Jen pár kroků od slavné vídeňské Opery připomíná nová pamětní deska jednoho z nejzaměstnanějších stavitelů v době enormního rozvoje Vídně ve druhé polovině 19. století. Oním připomínaným stavitelem je přeštický rodák Josef Hlávka, později známý jako architekt, mecenáš a mj. zakladatel předchůdkyně současné Akademie věd ČR.
Fota: Marina Hužvárová, Akademický bulletin – FOTOGALERIE
Zprava: Jiří Drahoš, Daniel Herman, Michael Häupl, Eduard Harant, Karel Ksandr, Václav Pavlíček a Milan Hašek
Přestože Opera patří k nejznámějším vídeňským budovám, jen málokdo ví, že byl jejím stavitelem právě Josef Hlávka. Po nešťastné smrti architektů Eduarda van de Nülla a téměř vzápětí poté i Augusta Siccarda Siccardsburga dokonce na mladém staviteli spočinula celá její dostavba – však také za své dílo obdržel Řád císaře Františka Josefa a byl jmenován císařsko-královským stavebním radou. Hlávkův talent byl ale znám už za jeho studií, za nejlepší studentský projekt dostal dokonce státní cenu, a o pomoc při vypracování soutěžního návrhu na votivní chrám ho požádal významný architekt Henrych von Ferstel. Archivní prameny uvádějí, že Hlávka jako stavitel během 13 let ve Vídni realizoval 142 staveb od reprezentačních veřejných budov po ekonomicky úsporné činžovní domy. Honosná sídla podél okružní třídy ho zařadila mezi spolutvůrce slavné vídeňské Ringstrasse. Připomeňme ale také např. palác arciknížete Viléma na Parkringu 8 nebo budovu akademického gymnázia, kde dokonce studoval T. G. Masaryk.
Umístit dnes ve Vídni pamětní desku je nelehká záležitost a dostat ji na budovu Opery nešlo už vůbec. Přesto bylo značné úsilí Nadání JMZ Hlávkových a velvyslanectví ČR v Rakousku korunováno úspěchem, když se podařila instalace bronzové desky na jeden z domů na Opernringu č. 6. Ještě než ale byla na dohled od slavné operní scény připomínka zdejšího měšťana, stavitele českého původu Josefa Hlávky odhalena, předcházelo tomu oficiální předání darovací smlouvy městu Vídni. V prostorách velvyslanectví České republiky nedaleko zámeckého areálu Schönbrunn signovali protokol předseda správní rady Nadání Hlávkových prof. Václav Pavlíček s velvyslancem ČR Janem Sechterem. „Nevzdali se a jako kdysi Josef Hlávka dotáhli svůj záměr do konce,“ uvedl ředitel Národního technického muzea v Praze Karel Ksandr, když jim za to předával pamětní medaile NTM. Předseda AV ČR Jiří Drahoš připomněl Hlávku jako zakladatele České akademie pro vědy, slovesnost a umění, dále pohovořili představitelé českých škol i Akademického klubu ve Vídni, který Josef Hlávka podporoval a jemuž předsedal též Tomáš. G. Masaryk. Obšírně a vtipně se zhostil hlávkovského tématu Karel Ksandr ve svém exkurzu a poté se již mohli hosté rozejít po expozici mapující život českých „cihlářů“ ve Vídni, kterou doplnily i dva panely věnované přímo významnému architektovi – vždyť Josef Hlávka zde ve firmě Šebek prošel celou stavařskou profesí.
Přivítání delegace před školou J. A. Komenského
Vídeňský historik Wolfgang Bahr, náš průvodce po stavitelových stopách z výročního roku Josefa Hlávky 2008, jak jej při stém výročí architektova skonu vyhlásilo UNESCO, než na seznam kulturního dědictví připojilo Hlávkovo vrcholné dílo – biskupský areál v Černovcích (viz AB 12/2008 a 9/2011), letos při prohlídce rozestavěné rakouské metropole poukázal na místa, kde se nacházejí spojnice mezi dobou Hlávkovou a současností. Město totiž prochází podobným budovatelským boomem jako v 19. století; i nyní se během krátké doby téměř zdvojnásobil počet obyvatel. V husté dopravě a místy úzkých uličkách, kudy náš autobus projížděl jen stěží, to měla výrazně snazší historická tramvaj, která s celou suitou odpoledne kodrcala po Ringstrasse, Opernringu i jinde, abychom si mohli pečlivě prohlédnout ony výstavní třídy, než u vídeňské radnice přistoupil místní starosta a zemský hejtman Michael Häupl, aby doplnil společnost, která to pak měla z příznačně pojmenované zastávky Opera už jen pár kroků před zmíněné číslo popisné 6. Zpoza mraků se přidalo rovněž sluníčko, které pražilo na žáčky Komenského školy zpívající Tu naši písničku českou, ba i Hlávka nečekaně vykoukl zpod plenty – snad aby lépe slyšel úryvek Lužanské mše a všechny proslovy. Osazení bronzové desky od sochaře Michala Vitanovského připomíná nejen slavnou historickou osobnost, ale také dobré česko-rakouské vztahy. Tomu napovídalo i složení hostů, mimo již výše zmíněných připomeňme ministra kultury ČR Daniela Hermana, emeritní rektory ČVUT Václava Havlíčka a Jiřího Witzanyho, prorektora Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha, za Akademii věd mimo současného předsedy i jeho předchůdce Rudolfa Zahradníka nebo Františka Šmahela, dále rektora Vysoké školy ekonomie a managementu Milana Žáka či nestora vídeňských Čechů Eduarda Haranta.
Václav Pavlíček zpovídán rakouskou a českou televizí.
A co by byla oslava stavitele a mecenáše, kdyby jí chyběla návštěva tolikrát zmíněného svatostánku hudební múzy, kde nás v každodenně obměňovaném repertoáru potěšil Růžový kavalír i možnost prohlédnout si interiér slavné budovy, byť se z ní po bombovém náletu za 2. světové války zachovala jen část té původní.
Nabitý program završilo setkání s potenciálními budoucími uchazeči o hlávkovská stipendia, jak zavtipkoval prof. Pavlíček, mladou generací česky mluvících Vídeňanů, o které pečuje místní Škola Jana Amose Komenského od školky až po maturitu. Ovšem jazykový záběr této instituce je podstatně širší – děti tu štěbetají i slovensky, část předmětů se vyučuje v němčině, později přibývá v souladu s rakouskými osnovami angličtina a posléze i volitelná ruština, španělština nebo francouzština. Školka se dokonce rozšířila o maďarskou skupinu dětí a o kvalitě školy svědčí mj. skutečnost, že se těší stále větší oblibě i u běžných Rakušanů.
Co mají vídeňští Češi společného, jmenoval starosta Školského spolku Komenský Karel Hanzl: řeč, vzdělání dětí v češtině a tisk. Od letošního 6. června 2016 se všem připomíná, že je to také osobnost Josefa Hlávky, vídeňského měšťana a stavitele. Opouštíme město na Dunaji, které se – stejně jako v době Hlávkově – začíná blížit dvěma milionům obyvatel. Město, kde v běhu času nalezlo domov a práci bezpočet českých řemeslníků, dělníků, živnostníků s rodinami, vzdělanců i politických emigrantů. Dynamicky se rozvíjející město, s nímž máme tolik společného.
MARINA HUŽVÁROVÁ