ARCHIV oficiálního časopisu AV ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2016  > květen  > Událost

Akademická diplomacie v globální éře

MARINA HUŽVÁROVÁ

07_1.jpg

Mezinárodní konference „Overcoming Global Threats: Enhancing Intercultural Dialogue, Stability and Peace“ se uskutečnila v rámci výzkumného programu Strategie AV21 „Globální konflikty a lokální souvislosti“, který koordinuje doc. Marek Hrubec se zapojením Sociologického, Filosofického, Orientálního a dalších ústavů AV ČR. Akci pořádala Akademie věd ČR ve spolupráci s desítkami velvyslanců z evropských a muslimských zemí a pod záštitou ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka. Ministr poznamenal, že se akce v České republice konala vůbec poprvé a také poprvé ve střední Evropě. První den, 13. dubna 2016, ji hostilo sídlo Akademie věd ČR na Národní třídě, následující, 14. 4., Ministerstvo zahraničních věcí v Černínském paláci.

07_1.jpg
Fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin – FOTOGALERIE
Zleva: Marek Hrubec z Centra globálních studií FLÚ AV ČR, ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek a předseda AV ČR Jiří Drahoš


„Vědci přinášejí analýzy a myšlenky v teoretické rovině; politici na nich mohou stavět praktické návrhy. A právě proto se podobné debaty konají,“ zaznělo v závěru dvoudenní konference o globálních hrozbách. Bez ohledu na rozdílnost kultur se debatující v Akademii věd a Ministerstvu zahraničních věcí ČR shodli, že v globalizovaném světě se terorismus a násilí týká skutečně všech. Po hutném celodenním programu v Akademii si pro vystoupení v Černínském paláci připravili vedoucí jednotlivých panelů stručná shrnutí, čemu se mluvčí předchozího dne věnovali. Právě role Akademie věd ČR v této první debatě svého druhu v naší zemi byla ceněna, neboť Akademie není svázána diplomatickými protokoly. Zda se dá věřit, že konferenční téma dosáhne dál než za pouhá diplomatická pokývání přítomných velvyslanců nebo jak lze chápat pojem Academic Diplomacy, jsme se tázali hlavního organizátora akce, doc. Marka Hrubce.

07_1.jpg

Během konference často zazníval poměrně nový termín „Academic Diplomacy“. Co by si pod tím měl běžný čtenář představit?
Akademická diplomacie je podobná práci velvyslanců, ale zaměřuje se na využití poznatků a působení vědy. Proto se jí někdy říká také vědecká diplomacie. Rozšiřuje se především v posledních desetiletích, tedy v globální době, kdy kvůli zvýšené míře transnacionální komunikace, dopravy, ekonomiky, politiky či kultury narůstá nejen příležitost vzájemně výhodné transnacionální kooperace, ale také míra různých konfliktů mezi jednotlivými zeměmi a oblastmi světa. V situaci kulturních sporů, válek a teroristických útoků je vyjednávací práce diplomatů pochopitelně třeba více než jindy.
Především velké země se často dostávají do různých kontaktů a sporů, tudíž jsou průkopníky akademické diplomacie, která se však realizuje ve stále více zemích světa. Také česká vláda snad bude s vědeckou diplomacií počítat, jak tomu nasvědčuje Národní politika výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016–2020, která byla schválena letos v únoru a v níž se tento termín také vyskytuje.

V jakém smyslu lze vědeckou diplomacii v rámci nové vědní politiky chápat?
Je dobré rozlišit několik aspektů akademické diplomacie. Vlády a jejich zástupci, a také některé vědecké instituce, se zabývají spíše administrativním aspektem akademické diplomacie, kdy jde například o mapování činnosti jednotlivých zahraničních vědeckých pracovišť a o institucionalizaci mezinárodní vědecké spolupráce s nimi, a to často pomocí zahraničních vlád. Zatímco my jakožto vědci se zaměřujeme především na obsahový aspekt a také na pohled, který se zabývá utvářením a rozvíjením vědeckých a diplomatických networků. Co se týče cílových skupin, na něž se ve vědecké diplomacii koncentrujeme, cílíme na dvě: na zahraniční diplomaty, politiky a jiné akademické diplomaty a na zahraniční veřejnost, i když se někdy pracuje i s domácími skupinami osob, včetně médií. V prvním případě se pokoušíme přispět diplomacii vědeckými poznatky a také zprostředkováním a zastupováním při jednáních v případech, kdy spolu politici a diplomaté z různých zemí kvůli konfliktům příliš mluvit nemohou. V případě druhém můžeme ve svém zaměření na občany zařadit vědeckou diplomacii do širší kategorie diplomacie veřejné, která je na rozdíl od klasické kabinetní diplomacie velvyslanců otevřená širší veřejnosti.

