English
FRANTIŠKU ŠMAHELOVI
© Zdeněk Tichý, Archiv KNAV
Prof. František Šmahel (vpravo) převzal 10. září 2009 z rukou předsedy Akademie věd ČR prof. Jiřího Drahoše čestnou medaili De Scientia et Humanitate Optime Meritis.
Profesor Šmahel je významný český historik, jehož badatelské úspěchy požívají domácího i mezinárodního uznání. Centrum jeho zájmu spočívá v husitství jako významném společenském a duchovním pohybu, který předznamenal evropskou reformaci. Jeho badatelský záběr je ovšem širší a vycházeje z obecné historie pozdního středověku dotýká se otázek humanismu, renesance a reformace ve střední Evropě, dějin středoevropských univerzit, středověké ikonologie a ikonografie, pozdněstředověkých doktrín a mentalit. Příkladný kritický přístup k pramenům, vynalézavost při objevování nových metodických nástrojů k jejich vyhodnocování i nových pohledů na středoevropský pozdní středověk jsou ve světě známy a s velkým respektem přijímány. Stejně známá je jeho pracovitost, díky níž vytvořil dílo v evropském kontextu mimořádné. Přesvědčivě o tom hovoří soupis 23 monografií, jeho výběrová bibliografie za léta 1956–2004 obsahuje 171 publikací otištěných doma i v prestižních zahraničních nakladatelstvích a periodikách.
Významná je také jeho organizační práce, kterou vykonává pro Akademii věd ČR (jde zejména o práci ředitele Historického ústavu ČSAV v letech 1990–1998; předsedy Vědecké rady AV ČR od r. 2001; předsedy Učené společnosti v letech 2002–2004, ředitele Centra medievistických studií AV ČR a UK v Praze) a mnoho dalších vědeckých a pedagogických činností. Svůj vysoký vědecký i morální kredit, který je pevným základem jeho autority ve vědecké obci, využívá jako vychovatel vědeckého dorostu, jako organizátor a naplňovatel náročných vědeckých projektů. Jeho aktivity byly mnohokrát oceněny domácími i zahraničními cenami jakými jsou například Max Planck Research Award (1983), bronzová medaile na Collège de France (1993) aj.
red
EMILU PALEČKOVI
© Zdeněk Tichý, Archiv KNAV
Prof. Emil Paleček (vpravo) obdržel 18. září 2009 čestnou medaili De Scientia et Humanitate Optime Meritis.
Profesor Paleček nastoupil do Biofyzikálního ústavu AV ČR, v. v. i., v roce 1955, krátce poté, co byl založen. Ještě jako student publikoval (1958) práci v časopise Naturwissenschaften, ve které ukázal, že báze nukleových kyselin (NA) i polymerní DNA a RNA jsou elektroaktivní a poskytují analyticky využitelné elektrochemické signály. Vyvrátil tím literární údaje o elektroinaktivitě DNA a RNA. V dalších několika letech naznačil, že pomocí těchto signálů je možné rozlišit dvoušroubovicovou DNA od jednořetězové a sledovat denaturaci, renaturaci a poškození DNA. V roce 1960 publikoval čtyři práce, včetně klíčového sdělení v časopise Nature. Až v následujících letech se postupně další laboratoře ve světě začaly zapojovat do výzkumu elektrochemie NA. Po tři desetiletí byla elektrochemie NA malou oblastí výzkumu produkující ročně okolo deseti prací. Teprve po roce 1990 došlo k exponenciálnímu nárůstu prací, který stále pokračuje; jen v roce 2007 vyšlo asi 600 prací. Důvodem je skutečnost, že elektrochemie NA představuje jednodušší a levnější alternativu detekce DNA v senzorech či čipech DNA pro zjišťování sekvence nukleotidů v DNA nebo RNA a jeví se jako mimořádně výhodná pro budoucí decentralizovanou analýzu DNA na úrovni menších nemocnic, případně ordinací lékařů. Vedle toho elektrochemie umožňuje rychle zjistit poškození DNA či výzkum interakcí DNA s proteiny atd. I za současného bouřlivého rozvoje elektrochemie NA patří Emil Paleček a oddělení, které před mnoha lety založil, ke světové špičce. Podle WoS publikoval 252 prací, které byly citovány více než 7700krát, a jeho h-index je 50.
