František Burian

(1881–1965)

Je tomu již 50 let, co 15. října 1965 zemřel lékař, válečný chirurg a zakladatel plastické chirurgie v Československu František Burian.

Fota: Archiv MÚA AV ČR

Narodil se 17. září 1881 v Praze v rodině komorníka Františka Buriana. Po skončení gymnaziálních studií se v roce 1900 zapsal na lékařskou fakultu pražské univerzity. Od čtvrtého ročníku studia začal pracovat jako demonstrátor Ústavu patologické anatomie prof. J. Hlavy, v bakteriologické laboratoři docenta a pozdějšího mimořádného profesora I. Honla, než se krátce po promoci stal asistentem ústavu. Zde se také seznámil se studentkou Annou Lankašovou, s níž se v roce 1910 oženil. Roku 1908 přešel na chirurgickou kliniku prof. O. Kukuly, nejprve jako demonstrátor, později jako bezplatný asistent.

Když v roce 1912 vypukla první balkánská válka, čeští lékaři zorganizovali pomocné lékařské výpravy a s jednou z nich odjel F. Burian v říjnu do Bělehradu jako asistent expedice doc. S. Tobiáška. V lednu 1913 byl delegován jako vedoucí české chirurgické skupiny k bulharské armádě v Sofii a zůstal zde společně se svou manželkou až do konce druhé balkánské války. Již v Sofii začal provádět plastické operace při nápravném léčení válečných pacientů. Za svou činnost byl vyznamenán srbským řádem sv. Sávy a bulharským řádem za občanské zásluhy IV. třídy.

Po návratu z balkánských válek zahájil Burian soukromou praxi jako odborný lékař chirurgie. Za necelý rok, v srpnu 1914, byl povolán do další války. Jeden a půl roku působil jako šéfchirurg záložní nemocnice č. 2 v Praze. Experimentoval a vymýšlel nové způsoby léčby. V r. 1916 v rámci pojednání o střelných zlomeninách navrhl extenční přístroj na léčení střelných zlomenin radia. Téhož roku v květnu byl přeložen jako šéflékař chirurgického oddělení k posádkové nemocnici č. 11 do Temešváru, kde zůstal do konce války, od roku 1917 jako konsiliární chirurg VII. armádního sboru. Zřídil zde stanici zlomenin a první stanici pro rekonstrukční plastickou chirurgii, kterou po skončení války přestěhoval do Prahy.

Až do roku 1924 působil v posádkové nemocnici č. 2 na Hradčanech. V roce 1921 (oficiálně povolen 1923) byl jeho úsilím při sanatoriu Československého červeného kříže zřízen Ústav plastické chirurgie. Roku 1925 se přestěhoval do Jedličkova ústavu, kde otevřel pravděpodobně první ústav plastické chirurgie na světě. V roce 1932 pak získalo pracoviště jako jedno z prvních statut samostatné kliniky.

V roce 1929 se F. Burian habilitoval z patologie a terapie nemocí chirurgických a v roce 1937 byl jmenován mimořádným profesorem estetické chirurgie. Téhož roku byl Ústav plastické chirurgie přestěhován do Vinohradské nemocnice a v roce 1948, stále pod jeho vedením, přeměněn na kliniku UK a F. Burian jmenován prvním řádným profesorem plastické chirurgie. V roce 1955 se stal akademikem ČSAV.

Od téhož roku až do své smrti vedl Laboratoř plastické chirurgie ČSAV zaměřenou na výzkum vrozených vad. Jejími dvěma stěžejními úkoly se staly výzkum využití alotransplantace kůže při léčbě těžkých popálenin a její odezvy (imunologické i klinické) v organismu příjemců a studium etiologie a prevence vrozených vad se zaměřením na rozštěp patra.

O velkém rozmachu plastické chirurgie v Československu, jejímž byl F. Burian zakladatelem a o jejíž obrovský rozvoj se zasloužil, svědčilo i postupné zakládání dalších ústavů v Brně, Bratislavě, Košicích, Plzni, Třinci a Vysokém nad Jizerou jeho spolupracovníky a žáky.

V roce 1953 dosáhl zřízení popáleninové stanice v Praze v budově bývalého Borůvkova sanatoria v Legerově ulici. O rok později byla zřízena také v Ostravě. Práce těchto stanic přivedla léčení popálenin v Československu na světovou úroveň.

Po pět desetiletí se F. Burian zabýval vědecky i prakticky postupně všemi oblastmi plastické chirurgie. Těžištěm jeho zájmu a činnosti jako plastického chirurga se nakonec staly vrozené rozštěpové vady obličeje. Již od roku 1946 navrhoval registraci vrozených vad, která se měla stát prvním krokem ke zkoumání jejich možné prevence. K prvním registracím došlo v roce 1956, nejprve v Královéhradeckém kraji a posléze v Praze. Na ně navázala dobrovolná celostátní registrace v letech 1961–1964 a od roku 1965 se stala registrace vrozených vad jednou ze speciálních zdravotních statistik.

Za svou práci byl F. Burian oceněn vyznamenáními a medailemi, mj. Řádem republiky, stříbrnou plaketou ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo či Gilliesovou zlatou medailí Asociace britských plastických chirurgů. Byl členem mnoha československých i zahraničních vědeckých a lékařských institucí. Vychoval výborné plastické chirurgy, kteří pokračovali v jeho stopách, a jeho zásluhou je plastická chirurgie i v současnosti v České republice na světové úrovni.

VLASTA MÁDLOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.