English
Před 70 lety doznívala v Evropě euforie z konce válečného běsnění. Lidé očekávali šťastnější budoucnost, kterou si ve svých představách často konstruovali jako antitezi k předválečnému pořádku. I proto můžeme vysledovat jako charakteristický rys poválečné společnosti příklon k sociálnějšímu chápání světa, což vedlo také k posílení levicových proudů, ale nikoli nutně v jejich extrémní podobě. Poválečnou realitu ovlivnilo též počínající rozdělení sfér vlivu (byť ne smluvně sankcionovaných) mezi Sovětský svaz a jeho západní spojence. Zásadní změna politických poměrů v Evropě se stala i podstatnou součástí politického diskurzu v Československu. Politické změny výmluvně ilustrovaly také výsledky prvních poválečných voleb, které se uskutečnily ve velké části starého kontinentu prakticky během jednoho roku – od léta 1945 do podzimu 1946.
Předvolební plakát Národně-socialistické strany k volbám v r. 1946 (Národní archiv v Praze)
Odborný potenciál a společenská závažnost tematiky vedly k tomu, že Historický ústav AV ČR (HÚ) společně s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR (ÚSD) uspořádaly k této problematice ve dnech 31. května až 1. června 2016 v Brně konferenci Parlamentní volby 1946 a Československo (souvislosti, prognózy, fakta, následky). Sympozium zaštítil hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek, rektor Masarykovy univerzity (MU) Mikuláš Bek a místopředseda Akademie věd ČR Pavel Baran. S konceptuálními otázkami konference seznámil účastníky Jan Němeček, statutární zástupce ředitelky HÚ, který také přečetl zdravici P. Barana: mj. v ní zaznělo, že setkání představuje vhodný příklad realizace programu Strategie AV21 a jejího motta „Špičkový výzkum ve veřejném zájmu“. Zkoumání tohoto období totiž překračuje oborový rámec historie v kontextu civilizačního pohybu Evropy poloviny dvacátého století. Účastníky přivítala rovněž Věra Vojáčková, ředitelka Krajského úřadu Jihomoravského kraje, v jehož krásných prostorách se konference konala.
Zprava: zástupce ředitele ÚSD Jiří Kocian a ředitelka Historického ústavu Eva Semotanová
Ředitelka HÚ Eva Semotanová se poté zaměřila mj. na otázku, jak se do výsledků voleb v roce 1946 promítla poválečná mentalita občanů, a zástupce ředitele ÚSD Jiří Kocian se věnoval tématu korelace mezi parlamentními volbami v roce 1946 a nástupem komunistického režimu v roce 1948.
První konferenční den patřil tématu mezinárodního kontextu voleb. Zlatica Zudová Lešková z HÚ se snažila zachytit souvislosti poválečné atmosféry, přičemž komparovala také dopady první světové války na sociální a politickou situaci Evropy. Následovaly další tři příspěvky badatelů z HÚ. Obsáhlým komparativním tématem podloženým širokým výzkumem navázal Jindřich Dejmek, když se zabýval srovnáním situace v západní a severní Evropě a naznačil jak společné znaky těchto voleb, tak i specifika jednotlivých zemí. Emil Voráček přinesl pohled na formy a způsoby zasahování Sovětského svazu do volební situace ve středovýchodní Evropě. Jaroslav Šebek se věnoval volbám v Itálii jako státu procházejícím po válce zásadní systémovou tranzicí, což bylo dáno skutečností, že šlo o první zemi v Evropě, v níž se etabloval fašistický režim. Eva Irmanová nastínila, jakou podobu mělo sovětské zasahování do situace v Maďarsku, kde se poměry zprvu nevyvíjely podle Stalinových představ. Miroslav Šepták z Národního archivu v Praze se zaměřil na zhodnocení pozice poválečného Rakouska, v němž se obyvatelstvo přes složitost poválečných poměrů přihlásilo ke stranickému systému západního typu. Marián Manák z Trnavské univerzity na příkladu Rumunska a Bulharska osvětlil zásahy sovětského politického i vojenského vedení do zdejšího vývoje a přiblížil konfliktní plochy vytvářející se mezi SSSR a západními velmocemi. Jonáš Pospíchal (Filozofická fakulta MU) podrobil analýze situaci v zemích meziválečných spojenců, v Československu a Jugoslávii, po druhé světové válce. Lokální sondu do atmosféry kolem referenda v Toruni v červnu 1946, jež však osvětlovala i obecnější tendence v politické atmosféře poválečného Polska, představoval referát Adama Zítka (Národní archiv Praha/Filozofická fakulta UJEP v Ústí nad Labem). Na závěr prvního dne podala Václava Horčáková z HÚ přehled bádání české a slovenské historické vědy k tématu parlamentních voleb v Československu v roce 1946.
