English
Problematika kůrovcovitých a jejich periodicky se opakujících přemnožení je předmětem zájmu lesníků a biologů již několik století, což je na první pohled zřejmé nejen ze samotných letopočtů v záhlaví, ale i počtu otištěných studií a knih. Přesto však nalezneme četné aspekty životního cyklu a bionomie kůrovců, které se donedávna nestudovaly vůbec, ačkoli jejich význam pro ochranu lesa je značný.
Na snímku v pozadí jsou lýkožrouti označení jemným fluroescenčním práškovým barvivem, které je na kutikule snadno detekovatelné po nasvícení zvláštní diodou i ve velmi malém množství a jež jsme používali v mark-recapture experimentech při studiu doletové vzdálenosti l. smrkového na Šumavě.
Zejména ekofyziologické aspekty (přizpůsobení obývanému prostředí) představovaly do nedávné doby téma téměř opomenuté. Relevantní zdroje informací o přezimování, případně ustávání aktivity na konci vegetační sezony by se dalo i u lýkožrouta smrkového, který je z hospodářsky významných druhů prostudován nejlépe, spočítat na prstech jedné ruky. Za této situace jsme začali pracovat nejprve na výzkumu lýkožrouta smrkového, později lýkožrouta lesklého a koncem roku 2014 i l. severského.
Nebezpečné sestry
Přezimující lýkožrout severský uvnitř požerku
Fenomén tzv. sesterských přerojení či pokolení se vyskytuje u mnoha druhů kůrovcovitých brouků a není proto překvapením, že se s ním setkáváme i u lýkožrouta smrkového a severského. Termín sesterské přerojení označuje, že oplozená samice naklade první snůšku vajíček v místě, kde došlo k páření. Poté musí doplnit zásoby energie intenzivním, tzv. regeneračním žírem a pokračuje v kladení, aniž by se nutně musela znovu pářit. Pokud je původně napadený strom plně obsazen, samice vyletují, napadají další stromy v okolí a zakládají tak sesterská pokolení. Přerojení se navíc může opakovat i třikrát a minimálně první dvě prodělává významné procento samic (podle našich dat až 100 % v prvním a 90 % ve druhém), což škody na porostech dále násobí. Neklesá ani počet vykladených vajíček a svým potenciálem je tedy výkon sesterské samice srovnatelný s běžným rojením. Výjimkou je pouze třetí přerojení připadající na konec léta, kdy jsou již brouci ovlivněni zkracujícím se dnem a postupným nástupem imaginální diapauzy, tedy stavu, v němž přečkávají zimu.
V závislosti na průběhu počasí může k přeletům sesterských samic dojít již dva týdny po napadení prvních stromů, což podtrhuje význam pro ochranu lesa, zejména ohledně včasného odvozu napadeného materiálu z porostu, pokud to provozní podmínky dovolují. Odvoz či asanace v pozdějším termínu totiž eliminuje jen vyvíjející se dceřinou generaci lýkožroutů, neboť rodičovské samice napadený strom již opustily.
Jistou pozoruhodnost představuje fakt, že sesterská přerojení podrobně studoval již v padesátých letech minulého století český entomolog doc. Vladislav Martinek, a to dokonce s využitím na svou dobu velmi pokrokových metod. Bohužel jeho výsledky upadly na dlouhou dobu v zapomnění a nedostalo se jim zaslouženého mezinárodního ohlasu. Díky spolupráci s Lesním závodem Boubín (Lesy ČR, s. p.) se podařilo v letech 2011–2013 jeho studii zopakovat, přičemž porovnání získaných výsledků přineslo zajímavé informace o vlivu změn klimatu a prodlužování vegetační sezony na populační dynamiku hmyzu. U lýkožrouta smrkového jsme tak například opakovaně pozorovali o jedno až dvě sesterská pokolení více, než tomu bylo na sklonku padesátých let minulého století ve stejných nadmořských výškách.
Škodí jen ten, kdo létá
Na jaře můžeme často pozorovat lýkožrouty, kteří se již chystají vylétnout a doslova vyhlížejí příznivé počasí.
