English
Akcent, Třebíč 2009
Miroslav Sígl patří k těm statečným lidem, kteří se v noci z 20. na 21. srpna 1968 plnou vahou svých schopností postavili proti okupační moci. Jako jeden z vedoucích pracovníků redakce Televizních novin se po obsazení televize sovětským komandem významně podílel na vzniku a celotýdenním provozu rozhlasového Svobodného vysílače městského výboru KSČ v Praze. Činnost Miroslava Sígla a jeho kolegů z médií, ale především z rozhlasu, byla tehdy naprosto nezastupitelná a klíčová.
Rozhlas tehdy referoval o dění v celé zemi i ve státních institucích, organizoval protiokupační protesty, varoval před nebezpečím střetu se sovětskými vojáky, monitoroval zahraniční zpravodajské agentury a glosoval nejnovější události. Stal se jakousi ústřední zpravodajskou centrálou, do níž se sbíhaly a z níž pak odcházely do éteru nejdůležitější informace. Zprostředkovával kontakty mezi občany a ústředními orgány, mezi občany a skupinami občanů navzájem i mezi regiony a Prahou, Brnem a Bratislavou. Je také zřejmé, že aktuality z rádia, a tedy i ze Síglova Svobodného vysílače, zachránily mnoho životů.
Po demokratické revoluci 1989 Miroslav Sígl podal o této významné dějinné kapitole osobní svědectví. V červnu 1990 vyšla v češtině i ve slovenštině v celkovém nákladu 220 000 výtisků jeho kniha s názvem Na vlně 490 metrů. Jde vlastně o strhující autobiografickou reportáž, kterou autor proložil autentickými dokumenty z tuzemska i ze zahraničí. Čtenář tak má přehled jak o „vysoké“ politice, tak o dění „v podpalubí“ protiokupačního vzdoru. Může si rovněž udělat docela barvitou představu o motivaci a konání lidí, jako byl Miroslav Sígl. Není divu, že kniha, navzdory obrovskému nákladu, brzy zmizela z knihkupeckých pultů.
Mnohé dokumenty použité v knize Miroslav Sígl později ve vzorném stavu a uspořádané předal Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., kde tvoří významnou součást archivu a jsou badateli užívány ke studiu.
V roce 2009 se Miroslav Sígl rozhodl, že knihu vydá znovu, ale nyní pod názvem Události pravdy, zrady a nadějí (1967–1971). Nové vydání knihy pojal autor netradičně. Její jádro tvoří nepatrně přepracovaný text Na vlně 490 metrů (s. 119–281). Před jádro (s. 13–116) a za jádro (s. 282–527) knihy autor umístil chronologické záznamy, které ve sporé formě ilustrují období let 1967–1971. Tyto chronologické záznamy jsou takřka doslova opsány z dosud knižně nepublikované chronologie Československo 1966–1971 (Přehled událostí), kterou v roce 1991 vypracovali pro Komisi vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967–1970 Karel Urianek a Marie Michálková. Pokud se přihlédne ke stránkovému rozsahu, tzn. 162 stran Síglova autorského textu oproti 348 stranám opsaným z chronologie, pak je zcela na místě označit nejnovější knihu Miroslava Sígla za plagiát.
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, který se po zániku Komise stal vlastníkem copyrightu ke zmiňované chronologii a v roce 2007 ji vyvěsil na svých webových stránkách (viz http://www.68.usd.cas.cz/cz/chronologie.html), se musí proti tomuto jednání Miroslava Sígla ohradit. Sígl v úvodu uvádí, že „ty nejpodstatnější [informace – pozn. J. H.] od roku 1967 mám zaznamenány měsíc po měsíci, den po dni“, což jednoznačně implikuje vlastní – a nesmírně rozsáhlou – heuristickou práci. Podobnou formulaci Sígl použil na s. 282, když konstatoval, že „dozvuky pražského jara… mám ve své dokumentaci zaneseny velmi podrobně v chronologickém pořádku tak, jak tomu bylo v předchozích kapitolách, a mohou být rovněž využity pro nejrůznější studijní, pedagogické, publicistické a jiné účely“. Na těchto citátech lze jednoznačně doložit, že Miroslav Sígl – bohužel – vydává cizí práci pod svým jménem.
V úvodu redakce vydavatelství Akcent píše, že „pro systematické uspořádání lze knihu využít k dalšímu studiu, v pedagogice a výuce či k doplnění mezer v novodobé historii naší společnosti“. Ze shora uvedených důvodů lze konstatovat, že tato kniha by mohla být využita k výuce jen jako příklad toho, jak se psát nemá a nesmí.
JIŘÍ HOPPE,
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.
Miroslav Sígl patří k těm statečným lidem, kteří se v noci z 20. na 21. srpna 1968 plnou vahou svých schopností postavili proti okupační moci. Jako jeden z vedoucích pracovníků redakce Televizních novin se po obsazení televize sovětským komandem významně podílel na vzniku a celotýdenním provozu rozhlasového Svobodného vysílače městského výboru KSČ v Praze. Činnost Miroslava Sígla a jeho kolegů z médií, ale především z rozhlasu, byla tehdy naprosto nezastupitelná a klíčová.