07_1.jpg
Theodosius A. Hanna během přednášky

Na konferenci jste se snažili zahrnout obě sféry – máte pocit, že se to podařilo?
Žádná akce samozřejmě nemůže pokrýt všechny účely. Cílem konference byla komunikace českých a zahraničních vědců jednak se zahraničními velvyslanci a jejich prostřednictvím částečně s jejich politickými reprezentacemi a tamní veřejností, jednak s některými skupinami české veřejnosti, především s novináři. Snahou bylo přispět vědeckými poznatky k obohacení diplomatické a novinářské sféry a pomoci s překonáváním nedorozumění a konfliktů, které se projevují v kulturní, společenské, politické i vojenské oblasti. V našem případě jsme se zaměřovali na vztahy mezi evropskými a muslimskými zeměmi a regiony, především s ohledem na války, terorismus, xenofobii a naopak s ohledem na možnosti spravedlnosti, stability a interkulturního dialogu.
Migrační vlna v posledním období téma vyhrotila a přítomnost utečenců v evropských ulicích ho učinila každodenně viditelným i běžným občanům, i když v České republice spíše prostřednictvím médií, protože sem v porovnání s jinými zeměmi mnoho migrantů nepřišlo. Téma zmíněných kulturních a válečných konfliktů je v současnosti velmi důležité také proto, že v globální době nežijeme v izolaci. Ani Česká republika nestojí stranou.

Nakolik se dá věřit, že konferenční téma dosáhne dál než za pouhá diplomatická pokývání přítomných diplomatů?
Člověk si jistě nemůže dělat iluze, ale už jen počty přítomných ambasadorů vedly dál za pouhé pokyvování. Ze 150 účastníků konference bylo 35 velvyslanců z evropských a muslimských zemí, což už z definice odlišných zájmů jednotlivých zemí přinášelo jisté napětí, naštěstí napětí kultivované, i když s občasným jiskřením. Z EU se zúčastnili například velvyslanci Francie či Slovenska, z muslimských zemí například z Turecka, Egypta či Maroka.
Velvyslanci se radili ve svých zemích při přípravě konference a po akci referovali doma na ministerstvech zahraničí a dalších institucích. Organizaci konference jsme navíc časově překrývali se světovým zasedáním Organizace islámské spolupráce (jež sdružuje 57 zemí s celkovým počtem obyvatelstva kolem 1,5 miliardy lidí), která se v té době konala v Istanbulu, takže jsme s účastníky u nás měli snahu komunikovat výsledky naší akce na dálku s účastníky tamního tureckého zasedání. Cenné je ovšem i určité rozvinutí vzájemných vztahů mezi velvyslanci z evropských a muslimských zemí a také mezi ambasádami a českými vědci a jejich institucemi.
Další pokračování se bude konat v tureckém Istanbulu, posléze v marockém Fesu atd. Výsledek je však třeba přijmout se skromností. Zasadili jsme kamínek do mozaiky, učinili první krok, který bude následován dalšími v jiných zemích.

07_1.jpg
Souriya Otmani

Taková jednání by se přeci jen měla vést na úrovni hlav států, ale i tak šlo o první krok. Lze doufat, že se podařilo postoupit alespoň o krok dál?
Samozřejmě je třeba, aby se v této věci jednání vedla na nejvyšší úrovni premiérů, prezidentů, ministrů a také zpravodajských služeb, což se už dlouho děje, ale když je situace složitá a obtížně řešitelná a nestačí na ni tyto standardní přístupy, nastupují ve větší míře diplomaté, včetně akademické diplomacie. Zvláště, když se nedaří zvládat příčiny a následky válek, je třeba další jednání a intenzivnější zapojení vědeckých analýz. Ale také v situacích, které nejsou politicky či válečně vypjaté, je akademická diplomacie cenná pro zkvalitnění velvyslanecké diplomacie a veřejné diskuse. V těchto bodech jsme se pokusili přispět svým dílem.