Emil Paleček nikdy nevstoupil do KSČ a po sovětské invazi byl zbaven funkce vedoucího oddělení. V letech 1993–1997 byl členem Akademické rady AV ČR.
red
© Zdeněk Tichý, Archiv KNAV
Prof. František Šmahel (vpravo) převzal 10. září 2009 z rukou předsedy Akademie věd ČR prof. Jiřího Drahoše čestnou medaili De Scientia et Humanitate Optime Meritis.
Profesor Šmahel je významný český historik, jehož badatelské úspěchy požívají domácího i mezinárodního uznání. Centrum jeho zájmu spočívá v husitství jako významném společenském a duchovním pohybu, který předznamenal evropskou reformaci. Jeho badatelský záběr je ovšem širší a vycházeje z obecné historie pozdního středověku dotýká se otázek humanismu, renesance a reformace ve střední Evropě, dějin středoevropských univerzit, středověké ikonologie a ikonografie, pozdněstředověkých doktrín a mentalit. Příkladný kritický přístup k pramenům, vynalézavost při objevování nových metodických nástrojů k jejich vyhodnocování i nových pohledů na středoevropský pozdní středověk jsou ve světě známy a s velkým respektem přijímány. Stejně známá je jeho pracovitost, díky níž vytvořil dílo v evropském kontextu mimořádné. Přesvědčivě o tom hovoří soupis 23 monografií, jeho výběrová bibliografie za léta 1956–2004 obsahuje 171 publikací otištěných doma i v prestižních zahraničních nakladatelstvích a periodikách.
Významná je také jeho organizační práce, kterou vykonává pro Akademii věd ČR (jde zejména o práci ředitele Historického ústavu ČSAV v letech 1990–1998; předsedy Vědecké rady AV ČR od r. 2001; předsedy Učené společnosti v letech 2002–2004, ředitele Centra medievistických studií AV ČR a UK v Praze) a mnoho dalších vědeckých a pedagogických činností. Svůj vysoký vědecký i morální kredit, který je pevným základem jeho autority ve vědecké obci, využívá jako vychovatel vědeckého dorostu, jako organizátor a naplňovatel náročných vědeckých projektů. Jeho aktivity byly mnohokrát oceněny domácími i zahraničními cenami jakými jsou například Max Planck Research Award (1983), bronzová medaile na Collège de France (1993) aj.
red
EMILU PALEČKOVI
© Zdeněk Tichý, Archiv KNAV
Prof. Emil Paleček (vpravo) obdržel 18. září 2009 čestnou medaili De Scientia et Humanitate Optime Meritis.
Profesor Paleček nastoupil do Biofyzikálního ústavu AV ČR, v. v. i., v roce 1955, krátce poté, co byl založen. Ještě jako student publikoval (1958) práci v časopise Naturwissenschaften, ve které ukázal, že báze nukleových kyselin (NA) i polymerní DNA a RNA jsou elektroaktivní a poskytují analyticky využitelné elektrochemické signály. Vyvrátil tím literární údaje o elektroinaktivitě DNA a RNA. V dalších několika letech naznačil, že pomocí těchto signálů je možné rozlišit dvoušroubovicovou DNA od jednořetězové a sledovat denaturaci, renaturaci a poškození DNA. V roce 1960 publikoval čtyři práce, včetně klíčového sdělení v časopise Nature. Až v následujících letech se postupně další laboratoře ve světě začaly zapojovat do výzkumu elektrochemie NA. Po tři desetiletí byla elektrochemie NA malou oblastí výzkumu produkující ročně okolo deseti prací. Teprve po roce 1990 došlo k exponenciálnímu nárůstu prací, který stále pokračuje; jen v roce 2007 vyšlo asi 600 prací. Důvodem je skutečnost, že elektrochemie NA představuje jednodušší a levnější alternativu detekce DNA v senzorech či čipech DNA pro zjišťování sekvence nukleotidů v DNA nebo RNA a jeví se jako mimořádně výhodná pro budoucí decentralizovanou analýzu DNA na úrovni menších nemocnic, případně ordinací lékařů. Vedle toho elektrochemie umožňuje rychle zjistit poškození DNA či výzkum interakcí DNA s proteiny atd. I za současného bouřlivého rozvoje elektrochemie NA patří Emil Paleček a oddělení, které před mnoha lety založil, ke světové špičce. Podle WoS publikoval 252 prací, které byly citovány více než 7700krát, a jeho h-index je 50.
Emil Paleček nikdy nevstoupil do KSČ a po sovětské invazi byl zbaven funkce vedoucího oddělení. V letech 1993–1997 byl členem Akademické rady AV ČR.
red