Krematorium

Nakladatelství Artefactum Ústavu dějin umění AV ČR vydalo publikaci Markéty Svobodové Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století. Ideové, stavební a typologické proměny. Kniha vychází jako druhý svazek monografické řady Epigraphica & Sepulcralia, kterou založil dr. Jiří Roháček.

Centrem zájmu autorky je historie a ideový obsah architektonického typu krematoria a jeho prezentace v širších historických souvislostech. Text tak představuje první komplexnější pohled na problematiku vznikání krematorií a kremačního hnutí v českých zemích od konce 19. století do počátku 21. století v kontextu procesu sekularizace společnosti.
Publikace s bohatým doprovodným ilustračním materiálem sleduje v jednotlivých, logicky sestavených kapitolách krematoria jako novodobý stavební typ, jehož vznik souvisel s prosazováním občanských nekonfesijních práv. První projekty iniciovaly společnosti ustanovené za účelem šíření pohřbívání žehem, které přímo vycházely nebo navazovaly na činnost jiných spolků nebo organizací propagujících sekularizaci společnosti. Autorka poukazuje na vzájemnou provázanost mezi kremačními spolky a novostavbami z první poloviny 20. století, která se u staveb projevila především v symbolické rovině, neboť existenciální nejistota z novodobého pohřbívání byla překonávána ideologickým programem.
Koncepce vnitřního architektonického prostoru se vyvinula ze tří tradičních typů: antického chrámu, jednolodní baziliky a centrální sakrální stavby.
V knize nalezneme práce od významných českých i německých architektů – Rudolfa Bitzana, Pavla Janáka, Vlastislava Hofmana, Bedřicha Feuersteina, Hanuše Zápala, Ernsta Wiesnera nebo Ericha Langhammera.
Historický úvod objasňuje vznik kremačního hnutí na českém území v kontextu evropského vývoje. Zdůrazňuje roli významných osobností, které se o rozšíření pohřbu žehem u nás zasloužily, jako například městský hygienik dr. Jindřich Záhoř, cestovatel a mecenáš Vojtěch Náprstek, městský inženýr a projektant řady sokolských sletišť Ludvík Čížek, mostní stavitel a městský stavební rada Václav Mencl či divadelní režisér Jaroslav Kvapil. Text se rovněž věnuje provázanosti kremačního hnutí s bezvěreckou organizací Volná myšlenka nebo se sokolským hnutím.
Podstatnou součástí přehledně členěné knihy je katalog jednotlivých staveb, rozdělený na období prvních realizací krematorií v Čechách, meziválečnou dobu, stavby po roce 1948 a dobu po roce 1990. Texty u jednotlivých staveb objasňují jak historii vzniku, tak i konkrétní umělecké vlivy a ideje, které působily na koncepty jednotlivých krematorií. Na vybraných objektech po roce 1948 autorka sleduje nejen ideologicko-politickou rovinu jejich vzniku, ale také individuální přínos architektů (J. K. Říha, Ivo Klimeš, Jiří Čančík, Jiří Louda atd.) k vývoji daného typu.
Obsah knihy dokazuje, že si překvapivě progresivní architektura krematorií, často spíše přirozeně skrytá a doposud českou historií umění víceméně opomíjená, byla schopna, i v letech ne zcela příznivých architektonické tvorbě, udržet osobitost a výrazovou čistotu.
Publikaci provází kvalitní historická dokumentace a nepřehlédnutelné fotografie Martiny Novozámské.

LUDMILA HŮRKOVÁ,
Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.