English
Národní muzeum zpřístupnilo veřejnosti mimořádnou popularizační výstavu Příběh planety Země, která je letos vrcholnou akcí této instituce. V prvním patře hlavní budovy na pražském Václavském náměstí si mohou návštěvníci připomenout nejdůležitější mezníky dějin živého ostrova „uprostřed“ vesmíru. Výstavní dominantou expozice je takřka tunu vážící meteorit, který se vám do cesty „postaví“ již ve vstupní hale.
Všechna fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Vesmírný obr zvaný Muonionalusta, jehož pozemské stáří se odhaduje na milion let, přivezl cestovatel a sběratel Jiří Šimek z oblasti za polárním kruhem. Na výstavě však není jediným meteoritem, k vidění je jich totiž na třicet.
Kolem modelu Země vstupujeme přímo do jejího nitra, abychom se dostali na dohled sopečné činnosti. A protože mottem výstavy je „nejen vidět, ale také slyšet“, kolem modelu vulkánu to bouří a z panoramatické obrazovky se valí rozžhavená láva (buďte obezřetní, abyste do ní nespadli!). V útrobách sopky můžete prozkoumat výrony sirovodíku a také zažít pocity při zemětřesení s doprovodnou kulisou, jakou jsou ničivé tsunami, pod kterými padají budovy. Před nedalekým seismografem si určitě dupněte a na záznamovém grafu sledujte, jak silné záchvěvy jste vyvolali. Na informačním panelu se též dozvíte, kdy a kde se prohnala nejničivější zemětřesení. To nejsilnější zasáhlo 23. ledna 1556 na deset čínských provincií, zničilo oblast širokou kolem 850 kilometrů a způsobilo změnu toku několika řek. Podle geologických měření je jeho síla odhadována kolem osmi stupňů Richterovy stupnice.
Vulkány, které se vyskytují podél hranic litosférických desek a v tzv. horkých skvrnách (hotspot), spoluvytvářejí tvářnost naší planety. Na výstavě proto nechybí model sopky chrlící roztavené magma.
Téměř jako z oběžné dráhy si můžete prohlédnout povrch naší planety, na kruhových projekčních plátnech zjistit, co se dělo s vesmírem bezprostředně po Velkém třesku nebo si například vyzkoušet své znalosti o planetách na jednom z mnoha interaktivních LCD panelů, které „protkávají“ celou výstavu. Zdá se, že umístit planety na správné oběžnice je docela jednoduché. Co když ale máte k dispozici jen jejich názvy v řečtině? Co takhle „ledový obr“ ΟÚρανóς… Věděli byste, která je to planeta a kolikátá je ve „frontě“ za Sluncem? Vězte, že u astronomického kvízu byly zpravidla úspěšnější děti než jejich rodiče.
Unikátní rekonstrukce části Koněpruského útesu dokumentuje rozmanitost devonské fauny a flóry.
O vzniku života na Zemi existují různé teorie. Podle jedné z nich se (v levém křídle výstavy) poučíte, že život vznikl v nehostinných podmínkách středooceánských hřbetů, největší rozmach ale zaznamenal v šelfových mořích s dostatkem slunečního svitu. Vrcholem tohoto období je ekosystém starších prvohor. Nezapomeňte proto prozkoumat věrnou repliku Koněpruského útesu, který se nachází nedaleko Berouna ve středních Čechách. O geologii jste se na základní škole leccos dozvěděli, leč v hlavě vám zřejmě uvízlo jen něco málo základních informací. Určitě si proto připomeňte nejdůležitější geologické děje, jako je desková tektonika s modely, které znázorňují horotvorné činnosti (zlomy, vrásnění, příkrovy). Ve druhé polovině výstavního sálu se ale rovněž dějí podivuhodné věci – rostliny se tam pozvolna „derou“ z vody, aby ovládly suchozemský ekosystém, aby se z nich stal třeba tropický deštný prales, který obývají obrovité stonožky rodu Arthropleura.
Dinosauří pořízek Amargasaurus měřil kolem deseti metrů a zhruba před 130 miliony let obýval dnešní Jižní Ameriku.
