English
Z projevu předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše
Fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Těší mne, že současná vláda a její vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek, stejně jako mnozí další členové vlády, nevnímají oblast vědy a výzkumu pouze jako nákladový faktor, ale považují ji především za investici do naší společné budoucnosti. Oceňuji, že aktuální návrh rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace na rok 2017 s výhledem na léta 2018 a 2019, připravený Radou pro výzkum, vývoj a inovace, je prorůstový a doufám, že jeho konečná podoba umožní plně a efektivně využívat kapacity Akademie věd a jejích pracovišť, včetně nově vybudovaných. Doufám, že investice do vědy a vzdělávání zůstanou vládní prioritou a nastoupený trend se podaří udržet.
Kolegové z Akademické rady se účastnili jednání k věcnému záměru zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací. Pro akademickou obec jde o téma závažné. Pozorně jsme sledovali také projednávání „technické novely“ tzv. euronovely zákona č. 130/2002 Sb. v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Návrh změn euronovely iniciovaný představiteli Svazu průmyslu a dopravy ČR jsme s nimi i se zástupci Technologické agentury ČR podrobně projednávali; v první řadě jsme v této iniciativě viděli možnost, jak v dohledné době dosáhnout změny paragrafu 7 odstavce 7 zákona, aby „kafemlejnkový princip“ zůstal zachován pouze na úrovni jednotlivých poskytovatelů. Dohodnutý návrh změn podal poslanec Ivan Pilný spolu s Annou Putnovou, Karlem Raisem a Jiřím Zlatuškou formou komplexního pozměňovacího návrhu. Návrh byl projednán v Hospodářském výboru 16. března a ve Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu 30. března t. r. Bohužel, oba výbory nedoporučily změny inkriminovaného ustanovení k přijetí a Poslanecká sněmovna Parlamentu euronovelu schválila 15. dubna v uvedené části beze změny. Naděje na brzkou modifikaci uzákoněného trojčlenkového pravidla pro rozdělování podpory na rozvoj výzkumných organizací mezi poskytovatele, které je mj. v rozporu s dalšími ustanoveními zákona a nikdy nemohlo být, není a nebude v praxi v plné míře uplatněno, se tak opět vzdálila.
Z dalších vládních materiálů, k nimž Akademie věd zaujala stanovisko v rámci meziresortních připomínkových řízení, je nutno zmínit především Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016–2020 s výhledem do roku 2025.
Pokud jde o evropskou agendu, průběžně jsme se zabývali přípravou strategických, koncepčních a legislativních dokumentů na národní i evropské úrovni souvisejících s programovým obdobím EU 2014–2020 a jejich implementací. Pozornost věnujeme zejména přípravě a projednávání výzev Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Zástupci Akademie věd jsou též zapojeni do konfigurací Programového výboru programu Horizont 2020 a přidružených národních odborných tematických skupin, jejichž prostřednictvím jsou uplatňovány zájmy českých výzkumných organizací a pracovníků. Pro zajištění vyšší účasti v mezinárodních projektech jsou pracoviště Akademie věd pravidelně informována o výzvách k podávání projektů a dalších příležitostech pro financování výzkumu a vývoje s cílem zajistit dostatečnou podporu oblastí vědy a výzkumu v aktuálním programovém období Evropské unie.
Za významnou událost uplynulého období považuji také zahájení cyklu slavnostních přednášek Akademie věd (Akademie věd ČR – špičkový výzkum ve veřejném zájmu), v nichž se osobnosti české vědy vyjadřují k aktuálním tématům a problémům společnosti. První přednášku Ve znamení císaře Karla IV. a mistra Jana Husa pronesl v únoru letošního roku prof. František Šmahel na pražském Žofíně (viz AB 3/2016). Následující v kontextu 150 let, která uplynula od zveřejnění převratných objevů Johanna Gregora Mendela v oblasti genetiky, se ujme prof. Jaroslav Doležel, který je koordinátorem programu Strategie AV21 – „Potraviny pro budoucnost“. Předběžný název je formulován jako otázka: Může genetika zachránit lidstvo před hladem?
