English
Tak se návštěvníkům výstavy „Sedm věží. Karel IV. pohledem akademiků (1316–2016)“ představuje panovník, který i po 700 letech od narození výraznou měrou ovlivňuje naše životy. Galerie Věda a umění v přízemí budovy Akademie věd na Národní třídě v Praze se proměnila v komplexně pojatý výstavní prostor členěný sedmi symbolickými věžemi představujícími určitý segment Karlova života a jeho uchopení několika generacemi vědců. Expozice poprvé přináší do prostor AV ČR v takovém rozsahu množství zapůjčených předmětů, jimž vévodí kopie sochy Karla IV. ze Staroměstské mostecké věže, poslední sochařský portrét panovníka před jeho smrtí. „Akademie věd zvažovala, jak přistoupit k výročí Karla IV., a rozhodla se pro badatelský způsob. Nechceme jen celebrovat a připomínat císaře Karla IV. a jeho dobu, ale také ukázat živý vzkaz vědecké práce. Tak je koncipovaná i tato výstava,“ uvedl na vernisáži místopředseda AV ČR dr. Pavel Baran. Jak jsme již informovali v předchozím čísle Akademického bulletinu, výstavu uspořádaly společně pracoviště Akademie věd: jmenovitě Filosofický ústav, Ústav dějin umění a Středisko společných činností. Na závěr ji doprovodil miniworkshop o tancích na dvoře Karla IV. Pomyslných sedm věží Karlova životaběhu, jak jej za uplynulých 700 let reflektovali akademici a během letošního dubna a května ukázala na měsíc Galerie Věda a umění, si podrobněji představíme na následujících stránkách.
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Malostranská věž
Zatímco první karlovská věž představuje panovníka ve výzkumných projektech Akademie věd, přičemž nehledá cíl v prezentaci hotových výsledků, nýbrž naopak usiluje o přiblížení stále živého procesu bádání, věž druhá nese portrét jedné z nejvýznamnějších postav středověké Evropy. Jak již to u velkých osobností bývá, jejich hodnocení podléhá individuálním hlediskům posuzovatelů, což platilo v minulosti stejně jako dnes. Už současníci Karla IV. kolísali mezi bezmeznou úctou a uznáním až k nevybíravému odsuzování a častování urážlivými příměry. V říši mu často vyčítali jeho přílišný zájem a péči o Čechy, jeho odpůrci ho někdy označovali za popského krále (rex clericorum) kvůli tomu, že jeho první volbu římským králem roku 1346 podpořili převážně duchovní kurfiřti. V domácím prostředí je však dodnes vnímán převážně jako dobrý Otec vlasti, který se zasloužil o rozvoj a vzestup českého království. Tomu odpovídá i jeho vítězství v anketě o „největšího“ Čecha nebo všechna dosavadní filmová zpracování jeho osobnosti.
Vlevo socha Karla IV.
Někdy bývá období vlády Karla IV. schematicky vnímáno velmi pozitivně, kdežto následná vláda Václava IV. a nástup husitství jako rozvrat a úpadek českých zemí. Dnes ale víme, že se první náznaky tzv. krize pozdně středověké společnosti objevily již během Karlovy vlády. Je otázkou, nakolik by se i tak schopný panovník, jakým Karel byl, dokázal vyrovnat se složitými politickými, náboženskými, společenskými a hospodářskými poměry, které čekaly střední Evropu na přelomu 14. a 15. století.
Právě na toto období se specializuje společné pracoviště Akademie věd a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy – Centrum medievistických studií. Výsledky publikuje ve vlastní neperiodické řadě Colloquia mediaevalia Pragensia, recenzovaném časopise Studia mediaevalia Bohemica a monografických titulech, mezi nimiž figurují i pramenné edice. Také odborníci z Filosofického ústavu AV ČR mají oddělení pro studium antického a středověkého myšlení, v němž rozvíjejí výzkum ve filozofii, logice a teologii v období od předsokratiků po raně novověkou scholastiku. Zaměřují se na excelentní mezinárodně propojený výzkum, ale také na službu národní kultuře a vzdělanosti prostřednictvím překladů a vystoupení určených veřejnosti. Badatelská skupina TransEd se dlouhodobě zabývá mj. výzkumem dědictví vlády Karla IV., konkrétně filozofickou a teologickou tradicí českých zemí ve středověku, zvláště na pražské univerzitě. Jde o výzkum myšlení Jana Husa, jeho předchůdců, kolegů i žáků.
