Arnold Jirásek

(1887–1960)

Český lékař, chirurg a popularizátor medicíny Arnold Jirásek se narodil 3. července 1887 v Praze. V letošním roce si 28. července připomínáme padesáté výročí jeho úmrtí.



Po maturitě na akademickém gymnáziu v roce 1905 začal Arnold Jirásek studovat pražskou lékařskou fakultu, doktorem lékařských věd se stal v roce 1910. Po studiích působil na interní klinice prof. Josefa Thomayera – s mezidobím jednoroční vojenské služby v Korutanech a Haliči. Byl žákem jednoho ze zakladatelů české chirurgie Otakara Kukuly. Jako válečný chirurg pomocné výpravy českých lékařů se zúčastnil balkánských válek v letech 1912–1913, konkrétně působil pod vedením dr. Rychlíka v Černé Hoře a v Srbsku. Během první světové války působil na ruské frontě u chirurgické skupiny prof. Zahradníčka v Cholmu, od července 1917 byl velitelem III. chirurgické skupiny prof. Kukuly ve Feltre na italském bojišti, odkud se vrátil v listopadu 1918 do vlasti. Zde se v lednu 1919 stal asistentem I. chirurgické kliniky profesora Kukuly a dne 20. prosince 1923 se habilitoval ze všeobecné a speciální patologie a terapie nemocí chirurgických.

V roce 1926 byl na doporučení prof. Rudolfa Jedličky jmenován řádným profesorem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a zároveň přednostou I. chirurgické kliniky LF UK, kterým zůstal až do roku 1958. V letech 1935–1951 byl přednostou Ústavu pro válečnou chirurgii, o jehož založení se významně zasloužil. Od roku 1951 vedl Chirurgickou katedru Lékařské fakulty UK. O pět let později se stal ředitelem Laboratoře pro chirurgickou patologickou fyziologii ČSAV, která byla v roce 1960 reorganizována a převedena do Laboratoře pro úrazovou neurochirurgii ČSAV a MŠK.

V roce 1939 se Arnold Jirásek oženil se svou dlouholetou kolegyní a známou oční lékařkou Amálií Kreidlovou; jejich manželství však zůstalo bezdětné.

Arnold Jirásek neomezoval svou působnost jen na kliniku. Snažil se poznat i metody práce v jiných nemocnicích, zcestoval téměř celou Evropu. Byl neuvěřitelně činorodý člověk, jenž zastával množství funkcí, které vyplývaly jak z jeho vlastní odborné činnosti, tak i z členství ve vědeckých a odborných společnostech a institucích domácích i zahraničních.

Účastnil se mnoha domácích i zahraničních sjezdů a kongresů, z nichž jmenujme sjezdy Mezinárodní chirurgické společnosti v roce 1926 v Londýně, 1929 ve Varšavě, 1932 v Madridu, 1936 v Káhiře, 1956 v Kodani, 1957 v Mexiku a 1959 v Mnichově. V letech 1938 a 1947 byl na pozvání Rockefellerovy nadace ve Spojených státech amerických.

Arnold Jirásek se stal též členem Státní zdravotní rady ministerstva zdravotnictví, Poradenského ošetřovatelského sboru, výboru Československé společnosti chirurgicko-gynekologické, výboru Spolku lékařů českých, mimořádným a posléze řádným členem České akademie věd a umění, od roku 1954 akademikem Československé akademie věd, členem zdravotního výboru Malé dohody, spoluzakladatelem a prvním prezidentem International College of Surgeons, generálním sekretářem československého národního výboru Všeslovanského lékařského svazu, čs. delegátem a místopředsedou Mezinárodní chirurgické společnosti.

Předsedal mnoha významným domácím institucím, jako např. Československé chirurgické společnosti, Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně, Společnosti československých nemocnic či Lékařské sekci Společnosti pro hospodářské a kulturní styky se SSSR. Byl také prezidentem Lékařské komory pro Čechy, zakladatelem a hlavním redaktorem časopisu Rozhledy v chirurgii.

Arnold Jirásek patřil k nejvýznamnějším osobnostem a reprezentantům lékařského stavu u nás. Zabýval se chirurgií v celém jejím rozsahu, ovlivnil zejména vývoj břišní chirurgie, chirurgie sportovních poranění, léčení zlomenin a byl průkopníkem české neurochirurgie. Věnoval se i organizaci ošetřovatelství a zdravotnictví, popularizaci a historii medicíny. Vychoval mnoho vynikajících žáků. Mezi jeho hlavní díla patří Některé kapitoly z chirurgie srdeční (1929), Kapitoly o poranění kolena (1930), Chirurgie sympatiku (1930), Náhlé příhody břišní (1939), monografie Eduard Albert (1941), Poranění měkkého kolena (1945), Válečná chirurgie (s J. Lichtenbergem, 1950), Česká a slovenská chirurgie v letech 1898–1945 (1956), Náhlá střevní neprůchodnost (1956), Chirurgie bolesti (1961).

VLASTA MÁDLOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.