English
O propojení mikrokosmu s makrokosmem nevypovídá jasněji snad žádný jiný orgán než lidský mozek. Víme, že obsahuje asi tisíc miliard nervových buněk. Je to více než hvězdných těles ve vesmíru?
Evropský týden mozku se již tradičně uskutečnil ve všech evropských zemích shodně v druhém březnovém týdnu (15.–21. 3. 2010). U nás výzkum nejdůležitějšího orgánu v lidském těle popularizovaly už dvanáctým rokem Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i., Česká společnost pro neurovědy a Centrum neurověd.
© www.markus-hofmann.de
„České neurovědy jsou tradičně na vysoké úrovni, a to ať výzkumem nebo svými klinickými aplikacemi,“ uvedla na tiskové konferenci předcházející Evropskému týdnu mozku prof. Eva Syková. Ta stála spolu se svým vědeckým kolegou a současně manželem prof. Josefem Sykou u zrodu této popularizační aktivity v České republice již v roce 1999. Akci, která informuje veřejnost o nejnovějších vědeckých poznatcích týkajících se mozku, založila americká nezisková společnost Dana Alliance for Brain Initiatives DABI a před dvěma lety se stal Ústav experimentální medicíny právě pod vedením prof. Evy Sykové jedním z jejích center.
Téma jednoho a půl kilogramu houbovité hmoty láká již více než desetiletí do budovy Akademie věd ČR na Národní třídě studenty i dospělé zájemce z laických řad na přednášky odborníků „na mozek“. Z dvanáctibarevné přednáškové palety, kterou naleznete na http://press.avcr.cz/Evropsky_tyden_mozku, vybíráme pro ilustraci...
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR Eva Syková zdůrazňuje vysokou úroveň a tradici české neurovědy v oblasti základního i aplikovaného výzkumu.
Taje neurochirurgie v pondělí odpoledne pootevřel prof. Eduard Zvěřina z Neurochirurgické kliniky 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice na Královských Vinohradech Praha, který do budovy Akademie věd zavítal přímo z operačního sálu. Otázkou „Kdy se vůbec začala operovat hlava poprvé?“ přenesl posluchače do Egypta 1700 let před Kristem, kde na svitku dlouhém 15,5 m popisuje písař znalosti lékaře a stavitele pyramid Amenhotepa, nebo do Indie 900 let po Kristu, kde věhlasný lékař Sušruta operoval nádor králi, a díky němu se tak zachoval bohatý chirurgický text Susrutha Samhita popisující vývoj medicíny v tomto období. I dnes patří Indové mezi nejlepší chirurgy na světě. „Neurochirurgie se za posledních 50 let zdokonalila natolik, že není místo mozku, které bychom neuměli zpřístupnit,“ zmínil prof. Zvěřina. S tím úzce souvisejí nové operační metody současnosti, mezi něž patří např. mikrochirurgická technika či neuronavigace – metoda založená na nejmodernějších technologiích umožňující přesné plánování operace a zejména orientaci v mozku během ní. Často používaná je též funkční neuronavigace, která kombinuje neuronavigaci se zobrazením funkčních oblastí mozku magnetickou rezonancí. Navíc umožňuje cíleně se vyhnout funkčně důležitým oblastem mozku, a tím minimalizovat rizika operace pro nemocného. Tajemství moderní neurochirurgie vidí prof. Zvěřina v elektrofyziologickém monitoringu, jenž během operace umožňuje sledovat funkci některých oblastí mozku a zejména 12 hlavových nervů, a minimalizovat tak jejich ohrožení. Vždyť např. sluchový a zrakový nerv zatím neumíme rekonstruovat!
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Přednášky Evropského týdne mozku navštívilo celkem přes 1500 studentů.
Právě o ztrátě sluchu a o nových metodách léčby pohovořil prof. Josef Syka v přednášce Mozek a vnímání zvuku, sluchové neuroprotézy. Poškození sluchu patří mezi nejčastější zdravotní problémy nejen u nás, ale na celém světě. V zemích Evropské unie trpí sluchovou ztrátou více než 60 milionů osob. Zhoršování sluchové funkce lze jen obtížně předcházet, stejně tak jako je obtížné léčit sluchové poruchy. Jak už bylo řečeno, poškozené sluchové receptory se neobnovují. Proto se v případě úplné ztráty sluchu nahrazují velmi drahými kochleárními implantáty. V loňském roce byl implantát v České republice úspěšně zaveden již 500stému neslyšícímu; většinu tvořily malé děti. Prof. Syka však upozornil, že věda v budoucnosti slibuje obnovení ztracené sluchové funkce i jiným způsobem, a to přeměnou tzv. podpůrných buněk ve sluchové receptorové buňky zavedením genu Math 1 do vnitřního ucha. Přímá aplikace aktivních látek do vnitřního ucha otvorem vyvrtaným v kostěném hlemýždi je však velmi riskantní. Řešení vidí vědci v aplikaci přes tzv. okrouhlé okénko, kdy mohou jako transportní prostředek použít určitý typ nanočástic o velikosti 30–100 nm, jež splňují řadu specifických požadavků. V současné době připravují transport léčiv, růstových působků a genů pomocí těchto vybraných nanočástic do vnitřního ucha pokusných zvířat.
