajů grantových agentur a výkonný výbor nemá žádné prostředky na oponentury v pravém slova smyslu. Projekty sice posuzuje, ale protože jeho členové zastupují různé vědní obory a navíc mají zkušenosti s obvyklou strukturou práce, málokdy se společnosti cítí ošizeny. Zkušenosti i renomé členů výboru jsou zárukou kvality i pro donátora peněz, tj. AV ČR, přes jejíž rozpočtovou kapitolu dotace směřují.
Výkonný výbor do svých úvah od počátku zařazuje nejenom smysluplnost předloženého projektu a kvalitu jeho zpracování, ale také to, jak se na financování společnosti podílí členstvo: většině společností už se téměř podařilo vysvětlit, že nízké členské příspěvky jsou špatným signálem a v podstatě refugiem minulosti, kdy byl dojnou krávou stát. Pro ilustraci – průměrný roční členský příspěvek činí asi 400–500 korun, v minulosti ale existovaly i společnosti s příspěvkem stokorunovým.
Impaktový časopis Preslia vydávaný Českou botanickou společností
Čím jsou vědecké společnosti užitečné pro společnost jako celek?
Zjednodušeně řečeno, za hlavní specifikum považuji, že jsou platformou, jejímž prostřednictvím se setkávají zájemci o příslušný obor. Mám na mysli akademiky, vysokoškolské pedagogy, studenty VŠ a SŠ i zájemce z řad veřejnosti. Při akcích společnosti odpadá „povinná subordinace“ profesora a žáka (i když v této oblasti se v posledních 20 letech mnohé změnilo k lepšímu i na školách). Akce mají často „geografický“ rozsah, ať již jde o konference, výukové kurzy apod., důležité je – zejména pro studující generaci – že se na nich obvykle setkávají s pracovníky větších počtu univerzit či ústavů „z očí do očí“. Mnohé společnosti se vždy zabývaly výukou oboru na školách různých stupňů – do současnosti se tato aktivita zachovala například gescí přírodovědných olympiád (výjimku tvoří olympiáda biologická, což je zřejmě způsobeno tím, že „biologických“ společností s dlouhou historií je více než desítka) nebo pořádáním terénních kurzů, které si většina oborových kateder univerzit zařadila do svého kurikula a nabízí je v kreditním systému studentům.
Také může být užitečné, že oborová struktura společností v některých případech neodpovídá struktuře akademických ústavů nebo vysokoškolských kateder, takže v podstatě nahrazují chybějící mezioborový článek.
Je třeba si uvědomit, že vědecké společnosti mají ve vínku primárně předávání a šíření vědy, nikoli výzkum či vědu jako takovou. Jakkoli existují výjimky, tato skutečnost vymezuje společnostem jejich místo na slunci. Proto jsou konference (až kongresy) tematické a periodika spíše odborná než vědecká, spíše česká než anglická. Podíl vědy, předávání výsledků či kvalita periodik mají mnohdy historické kořeny; na druhou stranu často ovlivní kvalitu činnosti výrazná osobnost, které „kopat“ za společnost stojí za to, jakkoli jsou vavříny akademického ústavu nebo vysoké školy viditelnější a často i hmatatelnější. Uvedu příklad z domovské Botanické společnosti: již mnoho let (87 ročníků) vydává časopis Preslia, který se regionálně zaměřuje na výzkum vegetace ve střední Evropě. Před pětadvaceti lety by mne ani ve snu nenapadlo, že v roce 2015 dosáhne impakt faktoru 4,14 a bude scientometricky nejvýše hodnoceným časopisem vydávaným skutečně jen a jen za „české“ peníze! Přišel, viděl, zvítězil – kdo? Šéfredaktor prof. Petr Pyšek, světově uznávaný invazní biolog, který z provinčního česko-německého periodika udělal světový časopis. Takových příkladů bych mohl uvést více.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Pracovní jednání výkonného výboru RVS v roce 2010
Před pěti lety připomněla RVS své tehdy dvacáté výročí výstavou. Budete letošní čtvrtstoletí také slavit?
Velkou akci jako před pěti roky nepořádáme, ale podílíme se na Týdnu vědy a techniky AV ČR vlastním odpolednem nazvaným Jarmark vědeckých společností. Připravujeme rovněž brožurku o vědeckých společnostech do řady Co je co, kterou vydává Nakladatelství Academia.
Nakolik naše vědecké společnosti spolupracují se zahraničními partnery? V čem jim pomáháte?
Většina společností je členem mezinárodních oborových federací, ať už na evropské nebo světové úrovni. Nezřídka jsou naši představitelé současně funkcionáři těchto federací nebo asociací. Díky Akademii věd jsou většině společností hrazeny příspěvky; agendu s tím spojenou řeší rovněž sekretariát RVS.
Jaké máte plány do dalších 25 let?
V první řadě se musíme právně „ukotvit“, tj. v rámci nového občanského zákoníku vyřešit vztahy s Akademickou radou AV ČR, potažmo s Akademií věd. Na této záležitosti jsme s kolegy z AR AV ČR již zapracovali a doufám, že se její vyřešení blíží ke konci.
Nadále chceme reprezentovat širokou škálu oborů, v nichž vědecké společnosti působí, a na základě hodnocení projektů pro ně získávat co největší finanční podporu (nikoli však zbytečnou). Protože mnohé společnosti jsou spjaty s Akademií věd a jiné naopak s univerzitami, chtěli bychom spolupracovat a podporovat dění v obou typech institucí. Myslím, že v situaci, kdy často vídám na společných vystoupeních předsedu AV ČR i rektora UK, je k tomuto vyjádření vhodná doba. Je nám ale jasné, že stoletý náskok Akademie věd jen tak nedoženeme…