English
(1862–1937)
V letošním roce uplyne 150 let od narození a 75 let od úmrtí českého přírodovědce, geologa a geomorfologa Cyrila Purkyně, vnuka Jana Evangelisty Purkyně a syna Karla Purkyně. Odborně se zaměřoval na strukturní a aplikovanou geologii, uhelnou geologii a paleontologii, rovněž se zabýval studiem kvartéru.
Cyril Purkyně se narodil 27. července 1862 v rodině českého malíře a významného portrétisty Karla Purkyně. Po studiích na gymnáziu ve Spálené ulici a městské reálce studoval na české univerzitě v Praze přírodní vědy. Mezi jeho učitele patřili Jan Krejčí, Antonín Frič, Ladislav Čelakovský, Karel Vrba, Otomar Novák, Josef Velenovský a další. Cyril Purkyně se nejprve věnoval botanice. Po složení státní zkoušky pro učitelství na středních školách se krátce stal vychovatelem v rodině Josefa J. Dobřenského z Dobřenic v Chotěboři, poté působil jako profesor na reálce v Praze-Karlíně. V letech 1891–1895 působil jako asistent na české technice v Praze na mineralogicko-geologickém ústavu; nejprve u profesora Otakara Feistmantela, s jehož dcerou Amrou se také oženil. V roce 1893 podnikl studijní cestu do Norska, která jej ovlivnila v další vědecké činnosti, především v morfologických bádáních, jimž věnoval velkou pozornost.
V roce 1895 přijal místo na učitelském ústavu v Plzni, kde zůstal až do roku 1907. Během působení v Plzni vybudoval při místním městském muzeu geologické oddělení s bohatými sbírkami a rozsáhlou knihovnou a zpracoval novou geologickou mapu plzeňského okresu, která vyšla v roce 1910 (Geologická mapa zastupitelského okresu plzeňského), o tři roky později vyšla Geologie okresu plzeňského. Cenný materiál nasbíraný v tomto období využil i později v mnoha významných a obsáhlých studiích.
V roce 1907 byl C. Purkyně povolán na uvolněnou stolici mineralogie a geologie na české technice v Praze, o rok později zde byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1910 řádným profesorem mineralogie a geologie. V roce 1919 se stal čestným profesorem Českého vysokého učení technického v Praze, o tři roky později zde obdržel doktorát technických věd. Od roku 1919 do roku 1934 vedl Státní geologický ústav ČSR, který také od počátků vybudoval až do plnohodnotného geologického pracoviště. V roce 1927 byl jmenován čestným profesorem Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1932 zde obdržel čestný doktorát přírodních věd.
Kromě pedagogické a vědecké činnosti byl velmi činný i organizačně, o čemž svědčí členství v České akademii věd a umění, Královské české společnosti nauk, České zeměvědné společnosti, Československé národní radě badatelské, Československé společnosti pro mineralogii a geologii, ve správním výboru Národního muzea a předsednictví v jeho přírodovědeckém sboru a Barrandeově komisi. Jako člen kuratoria Matice české se ujal redakce Časopisu Národního muzea a v roce 1914 prosadil jeho rozdělení na část duchovědnou a přírodovědeckou. Byl znalcem Masarykovy akademie práce a čestným členem Přírodovědeckých klubů v Praze a v Plzni. Československá společnost pro mineralogii a geologii založila u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin exkursní fond Purkyňův na podporu mladých vědeckých pracovníků.
Uznávaným geologem se stal rovněž v zahraničí. Jako ředitel Státního ústavu geologického reprezentoval Československou republiku na mezinárodních kongresech (Dánsko, Norsko, jižní Afrika). Zkušenosti z cest do zahraničí shrnoval v četných pracích a studiích. Byl jmenován čestným členem Rumunské akademie věd, dopisujícím členem belgické geologické společnosti v Lutychu a členem Učené společnosti Ševčenkovy ve Lvově. Obdržel také francouzský řád officier de ľInstruction publique.
Cyril Purkyně byl autorem četných studií publikovaných mimo jiné v Rozpravách ČAVU – Pleistocaen (Diluvium) na Plzeňsku, dvoudílné práci Kamenouhelné pánve u Mirošova a Skořice a jejich nejbližší okolí či Nástinu tektoniky Třemošenského pohoří mezi Strašicemi a Rokycany, v časopisech Vesmír, Živa, Sborník Československé společnosti zeměvědné (klasická práce české morfologie Terasy Mže a Vltavy mezi Touškovem u Plzně a Prahou) či Česká revue a dalších. Byl spolupracovníkem Ottova slovníku naučného pro obor geologie. Spolu s Jiřím Viktorem Danešem založili českou geomorfologii. Založil archiv hlubinných vrtů a soupis lomů Československa.
O významu a přínosu Cyrila Purkyně pro geologii a geomorfologii svědčí i četná pojmenování mnoha zkamenělin jak rostlinného, tak i živočišného původu jeho jménem.
VLASTA MÁDLOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.