Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2008  > květen  > Výročí

50 LET ÚSTAVU STRUKTURY A MECHANIKY HORNIN AV ČR

Obrázek k článku 

Tichým svědkem bohaté historie Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR, v. v. i., je rozsáhlý a z části památkově chráněný areál ústavu na Rokosce, jehož základní silueta zůstala do dnešních dnů jen velmi málo pozměněná. Jeho akademická historie se datuje od 1. ledna 1958 založením Hornického ústavu ČSAV (1958–1979), který vznikl jako pracoviště základního výzkumu v oblasti báňských věd.

Nový ústav personálně, materiálně a z části i programově navázal na předcházející třicetiletou činnost rezortního Ústavu pro vědecký výzkum uhlí (1927–1958), v němž se vědci zabývali převážně chemií uhlí a chemickým zpracováním tuhých paliv. Jeho prvním ředitelem byl vynikající uhelný chemik Hans Tropsch, jeden ze spoluautorů známé Fisher-Tropschovy syntézy tekutých paliv z uhlí. Hornický ústav poté rozšířil svoje zaměření na obory báňského charakteru, jako jsou geomechanika, geotechnika a aerologie a na ně navazující obory úpravnictví, koksárenství či briketárenství. Poznatky základního výzkumu se uplatňovaly jak v hornictví, tak i v oblastech analogických s hornictvím, jako jsou např. podzemní stavitelství, geologie, geofyzika, chemická technologie, archeologie nebo speleologie. Zásluhou Hornického ústavu se poprvé v tehdejším Československu rozvinuly báňské vědy na světovou úroveň. Z výrazných osobností té doby je třeba zmínit Františka Špetla, mezinárodně uznávaného odborníka v oboru úpravnictví.

Výzkum uhlí se stal postupně významnou vědeckou disciplínou a důkazem vysoké vědecké úrovně ústavu bylo pořádání první mezinárodní konference International Conference on Coal Science v Praze na jaře roku 1968, které se zúčastnily všechny tehdy uznávané osobnosti oboru z celého světa. Tím byla založena mezinárodní tradice pravidelných čtyřletých konferencí Coal Science. Dalším důležitým přínosem bylo otevření studia indukované seismicity, jehož praktické výsledky se již od šedesátých let uplatňovaly v Kladenském uhelném revíru a následně i při těžbě uranu na Příbramsku. V roce 1969 byla ve spolupráci s Geofyzikálním ústavem ve Varšavě založena tradice pořádání geofyzikálních konferencí o důlní geofyzice, které se staly mezinárodním fórem tohoto oboru.

V sedmdesátých letech prošel Hornický ústav zásadními organizačními změnami. V souvislosti s velkými důlními neštěstími v Ostravsko-karvinském revíru, významem a potřebami báňského průmyslu byla v roce 1978 založena pobočka Hornického ústavu v Ostravě, z které později vznikl dnešní Ústav geoniky AV ČR, v. v. i. v roce 1979 došlo ke sloučení s Geologickým ústavem ČSAV, takže vznikl relativně velký ústav s názvem Ústav geologie a geotechniky ČSAV (1979–1989). Toto sloučení odborníci nevnímali jako přínosné a v návaznosti na politické změny v roce 1989 byl ústav opět rozdělen na dva samostatné ústavy, přičemž nástupcem Hornického ústavu se stal Ústav geotechniky ČSAV (1989–1992).

Rovněž náplň vědecké činnosti ústavu procházela vývojem, který odrážel aktuální průmyslové záměry. Vznikl tak rozsáhlý výzkum průmyslového uhlíku, který se v devadesátých letech změnil na výzkum moderních uhlíkových materiálů a začátkem nového tisíciletí na výzkum kompozitů. Rozvoj v oblasti seismologie se v osmdesátých letech odvinul od aktivace zemětřesných rojů v oblasti západních Čech. Tato historicky známá seismicky aktivní zóna se v souvislosti s výskyty termálních pramenů a čtvrtohorními sopkami stala významnou, světově uznávanou přírodní geofyzikální laboratoří a ve spolupráci s Geofyzikálním ústavem ČSAV zde byla vybudována unikátní automatická seismická siť WEestern Bohemia Net.

Devadesátá léta s rozsáhlými komplexními změnami souvisejícími rovněž s oblastí těžby surovin a jejich zpracováním vyvolala nutnost postupných změn v orientaci výzkumu, která nově zdůrazňovala i ochranu životního prostředí. V roce 1992, kdy vznikla Akademie věd České republiky, byl ústav přejmenován na Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR. Ten dnes představuje moderně vybavené vědecké pracoviště zaměřené na výzkum týkající se jak přirozených hornin a horninového prostředí zemské kůry, tak i uměle vytvořených geomateriálů. V šesti vědeckých odděleních se řeší otázky spojené zejména s rozvíjením nových metodických postupů pro výpočet ocenění seismického ohrožení a pro výzkum ohnisek přirozených i indukovaných seismických jevů, se sledováním a studiem recentních geodynamických procesů orientovaných na pohyby zemského povrchu, se zkoumáním nebezpečných svahových pohybů a poruch, s charakterizací vybraných ložisek nerostných surovin a s jejich ekologickým využitím včetně likvidace škodlivých odpadů, s výzkumem a vývojem geopolymerních materiálů s širokým spektrem použití a v neposlední řadě jak s výzkumem a vývojem biomateriálů na bázi nanočástic a nanovláken, tak žáruvzdorných kompozitů z netradičních prekurzorů. Rozvíjené problematiky, v rámci jejichž řešení ústav spolupracuje s mnoha akademickými a vysokoškolskými ústavy a dalšími odbornými pracovišti, jsou v souladu se světovými trendy a umožňují zapojení ústavu do mezinárodních spoluprací. O současné vědecké úrovni výsledků vypovídají především publikace v renomovaných impaktovaných časopisech, nové patenty a účast na významných konferencích. Značná pozornost se dlouhodobě soustředí na výchovu mladých vědeckých pracovníků jako pokračovatelů dalšího úspěšného rozvoje ústavu.

O vývoji vědecké činnosti uplynulých let vypovídá recenzovaný ústavní časopis, který vycházel nejprve pod názvem Zprávy Hornického ústavu, dále jako Acta Montana a v současnosti pod titulem Acta geodynamica et geomaterialia.

Zuzana Weishauptová,
Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR, v. v. i.