Pracujeme po svém – karikatura komunistické kampaně z r. 1946 (Svobodné slovo, 24. 5. 1946).
Druhý jednací den se věnoval především vnitropolitické dimenzi parlamentních voleb. V propracovaném referátu seznámil Jiří Kocian z ÚSD s výsledky a politickými dopady československých parlamentních voleb 26. května 1946, v nichž dominovala KSČ, i když na Slovensku zvítězila Demokratická strana. Další dva příspěvky reflektovaly ideovou situaci. Michal Pehr (Masarykův ústav a Archiv AV ČR) hovořil o situaci poválečného katolicismu v českých zemích. O církevní situaci na Slovensku referoval Robert Letz (Pedagogická fakulta UK Bratislava), kde byl katolicismus vzhledem k početnosti a významu religiozity jedním z důležitých indikátorů vývoje. K problematice Slovenska vystoupil také Ondrej Podolec (Právnická fakulta UK v Bratislavě), který se zaměřil na otázku, jaký dopad měly volby na složení zdejších zastupitelských orgánů. Infiltrace komunistických vlivů do armády bylo téma Františka Hanzlíka z Univerzity obrany v Brně. Úloze tisku se obsáhle věnoval Petr Bednařík z Fakulty sociálních věd UK v Praze; pozornost soustředil zvláště na způsoby politické propagace před volbami, kdy Rudé právo mělo jednu z nejlépe propracovaných strategií nejen k politickým otázkám, ale třeba i k otázce genderové rovnosti. Jan Machala z Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze se zaměřil na zpochybnění některých mýtů spojených s poválečnými volbami – především na to, že uskutečňovaná retribuce ovlivnila neúspěch nekomunistických stran, což jako téma rezonovalo zejména v poúnorové exilové literatuře. Důležitým fenoménem ovlivňujícím volební nálady v Československu byl také odsun německého obyvatelstva a příchod nových osídlenců do příhraničních regionů. Helena Nosková (ÚSD AV ČR) se věnovala specifikaci voleb v pohraničí z hlediska sociálních procesů, které se zde po osvobození odehrály, a metodologicky podnětný referát Vojtěcha Kyncla (HÚ) se soustředil mj. na propagandistické ztvárnění sudetoněmecké tematiky před volbami 1946 v ČSR nebo na vliv odsunutých Němců na politiku v sovětské okupační zóně Německa.
Závěrečná část se zaměřila na mikrohistorické sondy do jednotlivých regionů. Pojednána byla situace na Vitorazsku, Hlučínsku, v západních Čechách a na Brněnsku, a to v příspěvcích Davida Kovaříka z ÚSD, Aleše Binara z Univerzity obrany, Karla Řeháčka (Státní oblastní archiv Plzeň/Pedagogická fakulta ZČU Plzeň), Jakuba Šloufa (SOA Praha/Ústav pro studium totalitních režimů) a Tomáše Dvořáka z Filozofické fakulty MU. Příspěvky ukázaly specifičnost výsledků voleb na místní úrovni, jež nemusely kopírovat celostátní trend. Jednání doprovázela živá diskuse dokládající podnětnost zvoleného tématu. Konference naznačila nové prostory výzkumu, metodologických přístupů či možnosti komparace na úrovni jak česko-slovenské, tak mezinárodní. Jak vyplynulo z mnoha příspěvků, významným faktorem ovlivňujícím poválečnou politiku v Evropě byly vztahy s velmocemi, protože jejich preference ovlivňovaly další směřování zvláště menších států, jakým byl i případ Československa. Zkoumání tehdejších politických strategií u nás i v Evropě v kontextu zásadních proměn společenského paradigmatu, napětí mezi Východem a Západem i tenzí mezi autoritářstvím a parlamentní demokracií může být inspirativní pro současnost.
JAROSLAV ŠEBEK,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.