English
Od obnovení činnosti Slovanského ústavu AV ČR uplynulo 20 let sice už v roce 2012, ale právní subjektivitu získal ústav teprve v roce 1998. Nejnovější dění v české akademické slavistice tedy připomínáme při tomto jeho patnáctiletém jubileu. Navíc letošní rok znamená 85. výročí od zahájení činnosti SLÚ v roce 1928.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Sídlo Slovanského ústavu AV ČR ve Valentinské ulici v Praze
Od té doby prošel Slovanský ústav složitým vývojem, v němž se střídala období šťastná a vědecky produktivní s etapami méně radostnými, kdy byla zastavena jeho činnost či nastala reorganizace a zaměstnanci byli převedeni na jiná pracoviště. Protože však vědomí sounáležitosti s původním ústavem nikdy nezaniklo, započaly brzy po roce 1989 snahy o jeho znovuobnovení a posléze o získání právní subjektivity. V několika následujících letech musel SLÚ dokazovat, že v akademické i univerzitní konkurenci obstojí – již jen proto, že počet zaměstnanců byl oproti původnímu stavu silně redukován. Nejdůležitějším úkolem bylo získat a udržet mladé vědecké pracovníky, kteří by jednou nahradili starší kolegy. Zatímco v některých útvarech se tento proces uskutečňoval kontinuálně, jiné disciplíny bylo nutné znovu postavit od základů a nově definovat jejich badatelský program. S odstupem 20 let konstatujeme, že se podařilo etablovat tři výzkumné útvary s úkoly, jež nelze dělat na českých vysokých školách a které jsou v České republice ojedinělé. Především jde o týmové mezinárodní projekty, které překračují „slovanské“ teritorium směrem k neslovanským kulturám a jazykům, a projekty interdisciplinární. V současnosti SLÚ zaměstnává 22 vědeckých pracovníků.
Foto: Archuv SLÚ AV ČR
Účastníci mezinárodní konference Literatury a kultury mezi Východem a Západem (říjen 2009).
Ve všech základních dokumentech je uvedeno, že se SLÚ zabývá výzkumem slovanských jazyků a literatur. Jak ovšem takový výzkum vypadá a na co se zaměřuje? Představme alespoň nejvýznamnější projekty.
Výzkum unikátních písemných památek, jež vycházejí ze staroslověnské tradice, je nejstarší „značkou“ ústavu a podílí se na něm nejstabilnější badatelský tým. Základní bádání se soustředí do dvou úkolů, z nichž vycházejí dílčí práce zpřístupňující jednotlivé edice konkrétních památek s vědeckým výkladem.
Foto: Archiv SLÚ AV ČR
Lístek z kartotéky Řecko-staroslověnského indexu před odborným a digitálním zpracováním
Prvním z těchto dvou základních projektů je Řecko-staroslověnský index, který zpracováváme pod záštitou Unie akademií v Bruselu (Union Académique Internationale). Formou slovníkových hesel konfrontuje slovní zásobu byzantské řečtiny se staroslověnštinou; na jeho materiálu lze tedy vysledovat i dobovou překladovou techniku. Vychází z excerpce téměř 60 písemných staroslověnských památek a jeho materiál je uložen v několika kartotékách o desítkách tisíc lístků, které je potřeba nejen digitalizovat, ale i zkontrolovat, doplnit o nové rešerše a poznatky a zkompletovat do podoby moderních slovníkových hesel. Ta jsou seřazena podle řecké alfabety, obsahují abecedně řazené staroslověnské ekvivalenty doplněné o výčet lokací v jednotlivých památkách a frekvenci staroslověnských lexémů. Řecko-staroslověnský index vychází od roku 2008 a dosud jsme publikovali šest sešitů, každý o rozsahu 64 stran. Celkový počet svazků přesáhne 30 s rozsahem 3 000 stran. Na projektu spolupracují řešitelé z Ruska, Bulharska a Německa.
Foto: Archiv SLÚ AV ČR
Pohled do studovny v Knihovně Slovanského ústavu AV ČR
Druhý projekt přestavují od r. 2011 publikované Dodatky ke Slovníku jazyka staroslověnského. Ve vydávaných sešitech, které průběžně navazují na původní slovník, badatelé zkoumají dosud nevyčerpaný materiál staroslověnské kartotéky. Představují jej heslovou formou v podobě doplňků a oprav existujících hesel původního Slovníku jazyka staroslověnského, přičemž na základě excerpce nově nalezených staroslověnských rukopisů či komplexnějšího studia původních pramenných podkladů přináší také nová hesla, jež v původním slovníku chybí.
