Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2008  > květen  > Téma měsíce

1918: MODEL KOMPLEXNÍHO TRANSFORMAČNÍHO PROCESU?

Obrázek k článku Obrázek k článku 

V prostorách Senátu Parlamentu ČR ve Valdštejnském paláci v Praze se ve dnech 14. a 15. dubna 2008 konala mezinárodní vědecká konference 1918: Model komplexního transformačního procesu?, kterou uspořádal Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, v. v. i., v rámci cyklu České křižovatky evropských dějin 1918–1938–1948–1968, společného projektu Historického ústavu AV ČR, Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a Národního archivu ČR.

Záštitu nad konferencí převzal místopředseda Senátu PČR Petr Pithart a předseda Akademie věd ČR Václav Pačes, na jejíž přípravě se podílely Goethe Institut a Rakouské kulturní fórum v Praze, CEFRES, Ústav T. G. Masaryka, o. p. s., a Masarykovo demokratické hnutí. Setkání, pořádané u příležitosti letošního 90. výročí vzniku Československa, se zaměřilo především na analýzu transformačních procesů, které provázely formování a následný rozvoj samostatného československého státu a jeho začlenění do soustavy mezinárodních vztahů po první světové válce. Tyto procesy zde byly pojednány v evropském kontextu a v komparaci s dalšími rozsáhlými transformačními procesy novodobých českých dějin, k nimž došlo po převratech roku 1948 a 1989. Zvláštní důraz byl kladen na konfrontaci pohledů českých a zahraničních odborníků, převážně historiků a politologů, ale též filozofů, sociologů, literárních vědců a historiků umění.

Konferenci zahájil ředitel MÚA AV ČR Ivan Šedivý, jenž účastníky seznámil s jejím programem a o úvodní slovo požádal Petra Pitharta a Václava Pačesa.

Petr Pithart ocenil význam konference, v jejímž průběhu se domácí a zahraniční vědci zamysleli nad prvním zásadním transformačním procesem české společnosti ve 20. století, a zároveň celý projekt České křižovatky evropských dějin, věnovaný klíčovým událostem naší nepříliš vzdálené minulosti. Připomněl také svůj osobní vztah k české historii, o níž v letech normalizace intenzivně přemýšlel a kterou reflektoval v řadě esejů. Václav Pačes se vrátil ke svému projevu při otevření výstavy o proměnách oslav 28. října, připravené MÚA AV ČR v předvečer zahajované konference, a zamyslel se nad otázkou, jak vzniká významné historické výročí a jak se postupem času mění jeho rezonance v povědomí národa. Dále stručně srovnal společenské důsledky říjnového převratu 1918 a listopadového převratu 1989 a poukázal na některé paralely mezi nimi.

Pracovní část konference byla rozdělena do sedmi bloků. První blok uvedla Jana Čechurová z Ústavu českých dějin FF UK v Praze příspěvkem "Architekti" nového Československa a jejich plány; nové mocenské elity a jejich instituce. Zaměřila se na českou politickou elitu v době vzniku Československa a mimo ­jiné poukázala na skutečnost, že nositeli programových snah zásadně se odlišit od předchozí epochy (tj. "odrakouštit" se) byli vesměs lidé s "rakouskou" minulostí, navíc tíhnoucí ke kontinuitě a legitimitě.

Na příspěvek navázal František Kolář z Olympijského studijního centra v Praze referátem Nové elity a formování zahraniční politiky Československa, v němž poukázal, jak se v československé diplomatické službě vzhledem k minimálnímu počtu Čechů v rakousko-uherské diplomacii vytvářela nová elita, ve které se uplatnila řada mladých osobností.

Michal Pehr z MÚA AV ČR se zabýval vztahem politického katolicismu k novému státu. Připomněl, že tento vztah hrál v prvních letech po vzniku Československa důležitou roli, protože většina obyvatel nové republiky se hlásila ke katolické církvi, jež měla v době monarchie postavení církve státní a jejíž hierarchie představovala elitu svého druhu. Poté ukázal, jak český politický katolicismus zpočátku reagoval na vznik nového státu s jistými rozpaky, umocněnými proticírkevní propagandou a požadavkem odluky církve od státu, ale posléze se stal výraznou státotvornou silou.