Za sebe jsem nejvíce ocenila marockou velvyslankyni Souriyu Otmani. Kdo nejvíce zaujal vás?
Velvyslankyně Maroka mě zaujala také. Její komunikační a vyjednávací schopnosti jsou zřejmé. Z hlediska obsahu prosazuje i pro malé země rovnocenný mezinárodní a interkulturní dialog v návaznosti na principy OSN. Navíc je důležité, že muslimské země zastupuje v některých případech žena, což si ona dobře uvědomuje a podporuje takové přístupy ve své činnosti, včetně naší konference.
Důležitá byla i spolupráce s velvyslancem Turecka, neboť tato země v současnosti hraje díky strategické geografické poloze důležitou roli v jednání Evropské unie o řešení migrační vlny. Musím říct, že mě velvyslanec potěšil tím, že vícekrát jednal nad rámec očekávání běžné reprezentace současných přístupů své země a pomohl nám zvládat napětí mezi velvyslanci některých zemí a také mezi nimi a některými vědci.
Nicméně se v několika jiných případech ukázaly také limity, ať už v oblasti osobních schopností nějakého diplomata nebo v míře ochoty jeho autoritářštější země kooperovat.

07_1.jpg
Asma Lamrabet (uprostřed)

Podle čeho jste vybírali účastníky konference?
Chtěli jsme mít zastoupení vědců, kteří by reprezentovali evropské perspektivy, a osobností a vědců, kteří by reprezentovali perspektivy muslimské. Jednotlivé ambasády učinily mnoho práce v této záležitosti. Přednášející byli například z Libanonu, Ázerbájdžánu, Malajsie, Jeruzaléma a dalších míst, samozřejmě včetně vědců z našich organizujících institucí Akademie věd, tedy z Centra globálních studií při Filosofickém ústavu a z Orientálního ústavu. Zmínil bych například prof. Burhana Köroglu, ředitele Centra pro studium civilizací na Univerzitě Bahcesehir University v Istanbulu, nebo prof. Asmae Lamrabet z Muslimského vědeckého sdružení z Maroka.
Od přednášejících jsme očekávali, že budou schopni analyzovat současná kulturní, politická či válečná napětí především v muslimských zemích kolem Evropy a budou schopni formulovat aspekty dialogu mezi kulturami. Interkulturní dialog, včetně dialogu interreligiózního, se zaměřil například na rozbory sporu o roli náboženství ve veřejném prostoru, která je jinak pojímána v evropské (především sekulární) politice a v evropském veřejném prostoru a jinak v muslimském kontextu.
Z vědců jsme zatím na konferenci přizvali filozofy, sociology, politology, specialisty na islámské země či kulturní studia, ale v budoucnu se chystáme zapojit také přírodní vědy, protože pro řešení válečných konfliktů a terorismu je zapotřebí rovněž znalostí o chemických či biologických procesech.

Předpokládám, že zorganizovat takovou akci muselo být velmi náročné. Jak dlouho jste ji připravovali?
Podobné, i když menší akce s velvyslanci jsme pořádali od založení Centra globálních studií v roce 2006. Konkrétní aktivity však vždy vyžadují realizaci ve správný čas, do jisté míry je to tedy věcí vývoje daného regionu v jistém období. V případě naší poslední konference to byly války v půlměsíci kolem Evropy a jejich důsledky ve formě zhroucení jednotlivých států, drastických podmínek pro život, migrace a dalších problémů. Za této situace řada muslimských i evropských velvyslanectví, Ministerstvo zahraničí i my jsme měli zájem o uspořádání takovéto akce, jejíž příprava trvala dlouhé měsíce.
Doufejme, že jsme aplikací našich vědeckých poznatků při vyjednávání během přípravy akce a pak realizací samotné konference alespoň částečně přispěli k většímu vzájemnému porozumění mezi vědci a velvyslanci a k mapování potenciální kosmopolitní trajektorie pro odstraňování globálních konfliktů. Budeme v tom pokračovat.

07_1.jpg
Zleva: ředitel odboru Blízkého Východu Pavel Klucký (MZV), Marek Hrubec (CGS FLÚ AV ČR), náměstek ministra zahraničí Jakub Kulhánek (MZV), velvyslanec Ahmed N. Bigali (Turecko), Burhan Köroglu (Univerzita Bahcesehir, Istanbul) a Ondřej Beránek (OÚ AV ČR)
FOTOGALERIE z Černínského paláce