Třetí věž symbolizuje Karla IV. jako zákonodárce, zakladatele a donátora. Mladý Lucemburk po nástupu na český trůn roku 1346 kladl stěžejní důraz na uspořádání právních poměrů v zemi. Ve vyspělých francouzských a italských oblastech se seznámil s hodnotou psaného práva a právních norem pro vládu, což hodlal velkou měrou využívat i v Čechách. Systematicky se snažil upevnit postavení zemí Koruny české tím, že potvrzoval starší privilegia, vydával nové dokumenty, prosazoval právní řád a fungující soudní systém. Přitom neopomenul budovat důstojnou panovnickou rezidenci a zřizoval instituce, které přispívaly k reprezentaci i ke zvýšení kulturní a hospodářské úrovně českých zemí. Roku 1356 byla na říšském sněmu v Norimberku vyhlášena tzv. Zlatá bula Karla IV., zákoník, který s obměnami platil v říšských oblastech až do roku 1806. Karel IV. buďto inicioval, nebo se podílel na desítkách založení nebo donací; nejznámější je pochopitelně založení Karlovy univerzity a Nového Města pražského (1348), výstavba Karlova mostu (1357), ale též mnoha klášterů a církevních ústavů (Emauzský klášter, augustiniánský klášter na Karlově, kostel Panny Marie Sněžné apod.). Není pochyb, že se Karel IV. všemožně snažil o povznesení Českého království, jež podle jeho vlastních slov v zakládacím privilegiu pražské univerzity „více než ostatní své hodnosti a državy zahrnujeme přízní a o jehož povýšení všemožně usilujeme“.
Před vchodem do budovy Akademie věd vyvolala rozruch velevážená návštěva o hmotnosti ve stovkách kilogramů. Už sám průchod do budovy nebyl jednoduchý, ale pořádným oříškem bylo zdolat s více než dva metry vysokou kopií sochy letos jubilujícího panovníka vstupní schodiště (fotoreportáž viz webové stránky AB). Původní socha vznikla v huti Petra Parléře pro Staroměstskou mosteckou věž kolem roku 1380.
Třetí věž představuje Historický ústav AV ČR, v němž od devadesátých let 20. století pokračuje ediční řada Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae – dovedena by být měla do konce vlády Karla IV., tedy do listopadu roku 1378. Na ni chronologicky bezprostředně navazují svazky regestáře pro dobu vlády Václava IV. Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. Obě ediční řady zpřístupňují medievistům všech oborů bohatství autentických pramenů uložených v našich archivech.
Výzkumný projekt oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR se zaměřil na zpracování a vydání pátého dílu kritické edice nejstaršího českého překladu bible z padesátých let 14. století Staročeská Bible drážďanská a olomoucká V/1: Izaiáš – Daniel; V/2: Ozeáš – 2. Makabejská. Český překlad bible vznikal během vlády Karla IV. a podíleli se na něm významní čeští teologové a kazatelé. Za impulz se považuje potřeba kulturní reprezentace Českého království a tzv. nová zbožnost, přičemž česká bible měla sloužit především jako vzdělávací četba pro kazatele a ženské klášterní řády.
Čtvrtá věž se tyčí ve znamení radosti a plesání, čili narození, dětství a mládí ve středověku: „Léta Páně 1316, dne 14. května o první hodině se narodil v Pražském městě Václav, prvorozenec pana krále Jana a paní Elišky, královny české a polské, a při jeho narození nastala radost a plesání všem, kteří milovali štěstí krále a království,“ píše kronikář Petr Žitavský. Prvorozený syn královského páru se původně jmenoval Václav; jméno Karel přijal až po roce 1323 po příchodu do Paříže na počest strýce a francouzského krále Karla IV. Sličného (1322–1328).