Poslední dva referáty prvního bloku se věnovaly roli armády při formování státu. Martin Zückert z Collegia Carolina v Mnichově přiblížil postavení a význam československé armády po roce 1918 jakožto celospolečenské laboratoře, v níž se promítaly všechny problémy nově vzniklého státu, a Richard Lein z Ústavu východoevropských dějin vídeňské univerzity představil kultovní místo bitvy u Zborova, prvního vítězství československých legií na ruské frontě, v tradici meziválečné československé armády.

Odpolední blok Sociálně-politické problémy nového státu, dědictví a realita uvedl Michal Pullman z Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK v Praze, který se zaměřil na dělnické hnutí v kontextu zvratů roku 1918 ve střední Evropě. Následovaly tři příspěvky věnované ženské otázce a postavení žen v novodobé české a slovenské společnosti: Jana Malínská z MÚA AV ČR vyzdvihla národně demokratický aspekt ve vývoji českého ženského hnutí od 60. let 19. století až do první světové války, Gabriela Dudeková z Historického ústavu SAV nastínila právní a společenské postavení žen v období první republiky, přičemž srovnala situaci v českých zemích a na Slovensku, a Jana Burešová z Filozofické fakulty univerzity Palackého v Olomouci přiblížila rozdílné pohledy na společenskou realitu po roce 1918 z pohledu katolických a liberálně orientovaných ženských spolků. Odpolední blok uzavřel referát Natali Stegmannové z Univerzity v Tübingenu, která blíže pojednala o problematice sociálního zákonodárství v ČSR na příkladu péče o legionáře a válečné poškozence.

Druhý odpolední blok nesl název Transformace "srdcí a hlav". V jeho úvodu se Ivan Šedivý z MÚA AV ČR pokusil pojednat 28. říjen 1918 a vznik Československa jako revoluční akt, který se však zároveň mísil s prvky samovolného rozpadu monarchie. Na příkladu dobového hesla Odrakouštět! pak přiblížil problematiku kontinuity a diskontinuity vývoje v počátečním období republiky se zvláštním zřetelem k personální situaci v resortu ministerstva obrany a vnitra. Následoval referát Jiřího Brabce z téhož pracoviště, který se vrátil do období první světové války a ve svém zamyšlení na téma Kultura a válka nastínil specifické postavení české kultury a umělecké tvorby v podmínkách válečné reality. Jednání prvního dne konference zakončilo vystoupení Michaely Markové z univerzity v Lipsku, která na příkladu pomníků a památníků v Československu po roce 1918 ukázala potřebu nových symbolů nově se formující československé společnosti. První den konference ukončil společenský večer a raut v Lannově vile.

Úterní dopolední blok Interpretace vzniku Československa zahájil Arnold Suppan z Ústavu východo­evropských dějin vídeňské univerzity, který přiblížil německo-rakouskou interpretaci a evokující počáteční diametrálně odlišné vnímání vzniku Československé a Rakouské republiky ve Vídni a v Praze, jež postupně pod tlakem okolností ustoupilo pragmatickému přístupu k realitě. Následující příspěvek Attily Póka z Historického ústavu Maďarské akademie věd, věnovaný maďarským interpretacím založení Československa, shrnul hlavní motivy maďarské vědecké a politické argumentace meziválečného období, podle níž vznik Československa zásadním způsobem narušil organickou jednotu karpatské kotliny spočívající na civilizační roli rozvinuté maďarské kultury. Současně upozornil, že novější maďarská historiografie tato tradovaná schémata opouští. Antoine Marés z Centra soudobých středoevropských dějin na pařížské Sorbonně analyzoval francouzský pohled na vznik Československa. Rozhodujícím faktorem francouzské podpory československé věci byly podle něho v prvé řadě strategické motivy, doplněné o dlouhodobější "ideologickou konvergenci" mezi Čechy a Francouzi a francouzskou sebereflexí jako národa přinášejícího v rámci odkazu Velké francouzské revoluce svobodu národům ostatním; tato příznivá východiska vzájemných vztahů však nedokázala koncem třicátých let zabránit jejich degradaci. Zatímco předchozí referáty byly věnovány interpretacím vzniku Československa z pohledu zemí ­významně dotčených rokem 1918, věnoval se Maciej Górny z Polské akademie věd marxistickým interpretacím vzniku Československa, Polska a dalších států bývalého východního bloku, jejichž ústředním bodem byla interpretace roku 1918 ve střední Evropě jako přímého důsledku ruské bolševické revoluce v říjnu 1918.