Kolem lávu dštící sopky proklouzněte do pravého křídla expozice, kde na návštěvníky číhá kostra dinosaura rodu Amargasaurus, jehož robustní a zavalité tělo měřilo kolem deseti metrů a který žil před 130–125 miliony let v oblasti dnešní Jižní Ameriky. Dozvíte se také o tzv. impaktové teorii, podle níž zasáhl Zemi na rozhraní druhohor a třetihor (před 65 miliony let) v oblasti Yukatánského poloostrova asteroid, který zásadním způsobem ovlivnil klima na Zemi. Horninový materiál, jenž se uvolnil do atmosféry, vytvořil mračno, které zastínilo oblohu na celé planetě. Nedostatek světla zapříčinil odumření rostlin, nedostatek tepla a rostlinné potravy následně způsobily vymírání živočichů včetně dinosaurů. Přichází éra savců…
Dominantním prvkem druhé části sálu je hnědouhelný močál s modelem samice rodu Schizotherium v životní velikosti, kterak chrání své malé mládě před útokem šelmy. Podobně jako na konci druhohor sehrály v dalším vývoji důležitou úlohu klimatické změny, tehdy (na konci třetihor) daly vzniknout hominidům. Mezi modely lebek našich vývojových předchůdců najdete v Česku poprvé vystavený odlitek nejkompletnější kostry příslušnice rodu Australophitecus afarensis – slavné „Lucy“, která je pojmenována podle známé písničky Lucy in the Sky with Diamonds.
Jinan dvoulaločný (Ginkgo Biloba) je zřejmě nejznámější „živoucí fosílií“ ve světě rostlin, kterou pro současnost zachránili čínští mniši. Přirozeně se vyskytuje již jen na malém území Číny.
Závěr výstavy, jež je návštěvníkům otevřena až do 6. července 2010, tvoří pohled do budoucnosti naší planety. Přírodu a krajinu ovlivňuje člověk již od pravěku. Počátky civilizace s sebou přinesly vznik měst, implementací průmyslové výroby a těžbou nerostů začal člověk intenzivně měnit tvář a charakter krajiny do současné podoby. Teprve až na sklonku 20. století si ale člověk uvědomil, že je nutné životní prostřední chránit. Více informací o výstavě Příběh planety Země naleznete na webových stránkách http://planetazeme.cz/.
LUDĚK SVOBODA
Všechna fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Vesmírný obr zvaný Muonionalusta, jehož pozemské stáří se odhaduje na milion let, přivezl cestovatel a sběratel Jiří Šimek z oblasti za polárním kruhem. Na výstavě však není jediným meteoritem, k vidění je jich totiž na třicet.
Kolem modelu Země vstupujeme přímo do jejího nitra, abychom se dostali na dohled sopečné činnosti. A protože mottem výstavy je „nejen vidět, ale také slyšet“, kolem modelu vulkánu to bouří a z panoramatické obrazovky se valí rozžhavená láva (buďte obezřetní, abyste do ní nespadli!). V útrobách sopky můžete prozkoumat výrony sirovodíku a také zažít pocity při zemětřesení s doprovodnou kulisou, jakou jsou ničivé tsunami, pod kterými padají budovy. Před nedalekým seismografem si určitě dupněte a na záznamovém grafu sledujte, jak silné záchvěvy jste vyvolali. Na informačním panelu se též dozvíte, kdy a kde se prohnala nejničivější zemětřesení. To nejsilnější zasáhlo 23. ledna 1556 na deset čínských provincií, zničilo oblast širokou kolem 850 kilometrů a způsobilo změnu toku několika řek. Podle geologických měření je jeho síla odhadována kolem osmi stupňů Richterovy stupnice.
Vulkány, které se vyskytují podél hranic litosférických desek a v tzv. horkých skvrnách (hotspot), spoluvytvářejí tvářnost naší planety. Na výstavě proto nechybí model sopky chrlící roztavené magma.