Narození dítěte provázela ve středověku radost nejen ve dvorském okruhu panovníka, ale i v běžných rodinách. Stejně jako nyní i tehdy existovala vřelá rodičovská láska, cílevědomá výchova, ale i špatné zacházení či lhostejnost. Archeologické nálezy napovídají, že dětské hračky byly součástí všech domácností bez rozdílu společenského postavení nebo majetku. Lišily se pouze použitým materiálem nebo kvalitou řemeslného provedení. Dětem však stejně jako dnes přinášely především radost z obdarování a potěšení z obyčejné hry s darovaným předmětem. Logicky nás to dovedlo k Výzkumnému centru Historického ústavu AV ČR Dvory a rezidence ve středověku. Protože panovnický dvůr tehdy představoval vrchol společenské pyramidy, kde se koncentrovala politická moc a odehrávaly významné reprezentativní události, těší se toto prostředí dlouhodobému zájmu badatelů různých vědních oborů. Mimo historii se uplatňují dějiny umění, archeologie, literární věda nebo sociologie.
Ústav dějin umění AV ČR připravil mezinárodní výstavu Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský – 1310 na míru autentických prostor gotické městské královské rezidence v centru Prahy (dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí), kterou patrně Eliška a Jan obývali spolu se svými dětmi v prvních deseti letech po sňatku. Výstava i katalog se soustředily na konfrontaci umění kolem roku 1300 na královském dvoře Přemyslovců a na dvoře Lucemburků.
Téma páté věže nese jasný název Praga caput regni, vždyť Praha představovala od počátků českých národních dějin hlavní centrum celé země. To si uvědomoval i Jan Lucemburský a jeho syn Karel IV. a oba ve svých listinách často zdůrazňovali, že „Praha jest hlavou Českého království a sídelním městem panovníků, jehož prospívání působí jim takovou rozkoš, jako by pohleděli na kvetoucí sad. Město je podobno občerstvujícímu prameni, který proudy zákonitosti v jiné strany odvádí. Ostatní města královská bez něho byla by jako trup bez hlavy a zákonné shromáždění jeho měšťanstva platí za vzor mravů a příklad i zrcadlo poctivosti lidského života sousedům všech jiných měst.“ Během vlády Karla IV. (1346–1378) se stala Praha nejen centrem Českého království, ale od roku 1355 také celé římské říše. Sídlil zde panovnický dvůr, přední zemští hodnostáři, ve městě vzkvétal obchod a řemesla. Mocenský vzestup nalezl odraz také v prostorovém uspořádání města a jeho architektuře. Praha se rozrostla, získala nové hradby a uvnitř městského opevnění vyrůstaly výstavné paláce, významné církevní stavby, kupecké a řemeslnické domy.
Do tohoto kontextu přináší pražský Archeologický ústav AV ČR ve spolupráci s Národním památkovým ústavem Integrovaný informační systém archeologických pramenů Prahy (2013–2017), který má zpřístupnit archeologické prameny a umožnit jejich průběžnou aktualizaci. Webový portál se zakládá na geografických informačních systémech, archeologických datech a informacích mezioborového studia a jednu z vrstev systému tvoří rekonstrukční vrstva prvotní parcelační sítě a zástavby Nového Města pražského. V jediný celek by se tak mohly propojit různé poznatky z vědních oborů a prameny s odlišnou výpovědní hodnotou, které spoluprací získává více institucí. Pražští archeologové rovněž zkoumají Pražský hrad jako centrum českého státu ve světle pohřbívání v době přemyslovské a lucemburské, přičemž se soustředí na druhou polovinu 9. až do první poloviny 15. století. Výsledný katalog zahrnuje přes 1000 hrobů z 21 míst s doklady pohřbívání v areálu Pražského hradu a jeho severního a západního předpolí. V rámci projektu konzervovali badatelé mnohé nálezy a uskutečnili i materiálový průzkum vybraných skupin předmětů. Analýza dosud nezhodnoceného antropologického fondu stejně jako revize koster z pohřebiště u Jízdárny rozšířily poznatky o zdejších obyvatelích. Konfrontace řadových hrobů s hroby významných církevních a světských osobností upřesnila naši představu o rozvrstvení dobové společnosti.