Ke specifikům SLÚ patří i výzkum byzantologický. Z větších projektů posledních let zmiňme mezinárodní Ekfrasis: popis uměleckých děl v literatuře byzantské a byzantsko-slovanské – skutečnost a legenda (viz také AB 6/2010), který jsme řešili ve spolupráci s francouzským akademickým centrem pro byzantologická studia École des hautes études en sciences sociales (EHESS) v letech 2009–2011. Mezinárodní tým zkoumal popis uměleckých a architektonických památek jako specifický žánr byzantské literatury a posuzoval jeho hodnoty jako historického pramene. Teoretická část prozkoumala specifické rysy tohoto žánru v byzantské literatuře. Z analytického pohledu se na konkrétních případech srovnáním s dochovanými památkami (mj. i s památkami starého slovanského písemnictví v areálu Slavia orthodoxa) ověřovalo, jak tyto popisy reflektovaly skutečnost, do jaké míry se v nich projevují další tendence (nadsázka, čistá přezíravost) a jaký byl jejich účel. Výsledky výzkumu byly představeny v tematickém čísle mezinárodního vědeckého časopisu Byzantinoslavica v roce 2011.
Současná literárněvědná slavistika se na rozdíl od dřívějších dob nezaměřuje na hledání odlišností mezi slovanskými a neslovanskými literaturami, nesnaží se vymezit a sugerovat existenci uzavřeného samostatného útvaru komunikujícího jen v rámci vnitřní struktury. Naopak hledá, co spojuje slovanské a neslovanské prostředí, a odhaluje tak společné evropské kořeny našich kultur. V této souvislosti je i odlišně vymezen předmět vlastního bádání: nikoli konkrétní období určité národní literatury, ale témata, motivy, reflexe daných jevů – a to v různých literaturách. Základnou takto pojatého výzkumu je obnovené periodikum Germanoslavica. Zeitschrift für germano-slawische Studien, které je uznávaným mezinárodním orgánem interkulturní slavistiky a germanistiky.
Foto: Archiv SLÚ AV ČR
Účastníci konference Překladová technika z řečtiny do staroslověnštiny v Lannově vile (září 2012)
K hlavním mezinárodním projektům patří interdisciplinární výzkum vzájemných reflexí slovanských a neslovanských literatur (především německojazyčných). V centru pozornosti je nejen literární proces sám, ale i jeho přesahy do estetického a filozofického myšlení. V letech 2005–2009 jsme ukončili první část projektu Západ a Východ – tradice a současnost. Badatelé z českých, slovenských, německých a ruských univerzit se v něm soustředili na výzkum témat, k nimž patřily například rusko-německé literární a kulturní vztahy, vztah ruské literatury a evropského filozofického myšlení, idea Východu a Západu v kontextu teoretického myšlení o literatuře či pojem Východu a Západu jako ideologického literárního klišé a jeho postupné překonávání. Hlavní výstup projektu představovala (vedle mezinárodní vědecké konference, 2009) devítisetstránková týmová publikace Die Ost-West-Problematik in den europäischen Kulturen und Literaturen Ausgewählte Aspekte (Problematika Východ–Západ v evropských kulturách a literaturách. Vybrané aspekty), kterou SLÚ vydal ve spolupráci s německým nakladatelstvím Neisse. Projekt v současnosti pokračuje ve specifické podobě jako Literatura a vědění. Mezinárodní tým s koordinačním centrem ve SLÚ zkoumá reflexi filozofického myšlení v určitých literárních žánrech především ruské, české a německojazyčné literatury, a snaží se tak ukázat cestu proměny filozofické myšlenky v literární obraz a způsob, jakým se transfer „myšlení“ do literárních děl děje. K tématu se připravuje týmová publikace v němčině.
Týmová publikace Die Ost-West-Problematik in den europäischen Kulturen und Literaturen Ausgewählte Aspekte (Problematika Východ–Západ v evropských kulturách a literaturách. Vybrané aspekty)
Od počátku existence obnoveného ústavu patří k výzkumu literatur a kultur rovněž téma ruské emigrace v meziválečném Československu. Během dvaceti let se i tato oblast proměnila: od sběru, komentáře a vydávání literárních památek či dokumentů ruských meziválečných emigrantů přešla k interkulturnímu výzkumu přínosu ruské kultury české vědě a umění. Završen byl několikaletý a první systematický výzkum odkazu ruského byzantologa a historika umění Nikolaje Okuněva (mimochodem jednoho ze spoluzakladatelů předválečného Slovanského ústavu), který významně přispěl k výzkumu byzantského vlivu na jihoevropské výtvarné sakrální památky; monografii o jeho díle a životě vydalo německé nakladatelství Lang. V současnosti zkoumáme archiv dalšího významného ruského emigranta – historika umění Nikodima Kondakova, jehož dílo nebylo pro svou šíři dosud kompletně zpracováno.