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
O ztrátě sluchu v zaplněném auditoriu přednášel Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny AV ČR.
Mezi přednášející, kteří byli nejvíce dotazováni, patřil prof. Karel Šonka z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice Praha. Není divu, vždyť přednášel o spánku a spánkových poruchách – tedy o základní biologické potřebě každého člověka. Z posledních studií např. vyplývá, že u lidí, kteří spí méně než 6,5 hodiny denně, roste mortalita, ti, kteří spí méně než 5 hodin denně, jsou vystaveni trojnásobně vyššímu riziku, že dostanou infarkt. Naopak o 30 % méně často onemocní srdeční chorobou lidé, kteří si během dne dokážou zdřímnout. Nedostatek spánku vnímá náš mozek také jako nedostatek potravy. Při spánku se v našem těle vylučuje hormon leptin, jenž obvykle dává tělu signál, že jsme se dostatečně najedli. Když jsme vzhůru déle, než bychom měli, vytváří se v našem těle méně leptinu a máme chuť na sacharidy. Nedostatek spánku má tedy za následek i vyšší riziko obezity. Se zajímavým zjištěním přišla americká studie probíhající posledních 50 let, podle níž se posunula doba usínání a vstávání přibližně o 20 %; hovoří se tudíž o tzv. pandemii zkráceného spánku.
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Josef Vymazal z Radiodiagnostického oddělení v Praze Na Homolce se studenty hovořil o magnetické rezonanci, která lékařům umožňuje zobrazit vnitřní orgány lidského těla.
Epilepsii a vývoji mozku se ve své přednášce věnovala doc. Hana Kubová z Fyziologického ústavu AV ČR, v. v. i. Pro mnohé posluchače bylo novinkou, že epilepsie není specifická pouze pro lidské jedince. Dokonce až ve 30 % se vyskytuje u nižších obratlovců; lze ji např. vyvolat u ryb i žab. Přestože její příčinu určit nelze, velkou roli hraje genetická predispozice. Významným parametrem je také věk. Více jak polovina epilepsií začíná u dětí, jejichž nezralý mozek je mnohem složitější a dynamičtější a reaguje na řadu podnětů jinak než mozek dospělého člověka. Důvodem je nerovnováha mezi excitací a inhibicí neuronů, jež je proti zralému mozku posunuta směrem ke snadnější excitaci. Ovšem odlišnosti jsou i kvalitativní – v dětském a dospělém mozku se liší i některé bílkovinové molekuly, z nichž se skládají receptory, které mají proto jinou citlivost na farmaka.
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
I ty nejzajímavější přednášky by zůstaly neoceněny, pokud by se netěšily zájmu pozorného a zvídavého publika. Ve dvanáctileté historii Evropského týdne mozku se našli i tací pedagogové, kteří se svými studenty navštěvují Týden mozku pravidelně každý rok. Patří mezi ně dr. Hana Jungmanová z Gymnázia Joachima Barranda v Berouně, která nám prozradila: „Jezdíme sem už minimálně pět šest let. Průběžně do školy dostáváme e-mailem program různých akcí pořádaných Akademií věd, včetně Dnů otevřených dveří a dalších akcí, takže si vždycky rádi vybereme. Vodím sem studenty z biologických seminářů třetích a čtvrtých ročníků, kteří už mají probranou biologii. Obor si sami vybrali a s největší pravděpodobností se chystají na další dráhu nějakého biologického studia – v medicíně, farmacii či na zemědělské fakultě. Myslím si, že je to pro ně obrovský přínos, protože získají poznatky, které se ve škole ani dozvědět nemohou. Zaprvé na to není v hodinách dostatek času a zadruhé naši učitelé ani nemohou mít takové znalosti jako jednotliví přednášející tady. Máme jen samé dobré zkušenosti, většina přednášek je velmi dobře připravená, jsou srozumitelné a studenti ze seminářů jsou schopni jim porozumět.“ Martin Procházka ze třetího ročníku Gymnázia Václava Beneše Třebízského ve Slaném, který s nadšením navštěvoval téměř všechny přednášky a v jejich závěru pokládal mnoho dotazů, slova paní profesorky potvrdil. Jak sám uvedl: „S takovou kapacitou v oboru nemám šanci se setkat každý den. Přednášky mne velmi obohatily a jsem rád, že jsem tu mohl být. Všechny byly kvalitně a svědomitě zpracovány. Asi nejvíce se mi líbila přednáška doc. Alexandra Chvátala o přenosu signálů v mozku. Vůbec jsem netušil, že se přenosu signálů mohou účastnit i jiné buňky než neurony!“
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Nové poznatky o vývoji mozkové kůry představil Rastislav Druga z Anatomického ústavu 2. LF UK.
Ze zájmu studentů a jejich často velmi zasvěcených dotazů lze předvídat, že možná právě v tom letošním publiku se zrodilo pár budoucích nadšených „hledačů“ nekonečného tajemství lidského mozku. Jak prof. Eva Syková na tiskové konferenci poznamenala: „My tady už nebudeme, ale mozek se díky své složitosti bude zkoumat i nadále.“
GABRIELA ADÁMKOVÁ
© www.markus-hofmann.de