Z výstavy Slovanský klášter Karla IV. Zbožnost, umění, vzdělanost v benediktinském opatství Emauzy
Šestá věž má v moderní době vlastně věže dvě, týká se totiž každodennosti Emauzského kláštera ve středověku. Emauzský benediktinský klášter Na Slovanech na Novém Městě pražském patřil od svého založení roku 1347 k významným pražským konventům. Karel IV. se jeho prostřednictvím rozhodl oživit v českých zemích slovanskou liturgii hlásící se k cyrilometodějské tradici a vytvořit středisko slovanské církevní vzdělanosti, odkud by se věrouka ve slovanském jazyce šířila mezi Čechy i ostatní Slovany. Pozval sem proto benediktinské řeholníky z oblasti dnešního Chorvatska znalé církevní slovanštiny. Klášter se tak na dlouhou dobu stal opatrovníkem a šiřitelem slovanské liturgie a vzdělanosti. Roku 1951 bylo v zásypu klenby křížové chodby objeveno několik kusů středověké keramiky, výrobků z kůže a unikátní kameninový pohár v koženém pouzdře zdobeném řezbou. Teprve moderní výzkumy dávají prostor nové interpretaci nalezeného souboru, jehož majitel zajisté patřil k vyšším vrstvám středověké společnosti, protože objevené předměty byly ve své době drahé a patřily k luxusnímu zboží. Rozsahem nevelký nálezový fond obsahem přispívá k poznání hmotné kultury středověkého kláštera a úrovně jeho každodenního života kolem poloviny 14. století.
Už od padesátých let 20. století patří toto významné místo ke stěžejním badatelským tématům Ústavu dějin umění AV ČR, jehož pozornosti se těšily především malby v ambitu, ale později přibyl zájem o význam Emauz v celku Karlova Nového Města pražského. K revizi bádání došlo v letech 1972 a 2003, kdy se otevřela dosud opomíjená témata, například koncepce emauzské architektury a cyklus maleb s ohledem na svátek Kopí a hřebů Páně, který je spojen s ukazováním sv. ostatků na novoměstském Dobytčím trhu, ale také problematice vztahující se k mladším dějinám kláštera. Roku 2012 vyšla první obsáhlá moderní česká monografie k cyklu maleb, která reaguje na nejnovější objevy i dlouhodobé bádání. Ve spolupráci s dalšími akademickými ústavy se právě v těchto dnech otevírá výstava Slovanský klášter Karla IV. Zbožnost, umění, vzdělanost přímo v benediktinském opatství Emauzy.
Z výstavy Slovanský klášter Karla IV. Zbožnost, umění, vzdělanost v benediktinském opatství Emauzy
Stranou nemohou zůstat ani vědci z oddělení paleoslovenistiky a byzantologie Slovanského ústavu AV ČR, kteří se zaměřují na Hlaholské rukopisné památky Slovanského kláštera v Praze. Rozhodnutí Karla IV. založit zmiňovaný klášter umožnilo nejen navázat na některé domácí tradice (například cyrilometodějský kult), ale přineslo také nové kulturní impulzy českému prostředí. Západní liturgie zde byla sloužena namísto tradiční latiny v církevní slovanštině psané hlaholským písmem, podobně jak tomu bylo v severních částech chorvatského pobřeží. V klášterním skriptoriu se opisovaly nejen hlaholské liturgické knihy z chorvatských předloh, ale postupně vznikaly také staročeské písemnosti psané chorvatskou hlaholicí. Toto písemnictví v klášteře fungovalo až do počátku husitských válek, ale do dnešní doby se z něj dochovalo jen nepatrné torzo. Jednotlivé hlaholské zlomky byly sice studovány již od počátku 19. století, nicméně s jejich jazykovou analýzou a souborným vydáním se započalo až po 2. světové válce. Dnes je v kritických vydáních přístupná Hlaholská bible, Comestor, Zlatá legenda a nově badatelé pracují na edici a jazykovém rozboru známých církevněslovanských rukopisných zlomků (breviář, misál, žaltář, graduál).