Téměř jako z oběžné dráhy si můžete prohlédnout povrch naší planety, na kruhových projekčních plátnech zjistit, co se dělo s vesmírem bezprostředně po Velkém třesku nebo si například vyzkoušet své znalosti o planetách na jednom z mnoha interaktivních LCD panelů, které „protkávají“ celou výstavu. Zdá se, že umístit planety na správné oběžnice je docela jednoduché. Co když ale máte k dispozici jen jejich názvy v řečtině? Co takhle „ledový obr“ ΟÚρανóς… Věděli byste, která je to planeta a kolikátá je ve „frontě“ za Sluncem? Vězte, že u astronomického kvízu byly zpravidla úspěšnější děti než jejich rodiče.
Unikátní rekonstrukce části Koněpruského útesu dokumentuje rozmanitost devonské fauny a flóry.
O vzniku života na Zemi existují různé teorie. Podle jedné z nich se (v levém křídle výstavy) poučíte, že život vznikl v nehostinných podmínkách středooceánských hřbetů, největší rozmach ale zaznamenal v šelfových mořích s dostatkem slunečního svitu. Vrcholem tohoto období je ekosystém starších prvohor. Nezapomeňte proto prozkoumat věrnou repliku Koněpruského útesu, který se nachází nedaleko Berouna ve středních Čechách. O geologii jste se na základní škole leccos dozvěděli, leč v hlavě vám zřejmě uvízlo jen něco málo základních informací. Určitě si proto připomeňte nejdůležitější geologické děje, jako je desková tektonika s modely, které znázorňují horotvorné činnosti (zlomy, vrásnění, příkrovy). Ve druhé polovině výstavního sálu se ale rovněž dějí podivuhodné věci – rostliny se tam pozvolna „derou“ z vody, aby ovládly suchozemský ekosystém, aby se z nich stal třeba tropický deštný prales, který obývají obrovité stonožky rodu Arthropleura.
Dinosauří pořízek Amargasaurus měřil kolem deseti metrů a zhruba před 130 miliony let obýval dnešní Jižní Ameriku.
Kolem lávu dštící sopky proklouzněte do pravého křídla expozice, kde na návštěvníky číhá kostra dinosaura rodu Amargasaurus, jehož robustní a zavalité tělo měřilo kolem deseti metrů a který žil před 130–125 miliony let v oblasti dnešní Jižní Ameriky. Dozvíte se také o tzv. impaktové teorii, podle níž zasáhl Zemi na rozhraní druhohor a třetihor (před 65 miliony let) v oblasti Yukatánského poloostrova asteroid, který zásadním způsobem ovlivnil klima na Zemi. Horninový materiál, jenž se uvolnil do atmosféry, vytvořil mračno, které zastínilo oblohu na celé planetě. Nedostatek světla zapříčinil odumření rostlin, nedostatek tepla a rostlinné potravy následně způsobily vymírání živočichů včetně dinosaurů. Přichází éra savců…
Dominantním prvkem druhé části sálu je hnědouhelný močál s modelem samice rodu Schizotherium v životní velikosti, kterak chrání své malé mládě před útokem šelmy. Podobně jako na konci druhohor sehrály v dalším vývoji důležitou úlohu klimatické změny, tehdy (na konci třetihor) daly vzniknout hominidům. Mezi modely lebek našich vývojových předchůdců najdete v Česku poprvé vystavený odlitek nejkompletnější kostry příslušnice rodu Australophitecus afarensis – slavné „Lucy“, která je pojmenována podle známé písničky Lucy in the Sky with Diamonds.
Jinan dvoulaločný (Ginkgo Biloba) je zřejmě nejznámější „živoucí fosílií“ ve světě rostlin, kterou pro současnost zachránili čínští mniši. Přirozeně se vyskytuje již jen na malém území Číny.
Závěr výstavy, jež je návštěvníkům otevřena až do 6. července 2010, tvoří pohled do budoucnosti naší planety. Přírodu a krajinu ovlivňuje člověk již od pravěku. Počátky civilizace s sebou přinesly vznik měst, implementací průmyslové výroby a těžbou nerostů začal člověk intenzivně měnit tvář a charakter krajiny do současné podoby. Teprve až na sklonku 20. století si ale člověk uvědomil, že je nutné životní prostřední chránit. Více informací o výstavě Příběh planety Země naleznete na webových stránkách http://planetazeme.cz/.
LUDĚK SVOBODA