English
Foto: © Archiv CERN
Jaro nám konečně přineslo více světla do života. A to nejen zásluhou sluníčka po nekonečně dlouhé zimě. „Svitnout“ mohlo odborníkům i široké veřejnosti také přispěním Evropského týdne mozku – oblíbené popularizační aktivity v oblasti neurověd –, která mimo jiné už tradičně zvěstuje příchod jara. V české kotlině stanul „v záři reflektorů“ nejsložitější orgán (nejen) lidského těla letos už po dvanácté a opět s velkým ohlasem (viz článek Mozek aneb Vesmír uvnitř).
Čeho všeho je lidský mozek schopen, dokazuje i jedinečný „záblesk“, ke kterému směřovalo více než půlstoleté úsilí vědců soustředěných v první evropské společné laboratoři částicových fyziků CERN. Ve druhé třetině prvního jarního měsíce spustili vědci experiment, pro nějž byl vybudován sedmadvacetikilometrový okruh pod francouzsko-švýcarskou hranicí na dosah od Ženevy. V obřím urychlovači nabraly protonové svazky téměř rychlost světla, aby dychtivé vědce nejprve pořádně poškádlily tváříce se, že se ztratily, ovšem 30. března v 13:06 se konečně dráhy dvou protiběžných svazků protonů, každý o energii 3,5 TeV, střetly. Kýžených kolizí o energii 7 TeV nastalo během tří hodin tohoto konkrétního experimentu zhruba půl milionu.
Unikátní data ze srážky nepředstavitelně malých částic nepředstavitelnou energií proudí ke zpracování v externích datových centrech po celém světě. Je příjemné vědět, že „nadílku“ informací získal také Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i., v jehož výpočetním středisku sídlí jedno z datových center CERN. Díky vyhrazené datové lince mezi Tier-1 centrem FZK v Karlsruhe a centrem Tier-2 v Praze dostali naši částicoví fyzikové příležitost zkoumat unikátní srážku protonů v CERN jen s minimálním zpožděním. Část dat se totiž kopírovala rychlostí až 1 Gbps již několik minut po jejich uložení ve FZK. Jesliže jsme tedy přirovnali mozek k malému vesmíru, pak při budoucím zkoumání podmínek, jaké panovaly při vzniku skutečného vesmíru, nám i ten náš malý vesmír pomohou opět o kus rozšířit.
MARINA HUŽVÁROVÁ