V rámci následující sekce Geografické a chronologické komparace byly předneseny celkem čtyři referáty. V prvním z nich, nazvaném Modely a státníci střední Evropy po první světové válce, vyšla Eva Broklová z MÚA AV ČR ze srovnání meziválečných československých a německých prezidentů a svoji komparaci shrnula v tezi, že demokratické instituty a principy nejsou samy o sobě zárukou demokracie, pokud je politici nenaplní přiměřeným obsahem. Příspěvek Dušana Kováče z Historického ústavu SAV 1918: Začátek, anebo konec? označil změny roku 1918 ve střední Evropě za radikální transformaci, která se prosadila po neúspěchu transformace "po malých dávkách", nicméně nevedla k dlouhodobější stabilitě regionu, a to ani v masarykovské podobě prvotní dezintegrace a následné integrace na demokratickém a humanistickém základě. Po polední přestávce pokračoval blok referátem Petra Pitharta Srovnání transformací a jejich prožitků po roce 1918 a 1989, konstatujícím řadu paralel mezi převraty let 1918 a 1989 – ať už v nepřipravenosti široké veřejnosti na obě změny či v nízké rezonanci myšlenek T. G. Masaryka, respektive českého disentu ve společnosti před zlomovými roky. Podobný byl podle referenta i průběh prožitku obou převratů a jejich forma, a to především proto, že jsme se o ně nezasloužili. Příspěvek Lothara Höbelta z Ústavu východoevropských dějin vídeňské univerzity se zaměřil na komparaci ústavního a politického vývoje v Československu a Rakousku po roce 1918. Upozornil na to, že pojem "odrakouštění" lze smyslu­plně použít i na rakouskou první republiku a že ze srovnání ústav, role parlamentů i stranickopolitických systémů obou nástupnických států dokonce vyplývá, že Československo v mnoha ohledech na monarchii navazovalo silněji než rakouská první republika.

Poslední blok byl věnován souhrnnému tématu Vznik Československa a historická paměť, historické vědomí a povědomí. Referát Dagmary Hájkové a Vratislava Doubka z MÚA AV ČR Komemorace 28. října zachytil proměny obsahu tohoto státního svátku od první ČSR po naši přítomnost. K témuž tématu obrátil pozornost i následující příspěvek Jana Randáka z Ústavu českých dějin FF UK sledující oficiální interpretaci 28. října v éře normalizace a na počátku 90. let. K problematice formování kolektivní paměti prvních generací občanů československého státu přispěla Doubravka Olšáková z MÚA AV ČR analýzou beletrizované prvorepublikové učebnice vlastivědy Za naším domovem, která zprostředkovala nejmladším generacím pojem (československé) vlasti, a jejím srovnáním s francouzskou knihou Le tour de France par deux enfants, jež ji inspirovala. V posledním referátu se Rudolf Jaworski z Oddělení východoevropských dějin univerzity v Kielu zaměřil na Alegorie vzniku ČSR v podobě ženských postav zobrazujících založení nového státu s důrazem na jeho mírový a demokratický charakter i s odkazem na jeho historické tradice.

V závěrečném slově zhodnotil Ivan Šedivý bohatý program konference, její přínos i podněty v mimořádně živé diskusi a poděkoval všem účastníkům za tvůrčí atmosféru, kterou zde společně vytvořili. Konstatoval, že konference byla důstojným, neformálním a v mnohém netradičním příspěvkem české a evropské vědy k nadcházejícímu 90. výročí rozpadu Rakousko-Uherska, vzniku Československa a dalších nástupnických států.

Ota Konrád, Michal Pehr, Josef Tomeš a Richard Vašek,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.