K 31. prosinci 2015 byly předloženy zprávy o dosažených vědeckých výsledcích pracovníků zařazených v Programu podpory perspektivních lidských zdrojů – Mzdová podpora postdoktorandů na pracovištích Akademie věd. S potěšením konstatuji, že se programu zúčastnilo 67 začínajících vědců na postdoktorských pozicích s tím, že po vyhodnocení předložených ročních zpráv bylo doporučeno zachovat stávající úroveň poskytované mzdové podpory i pro další období. Jsem rád, že se daří i touto formou podporovat mladé perspektivní vědce a prokázala se oprávněnost našeho předpokladu, že získávání kvalitních postdoktorandů je klíčové pro další rozvoj našich pracovišť.
Mimořádný význam má i příprava Koncepce rozvoje činnosti Akademie věd České republiky, s jejímž návrhem byla Akademická rada seznámena na březnovém zasedání. Návrh bude předložen jednání Akademického sněmu po dopracování Vědeckou radou a Akademickou radou.
Akademická rada schválila věcný záměr směrnice o finanční podpoře vědecké činnosti pracovníka Akademie věd, který obhájil titul DSc. Bylo dohodnuto rozšířit možnosti použití navrhované podpory, které budou zapracovány do návrhu příslušné směrnice a předloženy 40. zasedání Akademické rady.
Výsledky výzkumné činnosti
Oblast věd o neživé přírodě
Běžně se předpokládá, že magnetismus lze snadno ovládat a využít jen ve feromagnetech. Vědci z Fyzikálního ústavu spolu s kolegy z Velké Británie a Německa mění tuto vžitou představu tím, že demonstrovali elektricky vyvolanou změnu magnetizace v antiferomagnetickém mikročipu. Data by tak bylo možné ukládat bezpečněji a rychleji.
Vědci z Ústavu informatiky ve spolupráci s kolegy z Postupimského ústavu pro výzkum dopadů klimatických změn vyvinuli novou matematickou a výpočetní metodu k posouzení kauzálních souvislostí změn meteorologických veličin v různých oblastech světa. Porozumění těmto souvislostem je klíčové pro posouzení rizik spojených se změnami klimatu.
Oblast věd o živé přírodě a chemických věd
V Ústavu makromolekulární chemie vyvinuli nový typ syntetické polymerní vakcíny, v níž se polymerní nosič organizuje do formy nanočástice, která významně zesiluje imunogenní účinek očkovací látky, prodlužuje její setrvání v tělním oběhu a zajišťuje lokalizaci jejího účinku in vivo. Vakcína je výsledkem spolupráce s Univerzitou v Oxfordu a Národním institutem zdraví v Bethesdě v USA.
Tým oddělení Molekulární neurobiologie Fyziologického ústavu ve spolupráci s vědci z Harvardovy univerzity a z Ústavu molekulární genetiky ukázal, že významnými regulátory růstu a navádění neuronů během vývoje nervové soustavy jsou enzymy skupiny prolyl izomeráz. Na příkladu jednoho typu tohoto enzymu, jehož změny jsou u dospělých neuronů spojovány se vznikem Alzheimerovy choroby, tým popsal nový regulační mechanismus řídící navádění dlouhých výběžků neuronů – axonů. Výsledky naznačují, že tyto změny jsou spojeny jak s vývojovými, tak i s neurodegenerativními poruchami nervové soustavy.
Oblast humanitních a společenských věd
Významným publikačním výsledkem Ústavu pro jazyk český je kritické komentované vydání spisu Daniela Adama z Veleslavína z roku 1598 Nomenclator quadrilinguis Boemico-Latino-Graeco-Germanicus, jež je historicky první kritickou edicí tohoto humanistického slovníku. Edice je určena filologům i studentům. Součástí knižního vydání je CD s vyhledávací aplikací, které obsahuje nejen všechny texty z knihy, ale i původní rejstříky českých a latinských slov a fotokopie starého tisku.
