ARCHIV oficiálního časopisu AV ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Beckettovské ozvěny v současné filosofii

„Vyjádřit, že zde není co vyjadřovat, nic, pomocí čeho vyjadřovat, nic, z čeho vyjadřovat, žádná síla vyjadřovat, žádná touha vyjadřovat, spolu s povinností vyjadřovat.“

Samuel Beckett v rozhovoru s Georgesem Duthuitem (Tři dialogy, 1949)

11_1.jpg
Foto: Wikimedia commons, BIBLIOTHÉQUE NATIONALE DE FRANCE

Na otázku, proč se filosofové nezřídka věnují dílům literárních autorů, je jistě možné odpovědět mnoha různými způsoby. Jeden z nich však bezpochyby spočívá v tom, že literární texty často nejen odkazují k fikčním či faktickým stavům věcí, ale zahrnují také určitý obraz světa vcelku. Nuže, právě v tomto ohledu se nabízí studovat díla autorů, jako jsou například Marcel Proust, Franz Kafka či James Joyce: způsob, jakým tito spisovatelé s jazykem pracují, činí onen řečový proces, v němž se obraz skutečnosti ustavuje, takřka hmatatelným a tím spíše přístupným určité reflexi.

Pokud jde o texty Samuela Becketta, věci jsou – jak lze očekávat – o něco komplikovanější. Jestliže díla většiny moderních autorů zahrnují určitý obraz světa, který lze podrobně studovat, u Becketta poutá pozornost především jeho systematická snaha o to, aby žádný takový obraz nevznikl a vzniknout nemohl. Beckettovo psaní tak lze označit jako psaní proti literárnímu jazyku, ovšem nikoli v běžném a poněkud stereotypním smyslu překračování zavedených literárních norem, ale právě v tom ohledu, že je mu cizí běžná ambice literárních děl poskytnout určitý pohled na svět či celkový obraz skutečnosti.

Těmto a přidruženým tématům byla věnována dubnová konference Chaos and Form: Echoes of Beckett in Literature, Theatre and the Arts, kterou v rámci Strategie AV21 organizovalo Oddělení analytické filosofie Filosofického ústavu AV ČR. Hlavním hostem mezinárodního setkání filosofů a teoretiků literatury byl prof. Stanley Gontarski z Florida State University, jenž v současnosti patří mezi klíčové komentátory a znalce autorova díla. „Znalost Becketta“ u prof. Gontarskiho přitom není dána pouze tím, že se vyzná v beckettovských textech a dokáže je interpretovat v kontextu současného myšlení, ale také faktem, že svého času s Beckettem přímo spolupracoval a režíroval některé jeho hry: teoretické úvahy jsou tedy u něho spojeny s přímou divadelní zkušeností.

11_2.jpg
Foto: Archiv autora
Claude Imbertová během přednášky


Dalším významným hostem, jenž přijal pozvánku na konferenci, byla prof. Claude Imbertová z pařížské École normale supériéure (na které Beckett po odchodu z Irska působil a kde je po něm dodnes ­pojmenována jedna z učeben v přízemí školy). V daném případě bylo cenné mít na konferenci odborníka s přehledem o Beckettově psaní ve francouzštině. Jak známo, Beckett během třicátých let začal psát právě v tomto jazyku, který mu měl napomoci – jak sám upozorňoval – „zbavit se stylu“, tj. právě tendence vytvářet a uhlazovat určitý jazykový obraz skutečnosti.

Alespoň na okraj poznamenejme, že součástí třídenního setkání odborníků na filosofii jazyka a teorii literatury byly doprovodné diskuse, filmové projekce a divadelní performance. První konferenční den tak uzavřela debata na DAMU, kde prof. Gontarski hovořil se studenty o svých režisérských zkušenostech (jedním z hlavních bodů bylo líčení vzniku hry Ohio Improptu, kterou Beckett napsal v roce 1980 přímo pro divadelní sympozium pořádané prof. Gontarskim). Součástí druhého konferenčního dne bylo promítání v pražském kině Ponrepo, kde Karel Císař uvedl dva méně známé Beckettovy filmy vzniklé pro německou televizi (Quad a Comédie) a dva snímky od irského konceptuálního umělce Duncana Campbella, laureáta Turnerovy ceny za rok 2014, který se inspiruje právě Beckettovou poetikou. A konečně poslední den konference uzavřel divadelní večer na DAMU, jehož se zúčastnil i irský velvyslanec v České republice, Jeho Excelence Charles Sheehan. Součástí večera byla také inscenace krátké hry Katastrofa z roku 1982, kterou Beckett věnoval Václavu Havlovi.

TOMÁŠ KOBLÍŽEK,
Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.