Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Církevněslovanská legenda o sv. Anastázii

V rámci rozšířeného zasedání Českého národního byzantologického komitétu se 3. února 2012 ve Slovanském ústavu AV ČR uskutečnila přednáška a prezentace knihy Františka Čajky Církevněslovanská legenda o sv. Anastázii. Výzkumu této církevněslovanské legendy autor věnoval téměř deset let; výsledkem jeho snahy se v roce 2011 stala stejnojmenná monografie, která je prozatím posledním příspěvkem k problematice českocírkevněslovanského písemnictví.

13_1.jpg
Autor publikace František Čajka působí v oddělení paleoslovenistiky a byzantologie SLÚ AV ČR a zabývá se staroslověnštinou a staroslověnskou literaturou.

Uvedená tematika vzbuzuje vášnivé debaty badatelů již mnoho let, protože je těsně spjata s otázkou kontinuity slovanské bohoslužby a písemnictví v přemyslovských Čechách před založením Sázavského kláštera v první polovině 11. století. Ačkoli filologové předložili pádné argumenty pro potvrzení této hypotézy, stále není přijímána bezvýhradně. František Čajka celý vývoj bádání přehledně shrnul v první části knihy, kterou opatřil i zhodnocením církevněslovanských památek, jejichž vznik bývá kladen do českého prostředí.
Přednáška byla rozdělena do dvou částí, které reflektovaly základní strukturu publikace. Nejprve se autor knihy věnoval kulturně-historickému kontextu legendy o sv. Anastázii a uvedl základní informace o komplikované křesťanské legendární tradici této světice, jež bývá často vyobrazována se svým duchovním rádcem, sv. Chrysogonem. Jedna z těchto obšírných latinských legend byla v průběhu let zkrácena a dostala se na slovanské území, kde byl pořízen její církevněslovanský překlad; veřejnosti jej v roce 1903 představil ruský badatel Alexej I. Sobolevský (1857–1929), jenž vydal první kritickou edici textu a jako místo jeho sepsání určil západoslovanské území. Někteří badatelé však jmenovaný předpoklad odmítají a vznik překladu kladou do Bulharska nebo obecně na slovanský jih.
Ve druhé části přednášky se František Čajka zaměřil na jazykový a lexikální rozbor legendy. Poukázal na četné západoslovanské prvky a na shodné paralely s dalšími církevněslovanskými památkami české provenience. Při rozboru se opíral o vlastní edici legendy, jež představuje základní stavební kámen publikace a v níž zohlednil nejen znění čtyř dostupných rukopisů s textem legendy, ale včlenil do ní i varianty ze čtyř dosud neznámých rukopisů, které během výzkumu sám objevil.

13_2.jpg
První list ruskocírkevně-slovanského zápisu legendy o sv. Anastázii

Po důkladném filologickém rozboru legendy a jejím zasazení do kulturně-historického rámce se František Čajka přiklonil k jejímu západoslovanskému původu. Pro jeho teorii by mohly svědčit i doložené české kontakty s bavorským klášterním prostředím, kam byly v polovině 11. století přeneseny ostatky sv. Anastázie a sv. Chrysogona. Během sílícího kultu obou světců tak mohla být latinská předloha na českém území dobře přístupná. František Čajka ovšem zdůraznil, že uvedené závěry nejsou vyčerpávající ani definitivní.
Na přednášku navázala diskuse, do níž se zapojili nejen význační odborníci na paleoslovenistickou tematiku, ale i laičtí posluchači. Závěrem dodejme, že publikace Církevněslovanská legenda o sv. Anastázii představuje příspěvek s rozsáhlým medievalistickým záběrem a vzhledem ke své přehledné struktuře si bezpochyby najde své čtenáře.
Příspěvek vychází s podporou grantového projektu GA ČR P406/12/1790 Staroslověnská lexikologie – nové příspěvky ke staroslověnské lexikografii.

MARTINA CHROMÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.