Archeologický ústav v Praze vydal badatelsky cennou monografii Vyšehrad. Knížecí a královská akropole. Svědectví archeologie. Obsáhlá publikace se věnuje ústřednímu rezidenčnímu areálu hradiště tvořícího ve středověku přední centrum českého státu. Vychází z šestiletého soustředěného vyhodnocení rozsáhlých a dosud nevyužitých archeologických fondů, které poskytly poznatky zásadní povahy, jako například objasnění podoby knížecí a královské rezidence Přemyslovců nebo zdejšího symbolického a rezidenčního centra vybudovaného Karlem IV.
Významným úspěchem je završení první fáze projektu ELI Beamlines otevřením budovy ELI v říjnu a vydáním kolaudačního rozhodnutí v prosinci 2015. Úspěšně byl rovněž ukončen projekt HiLASE. V polovině prosince byla také oficiálně a slavnostně ukončena realizační část projektu BIOCEV. Tyto projekty představují vybudování zcela nových výzkumných kapacit a infrastruktur, které budou sloužit celé vědecké komunitě pro zajištění excelence vědeckých výstupů i k propojení s aplikační sférou v souladu s cíli Strategie AV21, a výrazně tak posílí oblast vědy a výzkumu v České republice.
Ministerstvo pro výzkum a vývoj
Toto téma je s větší či menší intenzitou diskutováno již mnoho let. Problematikou řízení výzkumu, vývoje a inovací se zabývala ve druhé polovině roku 2009 série kulatých stolů za účasti klíčových aktérů. Jejich účastníci se mj. shodli na zřízení koordinačního orgánu pro výzkum, vývoj a inovace na ústřední úrovni státní správy, jehož role by spočívala výhradně v převzetí všech nadresortních funkcí v této oblasti. Součástí doporučeného modelu byla také transformace Rady pro výzkum, vývoj a inovace na tzv. „Radu odborníků“, která by se měla podílet na určování strategického směřování vědy a výzkumu, a dále ustavení „Rady poskytovatelů“, která by měla zajišťovat koordinaci výzkumných a inovačních aktivit mezi jednotlivými resorty a dalšími poskytovateli veřejné podpory. Závěry kulatých stolů nevedly k diskusím na vládní úrovni.
Dalším příspěvkem do debaty byla doporučení obsažená v závěrečné zprávě Mezinárodního auditu výzkumu, vývoje a inovací v ČR, který se uskutečnil v letech 2009–2012. Zpráva doporučuje posílit strategickou úlohu Rady pro výzkum, vývoj a inovace a oslabit její kompetence v exekutivní oblasti. Současně doporučuje posílit kapacity ministerstev a jejich odpovědnost za implementaci vědní politiky (včetně přípravy rozpočtu a způsobů monitorování a evaluace) a relevantním ministerstvům navrátit výdaje rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace, o které přišly v důsledku Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR v roce 2008. Jistým nedostatkem zprávy je, že doporučuje – jistě správně – výraznější decentralizaci řízení, na druhé straně se ovšem nezabývá vymezením kompetencí jednotlivých aktérů, jež by po takovém kroku bylo nezbytné.
Dále bych rád zmínil Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012–2020, která navrhuje rozdělení kompetencí mezi institucemi národního inovačního systému, a to zejména Radou pro výzkum, vývoj a inovace, Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Grantovou agenturou ČR a Technologickou agenturou ČR. Současně je navrhováno ustavit nadresortní a nezávislou „centrální autoritu“, která by řídila, koordinovala a zajišťovala rozvoj národního inovačního systému. Konkrétní návrhy, jakým způsobem by měly být rozděleny kompetence a nastaveny vztahy mezi klíčovými aktéry národního inovačního systému, však nejsou uvedeny. Pro úplnost je třeba zmínit i Národní inovační strategii České republiky navazující na Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti, v níž se však pouze obecně konstatuje, že součástí institucionálního rámce výzkumu, vývoje a inovací musí být pevná role „arbitra“, který bude koordinovat všechny aktivity napříč inovačním systémem.