Dodejme, že SLÚ pokračuje i v „tradičních“ literárněhistorických tématech, kterými jsou například edice a vědecké zpracování dosud nevydaných dokumentů meziválečné slavistiky, teoretické práce k dílčím tématům slovanských literatur či v roce 2012 završená bibliografie překladů krásné literatury ze slovanských jazyků do češtiny od počátku do roku 1918.
Slovanské bájesloví K. J. Erbena od autorů Marcela Černého a Petra Kalety z roku 2009 reprezentuje vědeckou edici doposud nezpracovaných Erbenových spisů s podrobným komentářem a vědeckými studiemi.
Výzkum současných slovanských jazyků se zaměřuje na jejich slovní zásobu, gramatický systém a dialekty. Při zkoumání slovní zásoby se badatelé soustředí především na dynamiku jazykového systému, která se v plné šíři projevila ve slovní zásobě prakticky všech slovanských jazyků v souvislosti se společenskými změnami v 90. letech 20. století. Výzkum se opírá o bohatý excerpční materiál neologismů především v ruštině, ukrajinštině, bulharštině, slovinštině a chorvatštině, který se nevyužívá jen k tvorbě slovníků, ale i k teoretickému jazykovědnému výzkumu. Ústav se tento výzkum snaží v posledních letech posilovat; prozatím se podařilo iniciovat tři projekty: lexikologický výzkum bulharštiny ve srovnání s češtinou; výzkum minulých tvarů sloves ve starší lužické srbštině, češtině a polštině; ve spolupráci s Ústavem aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK lexikografický výzkum morfologických, syntaktických a sémantických vlastností sloves v češtině, polštině a ruštině.
Dlouhodobý předmět zájmu představují především jazyky východoslovanské. Od poloviny 90. let 20. století vydáváme odborné slovníky. Dvousvazkový Ukrajinsko-český slovník (1994) byl dokonce historicky prvním velkým překladovým slovníkem těchto dvou jazyků; ve dvou vydáních vyšel Rusko-český a česko-ruský slovník neologizmů (1999 a 2004), v roce 2002 následovaly elektronická a v roce 2005 knižní verze Velkého rusko-českého slovníku a v roce 2008 Ukrajinsko-český a Česko-ukrajinský slovník, které uživatelům přinášejí vědecky zpracovanou aktuální slovní zásobu těchto jazyků. Při současném výzkumu a zpracování lexika využíváme počítačovou techniku a vznikající slovníky mají podobu elektronické databáze (například rusko-česká), která umožňuje nejen snadné vyhledávání hesel, jejich přehlednou strukturaci a sémantické členění, ale také filtrování na základě gramatických, stylistických či slovotvorných kritérií. Lze ji proto využít pro složitější výzkumy s překladovou materiálovou základnou.
Foto: Archiv SLÚ AV ČR
Prezentace Ukrajinsko-českého a česko-ukrajinského slovníku na knižním veletrhu (2008); zleva za stolem ředitel nakladatelství LEDA Rudolf Červenka, autoři publikace Růžena Šišková a Nikolaj P. Savický a ředitelka SLÚ AV ČR Helena Ulbrechtová. Dílo bylo oceněno jako Slovník roku.
Solitérem v českém lingvistickém výzkumu je vědecké zpracování materiálu získaného při systematickém terénním výzkumu jihokarpatských nářečí na východním Slovensku, který se původně uskutečnil již v 60.–70. letech 20. století. Na jeho základě vzniklo několik publikací, z nichž některé na CD-ROM doplňují zvukové zápisy z let 1957–1967 původních nahrávek písní i souvislých vyprávění o životě a práci místních obyvatel a jejich zvycích. Badatelé rovněž zpracovali Diferenční slovník rusínských nářečí východního Slovenska. V současnosti se digitalizuje nářeční materiál, který shromáždil rusínský profesor Ivan Paňkevyč; následovat bude analýza vývoje nářečí této oblasti v průběhu 2. poloviny 20. století a začátku 21. století.
SLÚ vydává tři recenzované vědecké mezinárodní časopisy, jež jsou zařazené do databází ERIH, SCOPUS, v jednom případě i do databáze Web of Science. Časopisy jsou dostupné rovněž on-line přes CEEOL (Central East European Online Library) se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Jde o periodika Slavia. Časopis pro slovanskou filologii, Byzantinoslavica. Revue internationale des études byzantines a Germanoslavica. Zeitschrift für germano-slawische Studien.