Rozhlas tehdy referoval o dění v celé zemi i ve státních institucích, organizoval protiokupační protesty, varoval před nebezpečím střetu se sovětskými vojáky, monitoroval zahraniční zpravodajské agentury a glosoval nejnovější události. Stal se jakousi ústřední zpravodajskou centrálou, do níž se sbíhaly a z níž pak odcházely do éteru nejdůležitější informace. Zprostředkovával kontakty mezi občany a ústředními orgány, mezi občany a skupinami občanů navzájem i mezi regiony a Prahou, Brnem a Bratislavou. Je také zřejmé, že aktuality z rádia, a tedy i ze Síglova Svobodného vysílače, zachránily mnoho životů.
Po demokratické revoluci 1989 Miroslav Sígl podal o této významné dějinné kapitole osobní svědectví. V červnu 1990 vyšla v češtině i ve slovenštině v celkovém nákladu 220 000 výtisků jeho kniha s názvem Na vlně 490 metrů. Jde vlastně o strhující autobiografickou reportáž, kterou autor proložil autentickými dokumenty z tuzemska i ze zahraničí. Čtenář tak má přehled jak o „vysoké“ politice, tak o dění „v podpalubí“ protiokupačního vzdoru. Může si rovněž udělat docela barvitou představu o motivaci a konání lidí, jako byl Miroslav Sígl. Není divu, že kniha, navzdory obrovskému nákladu, brzy zmizela z knihkupeckých pultů.
Mnohé dokumenty použité v knize Miroslav Sígl později ve vzorném stavu a uspořádané předal Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., kde tvoří významnou součást archivu a jsou badateli užívány ke studiu.
V roce 2009 se Miroslav Sígl rozhodl, že knihu vydá znovu, ale nyní pod názvem Události pravdy, zrady a nadějí (1967–1971). Nové vydání knihy pojal autor netradičně. Její jádro tvoří nepatrně přepracovaný text Na vlně 490 metrů (s. 119–281). Před jádro (s. 13–116) a za jádro (s. 282–527) knihy autor umístil chronologické záznamy, které ve sporé formě ilustrují období let 1967–1971. Tyto chronologické záznamy jsou takřka doslova opsány z dosud knižně nepublikované chronologie Československo 1966–1971 (Přehled událostí), kterou v roce 1991 vypracovali pro Komisi vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967–1970 Karel Urianek a Marie Michálková. Pokud se přihlédne ke stránkovému rozsahu, tzn. 162 stran Síglova autorského textu oproti 348 stranám opsaným z chronologie, pak je zcela na místě označit nejnovější knihu Miroslava Sígla za plagiát.
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, který se po zániku Komise stal vlastníkem copyrightu ke zmiňované chronologii a v roce 2007 ji vyvěsil na svých webových stránkách (viz http://www.68.usd.cas.cz/cz/chronologie.html), se musí proti tomuto jednání Miroslava Sígla ohradit. Sígl v úvodu uvádí, že „ty nejpodstatnější [informace – pozn. J. H.] od roku 1967 mám zaznamenány měsíc po měsíci, den po dni“, což jednoznačně implikuje vlastní – a nesmírně rozsáhlou – heuristickou práci. Podobnou formulaci Sígl použil na s. 282, když konstatoval, že „dozvuky pražského jara… mám ve své dokumentaci zaneseny velmi podrobně v chronologickém pořádku tak, jak tomu bylo v předchozích kapitolách, a mohou být rovněž využity pro nejrůznější studijní, pedagogické, publicistické a jiné účely“. Na těchto citátech lze jednoznačně doložit, že Miroslav Sígl – bohužel – vydává cizí práci pod svým jménem.
V úvodu redakce vydavatelství Akcent píše, že „pro systematické uspořádání lze knihu využít k dalšímu studiu, v pedagogice a výuce či k doplnění mezer v novodobé historii naší společnosti“. Ze shora uvedených důvodů lze konstatovat, že tato kniha by mohla být využita k výuce jen jako příklad toho, jak se psát nemá a nesmí.
JIŘÍ HOPPE,
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.
Veřejná omluva
Dovoluji si upozornit na zveřejnění mého úvodního slova při prezentaci knihy Události pravdy, zrady a naděje, v němž jsem se veřejně omluvil editorům Chronologie 1967–1971 K. Uriánkovi a M. Michálkové. Jejich záznamy jsem implicitně zahrnul v odkazovaném oddílu Literatura pod Dokumentaci Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR tak, jak jsem to učinil i v jiných případech. Děkuji za pochopení – rozhodně odmítám obvinění, které mi při té příležitosti sdělil Jiří Hoppe 25. 9. 2099 v Paláci knih Luxor, kde byla zmíněná autogramiáda.
Viz: http://czechfolks.com/plus /2009/09/26.
MIROSLAV SÍGL