Zatím posledním počinem je věcný záměr zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, který připravila Sekce pro vědu, výzkum a inovace Úřadu vlády České republiky a který v části zabývající se uspořádáním státní správy navrhuje zřízení Ministerstva pro výzkum a vývoj jakožto ústředního správního úřadu odpovědného za výzkum a vývoj s tím, že do jeho působnosti by spadaly Grantová agentura ČR a Technologická agentura ČR. Současně je navrženo zřízení Vědecké rady České republiky jako vrcholného nezávislého expertního orgánu pro oblast vědy. Mezi další prvky navrženého uspořádání patří i definování společné odpovědnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva pro výzkum a vývoj za tzv. „národní výzkumné infrastruktury“ a definování odpovědnosti Ministerstva průmyslu za podporu inovací. Akademie věd by zůstala i nadále organizační složkou státu a poskytovatelem institucionální podpory těm veřejným výzkumným institucím, jichž je zřizovatelem. Působnost dalších poskytovatelů institucionální a účelové podpory by měla také zůstat v principu nezměněna. Zároveň se předpokládá, že všichni poskytovatelé, včetně Akademie věd, Grantové agentury ČR a Technologické agentury ČR, budou předkládat své koncepce Ministerstvu pro výzkum a vývoj, které je bude poté se svým stanoviskem předkládat vládě.
V uplynulých 23 letech se nám společným úsilím podařilo vybudovat moderní systém výzkumu, vývoje a inovací, který respektuje význam vědeckých, vzdělávacích a výzkumných aktivit v Akademii věd i na vysokých školách, stejně jako důležitost průmyslového výzkumu a vývoje. Samozřejmě si uvědomuji, že ne všechny dobré záměry a úmysly byly uskutečněny podle našich představ. V základech tohoto systému a jeho organizačního uspořádání jsou obsaženy prin-cipy samosprávy, decentralizace a plurality s cílem zajistit autonomii Akademie věd a vysokých škol a zabránit tak nadměrné ingerenci politiky do oblasti vědy a výzkumu. Principy vycházejí jak z našich dosavadních zkušeností, tak i z poznatků o fungování moderních zahraničních institucí univerzitního a mimouniverzitního výzkumu.
Na druhou stranu je třeba říci, že s realizací Evropského výzkumného prostoru rostou nároky na provázanost a koordinaci národní politiky pro oblast výzkumu, vývoje a inovací s dalšími národními strategiemi (například se strategiemi průmyslovými, vzdělanostními či bezpečnostními) a s regionálními prioritami týkajícími se např. životního prostředí, zdraví, dopravy atd. Není tajemstvím, že současný systém výzkumu, vývoje a inovací trpí řadou nedostatků, z nichž mohu zmínit například neexistenci strukturovaného přístupu k hodnocení a financování rozdílných typů výzkumných organizací nebo nedostatečnou koordinaci cílů výzkumu či rozštěpenost správních kompetencí v této oblasti. V neposlední řadě jde také o efektivní koncentraci evropských kapacit a zdrojů pro výzkum, vývoj a inovace. Vyvstává tak otázka, zda současné organizační uspořádání výzkumu, vývoje a inovací v České republice odpovídá nárokům na jeho odpovědné a efektivní řízení.