Slovanský ústav AV ČR využívá k prezentaci i sociální sítě
Moderní výzkum literatur a jazyků není možný bez spolupráce s domácími i zahraničními institucemi. Nechceme šířeji psát o kontaktech s východo- a jihoslovanskými pracovišti, protože jsou předurčeny posláním SLÚ a mají dlouholetou tradici; s novými projekty však navazujeme kontakty, které by laik u slavistického pracoviště nečekal. Vítaným a produktivním partnerem jsou pracoviště v menších neslovanských zemích, v nichž se literární vědci věnují obdobným teoretickým problémům. Spolupracujeme tak například s katedrou jazyků a literatur na Univerzitě ve švédském Göteborgu, s níž jsme spoluorganizovali konferenci Uprostřed Evropy. Mobilita v díle Petera Härtlinga a následně na toto téma vydali speciální číslo časopisu Germanoslavica. V letech 2012–2014 pokračujeme ve spolupráci na mezinárodním projektu Literatur und Wissen, který získal podporu Akademie věd v rámci programu interní mezinárodní spolupráce. Dalším smluvním partnerem je Svaz belgických germanistů, s jehož předsedou připravujeme monotematické interdisciplinární číslo časopisu Germanoslavica k tématu teatrality v literatuře, umění a kultuře. Obdobnou kooperaci navázali lingvisté s univerzitou v italském Bergamu, s jejímiž slavisty se věnují morfopragmatické analýze slovanského jména.
Foto: Archiv SLÚ AV ČR
Martina Chromá při přednášce na mezinárodní konferenci o Václavu Hankovi (září 2011, Národní muzeum)
V domácí spolupráci dominuje interdisciplinární tematika směřující k historii a výtvarnému umění. Dlouholetá součinnost s Galerií výtvarného umění v Náchodě vychází z výzkumu a zpracování ruských obrazů ze sbírek původního SLÚ. Po jeho včlenění do tehdejší Československé akademie věd byla část sbírek ruských umělců-emigrantů převedena právě do této galerie. Ve spolupráci s naším pracovištěm se od 90. let uskutečňuje systematický výzkum a popis těchto obrazů. Je paradoxní, že doposud nevznikl kompletní a moderní katalog; nedostatek se snaží Galerie v Náchodě spolu se SLÚ napravit. Obě instituce také ve druhé polovině 90. let zorganizovaly výstavu děl ruského umění z náchodských sbírek. V této souvislosti není bez zajímavosti, že ani ruské výtvarné umění v českých sbírkách jako celek doposud nebylo zpracováno a kompletně katalogizováno. Stejně tak mnohé obrazy volají po restauraci. Národní galerie v Praze, která vlastní více než 200 ruských výtvarných děl, opakovaně se SLÚ usilovala o přidělení finančních prostředků na katalogizaci, restauraci a výstavu z programu Národní kulturní identity MK ČR, avšak pokaždé bohužel bez úspěchu. Nezbývá než doufat, že v budoucnu se unikátní projekt na záchranu ruského výtvarného umění podaří realizovat pomocí jiných prostředků.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Z výstavy Slovanského ústavu AV ČR o Supraslském kodexu – jedné z nejstarších slovanských literárních památek bulharské provenience
Rok 2013, který se nesl v duchu cyrilometodějského výročí a jeho oslav, byl pro interdisciplinární spolupráci mimořádně podnětný. Společně s Moravským zemským muzeem v Brně se zaměstnanci SLÚ podíleli na přípravě výstavy Cyril a Metoděj. Doba, život, dílo (viz AB 5/2013). Připravili pro ni libreto a vybrali exponáty týkající se působení soluňských bratří na Velké Moravě a písemné cyrilské tradice, která se zachovala například v raných křesťanských památkách v Čechách (Pražské zlomky hlaholské) či v bulharské tradici (Strumický apoštol).
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zahájení expozice CM 863 s podtitulem Svatí Cyril a Metoděj. Dějiny – tradice – úcta v Anežském klášteře se zúčastnili ředitelka Slovanského ústavu AV ČR Helena Ulbrechtová a byzantolog Vladimír Vavřínek (druhý zprava), který připravil texty pro „historickou část“ expozice.
Výstava, která trvala od konce března do konce srpna v Paláci šlechtičen v Brně, se během podzimu přemístila do Anežského kláštera v Praze, kde se spojila s částí věnovanou cyrilometodějské tradici na území středověkých Čech (v gesci Národní galerie v Praze) a s výstavou pocházející z Muzea umění v Olomouci pod názvem CM 863 Svatí Cyril a Metoděj. Dějiny – tradice – úcta; vernisáž se uskutečnila 31. října 2013.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Slovanský ústav se snaží po celou dobu své obnovené existence spojit tradici s aktuálními vědeckými metodami a ukázat, že slavistika není zapšklou konzervativní pseudovědou, ale moderní vědeckou disciplínou, která přispívá mj. k poznání vlastní identity ve srovnání s okolními kulturami.
FRANTIŠEK ČAJKA, KAROLÍNA SKWARSKA,
EVA ŠLAUFOVÁ a HELENA ULBRECHTOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.