English
Ve vzdálenosti asi čtyřiceti kilometrů od zámku v Třešti, který spravuje Akademie věd ČR, leží město Pacov. Do malebného místa na Vysočině bude mít v letošním roce dvojnásobný smysl udělat si výlet, protože zde byla ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR koncem roku 2011 otevřena Galerie Jana Autengrubera. Ústavu přinesla spolupráce možnost prosadit nový výzkum o malíři formou stálé expozice s textovými panely a výkladovou brožurkou.
Pohled do instalace Galerie Jana Autengrubera, Zámek Pacov
Těžko si představit lepší „aplikaci“ výsledků výzkumu než je zpřístupnění a osvětlení díla malíře v jeho rodném městě, navíc v důstojném prostoru opraveného zámeckého interiéru. Neexistuje mnoho příkladů, kdy vedení nevelkého města věnuje tolik pozornosti kulturnímu odkazu malíře, jehož díla spravuje ve svých sbírkách a jehož význam přesahuje region.
Pacovský rodák, malíř Jan Autengruber (1887–1920) studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (jeho spolužáky byli mj. Josef Čapek a Josef Lada) a absolvoval Akademii výtvarných umění v Mnichově. V Pacově absolvoval obecní školu, od dvanácti let pobýval v Českých Budějovicích. V roce 1907 se na delší dobu vzdálil z Čech a začal studovat v Mnichově, kde se skvěle naučil malířskému řemeslu, o čemž svědčí jeho portréty i kopie starých mistrů. Výtečnou úroveň portrétů dosvědčuje podobizna houslového virtuosa Hartmanna Trepky – podle Alžběty Birnbaumové „jeden z nejlepších portrétů, které v této době vyšly z dílny českého malíře“. Do Pacova tehdy jezdil z Německa sporadicky. V roce 1913 získal stipendium nadace dr. Aloise Klaara, které mu umožnilo vyjet do Itálie. Po pobytu v Itálii v letech 1914–1915, z níž si přivezl sérii svěže malovaných krajin, se vrátil do Mnichova. Po necelém roce na frontě přijel v roce 1917 do Jindřichova Hradce. Po náhlé smrti roku 1920 v Praze ve věku třiatřiceti let však jeho dílo postupně upadá do zapomnění. V roce 1935 měl posmrtnou retrospektivní výstavu v Praze, v roce 1940 vznikla Síň Jana Autengrubera v Městském muzeu v Pacově, kam byla deponována větší část díla (dnes Městské muzeum Antonína Sovy, Pacov).
Jan Autengruber, Jižní motiv, 1914, olej, lepenka, 24 x 30 cm, Městské muzeum Antonína Sovy, Zámek Pacov
Ačkoli J. Autengruber příliš neudržoval kontakty s českým uměleckým provozem, jeho dílo není vzdálené některým malířským projevům skupiny Osma z let 1907–1909. Také jméno malíře Jindřicha Pruchy bychom mohli jmenovat jako příklad příbuzné tvorby, umocněné skutečností, že také on studoval v Mnichově. Jan Autengruber má nejblíže k německým malířům, jako byli Max Liebermann, Lovis Corinth či Max Slevogt, kteří propojovali seversky pochopený impresionismus s expresionismem.
Během svého života neměl v rodném Pacově výstavu. V letech 2009 a 2010 bylo jeho dílo vystaveno v Západočeské galerii v Plzni a v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích. V nakladatelství Arbor Vitae vyšla v roce 2009 monografie Vojtěcha Lahody Jan Autengruber 1887–1920 (viz http://www.arborvitae.eu). Jan Autengruber je zastoupen ve sbírkách Galerie Středočeského kraje i Národní galerie v Praze, ovšem nejvíce malířových děl uchovává Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově, nyní se sídlem na Zámku Pacov. V Galerii Jana Autengrubera je tak umístěna stálá expozice dosud méně známého tvůrce, který – jak napsala kritika – „přerostl české poměry“. Pozoruhodné dílo výborného malíře by mělo jistě patřit k lákadlům pacovského zámku.
VOJTĚCH LAHODA,
Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.