V uplynulých měsících jsem na toto téma vedl řadu jednání s vicepremiérem pro vědu Pavlem Bělobrádkem a mnoha kolegy a přáteli z akademické obce. S některými jsme se shodli, že jednou z cest, jak dosáhnout zlepšení současné komplikované situace v koordinaci a řízení systému výzkumu, vývoje a inovací, by mohlo být ustavení Ministerstva pro výzkum a vývoj. Je zde ovšem i nemálo těch, kteří vnímají vznik specializovaného ministerstva jako budoucí možné ohrožení nezávislého postavení Akademie věd s tím, že v konečném důsledku by dokonce mohlo dojít k jejímu přímému podřízení novému ministerstvu.
Těmto obavám rozumím, zejména proto, že dosavadní diskuse o vzniku ministerstva je negativně poznamenána neexistencí ucelené koncepční představy, která měla předcházet návrhu zákonné úpravy a měla především jasně vymezit postavení a roli nového ministerstva v systému výzkumu, vývoje a inovací, včetně nové úpravy vztahů a pravidel koordinace mezi jednotlivými institucemi působícími v této oblasti. Žádoucí vize uspořádání oblasti vědy a výzkumu bohužel nebyla zatím v dostatečné šíři zpracována.
V průběhu debaty nezaznělo dostatečně zřetelně, že ministerstva pro vědu a výzkum, případně i vysoké školy, existují ve většině vědecky rozvinutých zemí, například v Německu, Rakousku, Francii, Itálii, Švédsku či Holandsku. Ministerstva v nich financují a organizují část výzkumu, nikoli veškerý výzkum, ale nikde ministerstvo přímo neřídí výzkumnou organizaci. Výzkum provádějí a financují v těchto zemích i další ministerstva, například obrany, průmyslu, zdravotnictví či zemědělství, která současně odpovídají za jeho náplň. Například v Německu financuje výzkum a vývoj 16 kapitol federálního rozpočtu, z toho 14 ministerstev. Společným a klíčovým prvkem institucionálního uspořádání výzkumu v těchto zemích je důraz na decentralizované řízení a na vysokou míru odpovědnosti jednotlivých poskytovatelů.
Zavedení systému financování a řízení vědy, výzkumu a vývoje z jednoho centra, z jedné kapitoly státního rozpočtu, by tak bylo nejen v Evropě, ale i ve světě zcela unikátní a kontraproduktivní. Za vojenský a bezpečnostní výzkum nemůže smysluplně odpovídat a financovat ho nikdo jiný než ministerstva obrany a vnitra. Podobně v případě lékařského či zemědělsko-potravinářského výzkumu to mohou být pouze ministerstva zdravotnictví a zemědělství a v případě výzkumu orientovaného na kulturní záležitosti pak Ministerstvo kultury. Stejné postavení a odpovědnost jako ostatní ministerstva při organizaci a financování výzkumu má Akademie věd jako organizační složka státu, která jeho jménem zřizuje svá pracoviště jako veřejné výzkumné instituce. Specifikum Akademie věd je pouze v tom, že její pracoviště pokrývají široké výzkumné spektrum a Akademie není omezena pouze na jednu oblast výzkumu. Neexistuje tak žádný racionální důvod pro centralizaci vědy, výzkumu a vývoje do jednoho „gigantického úřadu“ a pro jejich financování z jedné rozpočtové kapitoly, stejně jako neexistuje racionálně opodstatněný důvod rušit roli poskytovatelů podpory dalších šesti ministerstev. Roli poskytovatelů je třeba naopak posílit, ale samozřejmě důsledně kontrolovat efektivitu vynakládaných prostředků.
Jaké by tedy mělo být postavení a role nového ministerstva? Podle aktuálního návrhu věcného záměru zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací má nové ministerstvo odpovídat zejména za přípravu návrhu výdajů státního rozpočtu, připravovat dokumenty různého druhu a koordinovat činnost ostatních ústředních orgánů státní správy v dané oblasti. Tato „minimalistická“ varianta by ovšem měla jen omezený dopad na náš současný systém výzkumu, vývoje a inovací.