Neméně pozoruhodné jsou i výsledky studií zaměřených na přezimování kůrovců. Zde jsme výzkum zahájili sledováním ukončování letové a reprodukční aktivity na sklonku vegetační sezony. Podařilo se nám prokázat, že zhruba od poloviny srpna, kdy se den zkracuje na cca 14,5 hodiny, dochází u lýkožroutů smrkových a severských k postupnému útlumu létací svaloviny, takže od počátku září je schopna letu již jen minoritní část populace a po polovině září jen skutečně ojedinělí dospělci. Tato informace poměrně dobře zapadá do kontextu dlouholetého terénního sledování, z něhož je zřejmé, že rozsáhlejší letové aktivity jsou u lýkožroutů na konci srpna či počátkem září schopni jen ojedinělí jedinci. Poměrně překvapujícím zjištěním bylo, že vysoká teplota, ač může proces atrofie svaloviny do jisté míry zpomalit, nevyvolá četnější rojení koncem vegetační sezony. Z pohledu praktických lesníků lze ukončit kontroly funkčnosti odchytových zařízení na kůrovce podstatně dříve než koncem září, což je termín stanovený relevantními předpisy. Tím se uspoří nejen pracovní kapacity, ale také finanční prostředky, například za výměny odparníků ve feromonových lapačích.
Zabíjí teplo i chlad
Lýkožrout severský a závrt – otvor, jímž pronikají brouci pod kůru smrků.
Další otázkou je průběh zimy a jeho vliv na úspěšnost přezimování kůrovců. I zde jsou výsledky poměrně překvapující, jelikož každý ze tří výše zmíněných druhů se s nepřízní počasí vyrovnává jinak a nelze tedy paušálně charakterizovat zimu, která by byla pro všechny jednoznačně výhodná či nevýhodná. Lýkožrouti smrkový a lesklý přežívají bez problémů teploty hluboko pod bodem mrazu a ani několik dní trvající teploty kolem –30 °C nezpůsobí zvýšenou mortalitu. Lýkožrout lesklý dokonce toleruje zmrznutí, často můžeme narazit na jedince doslova obklopené krystalky ledu, kteří se však po zahřátí poměrně rychle aktivují. Problémy tak paradoxně může způsobit právě teplá zima, jelikož lýkožrouti rychleji vyčerpají energetické rezervy. Ztráty energie mohou sice brouci kompenzovat občasným žírem, ovšem zásoba lýka v místě zimování není nekonečná a úspěšnost přezimování se snižuje. Naproti tomu lýkožroutovi severskému chlad nesvědčí a již v teplotách nižších než –12 °C mortalita rychle narůstá. To velmi dobře kores-ponduje s terénním pozorováním, při kterém se zjistilo, že donedávna se l. severský vyskytoval výhradně v nadmořských výškách do 600 m n. m., i s faktem, že pro přezimování preferuje tento druh hrabanku v okolí napadených stromů. Kvůli vrstvě sněhu jsou tak přezimující dospělci od nízkých teplot velmi dobře izolováni. Tato skutečnost nabízí prostor pro praktické výstupy. Podle průběhu zimy lze například odhadnout riziko aktivity kůrovců v nastávajícím jarním období a upravit termíny odvozu napadeného materiálu káceného v průběhu podzimu a zimy ze skládek tak, aby bylo eliminováno riziko přerojení na jaře.
PETR DOLEŽAL,
Entomologický ústav BC AV ČR, v. v. i.
Laboratoř aplikované entomologie Entomologického ústavu BC AV ČR se dlouhodobě zabývá problematikou ekofyziologie hmyzích škůdců v lesnictví. Zvláště v posledních letech probíhá naše činnost v úzké spolupráci a za finanční podpory správců lesních porostů, z nichž lze především jmenovat státní podnik Lesy České republiky a Národní park Šumava. Mimo pokrytí aktuálních potřeb praktických lesníků je takto zajištěn i poměrně rychlý přenos zjištěných poznatků do praxe.