Kulturu doby lucemburské představí věž poslední, sedmá, jako vrchol podmínek pro kulturní povznesení českých zemí za doby vlády vzdělaného a uměnímilovného Karla IV. Země zažívala stavební rozmach, vznikala výjimečná malířská, iluminátorská, řezbářská, kamenosochařská, zlatnická nebo textilní díla. Dobře si vědom role, kterou při prosazování mocensko-politických zájmů, při oslavě rodu nebo reprezentaci sebe samého hraje umění, dokázal jej Karel IV. obratně využívat ve službách politiky. Lucemburský dvůr ovládl tzv. císařský styl – Karlovo nové umění, které se stalo normou, všeobecně rozšiřovanou a napodobovanou. Také panovníkovi političtí stoupenci nebo členové panovnického dvora si u Karlových dvorních umělců objednávali umělecká díla, kterými si zařizovali své mnohdy vzdálené rezidence. S novým uměním Karla IV. se můžeme setkat prakticky po celém území říše včetně sídel některých dalších císařových spojenců, avšak centrem uměleckého dění bylo pražské souměstí, které se po polovině 14. století proměnilo v jedno z nejživějších evropských měst se stovkami uměleckých řemesel.
Výstavní projekt k výročí významného evropského panovníka, který vznikl v rámci Strategie AV21 uvedli při tiskové konferenci 5. dubna 2016 členka Akademické rady AV ČR Taťána Petrasová, autor expozice Martin Musílek, místopředseda AV ČR Pavel Baran a garant programu Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací Petr Sommer.
Staroměstská mostecká věž se objevila v pracích badatelů z Ústavu dějin umění AV ČR, ať už v rámci architektury, sochařství Karlovy doby či topografie královské a císařské Prahy. Kniha Staroměstská mostecká věž a triumfální symbolika v umění Karla IV. u nás poprvé otevřela otázky geneze a tradice triumfální symboliky ve vztahu k obrazové reprezentaci Karla IV. a vyvolala polemiku pro své odvážné, ale ne vždy snadno doložitelné odkazy ke starověkým předobrazům některých ikonografických témat. Nadčasovost publikace ale dokazuje nejnovější bádání, které se k jejím závěrům opět vrací. Zcela jiný přístup představují přesné analýzy sochařské výzdoby východní fasády Staroměstské mostecké věže vycházející z historických i obrazových pramenů nebo ze stylově formálního rozboru soch slavnostní fasády i neobvykle podané sochy tzv. Věžníka, ukryté na vrcholu vnitřního schodiště věže. Tento výzkum je zasazen do širokého mezioborového diskurzu.
Masarykův ústav a Archiv AV ČR zpracoval v monografii Liber viaticus nejvýznamnější iluminovaný rukopis z doby Karla IV., který vznikl patrně ve dvorském skriptoriu a zaujímá klíčové postavení ve vývoji české knižní malby. Jde o breviář, který si dal pořídit litomyšlský biskup a císařský kancléř Jan ze Středy někdy mezi lety 1353 a 1364. Liber viaticus představuje luxusní kodex dvorského charakteru, jenž dobře reprezentuje kultivovanost prostředí císařského dvora. Z vývojového hlediska zakládá tzv. nový, skutečně národní sloh knižní malby. Ačkoli byl jeho význam rozpoznán již před více než sto lety, doposud postrádal moderní monografii. Komentářový svazek nabízí pohled na rukopis z různých úhlů, ale zásadním přínosem je vydání faksimile, které tuto unikátní památku široce zpřístupní.
Dlouhodobý život později vdechne výstavě publikace, která zachytí i příslušné výzkumy tvořící zároveň jeden z pilířů Strategie AV21, konkrétně výzkumný program „Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací“.
MARINA HUŽVÁROVÁ