Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Planetární meze

Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR společně s Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy uspořádaly 27. dubna 2010 mimořádně poutavou přednášku Johana Rockströma – Planetary boundaries: A safe operating space for humanity. Johan Rockström je profesorem managementu přírodních zdrojů na Stockholm University, kde je rovněž výkonným ředitelem Stockholm Environmental Institute a Stockholm Resilience Centre. Dlouhodobě se věnuje výzkumu v rozvojových zemích; publikoval na 40 odborných článků z oblasti managementu vodních zdrojů, rozvoje zemědělství, životního prostředí, systémového výzkumu a resilience.

09_2.jpg
Foto: © Gabriela Adámková, Akademický bulletin
Johan Rockström ze stockholmské univerzity představil koncept „planetárních mezí“.

Seminář zahájil prof. Bedřich Moldan z Centra pro otázky životního prostředí UK, který také zasedání moderoval. Profesor J. Rockström poté představil koncept „planetárních mezí“ určujících bezpečný prostor pro lidské činnosti bez rizika ohrožení funkčnosti biogeofyzikálních systémů, jež jsou pro existenci člověka nezbytně důležité. S týmem spolupracovníků identifikovali devět takových planetárních systémů, u nichž by překročení stanovených mezí mělo pro lidstvo devastující dopady.

V historickém pohledu se ukazuje, že Země prošla obdobími velkých (dnes bychom řekli environmentálních) změn. V posledních přibližně 10 000 letech – v období holocénu – však byly podmínky velmi stabilní. Antropologové, historici či ekonomové by toto období popsali jako éru vzestupu (růstu) a rozvoje lidské civilizace. V průběhu holocénu se uskutečnilo mnoho změn, které v naprosté většině způsobily přírodní vlivy, přičemž kapacita planetárních systémů byla schopna tyto změny regulovat. Právě stálost či stabilita těchto podmínek umožnila rozvoj lidské civilizace. Obvyklost teplot, dostupnost pitné vody i biogeochemické cykly – to vše zůstávalo v relativně úzkém rozpětí hodnot. Tyto příznivé podmínky ovšem v současnosti ohrožuje dominance člověka na Zemi. Pro současné období – počínaje průmyslovou revolucí – se proto ujal termín antropocén. Charakteristickými znaky antropocénu jsou především lidská závis­lost na fosilních palivech a industrializovaná forma zemědělství. Lidské aktivity dosáhly takového rozsahu a intenzity, že zátěž prostředí vychyluje podmínky na Zemi ze stabilního stavu dosaženého v holocénu.

09_1.jpg
Zelený středový kruh symbolizuje bezpečné limity pro devět identifikovaných planetárních systémů a procesů. Červené výseče ukazují odhadnuté polohy veličin, pro které byly prováděny výpočty. Podle propočtů týmu prof. Rockströma již byly planetární meze překročeny v případě biodiverzity (resp. ztráty biodiverzity), cyklu dusíku a klimatického systému. Mezi kriticky ohrožené planetární systémy nebo procesy patří dále okyselování oceánů, cyklus fosforu, užívání sladké vody, změny a využití území a stratosférická ozonová vrstva. Výpočty se zatím dělají pro oblast chemické kontaminace a zátěž atmosféry aerosoly.

Vychýlení nebo překročení mezí může způsobit nevratné nebo náhlé změny podmínek prostředí, které povedou ke stavu méně příznivému (až s možnými katastrofickými důsledky) pro lidský rozvoj ve velkých oblastech naší planety.
Podle prof. J. Rockströma může zkoumání a stanovení planetárních mezí ještě zabránit, aby lidstvo svou činností způsobilo na životním prostředí nepřijatelnou škodu. Tyto meze jsou spojeny s existencí biogeofyzikálních (přírodních) systémů. Většina těchto systémů reaguje na stres odezvou s nelineárním průběhem, která je velmi citlivá v oblasti tzv. prahových hodnot. Velkým otazníkem dosud byly a jsou právě tyto prahové či kritické hodnoty; ne pro všechny systémy či procesy je lze (s jistotou) stanovit, navíc jsou vzájemně propojeny – překročení mezí a narušení resilience jednoho systému (např. degradace půdy) může snížit odolnost vůči stresu jiného systému, a tak zvýšit riziko, že tyto meze budou překročeny i tam (např. klimatický systém). Koncept planetárních mezí se pokouší stanovit bezpečné limity, tj. takové rozpětí hodnot vybraných klíčových veličin v hlavních přírodních systémech a procesech, které zajistí, aby i prahové či kritické hodnoty nebyly překročeny. Propočty převádějí tyto meze ze sféry tušení a kvalitativních vyjádření na hodnoty konkrétní a kvantifikovatelné.

Shrnutí hlavních poznatků a závěrů naleznete v článku A safe operating space for humanity publikovaném v Nature (Vol. 461/24 Sept. 2009); Metodiku výpočtu překročení planetárních mezí v článku publikovaném v Ecology and Society 14(2):32. Podnětné komentáře k tomuto konceptu od významných vědců vizte na diskusním fóru http://tinyurl.com/boundariesblog.

TOMÁŠ HÁK a BEDŘICH MOLDAN,
Centrum pro otázky životního prostředí
Univerzity Karlovy