Podle našeho názoru by mělo Ministerstvo pro výzkum a vývoj převzít plnou odpovědnost za přípravu a realizaci politik výzkumu, vývoje a inovací, včetně hodnocení a financování většiny forem institucionální a účelové podpory na výzkum a vývoj poskytovaných dnes Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, kromě institucionální podpory vysokých škol a podpory na specifický vysokoškolský výzkum. Jde tedy zejména o přímou odpovědnost za institucionální podporu veřejných výzkumných institucí zřízených ministerstvy, která dnes nejsou poskytovateli podpory, dále jde o převzetí odpovědnosti za účelovou podporu programů mezinárodní spolupráce, za účelovou podporu velkých infrastruktur pro výzkum, vývoj a inovace a za účelovou podporu Národních programů udržitelnosti I a II.
Je nedostačující, aby nové ministerstvo odpovídalo jen za „přípravu metodik hodnocení organizací, jejich výsledků a ukončených programů, včetně realizace hodnocení“. I tady platí, že ministerstvo musí být naopak odpovědné za hodnocení všech výzkumných organizací, včetně center vybudovaných z prostředků operačních programů, výzkumných infrastruktur všech typů a všech programů výzkumu, vývoje a inovací, a to včetně efektivity využívání prostředků na aplikovaný výzkum, pro posílení hospodářského růstu atd. Tyto kompetence budou vyžadovat zřízení kvalifikovaného orgánu, resp. profesionální evaluační agentury obdobně jako například ve Francii, kde tzv. AERES (Agence d‘évaluation de la recherche et de l’enseignement supérieur) je součástí Ministerstva pro vzdělávání a výzkum a na požádání úřadu či poskytovatele hodnotí jeho výzkumné jednotky. Ministerstvo by mělo také disponovat dostatečně robustním analytickým aparátem.
Přestože má předložený věcný záměr zákona mnohé, výše uvedené nedostatky, musím ocenit návrh předkladatele na zřízení Vědecké rady České republiky jako vrcholného nezávislého expertního orgánu pro oblast vědy, který je součástí připravovaného zákona. Zájmem Akademie věd, a troufám si tvrdit, že i akademické obce, je vytvoření takové Vědecké rady České republiky, která bude v případě vzniku Ministerstva pro výzkum a vývoj jistou protiváhou k politickému úřadu ministra.
Jako člověk, který se už nějakou dobu pohybuje v oblasti managementu výzkumu, oceňuji, že vicepremiér pro vědu Pavel Bělobrádek složitou problematiku otevřel. Opětovně však musím vyjádřit jistou pochybnost, zda v napjatém harmonogramu přípravy tohoto mimořádně důležitého zákona lze realizovat kvalitní odbornou a následně i veřejnou diskusi, a to i s vědomím, že některá navrhovaná opatření budou mít odloženou účinnost. Téma podpory výzkumu, vývoje a inovací je natolik závažné pro celou společnost, že by mělo mít podstatně větší prostor pro odpovědné věcné prodiskutování této problematiky.
Český jazyk naznačuje, že pravda, právo, spravedlnost a správnost spolu souvisí. Znamená to, že poznání jako takové je ukotvené v „tom pravém“, což dává poznání jeho vlastní legitimitu, která je mj. podmínkou a zdrojem svobodné akademické debaty. Je proto naší povinností usilovat, aby i nynější legislativní návrhy na zřízení Ministerstva pro výzkum a vývoj tento prostor intelektuální svobody neomezovaly, ale naopak se staly dalším kamínkem v mozaice nikdy nekončícího pokusu o institucionalizaci této svobody, jejíž realizace je často nedokonalá a nikdy nemůže být definitivní. Přeci ale máme jisté vodítko – je jím léty osvědčená spolupráce Akademie věd a vysokých škol. Využijme tuto příležitost pro důsledné řešení přetrvávajících problémů v zájmu dalšího posílení našich vztahů a ku prospěchu české vědy a společnosti.